Budoucí stíhací eso sboru americké námořní pěchoty se narodí 12. června 1917 v Omaze v rovinatém státě Nebraska, do rodiny Freda a Marie Mageeových. Když je malému Chrisovi jeden rok, Mageeovi se stěhují do Chicaga. Zde jejich syn vychodí základní i střední školu, kterou absolvuje v roce 1935. Již na počátku 2. světové války v roce 1939, se 22letý mladík vydává do New Orleans v Louisianě, kde se pokusí dostat na jednu z lodí plujících do Velké Británie. Tam má v plánu vstoupit do její armády. Když se mu to nepodaří, zamíří v polovině roku 1941 do Kanady. Kanadské Královské letectvo RCAF v té době totiž přijímá americké dobrovolníky (USA ještě nejsou ve válce) a jedním z nich bude i Mageeho bratranec John. Chris Magee tak poprvé a rozhodně ne naposledy ukáže svou nebojácnou a někdy velmi drsnou povahu.

V řadách Královského kanadského letectva podstupuje výcvik, ale po napadení základny americké Tichomořské flotily v Pearl Harboru a následném vstupu Spojených států do války se USA „hodí“ každý vycvičený pilot. Do Kanady zamíří američtí náboráři s cílem prohledat tamní výcvikové tábory, najít mezi nimi své krajany a přesvědčit je, aby se upsali ke službě v „domácím“ letectvu. Chris Magge se v té době nachází na ostrově Prince Edwarda, ale dlouho neváhá a v červenci 1942 se stává příslušníkem námořního letectva Spojených států. Jeho působení v jeho řadách je ale poměrně krátkodobé, když se v listopadu téhož roku po dokončení výcviku na strojích T-6 Texan, připojuje k leteckým silám námořní pěchoty. Po následující půl rok vylepšuje své pilotní umění na strojích Grumman F4F Wildcat na námořní základně v Jacksonvillu na Floridě. 5. června 1943 se konečně vydává do boje.

Foto: Chris Magee | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Rusko otevře indickému vojenskému námořnictvu Arktidu

V řadách stíhací perutě VMF-124 se přeškoluje na Vought F4U Corsair. V září je přeložen ke slavné peruti VMF-214 zvané Černé ovce, pod velením majora Gregoryho Boyingtona, a ještě ten samý měsíc tento nováček, létající do akcí vždy se svým červeným šátkem, v oblasti Šalamounových ostrovů předvede, co dokáže. 17.–18. září 1943 srazí z oblohy hned 5 japonských stíhaček Mitsubishi Zero, později se postaví do cesty 30 japonským střemhlavým bombardérům Ajči D3A Val, z nichž 2 sestřelí jistě a další pravděpodobně. Chris však stále nemá dost a dobrovolně se hlásí k dalším úkolům. Při útoku na letiště Kara na Bougainvillu proletí těžkou protiletadlovou palbou a postupně zapálí 8 japonských letounů stojících na základně. Nejslavnějším se ale stane po návratu z bojového letu z 21., září 1943.

Foto. Chris Magee byl velmi úspěšným pilotem již jako nováček (ilustrační foto) | Shutterstock

Během této mise, při které mají američtí letci útočit na japonské bárky v oblasti Choiseul na Šalamounových ostrovech, se Chris vyzbrojí opravdu originálně. Rozhodne se nespoléhat se „pouze“ na palubní kulomety svého Corsairu. Do kokpitu si bere i jeden ruční granát, kterým chce cíl zasáhnout. Při přeletu nad loděmi jej odjistí, vyhodí a přesně zasáhne nepřátelské plavidlo. Za tento i další husarské kousky si brzy vyslouží přezdívku Wildman. Na podzim 1943 získává Námořní kříž a nakonec dosáhne celkem 9 jistých sestřelů. Na začátku roku 1944 je Maggeho peruť odvelena zpět do Spojených států. Chris si s několika dalšími piloty v očekávání dalších bojů zajistí přeložení k VMF-211 na Zelený ostrov severovýchodně od Papuy Nové Guinei. Po šesti nudných týdnech bez jediné akce ale nakonec přece jen vyráží domů. Od února 1944 působí na letišti námořní pěchoty v Cherry Point v Severní Karolíně, kde jako pilot VMF-911 létá na nových dvoumotorových Grummanech F7F Tigercats. Právě během služby v Cherry Point se seznámí se svou budoucí ženou Molly. Kapitán Chris Magge je ze služby čestně propuštěn v říjnu 1945. Krátce poté se s manželkou vrací do Chicaga. Stává se otcem dvou dětí.

Po válce se živí např. pašováním alkoholu a další „černotou“. Po vypuknutí první arabsko-izraleské války v roce 1948, se znuděný Magee dobrovolně hlásí do izraleské Hagany v Chicagu. Zkušený letec se Izraelcům hodí. Je proto okamžitě přijat a odeslán do dalekého Československa. V Českých Budějovích zahájí výcvik na letounech Avie S-199 a krátce poté se již jako příslušník 101. stíhací perutě objevuje v Izraeli na letecké základně Ekron. Jenže tam dorazí v době, kdy je vyhlášeno příměří, a protože to se dodržuje, vrací se Magge zpět do Spojených států. Tam na něj čeká šok. Žena se s ním totiž v průběhu jeho „nepřítomnosti“ rozvede. Chris se poté živí opět různorodě, severně od polárního kruhu např. pomáhá s výstavbou radarů včasné výstrahy. V letech 1955 – 1957 vyloupí tři banky. Za poslední loupež je odsouzen k 15 letům odnětí svobody. Do výkonu trestu nicméně nastoupí po odvolacích řízeních až roku 1959. Za mřížemi pak stráví 8,5 roku. Chris však nezahálí a postupně si zvyšuje vzdělání absolvováním různých kurzů. Stává se také redaktorem vězeňského časopisu. Po propuštění se novinařině věnuje i na svobodě. Šest let je redaktorem a reportérem v Chicagu. Nadaný letec, ale také věčný „průšvihář“ Christopher Lyman Magge umírá ve věku 78 let dne 27. prosince 1995, po komplikacích způsobených odstraněním rakovinových nádorů žaludku. Nyní odpočívá na Arlingtonském národním hřbitově ve Virginii.

Psali jsme:Společnosti divize CSG Aerospace představí své produkty na výstavě Airspace World v Ženevě

Zdroj: Druhá světová válka