Ve druhé světové válce ovládly pozemní bojiště tanky. Mezi nadanými veliteli tohoto druhu zbraně vynikají tři jména, dvě německá a jedno americké. Heinz Guderian, Erwin Rommel a George Patton skvělým způsobem vystihli přednosti tanků a dokázali je koordinovat s ostatními silami, aby dosahovali svých cílů.

Heinz Guderian

Jako německý důstojník v první světové válce Guderian pochopil význam britských tanků na průběh operací. Tyto stroje ho fascinovaly a po válce se na ně specializoval. Vyvinul tankovou taktiku a technologii, částečně založenou na původně britských myšlenkách. Guderian posléze zaujímal v Hitlerově režimu zvláštní místo. Důvěřoval mu jak vůdce, tak staronová armáda a byl jedním z mála lidí, kteří mohli Hitlerovi bezpečně oponovat, i když to v důsledku znamenalo, že byl na čas zbaven velení.

V roce 1938 při okupaci Sudet velel Guderian XVI. sboru Wehrmachtu. Při invazi do Polska v roce 1939 velel moderně vyzbrojenému XIX. sboru, který disponoval tanky a motorizovanou pěchotou. Velel z blízkosti fronty, udržoval své muže motivované a věnoval detailní pozornost technickým problémům vozidel. Během invaze do Francie v roce 1940 Guderianův rychlý postup izoloval Brity u Dunkerque a donutil je ke stažení. Poté se obrátil na jih a odřízl francouzské síly kolem Maginotovy linie.

Psali jsme:Smutný příběh statečného vojáka Wehrmachtu romského původu

V roce 1941 Guderian vedl devět divizí pro operaci Barbarossa, invazi do Sovětského svazu. Dosáhl tak rozhodného postupu, že jeden z jeho ruských protivníků byl za své neúspěchy popraven. Když německý postup zakolísal, byl ihned osobně na kritickém úseku a udílel rozkazy, které situaci vyřešily. Získal si loajalitu svých mužů. Po pádu Kyjeva reorganizoval a doplnil zásoby svých vojsk během deseti dnů, což byl obrovský logistický úspěch. Když se Barbarossa vlivem chybného nasazení prostředků ve třech směrech a zdržení v důsledku klimatických podmínek a obtížné logistiky hroutila, snažil se Guderian přemluvit Hitlera, aby změnil své plány. Neuspěl. Po střetu se svým nadřízeným von Klugem byl v prosinci 1941 dokonce zproštěn služby.

V únoru 1943 byl Guderian znovu dosazen do funkce a stal se generálním inspektorem obrněných vojsk, kde pomohl zvýšit výrobu tanků, ale velení tankům již nikdy nedostal.

Foto: Guderian při cestě na východní frontu, 1943 | Oberst Ludwig v. Eimannsberger / Public domain

Guderian a jeho štáb se 10. května 1945 vzdali americkým jednotkám. V Norimberském procesu se vyhnul odsouzení, protože proti němu neexistovaly žádné přímé nebo podstatné důkazy. Popřel, že by byl horlivým stoupencem nacismu. Ve skutečnosti si Guderian zachoval náklonnost k Hitlerovi a nacionálnímu socialismu i po válce. Během internace Američany byly jeho rozhovory tajně nahrávány. Na jedné takové nahrávce se Guderian při rozhovoru s polním maršálem von Leebem a generálem von Schweppenburgem vyjádřil: „Základní principy byly v pořádku.“

Psali jsme:Hans-Ulrich Rudel - legendární druhoválečný pilot a jediný nositel nejvyššího stupně Rytířského kříže

Erwin Rommel

Také Rommel na sebe poprvé upozornil v první světové válce. Jako mladý německý důstojník si vyzkoušel mobilní válku na rumunské a italské frontě a vyhnul se tak zákopovým bojům západní fronty. Byl chytrý a odvážný a získal několik nejvyšších německých vyznamenání, včetně dvou Železných křížů. Byl také politickým oportunistou, a tak v době, kdy Hitler převzal kontrolu nad Německem, nástup nacismu vítal – aniž by ale vstoupil do strany. Jeho styl velení zahrnoval více mikromanagementu, než bylo v Německu obvyklé, ale díky jeho politickým konexím mu to nebránilo v kariéře.

Foto: Rommel ve svém velitelském vozidle Sd.Kfz. 250/3 „Greif“ v červnu 1942 | Bundesarchiv, Bild 101I-443-1589-09 / Zwilling, Ernst A. / CC-BY-SA 3.0

Na začátku druhé světové války velel Rommel jednotkám střežícím Hitlerův hlavní stan během invaze do Polska. Poté využil Hitlerovy přízně a získal velení tankové divize, čímž přeskočil obvyklý postup na povýšení. Ve Francii se ale Rommel jako velitel tanků osvědčil. S odvahou, která mu vynesla vyznamenání v předchozí válce, vedl svou divizi k rozhodujícímu postupu. Při obtížném přechodu řeky se brodil v ledové vodě a ovládal kulomet. Jeho vojáci si připsali 100 000 spojeneckých zajatců.

