Ty příběhy, s nimiž se bývalí vojáci obracejí na Spolek VLČÍ MÁKY, začínají být jako přes kopírák. V různém pořadí se v nich vyskytují ztráty zaměstnání, peněz, bydlení, partnerky... nakonec i lidské důstojnosti a naděje v lepší budoucnost. Dobrá rada už obvykle nestačí, a tak platí, že kdo rychle dává, dvakrát dává.

Foto:  Udržet rodině životní standard po ukončení vojenské kariéry (pokud nejde o generála s trafikou) je opravdu většinou nemožné

Obsah a dynamika příběhů veteránů v nouzi

Obvykle za tíživou situací veterána stojí kombinace několika faktorů (stále se opakujících, jen v různém pořadí), z nichž některé ovlivnit mohl a jiné nikoli...

Jeho konec ve službě bývá nedobrovolný a obvykle se na něj – bohužel – nijak zvlášť dotyčný nepřipravoval. Někdy je za tím prostě neprodloužení závazku, reorganizace nebo i ztráta bezpečnostní prověrky (k tomu stačí, aby se dotyčný dostal do potíží třeba se splátkami hypotéky).

Přesto se neocitá na dlouho bez práce, je totiž zvyklý pořádně zabrat a ochoten dojíždět. Jenže, aby udržel životní standard, nijak dlouho si nové zaměstnání nevybírá, bere zavděk prvním, do něhož je možné nastoupit ihned a potřebnou částku na výplatnici nahnat (jak aspoň doufá) přesčasovými hodinami.

Často proto záhy skončí, nebo je (z důvodu, že si s civilním sektorem hned nesedne – a ten přechod je skutečně tvrdý) vyhozen. I kdyby ne, tak zvolená strategie není dlouhodobě udržitelná – člověk se rychle vyčerpává. Pokud má partnerku nebo dokonce děti, těžko se smiřují s tím, že v práci zůstává déle, má méně dovolené, svému nasazení navzdory i méně peněz. Udržet rodině životní standard po ukončení vojenské kariéry (pokud nejde o generála s trafikou) je opravdu většinou nemožné.

Přičtěme k tomu, že jej nové zaměstnání nenaplňuje vyšším posláním tak jako služba v armádě, takže je dotyčný podrážděný, nejspíš dlouhodobě frustrovaný z pocitu, že selhává jako muž a hlava rodiny. Žena na něj může tlačit, ať si najde něco lepšího, ale je to z bláta do louže – každý další zaměstnavatel se mračí při pohledu na krátkou dobu zaměstnání bezprostředně předcházejícího, o předchozí vojenské kariéře nemluvě. Pro zhoršující se situaci žena odchází – resp. buďme upřímní, odchází obvykle muž, který jí nechává byt.

Někdy odchod partnerky nešťastnou anabázi naopak odstartuje – a jakkoli to můžeme odsuzovat – tak k tomu se ženy uchylují nejčastěji během pobytu vojáka na misi. Ten tak ztrácí důležitou psychickou oporu a motivaci, po návratu má o to větší problém s adaptací (ne-li také s peněženkou, protože ty známé historky o vyrabovaném kontu bohužel nejsou smyšlené).

Na poruchu adaptace, s níž dodnes armáda nijak proaktivně nepracuje, většina veteránů reaguje dočasně zvýšenou konzumací alkoholu. Obvykle po pár týdnech až měsících přecházejí do normálu. Ne tak, když jsou postaveni před problémy v domácím prostředí. Také při přechodu z bojového do domácího prostředí cítí potřebu nahnat někde chybějící adrenalin – projet se na motorce je ta šťastnější varianta, v příbězích se ale stále častěji vyskytují návštěvy casina a známe dokonce případ obchodování s akciemi.

Ať už si voják koupí motocykl nebo párkrát vyrazí do herny, přichází rychle o peníze z příplatku za misi. Pro to mají partnerky jen pramalé pochopení. Pokud kvůli tomu vojáka opustí, jeho krize se samozřejmě prohlubuje. Jiným způsobem, jak veteráni přicházejí o peníze, jsou nerozvážné investice – obvykle do bydlení (a co si budeme říkat, 1+1 to nebývá), ale také na spotřebitelské úvěry (třeba k vybavení domácnosti).

