Do kurzu RANGER se mohou přihlásit vojáci US ARMY, kteří mají již základní výcvik za sebou. Tento kurz absolvoval i Ludvík Cimburek, poradce NGŠ AČR pro AZ, bývalý příslušník 601.skss a současný velitel roty AZ 601.skss. Podle oficiálních dokumentů, tento kurz dokončí méně než 50% účastníků, následující řádky ukazují proč.

2. 1. 1995

K RTB jsme přijeli ve 22:50. Převlíknout do uniformy a zahlásit příchod. Ve 23:45 nástup. Kontrola přítomnosti v rotě. Odebrat vaky ze skladu a spát asi v 1:00. Jsem ve skupině 5 lidí, která jde čistit velitelství. Luxuju kanceláře štábu. Jdeme spát asi v 1:45 a nás 5 nemá hlídku. Dozvídám se, že do pouště letíme civilní linkou, ale nevím kdy. Jsem nasranej!!! Normálně totiž ti, co mají výsadkovou kvalifikaci do pouštní fáze letí C-141 a seskočí na padáku. Skočit si z C-141 do pouště, byla asi moje poslední šance na takový seskok v životě...

Foto: Výsadek z C-141

Psali jsme:Když potká Chuck Norris vojáka, vždy řekne: „Díky za vaši službu.“

3. 1. 1995

Budíček 5:30. Oholit, obléknout. Teď nám řekli, že nástup je v 7:00, takže si leháme a spíme. V 7:00 nástup a zase na 5 minut do baráku. Potom jdeme na snídani. Klasika, nejdřív shyby a čekáme. Vajíčka, brambory, slanina, džus, grids, kukuřičné lupínky s mlékem a cukrem. Nástup se vším a balíme věci podle seznamu. Nejdřív ruksak, pěkně napakovanej, potom 1 vak a zbytek, co je nepovolenej, do dalšího vaku. Ten odevzdáváme do skladiště, zbytek věcí do baráku a válíme se. Pospáváme asi do 13:00. Dostáváme 3 MRE na dnešek a na zítřek. Pak nástup s věcma a trochu smoke. Poté fasujeme zbraně, postávání, trocha jídla a čištíme zbraně. Je 15:30, svítí sluníčko, docela teplo, hezký den. Nástup asi v 15:45, naložení vaků do civilního kamionu, co je veze do Fort Bliss, Texas, pak znovu čištění zbraní.

V 17:00 příjemné překvapení, večeře a teplá. Beru si hamburger a fazolovou kaši. Dělám si dva s hořčicí, kečupem, okurkama a piju něco jako colu, vše ve spěchu. Jo, před jídelnou shyby. Messy dělal vtípky, takže dělám pár sérií navíc. Uklízení na baráku, v 18:30 odevzdání zbraní. Čekáme na letadlo, nikdo neví, kdy přiletí.
Nástup asi v 19:00. Přijeli instruktoři z Texasu. Přerozdělení rot. Zůstávám v A - I, 1.četa, 1.družstvo, je tam i Petr. Znovu kontrola lidí, fasovat zbraně, všechno z baráku a materiál znovu uklidit, zbraně uložit. Pak nástup. Projev seržantů o kurzu, pak něco říká velitel pouště, major. Celkem sympaťák, končíme asi ve 22:30. Dozvěděli jsme se rozvrh a že letíme až zítra v půlnoci a přes den budou teoretické hodiny. Ještě značíme batohy barevnou páskou a jde se spát od 24:00 do 6:00, krása. Mám hlídku od 1:20 - 1:40.

4. 1. 1995

Vstávám v 5:00, pohodička, pěkně jsem se vyspal a v klidu oholil. Uklízíme na baráku a v 6:45 nástup. Pěkná kosa, snídaně v 7:00, brambory, vajíčka, nějaká kaše, fr. chleba, grids, kukuřičné vločky, 2x džus. Poté hodiny teorie.
V poušti se cvičí na úrovni četa. Ta se skládá ze 4 družstev a velitelství. Dvě družstva jsou tzv. assault, při akci provádí útok, jedno družstvo tzv. security, to zajišťuje příchozí cesty k objektu, poslední družstvo je weapon squad – družstvo zbraní (3 kulomety) - při akci označované support, provádí palebnou podporu. Velitelství tvoří velitel čety (PL - platoon leader), jeho spojař (PL RTO - PL
Radio Telephone Operator), přední pozorovatel (FO - Forward Observer) má na starosti palebnou podporu, seržant čety (PSG - platoon sergeant), jeho spojař (PSG RTO) a medik.

Pořád usínám, instruktoři se střídají po lekcích. Ve 12:00 teplý oběd. Je jasno, na slunci teplo (když nefouká). Nemohli sehnat letadlo, tak to takhle pytlíkujou.
K obědu opět 2x hamburger a fazolová kaše, ještě beru koláč. Od 13:00 zase lekce, píšu deník, asi nechytám důležité detaily. Venku trochu fouká, chladno. Dopoledne jsem si sundal oteplovací vložku, mám jen polypro vršek a triko. Lekce až do 17:00. Usínal jsem, jeden instruktor si mě nejspíš všimnul. Pak jsme vyndali batohy a šli na večeři. 6 shybů, maso, bramborová kaše, rýže, koláč se zmrzlinou a kornout zmrzliny. Po večeři nakládáme batohy do přívěsu, pak čekáme asi do 20:00. Nástup do autobusů, odjezd na letiště. Čekáme asi od 20:30 v hale, moc horko není. Ve 22:00 přílet letadla, překládání batohů z kamionu, naše rota nakládá 240 padáků, ve 24:00 odlet.

