Britské tanky Tetrarch zažily největší slávu během vylodění v Normandii v roce 1944, kdy byly tyto stroje pomocí kluzáků dopraveny za německé linie. Zatímco jejich působení v britské armádě je všeobecně poměrně známé, působení tanků Tetrarch v Sovětském svazu je u nás stále téměř neznámé. Pojďme se tedy podívat, jak si tyto tanky vedly na východní frontě.

Sovětská vojenská rozvědka měla před válkou malý zájem o britské lehké tanky. A to se moc nezměnilo ani s německým útokem na Sovětský svaz. Sověti měli totiž velké množství lehkých tanků a zajímali se spíše o střední tanky, které od Spojenců požadovali v rámci pomoci Sovětskému svazu přednostně. Od Britů Sověti požadovali především tanky Valentine a Matilda, těch ale Britové neměli dostatek. Sověti tedy souhlasili se zkušebním provozem tanků Tetrarch, kterých objednali 20 kusů. Ty dorazily 27. prosince 1941 do íránského Zandžánu. V zásilce byly jak nově vyrobené stroje, tak i použité stroje, které využíval 10. královský husarský pluk k tankovému výcviku.

Foto: Sovětští tankisté s tanky Tetrarch během výcviku v Arménii v roce 1942 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Operace Compass - „blitzkrieg“ na britský způsob

Sovětská strana původně nechtěla tanky převzít, požadovala totiž, že v rámci zásilky bude i dostatečný počet náhradních dílů a dva instruktoři. Tento problém musel osobně vyřešit generál Frank Noel Mason-MacFarlane, velitel britské vojenské mise v SSSR. Do Zandžánu byl z Tbilisi vyslán důstojník britské vojenské mise, který měl výcvik sovětských tankistů řídit. Na začátku ledna 1942 byly tanky konečně přijaty a odeslány do Baku, problém s náhradními díly ovšem nadále trval, až bylo nakonec rozhodnuto je odeslat severní cestou do přístavu Archandělsk. Začátkem března 1942 byly tanky převeleny k 21. samostatnému výcvikovému tankovému pluku, který se nacházel v Šaumianu, poblíž Jerevanu v Arménii. Tanky Tetrarch dostaly sovětské pojmenování MK-VII nebo někdy též MK-7. V Šaumianu došlo i k nepříjemnému incidentu. V březnu 1942 navštívil pluk fotograf ruské agentury TASS Mark Redkin, kterého zaujala vysoká rychlost a pohyblivost britských tanků. Tanky tedy vyfotil a napsal o nich článek. 5. května 1942 dorazil na oddělení vnějších záležitostí Lidového komisariátu obrany dopis generála Masona-MacFarlana, který si stěžoval na kompromitující článek. Tanky Tetrarch, stejně jako tanky Churchill podléhaly utajení a jejich zveřejňování bylo nelegální. Skandál byl brzy uhašen a Sovětský svaz vydal tajné nařízení, tanky Tetrarch a Churchill nefotografovat ani o nich nemluvit. I přesto byly sověty v  červnu 1942 Redkinovy fotografie zaslány americké zpravodajské agentuře American Associated Press a započalo další vyšetřování.

Zatímco probíhalo vyšetřování, tanky Tetrarch se daly na cestu. 25. května 1942 se v Leninakanu v Arménii začala formovat 151. tanková brigáda, jejíž velitelem se stal plukovník V.A. Kornilov. 20. června byla brigáda zařazena do sestavy 45. armády severokavkazského frontu. Tankové síly Severokavkazského frontu byly poměrně slabé, nejpočetnějším tankem zde byly lehké tanky T-26, což byly licenční kopie britských tanků Vickers Mark E. V červnu 1942 měla 151. tanková brigáda ve výzbroji měla brigáda 25 tanků T-26 a 20 tanků Tetrarch.

45. armáda, které velel generálporučík F.N. Remezov byla umístěna na hranicích s Íránem a úkolem 151. tankové brigády byla právě ostraha hranic. V přístavním městě Bandar Šáh, dnes Bandar Torkman bylo zřízeno oddělení pro příjem zahraniční pomoci, přístavem tedy proudilo obrovské množství bojové techniky, ale i surovin, které Spojenci poskytli Sovětskému svazu v rámci pomoci Lend-Lease a právě ochrana těchto konvojů připadala na 151. tankovou brigádu.

