Oficiálně první bojové vozidlo pěchoty na světě, sovětské BMP-1, mělo ve své jednomístné bojové věži nízkotlaký kanón 2A28 ráže 73 mm. Následně se však konstruktéři bojových vozidel pěchoty hromadně přiklonili k malorážovým rychlopalným (automatickým) kanónům s podstatně širším spektrem použití.

Pro výběr vhodné hlavní zbraně pro bojové vozidlo pěchoty jsou důležité čtyři spolu související parametry: ráže kanónu, princip automatiky, způsob podávání munice a její velikost. Zvětšením ráže je možné zlepšit úderné vlastnosti vystřelovaných granátů, ale na druhou stranu to vede ke snížení počtu vezené munice (zmenšení tzv. „palebného průměru“). Snížení počtu munice pod určitou mez vede k tomu, že celková účinnost kanónu větší ráže je nižší, než účinnost kanónu menší ráže, ale s velkou zásobou munice.

V současné době ve výzbroji bojových vozidel pěchoty dominují rychlopalné kanóny ráží od 20 mm do 40 mm. Kanóny menších ráží neexistují (do 18,5 mm jde o kulomety) a kanóny větších ráží se zatím neprosadily. Dosud byly kanóny větších ráží považovány za řešení, které bylo pro bojová vozidla pěchoty spíše nevhodné, většinou pro svoji nízkou rychlost palby, malou zásobu munice nebo složitou konstrukci systému jejího podávání.

Psali jsme:Vojenské TATRY v terénu: Legendy, které jsou známé u nás i v zahraničí

Rychlopalné kanóny ráží 20 mm až 25 mm jsou v dnešní době vyřazovány nebo se o jejich náhradě velmi intenzivně uvažuje. Důvodem je především již nedostatečná průbojnost jejich munice. Střela ráže 25 mm s úsťovou energií 109 kJ má průbojnost ocelového homogenního pancíře asi 80 mm na vzdálenost 1 km, což je nedostatečné vzhledem k neustálému zvyšování úrovně pancéřové ochrany moderní vojenské techniky. Tříštivá střela této ráže nese obvykle trhavinu o hmotnosti pouze kolem 30 g. Výhodou rychlopalných kanónů těchto nejmenších ráží je větší zásoba munice. Např. pro 20mm kanón německého bojového vozidla pěchoty Marder je k dispozici 1250 nábojů, nebo pro 25mm kanón amerického bojového vozidla pěchoty M2 Bradley 900 nábojů.

Dnešním standardem, který již také začíná mít „na mále“ je ráže 30 mm. Na „Západě“ je nejběžnější munice ráže 30x173 mm, na „Východě“ pak o trošičku slabší munice ráže 30x165 mm. Úsťová energie této munice se pohybuje v rozmezí 180 až 210 kJ a průraznost ocelového homogenního pancíře na vzdálenost 1 km je v rozmezí 100 až 110 mm. Hmotnost střelou nesené výbušniny se pohybuje kolem 40 g. Donedávna byly vlastnosti 30mm kanónů zcela dostačující k ničení bojových vozidel pěchoty. Malé rozměry 30mm munice umožňují umístit ke zbrani relativně dostatečné množství střeliva. Obvykle je to 400 až 500 nábojů, přičemž ne vždy jsou všechny připraveny k okamžitému použití. Např. sovětské BMP-2 má u svého 30mm kanónu 2A42 v pohotovosti 500 nábojů - 340 tříštivo-trhavých a 160 průbojných. 

V posledních letech panuje jasná snaha o zvyšování ráže rychlopalných kanónů bojových vozidel pěchoty. Má to asi dva hlavní důvody. Prvním z nich je výrazné zesílení pancéřové ochrany bojové techniky. Např. čelní partie německého bojového vozidla Puma dokáží odolat nejen 30mm klasičtějším protipancéřovým projektilům s rotační stabilizací APDS (Armour-piercing discarding sabot), ale i 30mm protipancéřovým projektilům se stabilizací křidélky APFSDS (Armour-piercing fin-stabilized discarding sabot).  Druhým důvodem je snaha o rozšíření munice s programovatelným vzdušným výbuchem AVM (Air Burns Munition) k ničení „měkkých“ cílů. V tomto případě větší ráže umožňuje vytvoření projektilu s větším počtem úlomků generovaných při detonaci.