Třeba se voják cítí na víc, takže si nastaví zbytečně vysoké splátky. Navíc banka vidí, že příjem vojáka během mise vzrostl, takže jej rychle kontaktuje s nabídkou předschváleného úvěru nebo vyššího limitu na kreditní kartě. Vojáka to snadno zláká, zvláště pokud věří, že se brzy zase podívá do zahraničí a dluhy tak uhradí. A této vizi propadají často i manželky, takže výdělky vojáka z mise nemusí ani tak končit u krupiéra nebo v autosalonu, ale klidně v investicích do akcií anebo norkových kožichů. Když ale přijde propuštění z armády, přemrštěně optimistické finanční plány se rozplynou.

Tím se vracíme na začátek – veterán marně hledá stejně placenou práci jako tu v armádě, což je pro příslušníka mužstva bojového útvaru, se středoškolskou/vyučenou technickou/řemeslnou kvalifikací, prakticky nemožné. Je urvaný, ale pracovní nasazení pořád nestačí. Je pod obrovským stresem, který si občas kompenzuje pitím nebo nesmyslnými hádkami s blízkými, kteří hází veškerou zodpovědnost na něj a nedokáží se do něj vžít. Zkouší štěstí v sázkách. A je to jen horší a horší, až má nakonec na krku exekuci a sbalené kufry před dveřmi. A pak – bohužel teprve – zavolá nám, zda nevíme o levném ubytování, zaměstnání, zda by se mu odborník nepodíval na finanční situaci.

Pomáháme tak, jak je třeba a jak je v našich silách

První pomocí bývá vlastně jen to, že veterána v takové situaci vyslechneme. A samozřejmě si odpustíme nějaké hodnocení, zda to či ono udělal špatně. V druhém sledu přicházejí na řadu rady a tipy. Máme v týmu třeba odborníka na finance – ten si vždy domlouvá osobní setkání a za příznivých okolností může odvrátit exekuce, k nimž se teprve schyluje. Upřímně ale říkáme, že jakmile soud vydal exekuční příkaz, jsme už bezmocní. Právní pomoc je zase při tempu českých soudů během na dlouhou trať.

Další, co jsme schopni zanalyzovat, jsou nároky dotyčného na pomoc od státu. Jedná se zejména o okamžitou pomoc v hmotné nouzi, doplatek a příspěvek na bydlení. Problém je, že na tyto dávky dosáhne obvykle jen člověk s opravdu minimálními příjmy (do nichž máte přiznat i brigády). Zdejší sociální systém je nastaven naprosto zvráceně, kdy není schopen poskytnout rychlou a účinnou pomoc, dokud je smysluplná. Dokonce vás nutí si půjčit – například peníze na úhradu ubytování dostanete až poté, kdy donesete nájemní/ubytovací smlouvu, což ale znamená uhradit kauci a první měsíční platbu. Nemá cenu zde popisovat všechny zrůdnosti české byrokracie, uzavřeme to tím, že jsme ještě pro nikoho v době největší nouze touto cestou nic nezískali.

A tak pomáháme především tím, že se snažíme dát dotyčnému v prvním okamžiku informace praktického charakteru – že lze třeba sehnat share bydlení na spolubydlici.cz, že mu žádost o oddlužení připraví bezplatně městská občanská poradna namísto nějaké pochybné firmy, která za to v první řadě kasíruje. A že by měl oslovit bývalého zaměstnavatele, tj. Odbor péče o válečné veterány a Krajské vojenské velitelství - dáme mu kontakty, protože v krizové situaci ho to samotného nenapadne nebo třeba nemá přístup k internetu (jakkoli si neděláme iluze, že zrovna resort obrany účinně pomůže). No a tak podobně.

Už dnes umíme samozřejmě udělat i něco víc – záleží na tom, co je ad hoc třeba. Umíme například zajistit krátkodobé ubytování v Praze a v Železné Rudě (a to i zdarma). Nebo zapůjčit stan, rozhodne-li se dotyčný jít na prvních pár nocí do kempu – což zní asi divně, ale mít klidný nocleh a možnost umytí jsou naprosto klíčové předpoklady, aby dotyčný neselhal v zaměstnání, resp. mohl se o nějaké ucházet. Umíme také rychle dodat brigádu a výhledově zaměstnání (samozřejmě jen za předpokladu, že je dotyčný spolehlivý).