Psali jsme:Muž s nervy z oceli během ozbrojeného přepadení absolutně ignoroval pachatelovy rozkazy a zapálil si cigaretu

5. 1. 1995

Po 35 minutách dostáváme svačinu, přílet v 3:00 místního času. Mám hlídku u zbraní. Překládání batohů a padáků. 40 minut jízdy autobusem na základnu, vykládání batohů a padáků, uložení batohů, fasování munice, rozdělení speciálního materiálu pro zítřek, vázání padákových šňůr na všechno. Mám velkou maskovací síť a claymore. Do postele v 05:00, spím v botách, maskáčích, triku.

Budíček v 7:00, hygiena, fasujeme 2 MRE. V 8:00 nástup, výuka - přepad bunkru (knock out bunker). Pak snídaně MRE: špagety, sýr, suchary, ranger puding. Celý den probíráme Raid (přepad). Kam umístit support, atd. Jsem v assault, POW.

Z družstev assault se určují další pracovní týmy. POW tým (Prisoner of War) po přepadu prohledává mrtvé a raněné nepřátelské vojáky, Aid tým zajišťuje ošetření a transport vlastních zraněných, Demolition tým má na starosti shromáždění nepřátelských zbraní a jejich zničení. V 11:30 oběd, beef stew, sýr, suchary, vitacit, cigareta. Až do pouštní fáze Ranger kurzu jsem byl zapřísáhlý nekuřák, pokud nepočítám několik „společenských" doutníků při výcviku instruktorů MUSADO MCS (zavedený systém sebeobrany v AČR). Když má člověk stále hlad a je chronicky nevyspalý, cigareta je takovou špatnou psychickou berličkou. Více se ovšem v US Army používá žvýkací tabák (na něj došlo později) a nejčastější je tzv. deep. Je to drobně řezaný tabák s různou příchutí, který se jen „cucá". Výhodou deepu a žvýkacího tabáku je to, že ho můžete používat takřka stále. Na učebnu si přinesete kelímek - plivátko a jde to, venku je to bez problémů. Často si takhle poplivuje i instruktor. Cigarety se smí kouřit jen venku, o přestávce, se svolením instruktora.

Pofukuje vítr, jinak je hezky. Probíráme překonávání drátěného zátarasu. Jsem support, jen se díváme, začíná pršet. Po 20 minutách mám promočený Goretex. Pokračujeme dál, jak dělat přepad s překročením zátarasu, zkoušíme, jak stříhat drát. Pak obsazení ORP, jsem compasman (Petr je PL), zkoušíme to 4x. Stále prší, fouká vítr, jsme promočený na kost. V 16:20 nástup u batohů. Instruktor, černoch, říká že má rád takovéhle počasí (this sucks), asi není normální. Přesun zpět, necítím nohy. Uložit batohy, poučení na učebně, shromáždění speciálního materiálu, odevzdání munice, čištění zbraní (v horké vodě). Přerozdělení materiálu, jsem PL RTO, vázání provázků. Hotovo? Můžeš se konečně převléknout. Začínám sušit věci v sušičce, V barácích v pouštní fázi byla k dispozici 1 pračka a 1 sušička, vždy pro dvě čety (asi 100 lidí). V 19:30 nástup pro MRE (stew, sýr) jíst se musí venku, dělám si horké kakao z vodovodu. Lekce od Messyho. Od 20:30 do 22:45 jsme na baráku, ale nesmíme být v posteli. Zhasínáme ve 23:00, nemám hlídku.

Foto: Poušť

6. 1. 1995

Vstávám ve 4:35, oholit, sprcha, v 5:00 budíček. Mám usušené věci, v 5:45 nástup venku. Fouká studený vítr, fasování munice, přenášení batohů na barák. Od 6:15 lekce na učebně, Ambush. Dopisuju deník od příletu letadla, je 7:00.
V 7:20 hot chow! Předříkávání Ranger - creed. V jídelně je všechno nádobí na jedno použití (je to prý levnější než voda potřebná na mytí). Vajíčka, brambory, hamburger (spíš karbanátek), grids, fr. chleba, šťáva, 2x chleba - veka, nějaký džus. Je 7:55 jsme chvíli na baráku, beru si liner. V 8:30 nástup, dopoledne procvičujeme Ambush. Jako PL RTO jsem se hezky naběhal, dvakrát se střílelo. Měl jsem spodní polypro a liner. Když jsem běhal - zpocenej, když jsem stál - mrznul.
Je pod mrakem, ostrý vítr, pěkný rozhled. Asi ve 12:00 jdeme na oběd. Uklízení baráku, jíme MRE.

V 13:30 nástup na učebně, probíráme Area Recon, Zone Recon a Link-up.
Area Recon – průzkum objektu, Zone Recon - průzkum prostoru, Link-up - setkání vlastních jednotek na nepřátelském území.
V 16:00 jdeme do terénu. Sundal jsem si liner. Je jasno, perfektní rozhled, fouká vítr. Jsem opět PL RTO, začínáme Zone Recon, trochu zmatek, pak průzkum. Je zima, pokecal jsem s instruktorem a nakonec oblík liner. Je to ve spěchu, vracíme se za tmy. (Pěkný západ slunce, zlatá, žlutá, červeno - fialová, modrá, šedá barva). Nazpátek jsme se proběhli. Nástup a kontrola materiálu, v báglech nesmí být nic zakázaného (třeba MRE navíc). To, co nafasujem, musíme hned sníst. Své našetřené MRE jsem včas snědl. Opět jsem pokecal s instruktory. Něco chybělo, trochu zmatky, počítání munice, odevzdávání materiálu. Ve 20:00 chow, cpu se jak o život. Ve 20:30 nástup na učebně, děláme SOP, ale spíš se kecá okolo.
SOP - Standing Operating Procedure, standartní operační postup. Pro nás SOP znamenalo ujednotit techniku různých taktických prvků. SOP se nenařizuje, je to věc jednotky. Všichni musí znát, co a jak dělat na jakékoliv funkci v jednotce v dané situaci. Většinou to není jednoduché, neboť v četě se sejdou lidé z různých čet po přerozdělení, recycles (ti, co opakují fázi) kteří už mají zkušenosti z dotyčné fáze a občas i instruktor něco doporučí (a je hloupé to pak dělat jinak).