Na „Západě“ v současnosti pro vyzbrojování bojových vozidel pěchoty existuje asi šest základních větví zbraní s ráží větší než 30 mm, dle použitého náboje.

Psali jsme:Indie schválila projekt stíhačky 5. generace AMCA

Je to:
1. pro náboj 35x228 mm - Oerlikon KDA (Švýcarsko), Wotan35 (Německo) a Bushmaster III/35 (USA)
2. pro náboj 40x180 mm Super 40 – Bushmaster II/40 (USA)
3. pro náboj 40x255 mm CTAS - CT40 (Francie + Velká Británie) 
4. pro náboj 40x365 mm - Bofors (Švédsko), Bushmaster IV (USA)
5. pro náboj 50x330 mm Supershot - Rh 503 (Německo) 
6. pro náboj 50x228 mm - XM913 Bushmaster III/50 (USA)
 
Každá z uvedených větví a příslušná skupina kanónů má své klady a zápory.

Oerlikon KDA jako typický reprezentant první uvedené větve byl původně vytvořen jako protiletadlový kanón, což přispělo k jeho vynikající balistice a vysoké rychlosti palby. U tohoto kanónu je průbojnost pancíře průbojnou střelou na 1 km asi 180 mm. Výbušná hmota v tříšti-trhavé střele má hmotnost 110 g. Pro kanón existuje i programovatelná munice ABM. Výkonově podobný kanón Bushmaster III/35 je použit např. na bojovém vozidle pěchoty CV9035NL. Pro kanón je na tomto vozidle vezeno 273 nábojů, přičemž 2x35 je jich v pohotovostním stavu.

Foto: Kanón XM913 Bushmaster III/50 | U.S. Army

Systém Super 40 je vyvíjen ve Spojených státech od roku 2001, a v současnosti je propagován jako levné a efektivní řešení pro vyzbrojování pokročilých obrněných vozidel. Střelivo 40x180 mm je zvětšenou variantou munice 30x173 a kanón pro tuto munici vznikl na základě staršího a velmi známého 30mm kanónu Mk44 Bushmaster II. Náboj Super 40 má relativně malé rozměry, díky čemuž nemusí být množství munice ke kanónu výrazně menší než u varianty s 30mm kanónem. Průbojnost pancíře průbojné střely je asi 120 mm. Tříštivo-trhavá střela obsahuje výbušnou nálož o hmotnosti 70 g. 

Foto: Kanón Mk44 Bushmaster II na BVP CV9030 | Vestman / CC BY

Munice 40x255 mm CTAS (Cased Telescoped Armament Systém) byla vyvíjena od roku 1994 a je „teleskopická“, což znamená, že střela je zcela zapuštěna v nábojnici. Jde o relativně moderní věc, kolem které po určitou dobu panovalo velké nadšení. To však již poněkud opadlo a tento typ munice je dnes brán pouze jako jeden z možných. Munice má výhodný tvar pro skladování je však výrobně složitější a tím pádem také dražší. Pro munici byl vyvinut nový, moderní 340 kg vážící kanón CT40. Jeho rychlost střelby je 200 ran za minutu a doba přechodu z jednoho typu munice na druhý je 3 sekundy. Životnost hlavně je minimálně 10 tisíc výstřelů. Pro kanón CT40 jsou nabízeny tři varianty systému zásobování municí: na 68 nábojů tří typů, nebo na 42 nebo 70 nábojů dvou typů. Ve srovnání s tradičními 30mm kanóny jsou tato čísla velmi malá, ale podle vývojářů jsou vzhledem k vysoké účinnosti střel CTAS zcela dostačující. Tři takové střely údajně odpovídají 21 střelám ráže 30 mm, což vypadá jako přehnaně optimistický údaj. Průbojnost pancíře průbojnou střelou je 140 až 160 mm, hmotnost trhaviny v tříštivo-trhavé střele je 110 g. Kanón CT40 se dá najít na úplně nejnovějších bojových vozidlech francouzské a britské provenience, ale není mezi nimi zatím žádné BVP.
 
