Události posledních dnů připoutaly pozornost světové veřejnosti ke Kazachstánu. Nečekaně vypuknuvší vzpoury, jejich násilné potlačení, ale i povolání vojsk některých států SNS včetně Ruska, to vše dostalo Kazachstán do hledáčku světových médií.

Po dlouhá léta byl přitom Kazachstán mimo pozornost světových médií, a to především proto, že v této zemi se zdánlivě nic nedělo. Jak ale ukazují i dnešní události, toto opomíjení Kazachstánu bylo chybné. Kazachstán je totiž velice zajímavou zemí, se značným strategickým významem. Není to přitom dáno jen přirozenými dispozicemi této velké (2 717 300 km2), ale jen málo lidnaté země (pouze cca 19 mil. obyvatel), ale spíše jeho  polohou, kdy se tato země nachází mezi Ruskem a Čínou. Tuto strategickou roli umocňuje i celkový význam regionu Střední Asie, ve kterém Kazachstán soupeří o vůdčí postavení se sousedním, mnohem lidnatějším, ale na druhou stranu ekonomicky slabším Uzbekistánem.

Foto: Vznik ozbrojených sil Kazachstánu je spojen s etablováním samostatného Kazachstánu, resp. rozpadem Sovětského svazu. | Mil.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0

Nemalou roli samozřejmě hrají i obrovské zásoby ropy, zemního plynu a dalších surovin, kterými disponuje nejen Kazachstán, ale i další země regionu. Někdy se dokonce o Střední Asii říká, že je jakousi energetickou zásobárnou budoucnosti. Když k tomu připočteme i strategickou polohu Střední Asie, nacházející se mezi Evropu a Asií, na někdejší Hedvábné stezce (kterou se v současnosti Čína snaží obnovit), pak je zřejmé, jak moc je Kazachstán důležitý.

Kazachstán navíc od svého novodobého etablování po rozpadu Sovětského svazu a osamostatnění bývalých svazových republik prošel velice zajímavým vývojem. Po počátečním chaosu devadesátých let, který byl ale typický pro celý postsovětský prostor, začal Kazachstán politicky a ekonomicky růst. Do značné míry to bylo umožněno díky výše zmíněnému nerostnému bohatství, jehož výnosy umožnily realizovat celou řadu rozvojových projektů. Neméně se ale o tento růst zasloužil i bývalý dlouholetý prezident Nursultan Nazarbajev, který se projevil jako až překvapivě prozíravý a státotvorný politik. Vláda Nursultana Nazarbajeva měla sice zřejmé autokratické rysy (ovšem stejně tak tomu bylo i u dalších zemí regionu, takovýto způsob vládnutí zkrátka patří ke zdejší politické tradici), na druhou stranu dokázala v zemi zachovat stabilitu a výrazně přispěla k nastartování ekonomiky. Pro vládu Nursultana Nazarbajeva byla příznačná i výrazná zahraniční politika, ve které se Kazachstán snažil hrát roli regionální mocnosti, ale i jakéhosi mostu mezi Evropou a Asií. Kazachstán se orientoval především na spolupráci v rámci SNS, a zachoval si tak velmi dobré vztahy s Ruskem (což se projevuje právě v těchto dnech), stejně tak ale pro vyvážení ruského vlivu rozvíjel i vztahy s Čínou. Významným prvkem zahraniční a bezpečnostní politiky Kazachstánu byla orientace i na další země, především etnicky spřízněné Turecko, ale také na Izrael či Jižní Koreu. Stejně tak začal Kazachstán spolupracovat se západními státy včetně USA a zemí EU. Především díky orientaci na tyto země začal Kazachstán ekonomicky a technologicky růst, do Kazachstánu začaly proudit rozsáhlé zahraniční investice, byly realizovány i některé prestižní projekty včetně výstavby nového hlavního města.

Po odstoupení N. Nazarbajeva z prezidentského úřadu v r. 2018 (nutno ovšem dodat, že Nazarbajev si i nadále zachoval značný politický vliv) a poměrně hladkém převzetí moci současným prezidentem Ž. Tokajevem vše naznačovalo tomu, že Kazachstán i nadále půjde vytyčeným směrem, a to včetně čím dál výraznější prozápadní orientace. Současná situace ale vše mění, a je proto otázkou, jak se Kazachstán bude vyvíjet dál.