Foto: Tanky Tetrarch měly sice své mouchy, byly však stále lepší, než jiné lehké sovětské tanky. | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Dobývání vodní pevnosti Dunkerque našimi vojáky

29. listopadu 1942 byla zástupcem náčelníka Zakavkazského frontu, inženýrem-podplukovníkem Galkinovem vypracována technická zpráva s poznatky o provozu tanků:

1. Motor funguje dobře a je spolehlivý. Chladící systém ovšem trpí nevýhodou, kdy není možné z radiátorů plně vypustit chladící kapalinu, bez demontáže motoru. Průměr potrubí chladícího systému je pouhé 4mm, kvůli čemuž má tendenci se ucpávat a v zimě zamrzat. Práce v zimě i na zakavkazské frontě vyžadují nemrznoucí směs.

2. Mnoho dílů podvozku není dostatečně robustních a mají tendenci se lámat.

3. Nosiče kol nejsou dostatečně robustní a mají tendenci v zatáčkách praskat.

4. Ozubené kolo hnacího hřídele se rychle opotřebovává.

5. Pancéřování má následující nevýhody:
    Pancéřování stropu věže není dostatečně přidělané a lze ho pomocí páčidla vypáčit.
    Zámek poklopu je uvolněný a při jízdě terénem drnčí.
    
6. Uspořádání některých komponentů (převodovka, diferenciál, brzdové bubny) je špatné, protože jsou umístěny pod motorem a vyžadují jeho demontáž kvůli údržbě.

7. Pásy nemají dobrou trakci na mokré nebo zledovatělé vozovce a mají tendenci prokluzovat.

Navzdory tomu zůstaly tanky úspěšně v aktivní službě. 1. ledna 1943 byly 151. tanková brigáda (25 tanků T-26 a 19 tanků Tetrarch MK-7) , 563. samostatný tankový prapor (21 tanků Stuart M3 a 9 tanků Sherman M4A2) a 564. samostatný tankový prapor  (10 tanků  T-34 a 20 tanků T-26) převeleny do černomořské skupiny Zakavkazského frontu a podřízeny 47. armádě. Brigádu i tanky Tetrarch čekaly první boje.

Foto: Tank Tetrarch v tankovém muzeu Kubinka | Wikimedia Commons / Public domain

19. ledna vydal velitel 47. armády rozkaz k přeskupení poblíž stanice Šapsugskaja.  Poté by byla prolomena nepřátelská obrana mezi vesnicemi Šibik  a Šeptalskij byla 151. tanková brigáda přiřazena ke 176. pěší divizi, kterou měla v boji podporovat. 26. ledna ve 13:00 zahájila 47. armáda ofenzívu. Počasí ovšem nepřálo a již několik dní za sebou silně pršelo. To podmáčelo cesty a rozlilo řeky. 151. tanková brigáda se do boje zpozdila kvůli dlouhému překročení rozvodněné řeky Abin. Po několika hodinách se tanky zapojily o boje o Kótu 117. Tanky Tetrarch vedl do boje nadporučík V.S. Smirnov, ovšem po krátké době jeho Tetrarch najel na protitankovou minu a tank explodoval. Velení převzal nadporučík N.V. Bal který tanky vedl úspěšně vedl do boje. Sovětům se podařilo Kótu 117 dobýt a to jen díky podpoře tanků Tetrarch, kterým se během bojů podařilo zničit 15 německých pevnůstek a bunkrů. Nicméně nedostatek komunikace a špatné organizační schopnosti sovětského velení  výsledkům operace nepřálo. 176. divizi nepřišly posily a tak se musela i se 151. tankovou brigádou z Kóty pod tlakem nepřítele stáhnout. Následující dny briagáda s divizí strávily neúspěšnými pokusy dobýt Kótu zpět.

