Pilotní hodinky jsou poměrně přehlíženou součástí výstroje druhoválečných letců, což je chybou. Mnohé takové hodinky, jež se dochovaly do dnešních dní, jsou spojeny s nesmírně zajímavými příběhy jejich nositelů. Ti je většinou nevlastnili. Např. němečtí navigátoři je po každém letu museli odevzdat. To se týkalo i např. hodinek od firmy Longines, která se v roce 1935 stala hlavním dodavatelem pro letce Československé republiky. Ostatně tento fakt dokazoval i nápis na dýnku, který zněl: „Majetek vojenské správy.“

Tento vynález mnohdy závisel na osudu pilota, či celé osádky. Kromě času totiž takové hodinky pomáhaly např. ve výpočtech spotřeby paliva, doletu, rychlosti a také v navigaci. Japonské císařské vzdušné síly, tedy jak armádní, tak námořní, spoléhaly na náramkové hodinky od firmy Seikosha Tensoku. Dnes se tak trochu neprávem, a to i mezi sběrateli, označují jako Seikosha Kamikaze, protože je na své sebevražedné mise nosili právě i příslušníci těchto speciálních oddílů. Jenže tyto hodinky se začaly vyrábět dávno předtím, než vůbec došlo ke vzniku jednotek kamikaze. Firma Seikoshi, dnes známá jako Seiko, je začala vyrábět v roce 1940 a přednostně je dostávali příslušníci císařského námořního letectva. Mnohý letec účastnící se např. 7. prosince 1941 útoku na základnu americké Tichomořské flotily v Pearl Harboru na Havaji, tak byl těmito hodinkami vybaven.

Foto: Japonské císařské vzdušné síly, tedy jak armádní, tak námořní, spoléhaly na náramkové hodinky od firmy Seikosha Tensoku. (ilustrační foto) | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Kuřácká touha v troskách války: Osud německých vojáků a nedostatek cigaret ve Wehrmachtu

Hodinky samotné jsou celkem masivní, i když menší než slavnější německé B-Uhr. Rozměry dosahují hodnoty 48x24 mm. Právě pro svou velikost je někteří japonští letci nosili raději připoutané ke stehnu, nebo si je uvazovali ke krku. Během výroby hodinky podstupovaly celou řadu přísných testů hodnotících jejich spolehlivost, přesnost odolnost atd. Podoba jednotlivých sérií se v průběhu válečných let změnila jen minimálně. Poznávacím znamením hodinek je vroubkovaná luneta, hnědý nebo černý kožený řemínek, ručičky typu Breguet, velký matně černý ciferník s číslicemi a 60° stupnicí na okraji, opět v černé barvě. Hodinky byly poháněny několika typy strojků.

Velká cibulová korunka pro nařízení hodinek byla vybrána z jednoduchého důvodu. Velmi špatně vytápěný kokpit většiny japonských letounů nutil letce používat silné teplé rukavice ve kterých bylo správné nastavení hodinek velmi obtížné. Vzhledem k tomu, že velká část „válečných“ Seikosha Tensoku byla za války ztracena spolu s jejich nositeli, jsou dne mezi sběrateli vyhledávaným artiklem.

Zdroj: druhasvetova.com