Syn ševce z Augsburgu se stal velmi schopným válečným podnikatelem, vedl německá a švýcarská vojska římského krále v několika válečných taženích. Kapitán Martin Schwartz (1450-1487) skvěle ztělesňoval romantickou představu Landsknechta.

V průběhu patnáctého století se vztahy mezi pěšáky a rytíři na evropských bojištích změnily. Důvodem byla smrt burgundského vévody Karla Smělého (1433-1477) v bitvě u Nancy roku 1477. Jeho dobře organizovaná rytířská armáda byla pobita švýcarskými milicemi vyzbrojenými píkami a zformovanými do hlubokého šiku. Taktiku Švýcarů rychle převzal arcivévoda Maxmilián Habsburský (1459-1519), pozdější císař Svaté říše římské, který tak dal vzniknout první profesionální armádě moderního střihu - Landsknechtům. Ti nejčastěji pocházeli ze Švábska, Alsaska, Flander a Porýní, ale v konečném důsledku byly regimenty sestavovány z mužů ze všech koutů Evropy. Z počátku císař využíval služeb švýcarských instruktorů, kteří tak příležitostně přispívali k porážkám obávaných Švýcarů, jejichž bitevní formace, příliš spoléhající na chladné zbraně používané na krátkou vzdálenost, začaly být zranitelné vůči vzrůstající palebné síle arkebuz a dělostřelectva. Rovněž Landsknechti byli konzervativní co se týče výzbroje a vždy měli velkou většinu pikenýrů, byli však více nakloněni taktickému použití střelců než Švýcaři, protože méně spoléhali na náhlý a rozhodný útok a jako říšští vojáci také často bojovali ve formacích namícháni se španělskými žoldnéři vyzbrojenými palnými zbraněmi. Landsknechtové tak byli nasazováni v mnoha válkách a to až do 80. let 17. století.

Mezi nejzajímavější kapitány své doby tehdy patřil jistý Martin Schwartz (1450-1487). Některé zdroje jej uvádějí jako Martin Zwart nebo Martijn die Swarte. Jeho původ je zahalený tajemstvím a kupříkladu kronikář Den Bosch Molius (1500-1565) uvádí že měl původ v Polsku. Ve švýcarské kronice sepsané Valeriem Anshelmem (1475-1547) kolem roku 1510 však můžeme číst, že pocházel z německého Augsburgu a byl synem ševce. Více zdrojů o jeho původu zatím není známo a pátrání v městském archivu Augsburgu ani v jiných kronikách nic dalšího neobjevilo. Svou vojenskou kariéru začal pravděpodobně ve Švýcarsku, protože kroniky jej poprvé zmiňují při obléhání Neussu (1475). Vedl tam asi dvousetčlennou jednotku Švýcarů. Díky tomu dobře znal nejnovější taktiku. A díky své osobní odvaze upoutal pozornost Maxmiliánova otce Fridricha III. Habsburského (1415-1493).

Psali jsme:Bitva o Atlantik a klíčové spojenecké vítězství. Ztráty U-Bootů dosáhly bezmála 70 procent

Asi od roku 1480 jej arcivévoda Maxmilián vzal na sever Brabantska, aby vyhrál válku s odbojnými Vlámy. V roce 1483 se usadil v 's-Hertogenbosch. Odtud Schwartz podnikl cestu, aby dobyl vlámské pohraniční město Ninove, západně od Bruselu. Město však bylo dobře bráněno a tak vymyslel trik. S malou skupinou vojáků odlákal posádku a pak hlavní silou své armády zaútočil na město. Zbývající obránci se vzdali a Schwartz vybojoval další skvělé vítězství. Touto úspěšnou lstí potvrdil svůj obraz statečného, ​​ale také mazaného velitele, který zajistil, aby jeho jednotkám nic nechybělo. Na samotného arcivévodu patrně udělal dojem, protože jej obratem pasoval na rytíře - docela čest pro pouhého syna ševce. V roce 1485 vstoupil Martin Schwartz se dvěma sty Švýcary do služeb Engelbrechta II. z Nassau (1451-1504), pána z Bredy. Dne 22. července 1486 se spolu s Maxmiliánem zúčastnil vjezdu do Bruselu. Zvláštní je, že Schwartz tehdy jako jediný jel na koni. Této pocty se mu dostalo díky svým vojenským úspěchům. Pozdější císař Maxmilián tehdy kráčel pěšky, stejně jako všichni ostatní významní lidé. O rok později Schwartz opustil region a měl se vydat za moře. V Anglii po smrti krále Eduarda III. (1312-1377) vypukla nejistota ohledně jeho nástupnictví, což v polovině 15. století to vedlo k občanské válce mezi dvěma předními rodinami, rody Yorků a Lancasterů. Příbuzný rodu Yorků John de la Pole, hrabě z Lincolnu, který sám měl určitý nárok na anglickou korunu, najal Schwartze spolu s několika tisíci dalšími Němci a Švýcary, aby bojovali v jeho armádě.

Když Schwartz přistál na západním pobřeží Anglie, byl šokován tím, co tam našel. Místo slíbené armády povstalců zde byla jen malá skupina Irů, kteří posílili jeho jednotky. Žoldáci jmenovali chlapce jménem Lambert Simnel jako uchazeče o trůn a s ním pochodovali na východ, aby se připojili k dalším rebelům. Dne 16. června 1487 se museli u Newarku nad Trentem utkat s anglickým králem Jindřichem VII. (1457-1509) z rodu Tudorovců. Schwartzovy jednotky zaujaly silnou obrannou pozici na kopci. A jeho Němci měli nejnovější zbraně - ruční děla (arkebuzy). Přesto se anglickým lukostřelcům nevyrovnali. Kvůli nedostatku zbrojí Schwartzovi vojáci padali v obrovských počtech každou salvou. Němečtí pikenýři ze zoufalství provedli útok, ale ten selhal a rozbil se o anglické linie. Jen malý počet rebelů (často uváděný jako dvě stě) bitvu přežil. Martin Schwartz ale mezi tyto šťastlivce nepatřil. Padl v boji statečně, máme-li věřit dobovým kronikám. Bitva se stala známou jako bitva u Stoke Field. Zahynul zde mimo jiné též samotný hrabě z Lincolnu.

Foto: Martin Schwartz padl v boji v bitvě známé jako jako bitva u Stoke Field | Wikimedia Commons / Public domain

Přestože invaze do Anglie dopadla pro Schwartze neúspěchem, jeho jméno žilo v anglickém folklóru dál. Refrén z lidové písně ze 16. století zněl: "Martin Swart and his men, sodledum, sodledum / Martin Swart and his men, sodledum bell" (Wager, 92-3). Básně Johna Skeltona také odkazovaly na "Schwartze a všechny jeho veselé muže". Ztracená hra nesla název "Život a smrt Martina Swarta" a hrála se na jaře a v létě roku 1597 v Anglii. Jeho jméno bylo také použito k vysvětlení toponyma Swarthmoor, bažinaté pole poblíž místa, kde se Schwartz vylodil se svými jednotkami. A v roce 2013 byla pro sběratele vyrobena cínová miniaturní verze tohoto významného vojenského kapitána.

Psali jsme:Netradiční zbraně a vybavení Volkssturmu, německé lidové domobrany

Zdroj: Kabinet kuriozit, britannica, The Devilstone Chronicles