Vlády Francie, Německa a Španělska zadaly průmyslovým podnikům zakázku na vývoj létajících demonstrátorů pro Future Combat Air System (FCAS), který bude zahrnovat pilotovaný stíhací letoun nové generace (NGF). Kontrakt v hodnotě 3,2 miliardy eur byl uzavřen týden poté, kdy Spojené království, Japonsko a Itálie oznámily, že se spojí při společném vývoji nového stíhacího letounu v rámci programu Global Combat Air Program (GCAP).

V oznámení o zakázce FCAS se uvádí, že "letových demonstrací" by mělo být dosaženo do roku 2028 nebo 2029. Povaha létajících demonstrátorů, které budou vyvinuty pro FCAS, však zůstává nejasná. Ačkoli budou zřejmě zahrnovat prototyp pilotovaného stíhacího letounu, mnohostranná povaha FCAS znamená, že by mohly zahrnovat také bezpilotní letouny, zbraně odpalované ze vzduchu a potenciálně i další vzdušné platformy. Naproti tomu projekt GCAP si klade specificky za cíl mít do roku 2027 ve vzduchu demonstrátor stíhacího letounu.

Foto: Maketa NGF a dronu RC na salonu v Bourget v roce 2019 | Tiraden / CC BY-SA 4.0

Psali jsme:Balaklija, Ševčenkove, Blahodativka, Kyselivka a desítky dalších osvobozených měst

Aktuální zakázku zadalo jménem vlád tří zemí francouzské Generální ředitelství pro vyzbrojování (DGA), francouzská vládní agentura pro zadávání zakázek v oblasti obrany a technologií. Práce budou provádět francouzská společnost Dassault Aviation, německá divize Airbusu, španělská Indra a jejich příslušní průmysloví partneři. Dalším významným průmyslovým hráčem je Eumet, European Military Engine Team, který sídlí v Německu a bude zodpovědný za pohonnou jednotku pro stíhací letoun NGF.

"Společnosti Dassault Aviation, Airbus, Indra a Eumet vítají tento významný krok vpřed, který odráží odhodlání Francie, Německa a Španělska vyvinout výkonný, inovativní a plně evropský zbraňový systém, jenž bude odpovídat operačním potřebám ozbrojených sil těchto zemí," uvádí se ve společném prohlášení.

Smlouva se vztahuje na takzvanou fázi 1B systému FCAS. Tato fáze, která potrvá přibližně tři a půl roku, bude zahrnovat širší výzkumné a technologické prvky, jakož i samotné létající demonstrátory a související subsystémy. Je třeba zdůraznit, že ve Spojeném království existuje samostatný program FCAS, v jehož rámci se vyvíjí budoucí stíhací letoun Tempest, který byl nyní zřejmě začleněn do programu Global Combat Air Program (GCAP).

Společnost Airbus uvedla, že francouzský, německý a španělský FCAS odkazuje na "systém systémů", které tyto země zavedou do služby kolem roku 2040. Ten bude zahrnovat jak nově vyvinuté technologie, tak jejich propojení se stávajícím vybavením, jako jsou stíhací letouny Typhoon a Rafale, plus tanker Airbus A330 MRTT. Ve francouzštině je FCAS znám jako Système de Combat Aérien Futur (SCAF).

Psali jsme:Nano drony, které používá i AČR, míří na Ukrajinu

Práce vedoucí k definitivní ambici FCAS jsou zastřešeny programem Next Generation Weapon System (NGWS), v jehož rámci jsou zcela nové technologie, mezi nimi i stíhací letoun nové generace (NGF). Zmíněný pilotovaný stíhač bude schopen operací z pozemních základen i operací na letadlových lodích.

NGF je jádrem FCAS, i když není známo, jak přesně bude vypadat. Na pařížském leteckém veletrhu v roce 2019 byla představena maketa v plném měřítku, která však pravděpodobně naznačuje pouze jeden z možných konceptů, jichž se nyní objevilo několik, přičemž rozdíly jsou i mezi konfiguracemi Dassault a Airbus.

