Na snímku vidíme osádku útočného děla Sturmgeschütz Ausf. G, kterému velel nadporučík Bodo Spranz. Jeden z nejúspěšnějších velitelů tohoto legendárního německého obrněnce, se narodil 1. ledna 1920 v Nordhausenu. Školní léta strávil ve Schwerinu a po absolvování povinného působení v rámci Říšské pracovní služby se v roce 1938 stal příslušníkem 8. baterie 12. dělostřeleckého pluku.

Foto: Osádka útočného děla Sturmgeschütz Ausf. G (Bodo Spranz druhý zleva) | Bundesarchiv / Doug

S touto jednotkou, která tvořila součást 12. pěší divize, se Bodo Spranz od září 1939 zapojil do prvního tažení právě vypuknuvší 2. světové války, a to v rámci operace Fall Weiss – invaze do Polska. Během období tzv. Podivné války je přeložen do stavu 209. dělostřeleckého pluku 209. pěší divize. Měsíc před zahájením tažení na Západ, je Spranz povýšen na poručíka. Již ve Francii je za své výkony dekorován Železným křížem II. i I. třídy. V červenci 1940 přešel pod velení útočného dělostřelectva a v polovině srpna 1940 byl pro své vynikající schopnosti postaven do čela čety v rámci praporu útočných děl 185. V řadách této jednotky se od 22. června 1941 zapojil do operace Barbarossa, útoku na Sovětský svaz.

Psali jsme:Letadlová loď USS Bunker Hill přežila zásah bombou i vražedný útok kamikaze

1. dubna 1942 byl pak Spranz povýšen na nadporučíka a současně byl jmenován velitelem 2. baterie praporu útočných děl 185. V řadách tohoto praporu se na podzim 1942 vyznamenal během těžkých bojů u Velikije Luki. V létě 1943 převzal velení nad 1. baterií praporu útočných děl 237, který podporoval 330. pěší divizi. Do září 1943 si Bodo Spranz se svou osádkou připsal zničení celkem 74 sovětských tanků. Sám Spranz byl do té doby raněn celkem devětkrát a stal se tak mimo jiné nositelem Zlatého odznaku za zranění. Za úspěšné velení své baterii v bojích u Smolenska byl v říjnu 1943 dekorován Rytířským křížem a následně i Dubovou ratolestí a byl povýšen na kapitána.

Na jaře 1944 byl Spranz jako zkušený důstojník stažen do Německa a postaven do čela kurzu pro vedení protitankového boje zblízka. Spranz obdržel také čtyři rukávové odznaky za samostatné zničení tanku jednotlivcem, které nosil na pravém rukávu jeho uniformy. Na konci roku 1944 byl převelen jako řadový důstojník ke generálnímu štábu a po krátkém působení v Itálii sloužil pod velitelem 12. německé armády, nejmladším generálovi Wehrmachtu, Waltherem Wenckem v oblasti Berlína. Na konci války se mu s 12. armádou podařilo ustoupit na západ a vzdát se postupujícím Američanům. Ze zajetí byl propuštěn v říjnu 1945.

Od roku 1947 studoval na umělecké akademii v Brémách a následně působil jako technický asistent v Übersee-Museu v Brémách. Své vzdělání si nadále zvyšoval například studiem etnologie, folklóru a prehistorie na univerzitě v Hamburku, kde roku 1958 získal doktorát. 1. června 1962 se stal ředitelem muzea ve Freiburgu. V pořadí 308. držitel Rytířského kříže s dubovou ratolestí Bodo Spranz zemřel v Brémách 1. září 2007 ve věku 87 let.