Končíme kolem 22:00, čištění zbraní, 23:00 večerka, mám první hlídku 23:00 - 23: 20.

Foto: Poušť

7. 1. 1995

Vstávám ve 4:50, dělám si kakao z horké vody z vodovodu, holím se. Úklid, fasování munice. V 6:00 první hodina, Battle drill.
Na rozdíl od SOP, battle drill (bojový dril) je stanoven předpisem pro určité taktické situace.

Dobře vysvětleno překonávání otevřených ploch. V noci mrzlo, jsou zamrzlé kaluže. Ranger - creed, snídaně v 7:00 je stejná jako včera, plus jablko. Venku je úplně jasno, bezvětří. Sundavám spodek polypro, prý budeme běhat. Snad se oteplí. V 8:00 nástup, dnes jsem medik. Odchod do prostoru pro nácvik Battle drill, asi 20 minut ostré chůze. Úplně jasno, moc nefouká, rozhled tak 100km, možná víc.
Vzhledem k suchému vzduchu je vidět opravdu daleko. Jednou jsem se ptal instruktora a nejvzdálenější vrcholky byly prý asi 300 km vzdálené.
Chvíli sedíme, probíráme reakci na kontakt s nepřítelem. Nejdřív jako družstvo, potom praktický nácvik se střelbou, pak reakce na kontakt v četě. Jsem velitel družstva. Hlavně hodně řvát. RTO (Batman) mi pomohl. Je to se střelbou, používáme granáty. Pak reakce s odpoutáním od protivníka, reakce na nepřímou palbu (minomet), překročení nebezpečné plochy do šířky 35 m.
Ve 12:30 je 20 minut na jídlo. Odpoledne přežití v poušti, zajímavé. Co je to poušť, pak procházka po okolí s ukázkou, co se dá jíst a co ne, jak hledat vodu, nebezpečná zvířata či zvláštnosti orientace v poušti. Počítáme si kroky na 100 m (pacecount), vracíme se za tmy asi v 18:00.

Odevzdat materiál, kontrola, přerozdělení materiálu, čištění zbraní, materiál OK, takže chow, pak čištění zbraní. V zrcadle zjišťujeme, jak jsme opálení, takhle jsem ještě nebyl. Tam, kde byla čepice, je bílé kolečko (jsme dohola), jinak jsem rudej. Ve 20:00 nástup na učebnu, SOP. Střídají se recycles, bereme to od začátku. Trošku bouřlivější diskuse okolo překonávání nebezpečných ploch, pak to cvičíme venku. Končíme asi ve 22:30. Čištění zbraní, rozdělení funkcí na zítřek, přidělení materiálu. Sprcha, jdu spát ve 23:00. Večerka ve 23:30. Mám hlídku 1:40 - 2:00.

Foto: Poušť

8. 1. 1995

Vstávám ve 4:50, v klídku se holím, teplé kakao (je zákaz jídla na baráku). Budíček v 5:00. Hygiena, dobalení, úklid. V 5:45 nástup, fasování munice a MRE, 6:00 - 6:50 výuka na učebně, příprava
akce, vydávání rozkazů.

V 7:00 Ranger - creed, snídaně (místo karbanátků slanina). Od 8:00 další hodiny. Máme znát zámysl o 2 stupně výš, něco o motivaci. V noci mrzlo, všude je námraza. Probíráme WO, OPORD, jak ho dělat, co říkat, kdo a komu. Instruktor je dobrej, nechá se s ním povídat. Ostatní instruktoři hrají kulečník a dívají se na TV ve vedlejší místnosti, což je slyšet. Venku jasno, bílé mráčky, nefouká vítr, teplo. Instruktoři občas informují o výsledcích amerického fotbalu.

Když jste v kurzu vůbec nevíte, co se děje, žádné noviny, televize, telefon. Jediné spojení se světem je pošta a poznámky instruktorů. Každou hodinu je 10 minut přestávka. Oběd 12:30 - 13:00. Je po obědě, usínám, vysvětlujeme si, co je v Ranger handbook (RH). V 16:00 vyhlášení OPORD u plastického stolu, asi hodinu. Pak chvíli na učebně, nějaké detaily o hodnocení atd. 30 minut na jídlo. Do 18 hodin zase na učebně. Máme za úkol rychle zpracovat určité články OPORD, píšu dopis a deník. Vyhlášení rozkazu je hned „roztrháno" na kusy, vše špatně, je 20:20. Říkají mi, že jeden kapitán z druhé čety, prý od SF, je LOM, (nedostatek motivace) kluci mi vysvětlují, že je to velké mínus v kariéře. Pak „trháme" další. Končíme asi ve 22:00. Materiál zůstal stejný, nestřílelo se, takže bylo míň práce. Do postele lezu ve 23:15.