Současná situace upozornila i na významnou úlohu ozbrojených sil Kazachstánu, které byly nasazeny při potlačování demonstrací. Armáda Kazachstánu pak pro čtenáře Armywebu může být zajímavá i z hlediska ryze vojenského. Ozbrojené síly Kazachstánu totiž představují příklad úspěšné reformy a modernizace ozbrojených sil – tedy úkolu, se kterým se potýkaly i mnohem vyspělejší státy včetně České republiky.

Vznik ozbrojených sil Kazachstánu je spojen s etablováním samostatného Kazachstánu, resp. rozpadem Sovětského svazu. Vytvoření vlastních ozbrojených sil bylo jedním z klíčových úkolů nového státu – a to i přesto, že do tohoto úkolu byl Kazachstán do jisté míry donucen. Politické vedení Kazachstánu a především prezident Nazarbajev totiž dlouho prosazovali spíše vytvoření společných ozbrojených sil všech zemí SNS. Teprve v návaznosti na neúspěch tohoto plánu pak bylo rozhodnuto vytvořit vlastní, nezávislé ozbrojené síly. To vše v situaci, kdy země se stále potýkala s následky rozpadu Sovětského svazu a hospodářským poklesem.

Kazachstán navíc do jisté míry začínal od nuly. Po rozpadu Sovětského svazu sice Kazachstán zdědil jak velké množství vycvičených vojáků výzbroj a vybavení někdejší sovětské 40té armády, Kazachstán dokonce disponoval dokonce i jadernými zbraněmi a strategickými bombardéry, na druhou stranu ale neměl žádnou zkušenost s řízením a formováním ozbrojených sil.

Tento úkol byl navíc ztížen i poněkud nevýhodnými dispozicemi země. Kazašská armáda totiž musela chránit rozsáhlé území, a to s relativně omezenými lidskými zdroji. Kazachstán navíc nemohl jít cestou budování početných ozbrojených sil, vzhledem k nižšímu výkonu ekonomiky ale nemohl jít ani cestou nákupů nejmodernější techniky ve stylu bohatých států Perského zálivu. Přesto či možná právě proto Kazachstán dokázal vybudovat až překvapivě efektivní ozbrojené síly.

Budování ozbrojených sil Kazachstánu výrazně ovlivnila i čím dál silnější prozápadní orientace země, a odklon od někdejšího sovětského modelu. Ozbrojené síly přecházejí na západní, brigádní strukturu. Kazachstán také své ozbrojené síly a jejich techniku postupně modernizuje, kdy byla ve velkých počtech nakoupena technika i ze zemí mimo SNS. Kazachstán si navíc postupně dokázal vybudovat zbrojní průmysl, který je dnes schopen vyrábět i sofistikované systémy. Při snaze o získání moderních technologií přitom kazašský zbrojní průmysl postupuje politikou multivektorovosti, kdy moderní technologie jsou získávány kromě Ruska také v Izraeli či Turecku, ale poněkud překvapivě i v exotické Jihoafrické republice.

Ozbrojené síly Kazachstánu dnes

Je zajímavé, že je poměrně obtížné zjistit početní stavy kazašské armády. Podle většiny zdrojů má kazašská armáda cca 46 000 vojáků (30 000 pozemní síly, 12 000 letectvo a PVO, 3 000 námořnictvo). Lze se ale setkat s údaji jak nižšími, tak i mnohem vyššími, udávajícími 65 000 či 72 000 vojáků. V těchto případech byly zřejmě započítány i polovojenské síly, mezi které lze zařadit např. vojska vnitřní bezpečnosti (20 000), pohraniční stráž (9 000) či prezidentskou gardu (2 500). Tato armáda je navíc vybavena velkým množstvím bojové techniky. Té je sice k dispozici méně než na počátku devadesátých let, to ale bojeschopnosti armády jen prospělo.

Pozemní síly

Nejvýznamnější složkou pozemních sil je tankové vojsko. To dnes, po redukci obrněných jednotek se spoléhá na jediný typ, a to tank T-72 v celkovém počtu více než 600 tanků. Z nich ale slouží jen polovina, tedy cca 300 ks. Vedení kazašské armády již několik let plánuje modernizaci těchto tanků. Dosud bylo předvedeno několik modernizačních setů, navržených ruskými, ukrajinskými a izraelskými firmami, ale také domácím průmyslem. Zatím žádný z nich ale nebyl realizován. Lze očekávat, že tento program výrazně ovlivní současná politická situace země.