Další tank Tetrarch byl vyřazen 27. ledna protitankovou palbou, která zabila střelce a velitele tanku. Nicméně řidič tanku I. L. Fetisov s tankem z bojiště dokázal vymanévrovat zpět do týlu, za což byl vyznamenán medailí „Za zásluhy v boji“.

31. ledna 1943 byly útočné boje obnoveny, v tu dobu 151. tanková brigáda operovala 14 funkčních tanků Tetrarch. Zbytek byl buď zničen, nebo čekal na opravu. 151. tanková brigáda vedla s pěchotou útok na silně bráněnou Kótu 224. Útok se nepodařil a během bojů bylo zničených a poškozených 7 tanků Tetrarch, včetně tanku  nadporučíka Bala, kterému se ovšem podařilo ze zničeného tanku evakuovat. K 1. únoru 1943 měla brigáda ve výzbroji 9 funkčních tanků Tetrarch. Toho dne se tanky znovu pokusily k útoku na Kótu 224, ovšem bez podpory pěchoty, což automaticky vedlo k neúspěchu. Následujícího dne byla brigáda odeslána do zálohy. 11. února byla brigáda převelena k 216. pěší divizi, se kterou tanky následujícího dne zaútočily znovu na Kótu 224. Výsledkem byly čtyři zničené a pět poškozených tanků Tetrarch. 28. února byla 151. tanková brigáda převedena do záloh a přesunuta k 56. armádě. V polovině března dostala brigáda zpět tanky Tetrarch, které se podařilo z bojiště odtáhnout a opravit. Brigáda tedy měla k dispozici 10 funkčních a 4 nefunkční tanky Tetrarch. Funkční tanky byly 19. března odeslány k 563. samostatné tankové brigádě, která se zúčastnila neúspěšného vylodění u Novorossijsku. Nefunkční tanky putovaly k 3. pěšímu sboru, který z tanků vytvořil statické obranné postavení u Šapsugského mostu. Do konce května zůstalo funkčních jen 7 tanků Tetrarch, které byly převeleny ke 132. samostatnému tankovému pluku. Kvůli silnému opotřebování a nedostatku náhradních dílů byly v září 1943 funkční pouze dva tanky. Bojová kariéra tanků Tetrarch v Rudé armádě tak skončila na podzim roku 1943. To ovšem nebylo na 20 lehkých tanků vůbec špatné skóre.

Podplukovník Kalinin napsal 9. srpna 1943 zprávu, ve které doporučoval tanky Tetrarch využívat k doprovodu automobilových kolon. Tanky Tetrarch byly totiž velice rychlé, jejich maximální rychlost dosahovala 72 km/h, což bylo mnohem více, než i u sovětských rychlých tanků BT-5 a BT-7, jejich maximální rychlost dosahovala 53 km/h, respektive 62 km/h u BT-7M. Výhodou bylo také zatáčení pomocí volantu. Nevýhodou tanků Tetrarch bylo ovšem jejich slabé pancéřování, které vpředu dosahovalo tloušťky pouhých 16mm a na bocích 14mm, pancíř tedy chránil pouze proti puškovému střelivu. Na druhou stranu sovětské tanky T-26 měly ještě slabší pancéřování (15mm) a tanky BT-7 neměly pancéřování o nic silnější (20mm).

Pokud zhodnotíme bojovou dráhu tanků Tetrarch v Sovětském svazu, tak byla velice úspěšná. V mnoha ohledech byly tanky Tetrarch lepší, než sovětské tanky stejné třídy, byly rychlejší a byť měly slabší kanón (40mm) v porovnání se sovětskými lehkými tanky (45mm), tak dosahoval díky kvalitním střelivu mnohem lepších penetračních schopností. Tanky Tetrarch mohly na vzdálenost 500 metrů prorazit pancíř o tloušťce až 77mm, zatímco tanky T-26 či BT-7 na stejnou vzdálenost měly průbojnost 55mm.

Nespornou výhodou, stejně jako u všech dodaných tanků do Sovětského svazu byly vysílačky. Bohužel Sověti je u tanků Tetrarch nedokázali plně využít a tanky byly často nasazovány do bojů bez podpory pěchoty, což vedlo ke zbytečně vysokým ztrátám.

Zdroj: Tank Archives