9 .1. 1995

Mám hlídku 3:40 - 4:00, pak ještě na chvíli do postele. Vstávám ve 4:55. Jdu se v klidu oholit a dělám si z horké vody kakao, něco teplého do žaludku. Ráno zima, ale kaluže nezamrzly, jen námraza na kovu. Budíček v 5:00. Balení věcí, fasování MRE, munice, úklid. V 6:00 lekce o zaujetí patrol base. Patrol Base - základna, četa ji zaujímá na noc. Je to rovnostranný trojúhelník, délka strany asi 100 m.
Kulomety umístěny v rozích, odkud postřelují prostor před „svým" družstvem.
V 7:00 hot chow. Rychle to do sebe naházet a „hurá" na učebnu.

V Ranger kurzu neustále ukazujete svou motivaci, takže na učebnu se vbíhá s organizovaným řevem. V 7:30 začátek další lekce. Asi v 9:00 vyrážíme do pole. Prohlídka okopů, zaujímání Patrol Base a činnost na ní. Vyhlášení WO, security, plánování, zakopávání, intenzivní
práce. Všichni něco dělají, kromě mě, jsem PSG RTO. Dokonce jsem psal dopis. Je bezvětří, svítí sluníčko. Horko, když se něco dělá, jinak příjemné teplo. Nějak není čas na jídlo, tak se jen pije voda. V 17:00 vyhlášení OPORD. Začíná se stmívat a hned je zima. Končíme asi v 18:30, přesun na učebnu a pokračuje se ve vyhlašování. Asi ve 20:30 konečně „chow". Máme 2 MRE, protože nebyl oběd, takže se cpeme. Dělám si kakao před jídlem a kafe po jídle. Pak čištění zbraní, údržba materiálu, přerozdělení atd. Fasujeme 2 MRE na zítřek, večerka ve 23:30. Nemám hlídku.

10. 1. 1995

Vstávám 5 minut před pátou. Oholit, sprcha, dělám si kakao. Úklid, fasování munice. Od 5:45 do 6:30 postáváme venku. Je zima, jinovatka, ale kaluže nezamrzly. V 6:45 Ranger – creed a poslední teplá
snídaně. Do všeho sypu cukr.

Začíná týden patrol. Dnes pod vedením instruktora. Od zítřka 7 dní a 6 nocí venku, plnění misí jako v reálné situaci, s doplňováním munice, stravy a vody.
Od 8:00 chaplain servis. Venku nejprve společně katolíci a protestanti pod vedením nějakého kapitána, pak katolíci zvlášť s nějakým důstojníkem asijského původu, nevím hodnost, má přes maskáče roucho. Na konci si beru armádní růženec z umělé hmoty na památku. Vyrážíme asi v 9:00. Jsem velitel A - týmu, ale hned se to mění a jsem jen Joe.

Joe je slangové označení „šťastlivce", co nemá žádnou velitelskou funkci, jen jde a dělá, co se mu řekne. Obsazujeme základnu, běžná činnost podle plánu, security, průzkumné hlídky, WO a začínáme se zakopávat. Já přesně v místě, kde už to někdo dělal přede mnou. Je to pohoda. Zakopal jsem se a pak jsem byl security a kopali ostatní. Napsal jsem dopis.

Foto: V okopu pro ležícího střelce

V 13:00 OPORD, z cvičných důvodů se zúčastnili všichni. Nic moc. Před 15:00 jdeme rehearsal na ostrý objekt. Rehersal je praktický nácvik nejdůležitějších prvků akce před začátkem plnění úkolu. Jsem v A - týmu, Assault 1. Po proběhnutí a výměně funkcí, jsem velitel družstva Assault 1. Trošku se mění plán. Už se stmívá, na objektu jsou „bad guys". Střílí první, opětujeme palbu a začínáme přepad. Řvem, co se dá, řídím 2 týmy. Přepadám 1 bunkr a ničím radar. Na LOA zjišťujeme, že máme raněného. Činnost na objektu, odnášíme raněného. Na PB sebrat batohy, kontrola počtů a pryč. Pohoda, prima den. Přišli jsme asi v 19:30. Rozchod a chow. Mám 3 MRE, jím 2 a schovávám 2 hlavní jídla. Docela jsem se nacpal. Pak odevzdání materiálu, počítání munice. Připravujeme se na zítřek. Ještě je nástup pro poštu, příprava materiálu, někdo pospává, píšu dopis a deník. Večerka 22:30, hlídka 23:40 - 24:00.

11. 1. 1995

Vstávám 4:40, holení, kafíčko, sprcha. Budíček v 5:00, úklid, materiál před barák, čekáme na snídani. Změna, ještě dnes je teplá, rychle hodně másla na chleba a cukr do všeho. V 8:00 WO, pak začíná plánování, balení, celkem zmatek.
Cvičná střelba (kontrola funkčnosti zbraní), fasování a páskování munice, rozdělení materiálu. Ve 12:30 projev kapitána, velitele roty, říká, že Ranger kurz je „sucks".
Ve 13:00 fasování MRE, 6 kusů na 3 dny, jedno hned sníst.
Normální dávka je 3 MRE na den. V Ranger kurzu při patrolách však jen 2 MRE na den v zimě a jen 3 MRE na 2 dny v létě.

Pokračuje organizovaný zmatek. Ze zvláštního materiálu mám přiděleno LAW (Light Antitank Weapon - podobné RPG-75), maskovací síť a vak na vodu. V batohu máme všichni, náhradní kalhoty, Goretex, pončo, poncho liner, spacák, helmu, šicí potřeby, věci na holení a osobní hygienu, ručník, 6 párů ponožek, 2 trička, teplé spodní prádlo, rukavice, 5 MRE, 2 x 2 litry vody, lopatku. Na LBE 2 x 1 litr vody, 6x zásobník po 30 nábojích.

