V padesátých letech minulého století začaly pozemní ozbrojené síly Národní lidové armády NDR přemýšlet o zavedení výsadkového vojska. Byl to logický krok, který by umožnil rychlejší reakci v případě ozbrojeného konfliktu. Tímto krokem se NDR plně podvolilo vrchnímu vedení Varšavské smlouvy, které po NDR požadovalo podobnou sílu rychlé reakce pro jeho dva vojenské distrikty.

Než vedení NDR dospělo k rozhodnutí výsadkové vojsko vytvořit, muselo se vypořádat s několika problémy. Finanční situace NDR nedovolovala masivní výsadkové vojsko, jaké měl například Sovětský svaz a v myslích vrchního vedení byly stále vzpomínky na 2. světovou válku a strach z elitních vojenských útvarů s břemenem nacistické minulosti. V rámci těchto omezení nakonec vznikla malá skupina elitních vojáků, která byla pod neustálým politickým drobnohledem.

Foto: Elitní padákoví myslivci Luftsturmregiment 40 z východního Německa během výcviku | realmofhistory.com

Psali jsme:Nelítostní Komančové: Vikingové a Mongolové západu

Výsadková vojska NVA vznikla rozkazem 61/59 ministerstva Národní obrany ze 3. 12. 1959. Vybudováním výsadkového praporu byl pověřen generál major Bleck, bývalý vrchní velitel Vojenského distriktu V. Jako základna pro novu jednotku byla vybrána Prora na ostrově Rujána v Baltském moři. Jednotka získala prozatímní název Motorschützenbataillon 5, zkráceně "MSB 5" a svou činnost zahájila 22. 02.1960. Dne 1. 3.1960 získala MSB-5 nového velitele, majora Ehrharda Bernhagena a začala s výcvikem, který probíhal v naprostém utajení. 4. 4.1960 pak bylo rozkazem 8/60 stanoveno oficiální výcvikové kurikulum, které zavádělo vysoké standardy pěchotního výcviku a fyzické zdatnosti. Specializovaný výsadkový trénink začal v září 1960, do té doby nebyl možný kvůli nedostatku kvalifikovaných instruktorů a techniky.

Foto: Elitní padákoví myslivci Luftsturmregiment 40 z východního Německa během výcviku | realmofhistory.com

V listopadu 1960 se MSB-5 poprvé účastnilo manévrů Pátého vojenského distriktu. První seskoky s padákem proběhly v září roku 1961 a od 28. září do 10. října jedna z rot východoněmeckých trénovala společně s polskými výsadkáři poblíž Štětína. V této době výsadkáři NDR používali sovětský padákový systém PD-47, postupně však přecházeli na padáky RS-1 a nakonec na RS9/2a vyvinuté ve východním Německu. Přechod do roku 1962 pak znamenal ukončení první fáze výstavby výsadkového vojska NDR a 28. února 1962 byl Motorschützenbataillon 5 oficiálně přejmenován na Fallschirmjägerbataillon 5, zkráceně "FJB-5". V roce 1971 byl výsadkový prapor přejmenován na Fallschirmjägerbataillon 2. Ani FJB-2 nebylo konečné jméno jednotky a ta 8. ledna 1972 opět změnila jméno, tentokrát na Fallschirmjägerbataillon 40. V roce 1986 se jméno jednotky změnilo naposledy společně s rozšířením na velikost pluku, tentokrát na Luftsturmregiment 40, zkráceně "LStR-40".