Kanón Bofors L/70 ráže 40 mm pracující s munici 40x365R mm, vypadá proti kanónu CT40 dosti archaicky. Používá se na švédských bojových vozidlech pěchoty CV9040 a na jihokorejských K21. Licence na výrobu byla prodána i do Indie, takže tento typ se může teoreticky objevit na nějakém indickém vozidle. Standardní švédská průbojná střela APCR poskytuje průbojnost pancíře asi 150 mm. V Korejské republice byl však vyvinut pro kanón Bofors nový náboj s podstatně výkonnější průbojnou střelou. Tříštivo-trhavá střela obsahuje v porovnání s konkurencí velké množství trhaviny a má velký poloměr ničení. Ve Švédsku i Korejské republice byla pro kanóny Bofors vyvinuta i programovatelná munice. Významnou nevýhodou těchto kanónů na bojových vozidlech pěchoty je velmi malá zásoba munice. Zásobník pohotovostní munice umístěný u zbraně obsahuje pouze 3x8 nábojů. Ve švédských bojových vozidlech pěchoty se zásobník po vytažení ze zbraně doplňuje ručně, což v bojové situaci představuje problém. U jihokorejských K21 je zásobník sklopný a doplňování probíhá pomocí speciálního podavače z vnějšího zásobníku na 90 nábojů. Doplnění prázdného zásobníku trvá méně než 10 sekund.

Foto: Kanón Bofors na BVP CV9040 | A. Lageras / CC BY-SA

Velmi zajímavým návrhem je munice 50x330 Supershot. Jde o munici teleskopickou jejímž základem je překalibrovaná munice 35x228 mm. Zpočátku byl její vývoj prováděn v rámci německého programu bojového vozidla pěchoty Marder 2. Výsledkem vývoje se stal také pro tuto munici určený vícerážový kanón s označením Rh 503 (MK35/50), který se mohl snadnou úpravou přeměňovat z kanónu ráže 35 mm na kanón ráže 50 mm. V Německu však nakonec zvítězil konzervativní a úsporný přístup a pro bojové vozidlo pěchoty Puma byl vybrán jednodušší kanón ráže 30 mm MK30-2/ABM.

V roce 1990 vzbudil německý vývoj zájem amerických specialistů, a v roce 2003 získal koncern General Dynamics plný přístup k technologii munice 50x330 mm Supershot. Ta se stala konkurentem systému Super 40. Pro munici 50x330 mm Supershot byl v Americe upraven kanón Bushmaster III.
Podle dostupných informací kanón Rh 503 neskončil v Německu v propadlišti dějin a německá společnost Rheinmetall se k jeho vývoji v posledních letech vrátila a hodlá ho nabízet jako výzbroj svého bojového vozidla pěchoty Lynx.

Čistě americký rychlopalný kanón ráže 50 mm XM913 je zvětšenou a výrazně modernější verzí 25mm kanónu M242 Bushmaster známého především z použití v bojových vozidlech pěchoty M2 Bradley. Původně byl vyvíjen jako základní prvek kanónového systému určeného k obraně proti dronům a přilétající dělostřelecké a minometné munici. Vyznačuje se poměrně kompaktními rozměry. I když má oproti kanónu M242 dvojnásobnou ráži, je delší ani ne o polovinu - celková jeho délka je pouze 1577 mm. Používá náboj 50x228 mm. V současnosti pro kanón XM913 existují dva typy velmi výkonné munice - průbojná podkaliberní (APFSDS) a tříštivo-trhavá programovatelná (HEAB - High Explosive Air burst). Kanón XM913 se zdá být v této době pro Američany asi tím pravým po kterém chtějí sáhnout, ale co platí dnes za rok platit nemusí.

Pokud se hovoří o Američanech a jejich hledání kanónů pro nová bojová vozidla, je třeba zdůraznit, že americká armáda dává šanci také menšímu 30mm kanónu XM813 Bushmaster Chain Gun odvozenému od kanónu Mk44 Bushmaster II. Obě tyto zbraně jsou komorovány pro náboj 30x173 mm. Kanón XM813 je umísťován do bezosádkové bojové věže Kongsberg PROTECTOR MCT-30 a sestava je zkoušena např. na kolových obrněných transportérech Striker. 