V pouštní fázi má každý dvě jednolitrové láhve na opasku, a dvě dvoulitrové v batohu. Tedy 6 litrů vody sebou. Každý tým má dále 3,5 litrový gumový vak na vodu.
Ve 14:30 OPORD. Vyhlašuje se asi 2 hodiny. Pak krátký nácvik a v 18:00 sedáme na 3 náklaďáky a jedeme do prostoru. Asi po 5 km nás vysazují a jdeme 3 100 m pouští rovně za nosem. Kousek za silnicí nás zezadu napadá protivník, nejdřív minomet, pak střelba. Jsem v 1. družstvu, tak to ke mně jen doléhá. Máme raněného, činnost týmu. Batůžky se pronesou.

Přecházíme ORP a zastavujeme se až na silnici za ním. Vracíme se asi 200 m, zaujímáme SH, výměna funkcí PL a PSG. Průzkum, přesun do ORP, velitelský průzkum, průzkum objektu - radiolokátor. Jsem v RS 1, ale jsme odhaleni, tak zdrháme. Konec, vyhodnocení. Je asi 23:00 a vyrážíme 4,5 km k nové základně, pěkně se to pronese. Obloha se zatáhla, je celkem „teplo".

12. 1. 1995

Cestou překračujeme nebezpečnou plochu, základnu zaujímáme ve 2:30. Začínáme kopat okopy. Odevzdání/ výměna citlivého materiálu a pokračujeme v kopání. Začalo pršet, ne moc, ale pořád. V Goretexu a s pončem přes batoh pokračujeme v kopání. Asi v 6 hodin si sedám na batoh pod pončo a chvíli spím. V 6:30 mě budí, máme 30 minut na jídlo.

V 7:00 nástup a hodnocení, kontrola nohou a výměna ponožek. Přestalo pršet. Pak oholit a pokračovat v kopání. V 8:00 přichází noví instruktoři. Nástup, nové funkce, jsem opět Joe. Pokračuju v kopání, tentokrát zrovna na fleku se šutrama. Když jsem hotov, přišel za mnou velitel družstva, že jsem pomocník střelce M60, tak jdu do jiného okopu, bohužel nevyhovuje jeho místo, tak kopeme o 5 m dál nový, asi do 12 hodin. Pak údržba zbraní. Kolem 14:30 jídlo (střídáme se po jednom). Je polojasno, ale fouká studený vítr, takže je celkem zima. Nikdo si nás moc nevšímá, a tak si dáváme dvacet. Na střídačku 3 lidi, docela to pomohlo.
V 16:15 se začínají likvidovat okopy. V 17:15 vyrážíme. Nesu tripod na M 60, 300 nábojů pro kulomet, dalších 200 nábojů pro M16 v batohu. Batoh má nejmíň 40 kg, mám potíže ho vůbec zvednout. Hned minometný přepad, takže trocha běhu. Zaujetí SH, mění se velitelské funkce. K objektu je to asi 3,5 km. Batoh se pěkně pronese, chůze v měkkém písku, nic moc. Fouká ostrý vítr, je zataženo, zima. Dnes je přepad.
Nejhorší je čekání při velitelském průzkumu. Ve 22:00 jdeme na to. Bohužel PL ukázal WSL špatné místo, takže se to moc nepovedlo. Pořád fouká ostrý vítr. Začíná být opravdu zima. Protože se nelíbilo instruktorovi, jdeme ve 23:00 znova. Můj M 60 střílí jak odstřelovačka (jednou a dost), ostatní SAW skoro taky. Akce nic moc. Nazpátek si podkládám ramenní popruhy rukavicema. Opět jsme urychleni" minometem. Vyrážíme do nové PB. Vyjasňuje se, trochu povolil vítr, zima.

13. 1. 1995

Batoh je pěkně těžkej, ale jak se dívám okolo, mají toho dost všichni. Na základnu konečně dorážíme ve 2:30. Rozmístění zbraní a jdem kopat. Je úplně jasno, svítí měsíc, zima. Jediný způsob, jak se zahřát, je kopat. Za chvíli máme okop pro M 60, pěknej a velkej. Ve 4:20 zachází měsíc a není nic
vidět. Taky se odevzdal materiál.

Ve 4:45 konečně dostáváme povolení jít spát. Beru si Goretex, čepici přes uši, rukavice, pončo s vložkou a lehám si do okopu. Budí mě v 6:15, úplně jasno, modrá obloha, všude je jinovatka, skoro jsem se zpotil, ale nohy jsou úplně zmrzlé. Balím věci.

Na nástupu hromadná prohlídka nohou a výměna ponožek. Jím polovinu MRE. Kolem 7:20 přichází noví instruktoři. Nejprve mluví staří RI, potom noví. Poučení (opět) o bezpečnosti (co dělat, když se ztratíme, jak zacházet s léky).
Přidělení nových funkcí, jsem opět Joe, support. Stěhujeme se do nové pozice, dodělání okopů, maskování, průzkum, jde se pro vodu. Mezi tím velitelství vypracovává OPORD, dělá WO, předání
informací, (v 9.20 už je docela horko, nefouká vítr, úplně jasno). Asi od 12:00 polehávám v okopu, bezpečnost 33%, střídali jsme se, kluci chodili pro vodu, kopali okop pro velitele.

