Osobní oběť je vždy a nejen ve válce vrcholným hrdinským činem. Když je člověk ochoten položit vlastní život, aby zachránil životy svých bratrů ve zbrani, je to nade vší pochybnost hodné obdivu a velké úcty. Jedním z mnoha takových činů, k nimž došlo během druhé světové války, je statečný boj australského námořníka Edwarda "Teddyho" Sheeana.

Sheean se narodil v roce 1923 v Lower Barringtonu na Tasmánii do rodiny se čtrnácti dětmi. V roce 1941 vstoupil do australského námořnictva. Pět jeho bratrů již vstoupilo do ozbrojených sil a Teddy chtěl jít v jejich stopách. Země tehdy prožívala intenzívní pocit ohrožení ze strany císařského Japonska.

Na počátku své válečné služby byl Teddy umístěn na korvetě HMAS Armidale třídy Bathurst jako nabíječ protiletadlových 20mm kanónů Oerlikon. Později na této lodi jeho odvaha a obětavost zachrání život mnoha jeho spolubojovníkům.

Psali jsme:Ohnivý drak M42 Duster hrál ve Vietnamu klíčovou roli – místo letounů ale likvidoval pěchotu

Foto: Korveta HMAS Armidale v Port Moresby | Wikimedia Commons / Public domain

První rok války probíhal pro Teddyho Sheeana poněkud nudně, protože HMAS Armidale byla pověřena rutinní eskortní službou těsně u australského pobřeží a s Japonci se setkávala jen zřídka. V listopadu 1942 se však mělo vše změnit.

V té době byla malá jednotka australských speciálních sil umístěna na Timoru, tichomořském ostrově pod koloniální nadvládou Nizozemců a Portugalců, který se nacházel severně od australského pobřeží. Ostrovu hrozila japonská invaze a HMAS Armidale byla spolu s loděmi Kuru a Castlemaine vyslána, aby evakuovala australské vojáky spolu s přibližně 150 portugalskými osadníky a 190 nizozemskými vojáky, kteří byli na ostrově umístěni. Invaze na ostrov představovala přímé ohrožení australské pevniny a operace měla zásadní význam pro zajištění indonéského souostroví.

Původní posádku ostrova mělo nahradit 50 nizozemských partyzánů, kteří by se zapojili do sabotážních operací proti japonským útočníkům, dokud by se nepodařilo zorganizovat protiútok. Armidale a Castlemaine pluly společně a měly se setkat s Kuru a pokračovat směrem k Timoru.

Psali jsme:F-86 Sabre byl technicky možná horší než MiG-15, v Koreji ale šel k zemi jen jeden Američan na každých 10 MiGů

Kvůli špatnému počasí se příjezd lodi Kuru do přístavu Betano na Timoru zpozdil o tři hodiny. Armidale a Castlemaine se tak s třetí lodí nepodařilo setkat, zato byly obě lodě mezitím napadány japonskými letadly. Nejprve jednou stíhačkou, která na korvety shodila bombu a postřelovala je kulomety. Velící důstojníci Armidale i Castlemaine si byli vědomi, že útoky se budou opakovat a budou intenzívnější.

Jejich předpovědi se rychle staly skutečností - letka japonských bombardérů již byla na cestě. Brzy následovaly další dva útoky, bombardování a ostřelování lodí kulomety. Kupodivu obě plavidla vyvázla jen s malými škodami a bez obětí.

Mezitím už Kuru dorazil k Betanu a vyzvedl 77 portugalských uprchlíků a jednoho těžce zraněného australského vojáka. Loď vyplula k Darwinu, aniž se s oběma ostatními korvetami dosud setkala. Díky štěstí se je podařilo zahlédnout na zpáteční cestě a vyměnit část portugalských pasažérů s HMAS Castlemaine.

HMAS Armidale a HMAS Castlemaine dostaly rozkaz pokračovat v operaci na vlastní pěst. Pak se náhle objevila japonská bombardovací peruť. Lodě se vydaly každá svou cestou a japonští piloti se rozhodli následovat Armidale. Korveta se ukázala být pro císařské bombardéry snadnou kořistí. Japoncům se podařilo dosáhnout zásahu torpédem, což bylo pro takto malou loď fatální.

Situace na palubě Armidale byla jasná - opustit loď. Uprostřed rostoucí paniky a zmatku pomáhal s evakuací řadový námořník Teddy Sheean. Obětavě asistoval svým spolubojovníkům s cílem zachránit co nejvíce námořníků. Během toho byl sám dvakrát zasažen střelou ráže 7,7 mm z kulometu japonské stíhačky.

Těžce zraněn (jednu ránu dostal do zad a jednu do hrudi) se pak Sheean rozhodl jít ke dnu spolu s lodí. Připoutal se k 20mm kanónu Oerlikon na zádi a pálil dál. Sestřelil japonský bombardér a neúnavně ostřeloval útočící letadla, zatímco jeho spolubojovníci spouštěli záchranné vory.

Svědectví jednoho námořníka vystihuje jeho činy slovy, která později posloužila k jeho posmrtnému vyznamenání:
"Během útoku byl sestřelen letoun a za to si zásluhy připsal řadový námořník Teddy Sheean. Teddy zemřel, ale nikdo z nás, kteří jsme přežili, jistě nikdy nezapomene na jeho statečný čin... Když byl vydán rozkaz opustit loď, dostal se na bok, jen aby byl dvakrát zasažen střelami útočícího Zera. Nikdo z nás se nikdy nedozví, co ho k tomu přimělo, ale on se vrátil ke své zbrani, připoutal se a sundal japonské letadlo, přičemž stále střílel, i když už mizel pod vlnami."
Námořníci hlásili, že stále viděli létat vzduchem stopové střely, i když byla loď hluboko pod vodou. Sheean střílel, dokud se neutopil, jeho ztuhlý prst stále držel spoušť.

Velící důstojník Armidale, poručík-komandér David Richards, vzpomněl činy Teddyho Sheeana v hlášení o potopení lodi slovy o „statečnosti a oddanosti“.

Příběh Sheeanovy statečnosti a obětavosti je v australském námořnictvu dodnes připomínán. Byla po něm pojmenována ponorka třídy Collins - HMAS Teddy Sheean - a přijala heslo, které nejlépe ilustruje jeho odhodlání, a které je příkladem pro všechny - "Bojujte dál!"

Zdroj: warhistoryonline