Už v minulém článku, v němž jsme představovali nový projekt ARMY HELP, jsme zevrubně popsali faktory, které strhávají veterány až na úplné dno – aspoň jak je známe z praxe ve Spolku VLČÍ MÁKY. Právě proto vám můžeme stejně zevrubně a narovinu popsat, jak lze našim hrdinům pomoci, resp. jak si velkou měrou musí pomoci sami. A představíme podrobněji jeden konkrétní příběh...

Foto:  Je smutné, když naši vojenští veteráni padnou až na úplné dno

Být bez práce, bez bydlení a v exekuci jsou tři různé věci – někdy ale naráz...

Z naší zkušenosti se na nás obracejí veteráni ve třech dríonalisté ve firmách zvolili právě je. Od toho ke konci září spustíme projekt ARMY JOB (propojený s Jobs.cz a Práce.cz, obohacený o onen „překladač CV" a další prvky – psali jsme podrobně zde).

Co se týče těch, kdo sice životopis už mají vyprecizovaný, inzeráty rozhozené, ale pořád bez úspěchu, těm nabízíme vlastními silami nebo opět se specialisty Jobs.cz pracovní pohovor nanečisto, kde se naučí zvládnout (tzn. udělat dojem) tuto kruciální část přijímacího procesu. Ovšem, když se pořád nedaří – a není radno, aby se nedařilo dlouho – umíme zařídit i onu práci.

Bez ohledu na to, jak se budou firmy hlásit do ARMY JOB, víme, že je trvalá poptávka ve Východočeské dopravní a.s. (psali jsme zde), v zimní/letní sezóně umíme zajistit brigády v „Army Friendly" Železné Rudě a v neposlední řadě i u několika security v Praze (což není žádná velká sláva, ale do začátku pomůže). Případně mezi sebou v MÁCÍCH prostě rozhodíme sítě a obvykle se něco rychle najde včetně – ale to už je určeno těm, kdo jsou opravdu v krizové situaci, potřebují výdělek hned, aspoň na nějakou překlenovací dobu. A my takové osobně poznáme a víme, že je můžeme „tlačit" a zaručit se za ně.

Horší variantou je, když se někdo ocitá bez bydlení. Tomu obvykle předchází ztráta zaměstnání nebo exekuce nebo rozvod (jedno, druhé, vše dohromady). Zvláštní kategorií jsou tací, kteří si práci zajistí sami, ale tak daleko od domova, že dojíždění je nemožné, souběžně s tím, že komerční ubytování je s ohledem na výši výdělku příliš drahé. Pro tyto případy umíme zajistit levné (za náklady) ubytování na krátkou dobu (příležitostně, podle směn) v okolí hlavního města, na Vysočině a šumavském pohraničí. Budeme velice rádi, když se v rámci ARMY HELP přihlásí někdo, kdo také může zajistit takové přespání (třeba ve své chatě, volném pokoji).

A nakonec – to je ta nejhorší varianta – obrátí se na nás veterán, který nemá nic. A to bývá vlastně nejčastější varianta, protože ruku na srdce – na organizace našeho typu se obracíte, když už jste všechny možnosti vyčerpali. Bohužel tím jste také promarnili příležitosti něco s tím dělat. Vzdor tomu, že my máme právní, finanční, sociální poradce. Že také v každém větším městě se nachází nekomerční občanská poradna, která všechny tyto služby nabízí...

Ale nic vám nikdo nezazlívá – člověku je blbé chtít pomoc, když pořád doufá, že si pomůže sám. Nebo když naopak zažije, jak s ním párkrát vymetou na úřadě, že na žádnou sociální dávku nemá nárok. Přestanete mít na mobil a internet, tak už pak těžko studujete všechny možnosti, kde se vás

někdo zastane – ale v to jste vlastně už stejně ztratili víru. Za sebou můžete mít x misí a lidé na vás koukají jako na absolutní nulu. Špinavej nemůžete jít na pracovní pohovor, o jehož nabídce se bez internetu už ani nedozvíte. Výcvik v přežití se hodí, protože nocujete pod plachtou nebo v autě a víte, že tak zvládnete i zimu, ale...