Od 16:00 konečně můžeme jíst. Měl jsem MRE č.11 kuře, rýže, sýr a sušenky od rána, snědl jsem to celý. Měl jsem to i s kakaem. Balíme pozice, v 18:00 jsme připraveni k odchodu. Už je tma a zima. Nástup a shrnutí, jak probíhala příprava OPORDu (špatné předávání informací). V 18:30 vyrážíme k objektu, asi 3000 m. Překračujeme 4 silnice. Před 4., kousek před objektem, výměna funkcí.
Jsem velitelem družstva support. Začíná to poučením od velitele A roty, kpt. Harris (šéf instruktorů). Řekl mi, co všechno mám dělat. Chvíli nemůžu najít své družstvo, ale pak se našlo. Překračujeme silnici a zaujímáme ORP. Jdu na Leaders recon. Dívám se NVPS - 7 (přístroj pro noční vidění na zbytkové světlo), docela pěkné. Pak krátké poučení, co chce PL (taky nový po výměně velení).
Jdu s 1. týmem Security. PL mi vysvětlil, jak to chce udělat a poslal mě mávnutím ruky na naši pozici. Jsme čtyři, máme vysílačku od FO. S námi kpt. Harris – kontrola a zvědavost, co ten exot z evropy předvede. Šteluju si kompas pro cestu tam i zpátky. Je pěkná kosa, jasno, bezvětří, beru si šálu a jacket liner. Nacházíme cestu, umísťujeme minu a dvě AT4. Bohužel vysílačka nefunguje, tak posílám 2 lidi se zprávou. Odchází i kontrola. Asi za 15 minut se vrací spojka, v ORP už nikdo s vysílačkou nebyl, jen polovina mého družstva, co nemá nic na práci. Najednou vysílačka funguje, tak podáváme zprávu o zaujmutí pozice.
Za chvíli slyšíme rokenrol (střelba při akci). Po muzice to balíme a jdeme do ORP. Tam je má flákající se polovička družstva a kpt. Harris. Ptá se, jestli jsme všichni, jestli mají funkce a hlavně proč jsme nešli všichni? Bylo to podle původního plánu odpovídám. Beru si spoďáry a přichází
útočníci. Ti si to dali ještě jednou. Přesun začíná asi v 0:45.

14. 1. 1995

Přesun asi 4 km, začíná urychlením, 3x za sebou „incomming" takže, 300 m do 12 hodin. Při napadení minometem (výbuška se zvláštním zvukem) řve , kdo to slyší, „incoming". Na ten signál sebou všichni musí plácnout o zem. Velitel čety pak určí směr (nejčastěji ve směru pochodu - tj. 12 hodin), vzdálenost (většinou 300 m) a běží se. Tímto způsobem instruktoři často urychlují postup jednotky.

Foto: Jednotka za přesunu

Asi trochu bloudíme, mám skoro halucinace, všude jsou lidi nebo zvířata, usínám za pochodu. PB zaujímáme asi ve 3 hodiny. Začínáme kopat okopy, vracet citlivý materiál. Kolem 4:30 můžeme jít spát. Lezu si do spacáku, házím si dovnitř boty, uniformu, spím ve spoďárech a snivelu. Taky polní láhve a jídlo dávám dovnitř, aby se to ohřálo. Budí mě asi v 6:30, je jinovatka, kosa. Nástup, kontrola nohou, vyhodnocení včerejška, něco sníst. Nástup pro poštu, pak vyhodnocení jednotlivých velitelských funkcí.

Povídám si s kpt. Harrisem, všechno je špatně. Poté se ve spěchu holím (ráno jsem nemohl). Máme nové funkce, jsem Joe, mám SAW. Jako vždy se musím přestěhovat a začít kopat okop, dnes s Petrem. Když máme 100% bezpečnost, při odchodu LP/OP hlídky jsme napadeni z druhé strany, prakticky se mě to moc netýká. Poté, co se to dořeší, organizovaně musím zůstat v okopu, Petr má práci.
Je jasno, horko. Běžná činnost na PB, kluci jdou pro vodu, sedím a píšu deník (je 12:30). Na tom sluníčku usínám, doufám, že přivezou chow. Mám sice skoro celý MRE a jedno hlavní jídlo, ale... Šéfové píšou rozkaz, doufám, že tato práce se mi v budoucnu vyhne. Sedím na LP/OP. LP/OP.Listening Post/Observation Post je místo poblíž základny na pravděpodobném směru příchodu nepřítele, provádí se zde hlídková činnost.

Jsem zpátky, polehávám v okopu, nikam nemůžu. Když někdo má čas, hlídá za mě a trochu maskuju okop. V 14:00 přivezli chow, vodu a munici. Cpu do batohu tři zásobníky pro SAW, 5 MRE, odpadky, další náboje do M 16. Nějak se to tam nechce vejít. Sluníčko pěkně opaluje. Asi ve 14:30 je OPORD, jdou jen velitelé. V 16:00 začínám čistit přidělenou SAW. Je to rozbitý, Messy to spravuje a připravuje ke střelbě. V 16:30 chvilka na jídlo, cpu se, mám skoro 2 MRE. Střídám se s Messym v hlídání a jídle. Pak zahrabat okop, odpadky do batohu a vyrážíme.

Dnes opět Raid, jsem členem Assault 1. Nesu SAW, docela se pronese. Naštěstí jen asi 2 km. Je jasno, jak zapadlo slunce, hned se ochladilo, vítr nefouká. Nejhorší jsou bezpečnostní zastávky, musím ležet na písku nebo klečet. Hlavně že mám knee pads!
Ve Fort Benningu jsem si koupil krásné nákoleníky, bohužel jsem je tam taky nechal. S batohem na zádech, na tvrdém povrchu jsou pak kolena pěkně cítit.
Do flašek jsem si nadělal pití (2x kakao a 2x kafe s cukrem a smetanou v jedné, 2 třešňové vitacity v druhé). Přepad slušnej, vystřílel jsem 2 zásobníky (á 200 nábojů). Petr byl při přepadu SQL. Ztratil jsem lahev, ale naštěstí ji našli, takže OK.