Foto: Elitní padákoví myslivci Luftsturmregiment 40 z východního Německa během výcviku | realmofhistory.com

Psali jsme:Neporazitelný generál Suvorov a granátník Novikov

Přejmenováním praporu roku 1962 bylo do NVA oficiálně zahrnuto i výsadkové vojsko. Struktura praporu se více méně nelišila od standardního praporu pěchoty NVA a obsahovala 342 vojáků, 80 poddůstojníků a 43 důstojníků. Další vývoj struktury praporu, později pluku, ať už se jednalo o jakoukoli jeho mutaci od FJB-5, přes FJB-2, FJB-40 až po Luftsturmregiment 40 odrážel rozdíl mezi požadavky vrchního velení a reálnými možnostmi NVA. Tyto rozdíly se týkaly převážně nedostatku kvalitních uchazečů a službu ve výsadkovém praporu (míra úspěšnosti uchazečů o absolvování výcviku se pohybovala mezi 10-20%) a nedostatku financí na větší počet transportních letounů, které byly praporu k dispozici. Od roku 1962 měla FJB-5 tři výsadkové roty rozdělené do třech výsadkových čet, které se skládaly ze dvou družstev. Prapor tak mohl postavit 18 speciálních družstev po deseti mužích, které by byly v případě konfliktu posíleny každé o další tři muže. Součástí jednotky byla i četa podpůrných zbraní vybavená minomety, těžkými kulomety, granátomety, protitankovými řízenými střelami a infračerveně naváděnými protiletadlovými raketovými komplety krátkého dosahu. Postupně byli do jednotky přidáni i demoliční experti a bojoví potápěči.

Výzbroj výsadkového družstva tvořily východoněmecké klony útočných pušek Ak-47 a Ak-74, lehký kulomet, SSG/D, domácí verze odstřelovací pušky Dragunov a dva reaktivní protitankové granátomety RPG-7. Každý člen družstva měl navíc jako boční zbraň pistoli Makarov. Prapor mohl operovat jako elitní lehká pěchota bez nutnosti leteckého výsadku a pro tento případ měla každá výsadková četa k dispozici šest dodávek Robur LO 1800. Díky těmto dodávkám, které působily jak jako transportní, tak jako zásobovací vozidla tak mohly výsadkové čety v případě konfliktu operovat naprosto nezávisle. Specializované části praporu byly vybaveny adekvátně pro své určení, demoliční experti a bojoví potápěči mohli být použiti jak v součinnosti s výsadkáři, tak samostatně. Čety vojenského zpravodajství a radio-elektronického boje spolupracovaly přímo s výsadkovými družstvy a velením, které bylo rozděleno do tří operačních skupin.

Výsadkový prapor měl v případě války působit v týlu nepřítele a zde měl za úkol likvidaci uzlů velení sil NATO, likvidaci nosičů jaderných zbraní, systémů elektronického boje a jiných cílů vysoké hodnoty. Dále měla jednotka za úkol například narušení zásobovacích tras nepřítele, nebo likvidaci důležitých osob. Mezi další úkoly jednotky patřil průzkum, nebo podpora a výcvik spřátelených skupin na západě (například Maoistických K-Gruppen složených ze západoněmeckých vysokoškolských studentů). Na začátku roku 1981 bylo rozhodnuto, že k úkolům praporu bude patřit i ochrana vysokých činitelů ministerstva obrany. Za tímto účelem byla zformována fallschirmjägerkompanie 4, kvůli které byl výsadkový prapor rozšířen. FJK-4 byla nejsilnější rota v praporu složená ze tří výsadkových čet se třemi družstvy.

V plánu bylo další rozšíření praporu o dvě čety ženistů a další podpůrné jednotky, stejně jako začlenění letky transportních vrtulníků. Dále mělo dojít k začlenění dalšího praporu lehké pěchoty bez výsadkového výcviku vybavenému minomety, granátomety a zbraněmi pro boj proti obrněným silám protivníka. K tomuto rozšíření už nedošlo z důvodů pádu východoněmeckého režimu a prapor byl rozpuštěn mezi červnem a červencem 1991. Tím skončila historie jediné výsadkové jednotky východního Německa. Prapor byl po dobu své existence jednou z elitních jednotek Varšavské smlouvy, která snese srovnání například s československou 22. výsadkovou brigádou speciálního určení, s polským 26. Batalion Dywersyjno – Rozpoznawczy, nebo se sovětskými jednotkami Specnaz.