Jedním z nejpozoruhodnějších nejaponských samurajů byl zároveň první černoch, který se kdy dostal do Japonska. Jednalo se o otroka a jeho majitelem byl italský jezuita Alessandro Valignan, který dohlížel na jezuitské misie v Indiích – tedy dálném východě.

Do Japonska oba připutovali roku 1579 a v březnu 1581 se vydali do hlavního města. Cestou si získali velký zájem místních obyvatel, hlavně tajemný muž s černou kůží, jehož netradiční vzhled přilákal mnoho zvědavých diváků. Jeho nevšední vzhled rychle upoutal pozornost i prvního ze tří sjednotitelů Japonska – slavného vládce oblasti Nagoja, jménem Oda Nobunaga (1534-1582). Tento vládce byl fascinován evropskou kulturou, sbíral umělecká díla, zbraně a brnění. Je také považován za jednoho z prvních Japonců, kteří nosili evropské oblečení. Když byl otrok předveden před vládce, Nobunaga přikázal, aby byly otrokovi sundány šaty a byl omyt inkoust z jeho kůže. Muž však i nadále zůstal černý a fascinovaný vládce jej vzal do svých služeb, kdy jej jmenoval svým osobním ochráncem. Tuto událost zaznamenal roku 1581 jezuita Luís Fróis v dopise pro Lourenço Mexia.

Otrokovo pravé jméno není známo, však jeho nový pán jej nazýval Yasuke. Roku 1627 zmínil Francois Solier ve své knize Histoire ecclésiastique des isles et royaumes du Japon, že Yasuke pocházel z portugalského Mosambiku. Zde je však nutno dodat, že kniha vznikla velmi dlouho po této události a informace tak nemusí být pravdivá. V roce 2013 bylo zmíněno, že Yasuke nejpravděpodobněji pocházel z etnické skupiny Makua (Makhuwa), která se nachází na severu Mosambiku. Místní kmeny sestávaly ze zemědělců a dokázaly velmi zručně zpracovávat železo. Nakonec se oblast dostala pod vliv Arabů a část místních obyvatel přijala islám. Prvními Evropany, kteří vstoupili na území dnešního Mosambiku, byli v roce 1498 Portugalci pod vedením Vasco da Gamy. Objevili zde arabské osady, které se táhly po celé délce pobřeží. Moc v zemi měl místní sultán jménem Muça Alebique, podle nějž dostal Mosambik své jméno.

Psali jsme:Staré tanky v nové válce aneb T-34 ve válce v Koreji

Evropané časem postupně obsadili většinu arabských osad na pobřeží a rovněž převzali vzkvétající obchod s otroky. Zde měl tedy původ patrně i Yasuke, jehož jméno původně znělo Yasufe, nebo přesněji v místní jazyku – Issufo. Možné je, že pocházel z lidu Yao, který se nacházel ve vnitrozemí Mosambiku, kde tito domorodci byli před rokem 1585 v kontaktu s Portugalci. Jméno Yasuke by pak mohlo mít i původ v kombinaci slov Yao-suke, přičemž suke je japonský termín pro mužské jméno. Jiná teorie zmiňuje, že otrok pocházel z Habeše v dnešní Ethiopii. Jméno by pak mohlo pocházet z místního Yisake nebo portugalského Isaque (Izák). Yasufe je rovněž v Ethiopii známé příjmení.

Foto: Yasuke | Anthony Azekwoh / Wikimedia Commons / Public domain

Japonská kronika Shinchō Kōki potvrzuje Fróisův popis událostí na Nobunagově dvoře. Rovněž Yasukeho popisuje jako zdravého muže dobrého chování a vysokého 6 shaku 2 sun (188 cm) s pokožkou barvy dřevěného uhlí. Samotný vládce Japonska obdivoval jeho sílu, která se údajně rovnala desíti statným mužům. Rovněž s ním pojedl a krátce pohovořil. Význam setkání podtrhuje i fakt, že Nobunagaův synovec mu dal nespecifikovanou sumu peněz. Otázkou také je, jak vlastně probíhala komunikace, když vládce nemluvil portugalsky. Ta probíhala patrně v japonštině, což bylo u cizinců rovněž velice pozoruhodné. Jezuité se tedy patrně pečlivě předpřipravili na toto setkání. Některé zdroje zmiňují, že otrok hovořil plynně japonsky.