Ale nezvládáte to psychicky – ten absolutní společenský propad. Že jste nula, že jste tak selhal, že jste nejbližším na obtíž a totálně jste je zklamal. Na dítě nárok každý druhý víkend, ale nemáte ho kam vzít, jak pro něj vůbec dojet, čím ho nakrmit, co mu koupit k narozeninám a za vysvědčení. ...A pak si buď vzpomenete, že jste o nás četl, nebo nás nějaký bývalý kolega doporučí. Vy si myslíte, že se propadáte na dno – ale právě začíná vaše cesta nahoru ;-)

Konkrétní veterán a jeho příběh – na dobré cestě, zatím s otevřeným koncem

Bylo, nebylo... přesně to, co jste se dočetli v předchozích řádcích. To bylo. Je to nejčerstvější příběh z naší sbírky. S ohledem na jeho soukromí mu změníme jméno na Láďu, věk 37 let, v armádě odslouženo bezmála patnáct let. Po základní vojenské službě se vrátil nakrátko do civilu, záhy se ale přihlásil do profesionální služby, prošel výcvikem v Krumlově, misí v bývalé Jugoslávii, sloužil v Chrudimi a Žatci – výsadkář, na jehož muskulatuře je to pořád dobře znát.

Absolvoval ještě pár misí, s ženou hodně cestoval, pak se rozhodli usadit, založit rodinu – dnes syn 10 let. Z misí financovali opravdu pěkný velký byt v západočeském městě, nicméně na něj byla nutná i zhruba miliónová hypotéka. Doufal, že ji brzy splatí z další mise, ale stal se mu služební úraz na páteři – armádou se bohužel nechal uchlácholit, ať nesoudí odškodné, že se o něj nějak postarají. Věru, přemístění na jiné místo proběhlo. Kde ale nahnat finance, když mise už nebude? Nerozvážné investice (navíc částečně financované z půjčky) do podniku kamaráda, s návratností nula.

Rozhořely se neshody (rozumějte výčitky, psychický propad) s poměrně náročnou ženou, tak na ní Láďa na ni přepsal byt, aby si ji udobřil a ujistil ji, že ona je z obliga. Po pár měsících ale nutně nastává jeho trvalý odchod – doma to nevydrží a zpětně zjišťuje, že žena si našla nového – úspěšného. Láďa bydlí u maminky, stará se o ní v poslední fázi Alzheimerovy choroby. Dělá čtyřiadvacítky, to mu vyhovuje, že má na maminku i syna čas.

Jenže úspory byly pryč, do toho přepísknuté alimenty, splátky půjček začaly váznout. Láďa přichází o prověrku na tajné, protože když někdo zchudne, je zde přeci riziko, že by začal prodávat informace nepříteli. Může ještě hledat flek v armádě bez prověrky, to ale znamení jít dolů s penězi a od nemocné maminky. Proto chce zkusit štěstí v soukromém sektoru a bere za vděk odchodným. Štěstí v nové práci se ale nekoná.

Po smrti maminky nechává byt sestře – ke všemu si na něj maminka kvůli Láďovi vzala ještě za života půjčku. U rodiny je odepsaný. Pracuje přes známost jako pomocný zámečník. Přichází první exekuce, z výdělku mu nechávají 8500 korun měsíčně, z toho by měl platit 5000 alimenty. Bydlí u kamaráda na chatě, ale tu musí vyklidit na začátku sezóny. Tak spí ve starém autě – ale bojí se, aby i to mu exekutor nesebral.

Půjčuje si drobné na jídlo a na dopravu od známých. Chtěl zkusit požádat o oddlužení – obrátil se na firmu, která mu to negarantuje, za to s ním podepsala smlouvu, v níž až posléze nachází drobným písmem uvedený poplatek 12000 korun za zprostředkování – ten neplatí a firma mu místo oddlužením hrozí návrhem na další exekuci. To ale není důvod, proč nemůže spát – ničí ho, že jeho syn mu při posledním setkání řekl: „Tatínku, ty přece nemůžeš být bezdomovec."

Ale může, v našem systému snadno a rychle. Ve státech EU na západ od nás toto samozřejmě nehrozí – tam je celá řada programů na pomoc takovým osobám, zákony nastaveny a vymáhány tak, že je nikdo nebude dál brát na hůl, především ale nezabavitelné minimum z výdělku je o řád výše než u nás. U nás se naopak skutečně každý může stát během pár měsíců bezdomovcem. Láďa si chytá hlavu, že je debil, že toho strašně podcenil, že se obracel na špatné adresy – faktem je, že i sebeinteligentnější člověk v takové situaci selhává, jedná čím dál méně racionálně.