Tady ale obvykle nastává první zásadní problém – je třeba uhradit ubytování v místě nového zaměstnání, resp. náklady na dojíždění do práce. A nějaké ty nezbytné osobní výdaje na prvních šest týdnů, než přijde první výplata. To je minimálně deset tisíc korun – na něco takového bohužel zatím fond nemáme a granty se na to neposkytují. A i když se dotyčnému podaří získat příspěvek třeba od příbuzných, tak mu obvykle chybí i základní věci jako kuchyňské nádobí (opravdu není v situaci, kdy by mohl chodit na hotovky do restaurace).

Když přesto tento rozjezd vyjde, dotyčný se stabilizuje – má stálé zaměstnání, které zvládá, je schopen řádně platit přechodné bydlení, nevyrábí žádné nové dluhy (jakkoli ty staré v této době obvykle ještě nesplácí). Tato fáze trvá nejméně půl roku a vyžaduje velkou míru sebekázně a stejně tak od nového okolí a přátel (a mentorů) velkou míru empatie a motivace.

Pak teprve nastupuje fáze návratu do normálu, kdy by měl dotyčný usilovat o lepší zaměstnání, obnovovat osobní vztahy a své společenské postavení, přejít do stálého bydlení. I s tím se snažíme pomoci. Ale asi si dovedete představit, co všechno dotyčný potřebuje, aby mohl takto fungovat, přičemž za těch několik prvních měsíců po odražení ode dna, pro něj nekonečných, na to beztak nemá šanci našetřit...

Potřebujeme i Vaši pomoc, proto spouštíme projekt ARMY HELP

V první řadě je třeba říci, že v situaci popsané výše se nám za poslední rok ozvali čtyři veteráni. Možná se to zdá málo, ale v praxi je to až až. Dvěma jsme v rámci možností pomohli v akutní krizi a pak se nám ztratili z dohledu (časem se dost možná zas ozvou), dvěma se snažíme pomáhat kontinuálně, což ale začíná atakovat limity našich možností.

Foto: Nově spuštěný projekt ARMY HELP, který má opravdu pomáhat našim veteránům

Určitě nás netěší, když se někdo ozve až v momentě, kdy všechna schůdná řešení prošvihl, protože my nejsme kouzelníci. Ale ten výše popsaný základ se dá realizovat vždy. Na druhé straně odmítáme přístup a lá Armáda spásy, která zájemcům o návrat do normálního života naordinuje přísný režim a dozor. Pro nás je to vždy o člověku, k němuž za jeho službu vlasti cítíme takovou úctu, že mu závazně nic ordinovat nebudeme, není přeci nesvéprávný. Můžeme ho ale varovat před slepými uličkami, první ubytování a zaměstnání, sic dočasné, to také zařídíme. Ale je zapotřebí více, má-li jeho život být opět plnohodnotný.

Přejděme tedy k tomu, k čemu máme a nemáme ony kapacity – na našem webu nabízíme poradenství (právní, sociální, finanční...), právě proto se na nás zhruba co tři měsíce obrátí někdo, kdo potřebuje rovnou vše naráz, prostě komplexní krizovou pomoc. Pokud budeme na tyto extrémní případy upozorňovat (a to je třeba, aby se chytlo za nos především Ministerstvo obrany a vůbec tento stát), tak si na sebe současně pleteme bič, protože se na nás bude obracet více takových. A tomu se nemůžeme a nechceme bránit – víme, že tací jsou a kdo jiný jim v tuhle chvíli pomůže - cožpak necháme naše veterány bez pomoci?

A proto se obracíme na vás a zahajujeme projekt ARMY HELP. Už k němu máme i webový rozcestník www.armyhelp.cz, ale jeho základy jsou tak jednoduché, že se můžete zapojit hned poté, kdy dočtete tento článek. Spočívá v tom, že nám nabídnete darem věc nebo výpomoc, která se může hodit veteránovi v nouzi. My tuto „vhodnost" zhodnotíme a společně se smluvíme, jak bude Váš dar realizován. Komunikační platformu k tomu bude tvořit síť www.hearth.net, kde již existuje komunita Spolek VLČÍ MÁKY. Je to velice zajímavá česká sociální síť, kam si lidé mohou napsat, co potřebují = chtějí přijmout, resp. naopak mohou a chtějí darovat. Neočekává se zde reciprocita, tzn. že si dva konkrétní lidé dají něco výměnou, je to prostě o radosti a lidskosti. Pokud byste si zde ale nechtěli zřizovat účet, tak nám jednoduše napište (než uděláme samostatný email pro ARMY HELP, tak pište předsedkyni spolku na mirkamirka@seznam.cz – tento email je vhodný i pro ty, kdo se chtějí soukromě obrátit s žádostí o pomoc).

