Až do počátku 20. století byla etnická identita Estonců, Lotyšů a Litevců potlačována nebo ignorována. Teprve v důsledku zmatků první světové války a bolševické revoluce se tyto tři národy dočkaly vlastní nezávislosti. Tato svoboda jim však vydržela jen dvě desetiletí, než tyto země byly v roce 1940 okupovány a dostaly se pod vliv SSSR. Sovětské úřady tehdy bez prodlení zahájily čistky mezi obyvatelstvem, kdy desetitisíce lidí, kteří nevyhovovali sovětskému režimu, byly zabity, deportovány (často na Sibiř) nebo uprchly do zahraničí. Nacisté pak na několik let převzali moc, ale v roce 1944 se Rudá armáda opět vrátila a řádila.

Foto: Estonsko, Lotyšsko a Litva byly v roce 1940 okupovány a dostaly se pod vliv SSSR, kdy probíhali pravidelné čistky | Wikimedia Commons / Public domain

Sovětská vláda se v Pobaltí pevně uchytila. Zemědělství bylo kolektivizováno, průmyslové podniky znárodněny. Mezi lety 1945–1949 bylo zabito nebo deportováno asi 60 000 Estonců, 175 000 Lotyšů a zhruba 250 000 Litevců. Jednalo se o odpůrce režimu, ale i zcela nevinní lidé. Ti, kteří se s novými poměry nesmířili, se uchýlili do lesů, kde mnozí zahájili ozbrojený odpor – vznikli tak tzv. Lesní bratři (estonsky: metsavennad, lotyšsky: mežabrāļi, litevsky: miško broliai). Podobné protisovětské odbojové skupiny působily rovněž v Bulharsku, Polsku, Rumunsku a na západní Ukrajině. Přibližně 50 000 obyvatel pobaltských zemí využívalo silně zalesněnou krajinu jako přirozené útočiště a základnu pro ozbrojené protisovětské povstání.

Psali jsme:Nová speciální vozidla pro americké výsadkové jednotky

Organizovaný odboj pokračoval až do roku 1956, kdy převaha sovětských bezpečnostních sil, převážně ve formě infiltrovaných agentů, způsobila, že původní obyvatelstvo nakonec přijalo jiné formy odporu. Sovětské orgány navíc lesním bratrům po Stalinově smrti (1953) nabídly amnestii. Odpor v menším rozsahu pokračoval až do roku 1978, kdy byl objeven a v rámci pronásledování KGB byl zabit poslední estonský příslušník hnutí August Sabbe (69 let).

Poslední lotyšský Lesní bratr Jānis Pīnups se skrýval v lesích až do úplného odsunu ruských jednotek z lotyšského území v roce 1995. Tehdy mu bylo 70 let a přihlásil se na policejní stanici v Pelēči, aby oznámil, že se posledních 50 let skrýval před vládou v okolních lesích. Oficiálně mu pak bylo uděleno lotyšské občanství a Pīnups se přestěhoval ke své sestře, která neměla žádnou jinou rodinu. Zpočátku mu byla přiznána pouze sociální péče (přibližně 25 latů měsíčně), ale později byl jeho odpor uznán jako služba lotyšskému národu, za což získal nárok na plnohodnotný důchod. Jānis Pīnups zemřel v roce 2007 ve věku 82 let.

Pokud vás zajímá, jak si Lesní bratři vedli v samotném boji, tak v Litvě bylo zabito 12 921 nepřátel, padlo 21 103 partyzánů a zhruba 20 000 bylo zatčeno. V Lotyšsku bylo zabito 1 562 Sovětů a 560 zraněno. Padlo zde 1 458 partyzánů a 5 052 jich bylo zraněno. Počet zabitých v Estonsku není znám, avšak vlastní ztráty činily 561 mrtvých a 4 285 zraněných.

Zdroj: Kabinet kuriozit

Psali jsme:První muslim v amerických speciálních silách