Láďa už se v tom bahně totálně topí, volá si s kolegou z Chrudimi, ten mu říká o Spolku VLČÍ MÁKY, tak Láďa píše. Píšeme si tři dny – prvotní je psychické povzbuzení, mezitím už ale rozhazujeme sítě. Vypadá to dobře, dobrovolník z MÁKŮ, který má řešení, se chystá do Prahy. A snad poslední, nač si Láďa půjčuje, je, aby pátý den od toho, kdy nás kontaktoval, přijel taky. Zveme ho na večeři, dlouhé vypovídání se, vytvoření záchranného plánu a nocleh. Odkupujeme od něj nějakou zbylou vojenskou výstroj, aby měl hotovost – uvidíte jí brzy na Dobročinné aukci veteránů AČR (dalším z našich projektů) a věříme, že ji vydražíte za solidní peníze, které Láďovi s restartem pomohou.

A jaký je tedy plán? Deset dnů od okamžiku, kdy nás kontaktoval, odjíždí do pohraničí. Má tady domluvené zatím bezplatné bydlení a brigádu s denní výplatou na čtyři dny. Pak vyráží do Německa zavést se na agentuře práce, absolvovat pohovor odpracovat zkušební den. Němčinu ovládá jen v základech, ale na práci v kuchyni nebo rozvor balíků to stačí. V tuto chvíli všichni s napětím očekáváme, jak uspěje. Když bude přijat, zbývá už jen přečkat do první výplaty a potom další měsíce a nejlépe roky neudělat žádnou botu.

Ad. Německo – je to země, kde nehledají spásu jen stovky tisíc imigrantů, ale rovněž drtivá většina obyvatel našeho pohraničí a také ti, kdo se dostali do exekuce. Zejména Bavorsko je bohatá spolková země, která práci Čechů aktivně poptává – pracovníci tamní agentury práce dojíždějí dokonce pravidelně na plzeňský pracovní úřad. České exekuce v Německu neplatí, to by musel český exekutor podat návrh na tamní soud. To ale neudělá, nezabavitelné minimum z německé mzdy je zhruba stejné, jaké tam jako gastarbeiter v začátku kariéry máte – nic by vám tudíž nevzal. Vy máte na naše přinejmenším dvacet tisíc čistého (nabízejí se především zkrácené úvazky, čímž Německo udržuje vysokou zaměstnanost), při plném úvazku ovšem minimálně šestatřicet tisíc. Z toho náklady na bydlení (garsonku či slušnou ubytovnu), dopravu a stravování v pohraničí vám vezmou tak dvanáct tisíc včetně malého kapesného na zábavu. Zbytek můžete splácet – to je panečku jiné tempo, i velké závazky se stávají splatitelnými. Milý bonus navíc – odpracujete v Německu pět let a máte nárok na základní důchod, který ovšem odpovídá průměrnému důchodu v ČR. Větší bonus je, že jste – tedy v případě Železné Rudy – v krásném letovisku, takže Láďa může brát kluka v zimě každý víkend na lyže a v létě na kolo. Sám tam rychle nalezne přátele, protože tam většina lidí sdílí zkušenost s nepřízní osudu a nikomu nic nevyčítá. A současně jako horalové berou občasnou vzájemnou výpomoc jinak, než lidé ve městě. A lecjaké dobré návyky si osvojují od Bavorů, v přímém pohraničí opravdu panují vřelé vztahy. Tedy tolik na vysvětlenou, proč veterány v podobné situaci jako je Láďa, budeme vždy primárně zkoušet restartovat touto cestou.

Pochopitelně, pomocí s nalezením práce a bydlení, s poradenstvím v oblasti právní, sociální a finanční, je naplněna teprve první část programu ARMY HELP. Jde o restart, který primárně zajišťují naši dobrovolníci, ale také již s pomocí široké veřejnosti, pakliže třeba právě Vy nabídnete veteránovi v potížích zaměstnání či ubytování, sic krátkodobé, nebo aspoň teplý spacák a jiné drobnosti. Pak nastává druhá fáze, překlenovací, kde spoléháme především na dárce z řad veřejnosti, které není osud našich veteránů lhostejný. Je třeba zajistit prostředky, aby veterán záhy po restartu měl kde bydlet, co jíst, zač dojíždět do práce, a to do první výplaty – tedy po dobu zhruba šesti týdnů. A nakonec třetí fázi je možné označit za stabilizační a výpomocnou – cílem je pomoci veterána vrátit do běžného života, kdy z ubytovny přejde do nájmu. Na ten už může vydělávat, ale nedisponuje úsporami na základní vybavení – zde se uplatní darovaný nábytek a domácí elektronika. A v tom také spoléháme na dárce.