Yasukeho kariéra nabrala neskutečné tempo. Od Nobunagy získal vlastní dům, krátkou ceremoniální katanu a rovněž funkci nosiče vládcova meče, což byla velice významná funkce a neobvyklé privilegium. Yasuke se ještě roku 1581 stal samurajem. V této hodnosti doprovázel, roku 1582, svého pána do bitvy u Tenmokuzan (Toriibata). Zde Oda Nobunaga, souběžně s ním jeho spojenec Tokugawa Ieyasu, vytáhl proti poslednímu odporu klanu Takeda, který vedl Takeda Katsuyori. Yasukeho pán v bitvě zvítězil, protáhl územím zničeného klanu Takeda a při zpáteční cestě se tento nevšední samuraj setkal rovněž s Tokugawou.

Psali jsme:Fukurjú – sebevražední žabí muži měli přispět k záchraně militaristického Japonska

Krátký čas Yasuke rovněž sloužil na jedné z prvních Nobunagových pevností – zámku Azuči. Tento hrad u jezera Biwa v provincii Omi, byl dostavěn roku 1578. Jednalo se o působivý a extravagantně vyzdobený hrad pokrytý zlatem a zdoben sochami. Interiéry pak vymaloval malíř Eitoku Kanó. Tato nevšední stavba udivovala evropské misionáře stejně jako obyčejné dvořany. Dá se říci, že extravagantní černý samuraj zde poměrně zapadal.

Foto: Černý samuraj na dobové kresbě | autor neznámý / Wikimedia Commons / Public domain

Boje o vládu nad Japonskem pokračovaly dál a na cestě do regionu Čúgoku byl postup Nobunaga v chrámu Honnódži v Kjótu zastaven náhlým útokem. Jelikož vládce neočekával útok uprostřed jím ovládaného území, byl tehdy střežen pouze pár desítkami služebníků a osobními strážci. Toho využil jeho bývalý vazal Micuhide Akeči, náhle obklíčil chrám a donutil Nobunagu spáchat sebevraždu. Ve stejný čas, kdy Akečiho síly napadly hrad Nidžó, si Nobunaga vzal život. Společně s ním zemřel jeho mladý pobočník a milenec, Ranmaru Móri. Zda se zde nacházel i Yasuke není jisté, ale vzhledem k tomu, že svého pána přežil, patrně nikoliv. Jisté je, že se následně připojil k vojsku, které se snažil na hradě Nijō shromáždit Nobunagův dědic Oda Nobutada.

Zde Yasuke bojoval v armádě svého nového pána, avšak po dlouhém boji byl nakonec zajat. Když byl černý samuraj předveden Micuhide Akečiho, ten zmínil, že černý muž není Japoncem a tedy by neměl být zabit. Patrně také nechtěl popudit jezuity, jelikož následně měl být převezen do kostela Nanbanji (nebo Nanbandera) v Kjótu. Jednalo se o první křesťanský kostel v Japonsku, postavený roku 1576 za podpory Ody Nabunagy a zničený roku 1587.

Další osud černého samuraje není znám, ale zmiňuje se, že zemřel roku 1582 v Kjótu. Byť byl Nobunaga mrtev, položil pro své následovníky cestu pro dokončení sjednocení Japonska. Jeho nástupci se stali jeho věrní vazalové Hidejoši Tojotomi a Iejasu Tokugawa. Hidejoši nakonec porazil Akečiho během měsíce a byl považován za právoplatného Nobunagova nástupce. Hlavním vládcem se stal roku 1586. Dějiny Japonska ale zásadně ovlivnil právě Iejasu Tokugawa (1543-1616), který zásadním způsobem změnil politický vývoj země, když tři roky po zásadní bitvě u Sekigahary, ustanovil roku 1603 šógunát Tokugawa. Ten zanikl až roku 1868 v tzv. reformách Meidži. Jediný černý samuraj však nebyl zapomenut. Na motivy jeho života vyšel roku 1968 historický román a naposledy se stal dokonce hlavní postavou jedné videohry.