Co může být předmětem Vaší pomoci...

Budeme se snažit ty, kterým pomáháme, ač zřejmě pod pseudonymy, zapojit přímo na síť Hearth.net, aby sami komunikovali, co potřebují – ostatně tak jim budou moci pomáhat další lidé na této síti, aniž by nějak řešili, zda jde o veterány. Ale pro ty, kdo se chtějí zapojit hned a bez registrace na síť, tak poptáváme:

* Vybavení pro nouzové ubytování a stravování

Stany, spacáky, karimatky, lehátka, malé polštářky, ešusy a plastové misky, plynové a elektrické vařiče, MRE a trvanlivé (nejméně 6 měsíců) potraviny – vše jsme schopni okamžitě přijmout a distribuovat nebo uskladnit.

* Vybavení pro zařízení bytu

Kuchyňské nádobí a drobné elektrospotřebiče (konvice, toustovače, mikrovlnné trouby apod.), deky, polštáře a povlečení, policové skříně (ve složené podobě), židle - jsme schopni okamžitě přijmout a distribuovat nebo uskladnit. Větší kusy nábytku - zejména postele, rozkládací gauče, stoly a stolky, skříňky, televizory, pračky – jsme schopni převzít na základě dohody a aktuální poptávky.

* Nabídky ubytování a práce

Ubytování v pokojích, bytech, mimosezónní v rekreačních objektech zdarma nebo do částky 100 Kč/den (bez dalších plateb) – jsme schopni okamžitě nabídnout (s rezervací alespoň 2 týdny).

Práci (DPP, DPČ, zaměstnanecký poměr) s minimální čistou hodinovou mzdou 90 Kč a minimálním měsíčně odpracovaným množstvím hodin 140, možnost ubytování v blízkosti pracoviště výhodou – jsme schopni okamžitě nabídnout (s rezervací alespoň 2 týdny). Omlouváme se, že zde nastavujeme takové mantinely, ale vycházíme z toho, za jakých pracovních podmínek se dotyčný může reálně odrazit od dna (alias nechceme, aby se nám hlásily security s výdělkem 65 Kč/hod nebo realitky hledající makléře s nejistým výdělkem apod.).

* Jiné - po dohodě. (Například věnování starého automobilu, jízdního kola, kuponu na MHD apod.) Sem počítáme i peníze – ty jsou zapotřebí do začátku, ale nechceme žádné napřímo realizované platby, po dohodě a podle aktuální potřeby můžete veteránovi v nouzi uhradit třeba první měsíc ubytování, v takovém případě zprostředkujeme kontakt přímo na ubytovnu či pronajímatele.

Nakonec je třeba upozornit, že přes síť Hearth.net půjde vše napřímo jako dar potřebnému veteránovi (proto mu tam zřídíme, sic psedonymní, profil). Přes nás – do našeho skladu – bude vše (s výjimkou potravin) evidováno jako zápůjčka na 1 rok s právem darovat ji potřebnému veteránovi. Pokud věc v dané lhůtě neuplatníme ve prospěch veterána, bude vrácena majiteli, nebo s ním bude prodloužena doba výpůjčky. Pokud věc bude vydána ve prospěch veterána, bude k tomu vyhotovena darovací smlouva.

PS: Vzhledem k tomu, že projekt spouštíme poněkud narychlo, je docela možné, že jsme něco přehlédli či nedomysleli. Neváhejte nám proto sdělit své náměty.

PS2: Aktuálně řešíme právě jeden případ v počáteční fázi, dotyčný má za sebou několik misí a je to slušný chlap (časem jeho příběh zveřejníme). Kdyby mu někdo na měsíc uhradil již vyhlédnuté ubytování ve výši 4000 Kč, vytáhne ho doslova z pod mostu. My zařídíme ostatní, tzn. především zaměstnání (brigádně nastupuje již tento pátek, stabilně snad od půlky září), tudíž pak již samostatné fungování. Hodí se mu ovšem i základní trvanlivé potraviny. Případné donátory budeme na dotaz informovat podrobněji.