Když se italské jednotky dostaly do potíží v severní Africe, byl Rommel vyslán, aby jim pomohl. Měla to být jen symbolická snaha, ale Rommelův odvážný úder zahnal Brity zpět. Následovaly dva roky válečného tažení. Operace Torch, při níž dorazili do severní Afriky Američané, otevřela druhou frontu a vedla k porážce Osy v severní Africe. Rommel se následně krátce podílel na obraně Itálie a poté byl přesunut do Normandie. Připravoval obranu proti invazi v roce 1944. Jeho taktická flexibilita však byla omezena Hitlerovými rozkazy.

V červenci 1944 byl těžce zraněn, když britská stíhačka zasáhla jeho štábní automobil. Během zotavování byl zapleten do spiknutí s cílem zabít Hitlera. Když měl na výběr mezi sebevraždou a demonstrativním soudem, vzal si 14. října život. V oficiálním oznámení o Rommelově smrti, které se dostalo na veřejnost se uvádělo, že zemřel buď na infarkt, nebo na mozkovou embolii – komplikaci fraktury lebky, kterou utrpěl při útoku na jeho štábní vůz. Aby Hitler tuto verzi posílil, nařídil na památku jeho smrti vyhlásit oficiální den smutku. Byl uspořádán státní pohřeb, který se však konal v Ulmu namísto v Berlíně, jak si Rommel přál.

George Patton

V některých ohledech byl pozdější legendární tankový velitel americké armády George Patton tak staromódní osobností, jakou jen Spojené státy mohly vytvořit. Byl synem bohaté jižanské rodiny, vycvičil se jako voják kavalerie a sloužil v posledním skutečném tažení kavalerie USA v Mexiku. V roce 1917 byl odvelen do Evropy jako člen Pershingova velitelského štábu a měl možnost sloužit s tanky. Tuto moderní náhradu za své milované jezdectvo přijal a začal studovat. V meziválečném období se pak Patton stal velkým průkopníkem obrněné války. V roce 1940 byl pověřen velením 2. obrněné divize.

Americké pozemní jednotky vstoupily do války v severní Africe operací Torch v roce 1942. Patton velitelem obrněných sil. Po první a velmi těžké bitvě s Němci v Kasserinském průsmyku v březnu 1943 mu bylo svěřeno celkové velení II. sboru. Obnovil narušenou morálku a efektivitu sboru. Poté, co Spojenci vyhnali Osu ze severní Afriky, velel Patton Sedmé armádě při invazi do Itálie. V té době už jeho rivalita s britským generálem Montgomerym již spojeneckému úsilí ve Středomoří spíše škodila. Přesto bylo vylodění a následné tažení úspěšné. Patton, nyní generálporučík, postupoval tak rychle, že to šokovalo obě strany.

Foto: Generál Patton na Sicílii, červenec 1943. | Wikimedia Commons / Public domain

Pak přišel okamžik, který ho nechvalně proslavil. V polní nemocnici dal facku vojákovi zasaženému granátem a obvinil ho ze zbabělosti. Když se to dostalo do tisku, byl zbaven velení. I mimo službu hrál Patton ve válce důležitou roli. Jeho zdánlivé vedení imaginární armády pomohlo oklamat Němce ohledně místa vylodění v den D. Jakmile se spojenecká vojska ocitla v Normandii, byl Patton pověřen velením Třetí americké armády. Své proslulé rychlé přesuny až na hranici kapacity nádrží svých tanků dovedl k dokonalosti. Nepřítele porážel zaskočeného a nepřipraveného.

Když Spojenci procházeli Evropou, Patton manévrem zajistil pád města Metz. Během bitvy v Ardenách zahájil protiútok, kterým vyprostil statečné obránce Bastogne. Rozhodující manévry na rozsáhlých územích jemu a jeho stylu válčení plně vyhovovaly. V roce 1945 v Německu měl příležitost na vlastní oči uvidět nacistické hrůzy v koncentračním táboře Ohrdruf. Patton byl z podmínek v táboře velmi znechucen. Třetí armáda dostala rozkaz směřovat do Bavorska a Československa. Současně byl Patton znepokojen, když se dozvěděl, že Rudá armáda obsadí Berlín. Cítil, že Sovětský svaz představuje hrozbu pro postup americké armády na Plzeň – ale vrchní velitel Eisenhower mu zabránil dosáhnout Prahy – tu měl podle politické dohody „osvobodit“ Sovětský svaz.

Následné Pattonovy nezdvořilé výroky v tisku způsobily, že byl opět odvolán z funkce. Bylo to však naposledy. Ještě v Německu před návratem do vlasti zemřel v důsledku zranění, která utrpěl při autonehodě.

Zdroj: warhistoryonline.com