V nové minisérii zaměřené na Americkou občanskou válku si představíme různé aspekty této války. Dnes si položíme otázku, zdali Jih tenkrát mohl vyhrát nad Severem. Připusťme si rovnou, že Jih by Sever na 99 % nikdy neporazil a aby k porážce mohlo dojít, Konfederace by potřebovala pomoc někoho z významných Evropských hráčů, jako například Velké Británie či Francie, které by z nějakého důvodu potřebovaly, aby v americké občanské válce zvítězil právě Jih.

Foto: V nové minisérii zaměřené na Americkou občanskou válku si představíme různé aspekty této války. | Pixabay

Takový vývoj událostí by však byl nepravděpodobný. Za prvé Evropské státy měly jiné, důležitější věci na práci a za druhé, otevřená podpora otroctví nebyla vůbec na pořadu dne, navíc Evropané silně odsoudili otroctví již na Vídeňském kongresu roku 1814.

Psali jsme:Okno do historie - Husité a jejich slavné vítězství u Ústí nad Labem

Sever byl pro Konfederaci příliš velké sousto a Unie měla převahu hned v několika klíčových aspektech. Sever byl ekonomicky silnější, disponoval technologicky vyspělejší armádou a měl i mezinárodní podporu, i když pouze nehmotnou. Převaha Severu byla i v počtu obyvatel, kdy Unie měla tehdy 23 milionů obyvatel, zatímco Konfederace pouze 9 milionů. Navíc desetitisíce černošských otroků na Jihu představovaly doslova časovanou bombu. Pojďme si přesto ukázat jisté scénáře, které by tenkrát teoreticky mohly tok dějin zvrátit.

Konfederace sice nemohla válku vyhrát, ale nemusela ji teoreticky ani prohrát. Jak z historie víme, čtyři otrokářské státy (Delaware, Kentucky, Missouri a Maryland) se ke Konfederaci nepřidaly a zůstaly součástí Spojených států. To je poměrně důležitá skutečnost, protože pokud by všechny otrokářské státy držely při sobě, síly by se výrazně vyrovnaly. 13 Konfederačních států proti 23 státům Unie se mohlo změnit na 17 proti 19 a otrokářské státy by vůbec nemusely opustit Kongres. To je důležité, protože odtržení jižních států dalo Severu téměř dokonalou záminku pro válku: „Odtržení státu od Unie je protiústavní!“ V případě vypuknutí války by se frontová linie posunula výrazně na sever a Washington by byl prakticky obklíčen státy Konfederace, takže použití hrubé síly proti Konfederaci by byla jedna z posledních možností.

Foto: Jak by to vypadalo, kdyby konfederační státy zůstaly pohromadě. Síly by se více vyrovnaly. | Wikimedia Commons / Public domain

Nezapomeňme také na Západní Virginii, která se oddělila od státu a rozhodla se zůstat součástí Unie. Přítomnost tohoto území v Konfederaci by dávala skvělý startovní bod pro bleskovou invazi do Pensylvánie, což by pro síly Unie bylo zdrcující. 

Psali jsme:Po stopách německých druhoválečných Gigantů. Kusy těchto obřích letadel jsou na Skutečsku dodnes

V tomto scénáři by Jih a Sever museli hledat nějaký kompromis a příležitosti k dialogu. Mezi prvními body by bylo jistě otroctví, to by mělo za následek, že by nové státy měly pevně a trvale zakázáno činit vlastní rozhodnutí o otroctví uvnitř svých hranic. Do roku 1854 měly Spojené státy zákon, podle kterého byly nové státy přijímány ve dvojicích. Jeden svobodný, jeden otrokářský. S největší pravděpodobností by toto pravidlo zůstalo v platnosti. Druhý bod, neméně důležitý: odchod otrokářských států z Kongresu uvolnil ruce Severu v otázkách legislativy. Lincoln využil této situace k tomu, aby Kongresem schválil řadu zákonů důležitých pro rozvoj ekonomiky a společnosti. Například zákon Homestead Act, který dal velké části obyvatel USA možnost získat vlastní půdu. Nebo bankovní zákon, který umožnil Spojeným státům vytvořit si vlastní bankovní systém, či Morilla Act, který položil základy odborného vzdělávání v zemi. Žádný z těchto zákonů by Kongresem neprošel a ekonomický růst Spojených států by se výrazně zpomalil a zpomalila by i migrace z Evropy. To by jistě v důsledku vedlo k jisté formě krize a deprese.

Jistě by bylo zabráněno i vytvoření vnitřního trhu. Jih totiž drtivou většinu svých výrobků, především bavlny, exportoval do Evropy a z Evropy zase za získané peníze nakupoval vše, co potřeboval. Ze států Konfederace by se tedy stali odpůrce vysokých dovozních cel a lobbovalo by se za volný obchod. 

Foto: V čele nových Spojených států amerických by stanul prezident Konfederace, Jefferson Davis | Wikimedia Commons / Public domain

Pojďme se podívat, jak by to nejspíše vypadalo, kdyby vyhrál Jih. To je sice nepravděpodobné, ale pro ukázku řekněme, že by Sever vojensky poražen. Prezident Lincoln rezignuje a tím s největší pravděpodobností zaniká i Republikánská strana. Otroctví by se začalo šířit i do států Unie, díky tomu raketově roste obchod s otroky. Otroci totiž nejsou potřeba již jen na plantážích na Jihu, ale i v továrnách na Severu. Otroci, jako levná pracovní síla pomalu začíná nahrazovat práci evropských imigrantů, otroci tedy staví železnice, pracují v těžařském průmyslu, stavějí nová města a další fyzicky náročnou práci. Kvůli tomu migrace z Evropy výrazně poklesne, proč také migrovat do Ameriky, když tam není práce? Počet nesvobodných lidí by brzy převýšil počet svobodných lidí a plantážníků, velice brzy by tedy vznikla i vrstva černošské, nezotročeného obyvatelstva, jakýchsi polonevolníků. 

Místo do Spojených států odcházejí evropští migranti hledat štětí spíše do Jižní Ameriky, primárně do Brazílie, která zrušila otroctví již v roce 1809 a žíznivě potřebuje pro svůj rozvoj evropské imigranty. Jižní Amerika by se také stala útočištěm pro uprchlé otroky. To by mělo s největší pravděpodobností za výsledek ekonomický úpadek Spojených států, a naopak raketový vzrůst ekonomiky a životní úrovně Brazílie. 

Na počátku 20. století by byly Spojené státy primárně agrárním státem, neschopným zajistit si vše potřebné vlastní produkcí. Pokud by na světových trzích klesla cena bavlny, v zemi by nastala krize. Pokud by ale ceny zůstaly vysoké, USA by byly ideálním trhem. Dovážely by se sem produkty z celé Evropy. Aljaška by zůstala nechtěným územím Ruska, protože by ji Spojené státy jistě nezakoupily a jiného kupce by carské Rusko jen s těží našlo.

Je ovšem silně pravděpodobné, že by se Spojené státy následně ani nezapojily do První světové války a když, tak jen formálně. Jak víme, situace v roce 1917 byla kritická na obou stranách a v podstatě byla situace taková, že se čekalo, kdo se první vzdá, než kdo první vyhraje. Příchod amerických vojáků pomyslné misky vah přesunul na stranu Dohody. To by se ale nestalo a Francie by s největší pravděpodobností První světovou válku prohrála, stejně tak i Anglie. A kdo ví, jak by se historie vyvíjela jinak.

Zdroj: Diletant Media