Na „Východě“ pro plánovaný přechod od 30mm rychlopalných kanónů 2A42 a 2A72 údajně probíhal vývoj kanónů ráže 37 mm a 45 mm. V případě toho prvního lze narazit maximálně na nějakou zmínku bez jakýchkoliv dodatků, v případě toho druhého mělo neoficiálně jít o kanón na teleskopickou munici (možná munici zcela beznábojnicovou), který neměl být svými rozměry a hmotností výrazně věší než 30mm 2A42. Kanón údajně existuje v prototypech, ale proč nebyl vývoj tohoto ruského protějšku francouzsko-britského kanónu CT40 dokončen není známo. Možná, že svoji úlohu sehrály informace o předpokládaných výkonech nových „západních“ kanónů, možná nepřekonatelné technické potíže.
Rusko se v současné době ve sféře bojových vozidel pěchoty plně soustředí na rychlopalné kanóny ráže 57 mm a hybridy granátometu a kanónu stejné ráže.

Nový ruský rychlopalný 57mm kanón BM-57 vychází ze starého protiletadlového modelu AZP S-60, existuje minimálně ve dvou verzích a používá zatím munici 57x348SR mm. Dnes ho lze najít např. v bezosádkové bojové věži AU-220M ve které je pro kanón pohotovostně uloženo 80 nábojů. Jsou však pravděpodobně vypracovány i jiné varianty s větším množstvím pohotovostní munice, ta se však již nenachází pouze v samotné věži, ale i v muničním boxu pod věží. Základní používaný náboj průbojného typu je silně zastaralý 53-UBR-281 a jeho odvozeniny, a tříštivo-trhavého typu 57-ERM-281 a jeho odvozeniny. Uvedený průbojný náboj probíjí pancíř o síle maximálně pouze 98 mm na 1 km. Ráže 57 mm v dnešní době však již otevírá možnosti vývoje nové munice velmi do široka. Bližší informace zatím chybí, ale Rusové zkouší nové typy munice, které jsou pro tento kanón absolutní nutností, protože spoléhat se pouze na sílu již nestačí, i když ta bude přesně v jejich stylu - brutální. Asi půjde o průbojný náboj APFSDS, programovatelný AVM a náboj s koncovým laserovým navedením. Vývoj těchto nábojů jde pravděpodobně ruku v ruce s vývojem nábojů pro systémy PVO technologie AHEAD.

V nových bezosádkových bojových věžích Epocha, které jsou určeny především pro bojová vozidla pěchoty na platformách Kurganěc 25 a Bumerang je možno pozorovat 57mm hybrid granátometu a kanónu LŠO-57. Tato nová zbraň s poměrně krátkou hlavní používá také velmi krátký náboj 57x93 mm. Mezi dostupnými druhy munice by měly být náboje průbojné, tříštivo-trhavé i víceúčelové, včetně programovatelných variant.

Rusové se zvětšováním ráží svých kanónů bojových vozidel pěchoty dostávají tak trošku na tenký led, protože jejich doménou byla dosud spíše jednodušší a levnější munice, a teď tomu tak již nebude moci úplně být. Zde si dovolím vsunout názor, že jejich koncept použití dvou různých kanónů na BMP-3 nebyl zcestný a rozhodně si nezasloužil aby byl opuštěn.

Bez ohledu na ráži rychlopalného kanónu se v současné době používají dva principy fungování jejich automatiky. Buď jde o princip založený na pohonu pomocí prachových plynů odebraných z hlavně, nebo princip stojící na externím elektrickém pohonu.

Mezi zbraně s externím pohonem patří všechny americké rychlopalné kanóny rodiny Bushmaster, ráží 25 mm počínaje a ráží 50 mm konče. Externí pohon využívá i 30mm kanón Wotan30 a jeho 35mm sourozenec Wotan35 od německé společnosti Rheinmetall, která je oba nabízí do svých bojových věží Lance. I francouzsko-britský 40mm kanón CT40 má externí pohon.

Výhody externího pohonu rozhodně spočívají v nezávislosti na typu munice i na úrovni znečištění mechaniky a hlavně. Zbraně s externím pohonem jsou také o něco spolehlivější a podstatně snadněji se u nich reguluje rychlost palby. Jejich palba se většinou nezastaví ani při selhání náboje.

