Měl Hugo Boss úzké vazby na nacisty a vyráběl pro ně uniformy? Obecné dojmy v tomto směru již léta kolují mezi lidmi. Pravda ovšem není zdaleka tak vzrušující jako fikce.

Foto: Hitler přehlíží nastoupenou jednotku SS v roce 1938 | Bundesarchiv, Bild 183-H04436 / CC-BY-SA 3.0

Hugo Boss se narodil v roce 1885 asi 35 km jižně od německého Stuttgartu v malém městečku Metzingen rodičům, kteří vlastnili malou prádelnu. Za první světové války sloužil v armádě a v roce 1924 založil se dvěma společníky vlastní malou továrnu. Začínající podnik vyráběl několik řad oděvů, které zahrnovaly pracovní oděvy, košile, pláštěnky a sportovní oblečení. Jedním ze zákazníků, které firma přilákala, byl Rudolf Born, který požádal Bosse o výrobu hnědých košil pro novou politickou organizaci známou jako Národně socialistická německá dělnická strana, dnes známá jednoduše jako nacistická strana.

Psali jsme:Martin von Golin: Válečník, vrah, zloděj a hrdina ve službách teutonských rytířů

Hugo Boss vyráběl uniformy i pro další organizace, jako byla pošta a policie. Podnikal, vydělával a šil oblečení a uniformy pro kohokoli, kdo objednával a platil. Na přelomu dvacátých a třicátých let se světová i německá ekonomika potýkaly s problémy a Boss, stejně jako každý jiný podnikatel, bojoval o přežití. Jeho původní podnik se ocitl na dně a jediné, co Boss zachránil, bylo šest šicích strojů, které použil k založení jiného podniku.

Ovšem 1. dubna 1931 se Boss rozhodl stát se členem nacistické strany. Zdá se, že důvodem jeho vstupu do strany byla především snaha získat státní zakázky, které byly v době slabé hospodářské aktivity vítané, a zdálo se, že si je jistý, že Hitler dokáže Německo vyvést z hospodářské stagnace. Nebyl zuřivým stoupencem strany, byl pouze realistickým, pragmatickým podnikatelem, který v těžkých časech potřeboval veškerou práci, kterou mohl získat. Aniž bychom také chtěli omlouvat členy NSDAP, začátkem třicátých let o skutečné povaze strany mnoho lidí nevědělo a o jejích především budoucích zločinech tím spíše ne.

Malá oděvní firma díky vládním zakázkám vzkvétala a v roce 1933 už Boss vyráběl uniformy pro SS, Hitlerjugend a hnědé košile, které nosilo další polovojenské křídlo nacistické strany, SA. Těsně před druhou světovou válkou, kdy Hitler posiloval německou armádu, zakázky udělené společnosti Boss prudce vzrostly a v roce 1940 měla firma obrat milion říšských marek oproti dvěma stům tisícům v roce 1936. V té době Boss zaměstnával asi 250 pracovníků, ale s příchodem druhé světové války jich mnoho ztratil, protože byli odvedeni do armády, a bylo téměř nemožné nalézt adekvátní náhradu. Dodávky uniforem byly pro Wehrmacht nicméně nezbytné, a Boss byl tedy zásobován nucenou pracovní silou z okupovaných zemí.

Získal 140 takových dělníků a ke konci roku 1940 mu bylo přiděleno dalších 40 Francouzů. Tito dělníci nebyli válečnými zajatci a nepocházeli z koncentračního tábora, ale podmínky nuceného nasazení, v nichž žili, byly otřesné. Například Jan Kondak, polský dělník, který pracoval u Bosse v letech 1942 až 1945, uvedl, že podmínky ubytování byly strašné, častým problémem byly vši a blechy. Dodal, že strava byla průměrná, a když přišly nálety, dělníci nesměli vstoupit do protileteckých krytů a museli zůstat v továrně.

Psali jsme:Status německého veterána z 1. světové války Židy před nacisty většinou neochránil

Další nuceně nasazená dělnice, Elzbieta Kubala-Bemová, byla v dubnu 1940 násilně odvezena ze svého rodného města v Polsku a odvedena na šití uniforem. Uvedla, že pro ženy a děti neexistovaly žádné zvláštní podmínky a neměly přístup ke zdravotnickým zařízením. Další polská dělnice, Josefa Gistereková, byla poslána na práci k Bossovi v říjnu 1941 byla. V prosinci se pokusila utéct zpět do Polska, aby pomohla otci s péčí o sourozence. Byla zajata gestapem a v Osvětimi a Buchenwaldu podrobena krutému zacházení.

Foto: Švédští dobrovolníci v řadách SS | Wikimedia Commons / Public domain

Boss využil svých kontaktů, aby ji dostal zpět do Metzingenu, ale byla pak šikanována mistrem továrny a nakonec v červenci 1943 spáchala sebevraždu. Hugo Boss zaplatil její pohřeb a cestu její rodiny na pohřeb. Se svými nuceně nasazenými dělníky nezacházel tak krutě jako mnozí jiní majitelé továren, ale je nepopiratelným faktem, že jeho továrna využívala nucené práce z okupovaných zemí. Po válce byl Boss klasifikován jako „aktivní stoupenec“ nacistické strany, byl zbaven práva podnikat a volit a dostal pokutu 100 000 marek. Proti rozsudku se úspěšně odvolal a klasifikace byla snížena na stupeň „stoupenec“ nacistické strany.

Pokračoval v oděvní produkci a po válce se jeho firma přeorientovala na výrobu obleků. Hugo Boss zemřel v roce 1948, ale skvrna na jeho spojení s nacistickou stranou zůstala. V roce 1999 společnost souhlasila s platbou do fondu určeného na odškodnění za nucené práce za druhé světové války. Pravda je tedy poněkud méně okouzlující než fikce a Boss nikdy nebyl Hitlerovým krejčím. Tím byl například Michael Werner z Mnichova. Existující účet pro něj je vystaven na kalhoty, saka, vesty a oblek z vynikajícího materiálu s podšívkou z hedvábí. Hitlerovi komorníci uváděli, že veškeré jeho oblečení bylo zakoupeno ve špičkových obchodech v Mnichově a v Berlíně.

Rovněž není pravda, že by Hugo Boss navrhoval uniformy SS. Je snadné uvěřit, že Boss navrhl elegantní černou uniformu, ale nebylo tomu tak. V roce 1932 ji navrhl Karl Diebitsch, vysoký důstojník SS, ve spolupráci s grafikem jménem Walter Heck. Ani jeden z těchto mužů neměl s Hugo Bossem nic společného. Vypořádání se s minulostí je komplikovaným problémem pro mnoho společností po celém světě. Zmínit lze případy Deutsche Bank i BMW. Mnoho německých společností se muselo se svou minulostí vyrovnat a zaplatit odškodnění. Hugo Boss se mezi ně počítá, ale současně je třeba se na historické skutečnosti dívat poctivě a bez nánosu bulvárních povídaček.

Zdroj: warhistoryonline.com