15. 1. 1995

Vyrážíme na další základnu. Má to být asi 2 km. Trošku jsme sešli z cesty, tak se to protáhlo. PB zaujímáme asi v 2:00. Vracíme materiál, vybírají se pozice a začínáme kopat. Jsem s Messym a Stepem. Děláme okop, pěkně hlubokej, „good job".Po 4. hodině ráno můžeme jít spát. Lehám si do spacáku, ve spoďárách, uniformu kolem sebe, ohřívám jídlo pod paží a láhev s kakaem mezi nohama na ráno.
Budí mě v 7: 05, už je nástup, ale nikdo nás v našem okopu nevzbudil. Je zima, ale včera to bylo horší. Zrovna vychází slunce. Je pod mrakem a po 3 hodinách spánku se cítím skvěle. Obvyklá ranní prohlídka nohou, jím „teplé" jídlo a „teplé" kakao. Chutná dost bídně, ale je to jediný teplý, co můžu sehnat. Po přidělení nových funkcí (jsem Joe) pokračujeme v práci na okopu, maskování atd. Střídáme se v hlídání a pomáhám klukům, kteří jsou sami, protože jejich buddy má funkci. V 11:45 jdu nahonem na LP/OP. Balím saky paky, ještě na záchod a jdu.

Záchod je uprostřed základny (nedaleko velitelského stanoviště) a je to hlubší rýha v písku. Údržbu má na starosti medik, vyčůrat se můžete jen v kleče, stejně tak jako při přesunu. Jsme asi 150 m od PB u cesty. Ležím na písku a dopisuju deník. Je jasno, sem tam mráček, pofukuje vítr, celkem to pálí (je 12:30). V 15:25, jsme se vystřídali při čištění zbraní, při jídle a já psal dopis. V 16:30 začnu jíst (nejlepší část dne). Nespím a kluci na mě koukají jak na blázna. Zatáhla se obloha, uklidnil se vítr. Pokud nebude pršet, bude teplá noc. Nacpal jsem se a čekali jsme na odvelení. Přišli pro nás dost pozdě. Na PB zrušit zákopy a rychle nástup.

Nevím, co se děje. Hned za první LDA jsme napadeni, pokus o manévr, ale nakonec ustupujeme. Trochu bloudíme, ale nakonec jsme objekt našli. Je přepad. Vše je oploceno, dá to práci. Vysoký instruktor prohazoval kluky dírou v plotě (zdálo se mu, že se pohybují moc pomalu). Po akci, asi v 23:30 přesun do nové PB.

16. 1. 1995

Šlapeme asi 4 km. Přicházíme k hlavní silnici, po ní jdeme asi 300 m a pak zaujímáme základnu asi v 2:15. Kopeme pozici pro 3 lidi (obsluha M 60). Písek je tvrdej a sype se. Kopeme díru pro někoho jiného, zítra budeme security. Jdem spát ve 4:20.

Budí nás v 7:00, zase pozdě, hodit na sebe věci a nástup, kontrola nohou, přidělení funkcí, jsem WSL. Po nástupu balím věci a jdu za prací, Status card, Ranger card, poncho ley. Vlastně nic, ale je zabitej celý den. Hodně mi pomohli kluci a hlavně „pomocník" (u každého kulometu jsou tři lidi, ale v družstvu jeden přebýval, tak mi pomáhal).

Taylor dělal status card, Messy plán na zbraně. Nemám vůbec čas. Ráno foukal silný vítr, zima moc nebyla. Přes den skoro jasno, na větru je velká zima, všude je písek. V závětří je docela příjemně, dnes Ambush. Po OPORD jsem „špatně" předal informace, začínám tušit trable. Beru si spoďáry i field liner, vítr je hroznej. Vyrážíme k objektu, 5 200 m, skoro přímo proti větru. V 18:00 za druhou LDA (překonávání urychleno minometem) jsem vystřídán. Jako WSL jsem nesl těžkou vysílačku, mapu, světlice, granáty. Celkem se to proneslo (ramenní popruhy jsem si podložil rukavicema). Jednou jsem proběhl četu zezadu dopředu, to bylo docela teplo, ale uši mrznou (i pod čepicí).

WSL - Weapon Squad Leader (Velitel družstva zbraní) má své lidi (obsluhy kulometů) během přesunu přidělené k ostatním družstvům, musí tedy běhat zezadu dopředu a zpět a kontrolovat je. Je to docela náročné, protože četa při přesunu v noci se roztáhne na 500 až 700 m.

Vyměnili mě za Smithe, je to z bláta do louže, jsem AG. AG - Assistent Gunner, nese trojnožku pro kulomet, která má asi 10 kg. Vyměnili jsme si kompletní batohy (normálně se předává jen materiál příslušící dané funkci). Měl to vypodložené, plus moje rukavice, docela to šlo. Těch 5 km šlo rychle. Zato v ORP (21:30) jsme leželi na zemi a klikovali 2 hodiny. Klikování je jediný tolerovaný způsob, jak se zahřát, pokud z hlediska taktiky musíte ležet. Hrůza. Nakonec se 50 vojáků vrhlo na jedno auto. Směšný, zbraně nestřílely, no prča. V US Army existuje termín overkill, přezabití. Tady jsem to viděl v praxi.

Po akci povídání, usínal jsem ve stoje. Pak se šlo do nové PB, 3,2 km. Celkem to šlo, pil jsem kávu (3 sáčky rozmíchané v jedné láhvi s cukrem a smetanou). Byla zima, vyrazili jsme asi ve 24:00.

