Několik prvních desetiletí poté, co si lidstvo podmanilo vzdušný prostor, patřily létající čluny k největším letadlům na světě. Například americký Hughes H-4 Hercules, který byl po vleklém vývoji postaven v roce 1947, je dodnes jedním z největších letadel, která kdy vzlétla. Byl svým způsobem završením trendu rozvíjeného mezi oběma válkami. Během druhé světové války na pomyslný trůn v tomto směru však usedlo Německo. Jeho inženýři tehdy zkonstruovali létající člun, který byl po určitou dobu nejtěžším letadlem, jaké kdy bylo zkonstruováno.

Není to překvapivé, protože Německo, a Adolf Hitler osobně, byli doslova fascinováni projekty obrovských strojů, a to ve všech ohledech. Můžeme začít u bitevní lodi Bismarck či třídu H bitevních lodí německé Kriegsmarine, pokračovat můžeme obrovskými tanky Maus a Ratte. V oblasti letectví se pak jednalo o obří letoun Blohm & Voss BV 238. Ovšem stejně jako u jiných obřích projektů nacistického Německa, ani zde "větší" neznamenalo "lepší" a ani v tomto případě si Německo nemohlo sériovou výrobu a masové nasazení stroje do ostré služby dovolit.

Foto: Blohm & Voss BV 238 |  Bundesarchiv, Bild 101I-667-7142-24 / Hoffmann / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Major Allison Digby Tatham-Warter: podivný voják s buřinkou a deštníkem

Toto vodní monstrum bylo poháněno šesti motory a v době své konstrukce bylo nejtěžším letadlem, jaké kdy bylo postaveno. Soudobé letouny by se mu sice v některých rozměrech vyrovnaly, avšak jeho hmotnosti a celkové velikosti se tehdy dlouho nic nevyrovnalo. Model BV 238 se začal vyvíjet jako nástupce menšího, ale také obrovského létajícího člunu Blohm & Voss BV 222 od stejné společnosti.

BV 222 Viking byl rovněž létající člun, byl dlouhý 37 metrů a měl rozpětí křídel 46 metrů. Pro srovnání, B-17 Flying Fortress měla rozpětí křídel "jen" 31 metrů. Tento 54tunový stroj byl největším hydroplánem, který se během války dostal do sériové výroby.

Viking byl ve 30. letech 20. století navržen jako komerční dopravní letoun, ale po vypuknutí války byl použit jako vojenský transportní letoun – mohl přepravovat až 92 vojáků. Zajímavostí je, že Viking byl poháněn šesti dieselovými motory s protiběžnými písty, což byl u letounu neobvyklý pohon, který mj. umožňoval doplňování paliva z ponorek, podobně jako u menšího třímotorového BV 138.

Navzdory svým působivým statistikám byl však BV 222 novým projektem BV 238 zastíněn v mnoha ohledech. Resp. byl by. BV 238 byl od počátku koncipován jako vojenský letoun s dlouhým doletem, ačkoli je o něm dnes k dispozici přirozeně nedostatek informací. Vývoj tohoto obra byl zahájen v roce 1941 a brzy po zahájení projektu byl objednán model v měřítku 1:4, aby se nová konstrukce otestovala.

Psali jsme:„Palte! Je jich tady víc než nás!“ – americké granáty zabily vlastního pozorovatele, ale také stovku Němců

Válečná naléhavost, a také Hitlerova netrpělivost, však způsobila, že konstruktéři museli nakonec pokračovat bez využití zmenšeného modelu, který, přestože byl nakonec postaven, neměl na vývoj BV 238 v podstatě žádný vliv. Nový letoun BV 238 byl v podstatě ve všech ohledech větší než předchozí Viking. Byl dlouhý 43 metrů, což nebylo o mnoho více než Viking, avšak jeho rozpětí křídel bylo už něco jiného. Se 60 metry měl BV 238 větší rozpětí křídel než B-52 Stratofortress. Jednalo se o tak velkou plochu, že jste na jeho křídlech mohli zaparkovat dva B-17 vedle sebe nebo šest stíhacích letounů P-51 Mustang jeden vedle druhého.

Plně naložený letoun vážil 110 tun, což z něj ve své době činilo nejtěžší letadlo, jaké kdy bylo postaveno. BV 238 se od země odlepoval díky šesti dvanáctiválcovým motorům Daimler-Benz DB 603G, z nichž každý měl výkon 1 900 koní. Vrata se otevírala na přídi za účelem nakládání a vykládání mužů (kterých mohl nést stovky) a vybavení. Křídla byla tak velká, že byla vybavena průchody pro posádku, aby měla za letu přístup k motorům.

Nakonec byl postaven pouze jediný BV 238, který poprvé vzlétl v dubnu 1944. Navzdory absurdním rozměrům a hmotnosti si letoun tehdy vedl velmi dobře a byl okamžitě objednán do výroby. Byly tak rozpracovány další dva prototypy BV 238, avšak válka skončila dříve, než se podařilo tyto dokončit. Jediný prototyp nebyl vyzbrojen, ale sériové verze měly nést 20mm kanóny a 13mm kulomety na několika pozicích.

Němci navrhli také pozemní variantu nazvanou BV 250. Tato verze by byla vybavena podvozkem se zatahovacím příďovým kolem, takže letoun by při nakládání a vykládání "klečel". Používal by se jako dopravní, bombardovací a průzkumný letoun s dlouhým doletem. Přestože byly objednány prototypy, žádný kus nebyl do konce války dokončen.

Jediný dokončený letoun BV 238 s rádiovým volacím kódem RO + EZ čekal neslavný konec. V době, kdy letoun objevili Spojenci (24. dubna 1945), byl tento umístěn na základně u jezera Schaalsee u Ratzeburgu. BV 238 se potopil v mělkých vodách a jeho křídlo vyčnívalo z vodní hladiny. Po válce byl vrak BV 238 V1 odpálen trhavinami pro usnadnění demontáže a zbylé díly převezeny na šrotiště do Hamburku.

Zdroj: warhistoryonline.com