Mezi nevýhody externího pohonu patří závislost na elektrické energii - není elektřina, není palba. Nouzově je pak možno střílet pouze jednotlivými ranami za pomoci manuální obsluhy. Kanóny s externím pohonem mají větší zpětný ráz, což může následně vést k nižní přesnosti palby za pohybu nebo při střelbě dávkou. 

Mezi kanóny využívající ke svému fungování prachových plynů patří např. 35mm Oerlikon KDA, 30mm MK30-2/ABM bojového vozidla pěchoty Puma, a také 30mm sovětské kanóny 2A42 (BMP-2) a 2A72 (BMP-3).
U současných rychlopalných kanónů bojových vozidel pěchoty je používáno několik systémů podávaní munice. Pokud pomineme ten zcela jedinečný použitý u kanónu CT40, tak za ty hlavní lze považovat podávání pomocí pásů a pomocí zásobníků s tlačným mechanismem. Oba tyto systémy mají své neduhy a jsou významným zdrojem poruch a nechtěného přerušení palby. Tyto problémy se snaží odstranit tzv. „bezspojkový“ posuvný systém, jehož hlavním propagátorem jsou Američané. Ti tento systém s velkým úspěchem používají již dlouhou dobu u leteckých kanónů a nyní ho chtějí napasovat i do bojových vozidel vyzbrojených kanóny rodiny Bushmaster. U tohoto systému jsou speciální bubnové zásobníky vždy pevně spojeny se zbraní, takže se s ní ve vertikální rovině i kývou, a to si vynucuje velký volný prostor. Ve výsledku tak musí bojové věže s rychlopalnými kanóny, které mají dostatečně objemné zásobníky a tento podávací systém být celkově větší a jinak tvarované než bylo dosud obvyklé.

Podle posledního vývoje se zdá, že tendence k přechodu na věší ráže kanónů u bojových vozidel pěchoty jsou zcela zřejmé. Jedním z klíčových problémů k řešení při přechodu na větší ráže je zajištění dostatečně velké zásoby munice připravené ke střelbě. Dnes je pro ráži 30 mm považováno na „Západě“ za absolutní minimum 200 nábojů, na „Východě“ spíše až 400 nábojů. Testy provedené ve Spojených státech naznačují, že i přes zvýšenou účinnost střel větší ráže by množství nábojů připravených ke střelbě nemělo klesnout pod 150. Vychází se z toho, že bojové vozidlo pěchoty vystřelí v rámci jedné bitvy či souboje z rychlopalného kanónu asi 40krát až 50krát dávkou v průměru o třech až čtyřech ranách. Zajistit toto množství při použití ráže 50 mm nebo větší bude však obtížné.
 
A co bojová vozidla pěchoty pro Armádu ČR? Armáda ČR ve svém výběrovém řízení na nová bojová vozidla pěchoty požaduje v rozporu s nastíněnými tendencemi vyzbrojení vozidel 30mm kanónem. Kanónem této ráže jsou vyzbrojena již zavedená kolová bojová vozidla pěchoty Pandur II CZ. Armáda ČR si do izraelských exotických bojových věží na Pandurech vybrala americké kanóny s externím pohonem typu Mk44 Busmaster II. Tento typ kanónu používají také dva ze tří uchazečů na pozici nových BVP, a mají tak v očích české armády trochu „navrch“ – jde o vozidla ASCOD a CV90. Třetí uchazeč - vozidlo Lynx je vyzbrojeno německým kanónem Wotan30. Tento kanón má také externí pohon, je stejně výkonný a na obsluhu a údržbu možná i lepší než Bushmaster II, ale prvky jeho podávacího systému jsou s těmi americkými nekompatibilní. Armáda ČR to rozhodně nemá lehké. Svým rozhodnutím o vyzbrojení vozidel 30mm kanóny a ne většími však jasně říká: „Pro dnešek to stačí, dnes jsme ušetřili.“ Není však sama. Ozbrojené síly Maďarska si ve vší tichosti a bez zbytečného humbuku objednaly bojová vozidla Lynx 42 s osádkovými bojovými věžemi Lance a také 30mm kanóny, i když Wotan30.

Zdroj: weaponsystems.net, army-guide.com