17. 1. 1995

Jdeme asi 2 hodiny, nějak se to táhne. Zaujímání základny trvá snad hodinu, PL ji udělal tak velkou, že ji musí několikrát zmenšovat. Nakonec instruktoři vybírají pozice a jde se kopat. Končíme ve 4:20 a jdeme spát.
Budím se asi v 6:45, strašná zima. V 7:00 nástup, prohlídka nohou, vyhodnocení (při velení jsem málo agresivní).

Máme povoleno udělat si oheň (na chvíli nejsme v taktické situaci) a ohřát si kakao nebo kafe. Paráda. Je šíleně ospalý den, ticho, únava. Dělám oheň a do 9:00 se u něho ohříváme. Ohřívám si kakao. Je jasno, trochu fouká vítr.

V 9:00 nástup, nové funkce, stěhuju se do nového okopu a začínám na něm dělat. Pak jdu jako RS tým. Sbírám přitom klacky pro vypnutí maskovací sítě. Po návratu se stěhuju zase do jiné díry k Messymu. Pak jsme chvíli na stráži (píšu deník). Poté pomáhám při maskování klukům. Ve 14:00 čištění zbraní, pak jím kuře s rýží.
Je 15:16, ležím v okopu, za hodinu bychom měli vyrazit. V poledne byla půlka oblohy modrá a půlka zatažená, teď se zatáhlo, fouká studený vítr, poprchává. Jen ať to vydrží do 20:00, bude konec! Dnes jen 3 km k objektu. Vyrážíme v 15:30. Trochu jsme zmokli, ale ne na kost. Před odchodem dostávám velké mínus za nechání odpadků v okopu. Přecházíme několik LDA.

LDA – Linear Danger Area, nejčastěji jde o silnici, která se překračuje za dodržení určitých taktických zásad podle SOP jednotky. Je zataženo, občas poprchává, fouká studený vítr. Výměna velení, skoro tma. Jsem Joe u security týmu. Zaujímáme ORP. Moc času není, žádný průzkum, z chodu jdem na věc pod vedením instruktorů. Zůstávám s Petrem a Ciukem jako stráž u batohů.

Zničili objekt, vrací se asi v 20:30. Kontrola materiálu a odjezd! Po příjezdu vybalení sensitive items. Asi v 23:00 „HOT DOG SALE". Za 10 $ si kupuju 5x hot dog, 2 snickers tyčinky, 2x M+M (lentilky), 2 jablka, 2 brambůrky, 2 koly. Jo, ještě před tím vytahuju cigarety, všichni jsou najednou kamarádi. Během patrol (FTX) je povoleno 1 balení tabákového výrobku (krabička cigaret, sáček žvýkacího tabáku, nebo krabičku deepu) na 2 dny. Na konci FTX nikdo nemá nic. Dělám si kakao, něco měním, takže mám 2 hot dogy navíc, brambůrky měním za snickersku. V 01:00 peer evaluation a hodnocení fáze. Hodnotí se úroveň vedení výuky, profesionalita instruktorů, dávají se návrhy na zlepšení. Jdeme spát asi ve 3 hodiny.

18. 1. 1995

Budíček v 5:30. Hygiena, úklid. Teplá snídaně. Po snídani čištění zbraní. Lidi chodí k
instruktorům pro verdikt GO - NO GO. Přichází instruktor, nejsem na seznamu, takže jsem Recycle.

Se mnou si pouštní fázi zopakuje dost lidí Step, Paquin. Petr ostupuje. Mám Peer 80 (ve Fort Benningu - 62), podepisuju papír o recycle. Peer Evaluation je sice dobré pro zbavení se hajzlíků, co na ostatní kašlou, na druhé straně, pokud je v družstvu několik výrazných přátelských osobností, zákonitě poberou nejvíc bodů, a na pár, třeba i skvělých, ne však tak výrazných kluků, body už nezbydou a jsou tedy „vypírováni".

Po teplém obědě se balíme (recycles). Také jsou balíčky, 30 minut, pak se musí dá stranou a mohou se jíst jen venku.
Na konci každé fáze přichází pošta - balíčky plné sladkostí. Za určitých podmínek, které se striktně dodržují (jíst mimo barák, jen v určený čas) je možné se pořádně nacpat. Recycles se stěhují do jiného baráku. Těsně před tím volají Messyho, špatně se podívali do papírů - je recycle.

Messy byl skvělý kluk (při kopání okopů jsem rozhodně nebyl línej, ale jestli já jsem kopal za dva, tak on za čtyři) a v tento okamžik zahájil poušť počtvrté! Když byl v kurzu poprvé a na druhý pokus uspěl v poušti, musel z rodinných důvodů kurz přerušit. No a teď šel tedy počtvrté!!! To je morál!!!
Potkávám Garryho, je taky recycle. Z jeho C - roty z 47 lidí je 31 recycle!!!
Jsou velké rozdíly v přístupu instruktorů mezi jednotlivými rotami. C – rota v poušti byla vyhlášená vysokým procentem recycles.
Ti, co mají GO, čistí a odevzdávají zbraně.

19 .1. 1995

Teplá snídaně, čištění zbraní. V 11:00 bake sale. Prodej doma dělaných koláčů a buchet. Prodávající jsou nejčastěji ženy instruktorů.
Po teplém obědě teoretická výuka, základna, opakujeme, co jsme probrali. Teplá večeře, potom teorie asi do 00:30, usínám, píšu deník. Ti co mají GO čistí zbraně, nakládají materiál a připravují se na odjezd.