Víme však, že NGF má podle německého ministerstva obrany zahrnovat vlastnosti stealth, zejména kvůli snížení šance na odhalení dálkovým sledováním vzdušného prostoru nepřítele. Stejné ministerstvo ve svém popisu NGWS také popisuje "vyvažování mezi vysokou schopností stealth a co nejlepší aerodynamikou", což naznačuje, že půjde o určitý kompromis mezi nízkou pozorovatelností i žádoucí manévrovatelností a obecně letovými vlastnostmi.

Víme také, že FCAS bude těžit z technologií nízké pozorovatelnosti, které byly testovány v rámci programu LOUT (Low Observable UAV Testbed), tajného úsilí, které bylo poprvé zveřejněno společností Airbus v roce 2019. Program LOUT zkoumal různé konfigurace nízké pozorovatelnosti a zahrnoval čtyřtunový model používaný pro aerodynamické testy. Z toho, co o programu v tuto chvíli víme, vyplývá, že v rámci programu LOUT nebyl nikdy postaven ani testován žádný létající drak. Samozřejmě, že stejně jako NGF budou v rámci FCAS existovat různé bezpilotní systémy, které budou velmi pravděpodobně ještě skrytější a které mohou z experimentů LOUT čerpat ještě více. 

Požadavek, aby NGF – nebo jeho verze – mohl operovat z letadlových lodí francouzského námořnictva, přinese další výzvy pro konstrukci, především v podobě přistávacího zařízení schopného absorbovat síly při přistání na palubě, jakož i katapultovacího zařízení. Drak letounu by také musel být robustnější pro provoz na letadlové lodi, což by zvýšilo hmotnost konstrukce, a tento požadavek námořnictva by musel být zohledněn v konstrukci křídla a řídicích ploch. To by přinejmenším vyžadovalo variantu, která by byla konstruována pro provoz na letadlové lodi, což by zvýšilo náklady a prodloužilo časový plán. Námořní letoun NGF se nakonec vydá na moře na palubě francouzské letadlové lodi nové generace s jaderným pohonem, jejíž vstup do služby je plánován na rok 2038.

Zajímavé je, že se uvádí, že NGF bude příliš velký na to, aby se snadno vešla na současnou letadlovou loď francouzského námořnictva Charles de Gaulle. Nová stíhačka bude pravděpodobně vážit kolem 33 tun, zatímco plně naložený Rafale kolem 27 tun. Větší drak letadla by se mohl projevit ve značném doletu a také ve schopnosti nést větší vnitřní náklad.

NGWS zahrnuje také další systémy uzpůsobené pro spolupráci s NGF, včetně dálkových nosičů (RC), které budou létat v úzké spolupráci s tímto a dalšími pilotovanými letouny a podporovat různé mise. V této fázi se předpokládá, že RC budou vypouštěny mateřskými letouny A400M, z nichž každý ponese až 50 malých nebo až 12 těžkých RC. Ty se pak připojí k letounům s posádkou a budou operovat "s vysokým stupněm automatizace, i když vždy pod kontrolou pilota" (Airbus). Stíhačky NGF, RC, které s nimi operují jako "věrní wingmani", a další prostředky budou propojeny prostřednictvím informační sítě Combat Cloud (CC), která je rovněž vyvíjena v rámci NGWS.

Začátkem tohoto měsíce Airbus předvedl první úspěšný start a provoz zkušebního letového demonstrátoru Remote Carrier – dronu Airbus Do-DT25 – z letounu A400M. V samostatném testu, který se uskutečnil letos v létě, společnost rovněž provedla rozsáhlou letovou ukázku, do níž byly zapojeny dvě stíhačky, vrtulník a pět letounů Remote Carrier, které se spojily, aby splnily úkol. Oba tyto experimenty jsou v rámci systému FCAS velmi významné.

V Evropě prozatím tedy probíhají přinejmenším dva stejně ambiciózní programy bojových letounů nové generace. V obou případech se nyní odpočítává, aby se do konce desetiletí dostaly do vzduchu první létající demonstrátory.

Zdroj: thedrive.com