Na závěr – jasný přehled, co tedy nabízí program ARMY HELP

Tedy, za předpokladu, že my v MÁCÍCH máme dost sil (a to máme), a že zainteresovaná veřejnost nabízí pomoc (a to nabízí, všem kdo se nám již ozvali moc děkujeme, věnujeme jim další článek), je na místě se znovu obrátit na ty čtenáře tohoto textu, kteří buď jsou sami veterány v nouzi nebo vědí o takovém příteli/kolegovi. A pro ty je tento článek určen především.

Tedy nabízíme:

* Můžete se nám bez obav svěřit (prvotní kontakt mirkamirka@seznam.cz, tel. 606 417 628, pak budete seznámeni s některým z našich dobrovolníků), zachováme Vaši anonymitu, nebudeme Vás kritizovat, povzbudíme Vás, poradíme Vám, zanalyzujeme Vaši situaci (záleží na Vás, zda nám dáte k nahlédnutí i dokumenty, jejichž významem a důsledky si nejste jisti), nasměrujeme Vás na organizace, které Vám rovněž mohou pomoci, pomůžeme s vyplněním potřebných formulářů, v případě potřeby a v rámci možností Vás doprovodíme na úřední jednání.

* Zajistíme Vám krátkodobé přenocování nebo prostředky ke zvládnutí nocování venku, také stravu aspoň na několik dnů. Můžeme od Vás solidně odkoupit Vaši zbývající vojenskou výstroj, a tak Vám poskytnout okamžitou hotovost.

* Pomůžeme Vám sestavit plán, jak se co nejdříve „restartovat", začneme Vám okamžitě hledat zaměstnání a dlouhodobé cenově přijatelné ubytování na úrovni. V okamžiku, kdy získáte zaměstnání, pomůžeme Vám prostřednictvím dárců uhradit náklady na ubytování a dojíždění až do první výplaty.

* Jakmile se stabilizují Vaše příjmy tak, že můžete usilovat o standardní bydlení (mimo ubytovnu), pomůžeme Vám prostřednictvím dárců vybavit domácnost.

* Po celou dobu, kdy to budete potřebovat, Vám budeme k dispozici jako přátelé, kteří Vás vyslechnou, povzbudí, poradí a v rámci možností podpoří i v překonávání dalších překážek, které mohou nastat. Nakonec nebudeme „jako přátelé", ale záhy se z nás stanou skuteční přátelé.

Nutno ale podotknout, že každý případ posuzujeme individuálně. Program ARMY HELP nefunguje nárokově. Od příjemců pomoci a podpory očekáváme:

* Že nám svůj životní příběh vylíčíte upřímně, nezkresleně a úplně, a to hned při prvních kontaktech s našimi dobrovolníky. Není nic horšího, než hasit jeden průšvih a nechat mezitím bobtnat jiný. Nejsme Vaši rodiče, kterým byste se měli bát a stydět přiznat celou pravdu.

* Že budete průběžně v kontaktu s přiděleným dobrovolníkem, který se stane i Vaším důvěrníkem. Každý problém je řešitelný, ale jen za předpokladu, že se řeší včas a nejste na něj sami. Z dobrovolníka se může stát časem přítel, ale ani to neznamená, že byste před ním měli začít mít tajnosti třeba z pocitu, že jej zklamete. Pamatujte, že s tím, čeho se na nás dopustili druzí, se už nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.

* Neočekávejte od nás pomoc s hledáním zaměstnání a ubytování, pokud trpíte závislostí na návykových látkách, včetně alkoholu, nebo gamblerstvím. V takovém případě Vám pomůžeme v první etapě tím, že Vás podpoříme v tom, aby se Vám dostala adekvátní lékařská péče. Pomoc s následným „restartem" je možná pouze za předpokladu, že léčbu řádně absolvujete.

* Neočekáváme, že budete nekriticky přijímat jakoukoli naši radu a doporučení. Pokud ale bez závažných důvodů selžete v základních úkonech, které je třeba udělat (např. jednání s pracovním úřadem, dostavení se na pracovní pohovor, plnění pracovních povinností nebo dodržování ubytovacího řádu), spolupráci ukončíme.

* Nechceme, abyste měli pocit, že se musíte – až budete z problémů venku – našim dobrovolníkům a dárcům nějak přímo revanšovat. Pouze doufáme, že prodělanou zkušenost zúročíte tak, že již nebudete opakovat své vlastní omyly, a budete připraveni se s dalšími lidmi v nouzi, které v průběhu života potkáte, podělit o své zkušenosti a v rámci svých sil jim pomoci. Jde o princip „pošli to dál" a věřte, že pro ty, kdo Vám nyní pomohou, bude největším oceněním, že jste tuto pomoc dobře zúročili nejen pro sebe.