Důležitým modernizačním prvkem se stalo zavedení ruského pásového vozidla BMPT. Zatím slouží pouze menší množství, je však pravděpodobné, že dojde i k dalším dodávkám. Kazašská armáda přitom neplánuje nákup nových strojů, ale spíše přestavbu svých přebytečných T-72 do podoby modifikovaného BMPT.

Pro přepravu pozemního vojska slouží stále bojová vozidla BMP-2 (200 ks), doplněná menším množstvím BMP-1 a obrněných transportérů MT-LB. Je zajímavé, že armáda Kazachstánu nerealizovala žádný výraznější program modernizace těchto vozidel, nebyl ale vyhlášen ani nějaký program vedoucí k získání nových BVP. Je tomu zřejmě i kvůli tomu, že armáda Kazachstánu se vzhledem k terénním podmínkám země orientuje spíše na kolové typy.

V oblasti kolové techniky se kazašská armáda dlouho spoléhala na techniku zděděnou po sovětské armádě, tedy obrněné transportéry BTR-60/70/80. Tyto obrněné transportéry ale mají zastaralou koncepci s motorem umístěným vzadu, mnohé z nich byly opotřebované provozem. Ve snaze nahradit staré typy, ale také diverzifikovat zdroje své výzbroje se Kazachstán nejprve obrátil na Ukrajinu. Ta Kazachstánu nabídla své obrněné transportéry BTR-3, a později typ BTR-4, který se vyznačoval modernějším řešením, kdy záď vozidla je vyhrazena výsadku. Také tento typ byl ale o zkouškách odmítnut, a to z důvodu nízké kvality.

Kvůli neúspěchu těchto programů Kazachstán provedl modernizaci svých  BTR-80, došlo i k nákupu nových BTR-80A a BTR-82. Kazašské armádě přesto stále chyběl moderní kolový obrněný transportér. Po dlouhodobém vybírání si nakonec Kazachstán poněkud překvapivě vybral obrněný transportér Mbombe jihoafrické firmy Paramount. Jde o velice zajímavé vozidlo, vyznačující se na tuto kategorii nezvykle silnou protiminovou ochranou, blížící se takřka úrovni vozidel MRAP. Na základě tohoto šestikolového vozidla byla pro kazašskou armádu vyvinuta osmikolová verze Barys, do jejíž výroby měl být zapojen i kazašský zbrojní průmysl. Vývoj tohoto vozidla se ale vleče, a proto byly realizovány dodávky oné původní, šestikolové verze.

V oblasti vozidel 4x4 se kazašská armáda dlouhá léta spoléhala na starší sovětský typ BRDM-2. Ve snaze o modernizaci této kategorie se Kazachstán obrátil nejprve na Rusko, které nabídlo svůj typ BPM-97, vzhledem ke svým technickým problémům byl ale tento poněkud kontroverzní obrněnec odmítnut. Pro své aeromobilní jednotky pak Kazachstán koupil moderní turecké obrněné vozidlo Cobra, které se naopak velice osvědčilo. Poněkud jinou kategorii vozidel MRAP představuje obrněný automobil Arlan, vyvinutý opět ve spolupráci s jihoafrickou firmou Paramount na základě jejího typu Marauder. Velkou část kolové obrněné techniky středoasijské země proto bude představovat jihoafrická technika. Kazašská armáda provozuje i americké Humwee či ruský typ Tiger, domácí průmysl pak dokázal přijít s vlastním typem Sarbaz.

Početně silné je dělostřelectvo kazašské armády. To se opírá převážně o starší typy, zděděné ještě ze sovětské éry. K dispozici tak jsou samohybná děla 2S1 Gvozdika (74 ks) a 2S3 Akacija (120 ks). Pro českého čtenáře může být zajímavé, že Kazachstán disponuje také československými SHD vzor 77 DANA, dodanými svého času do Sovětského svazu (údajně 90 ks). V souladu s moderními trendy se Kazachstán pokusil o konstrukci vlastního samohybné děla kategorie TMG, jehož výsledkem byl typ Semser, využívající kolový podvozek kombinovaný s upravenou kanónovou houfnicí D-30. Toto SHD ale pro technické potíže nakonec nebylo přijato do výzbroje. Tažené dělostřelectvo pak zastupují typy 2A65 a 2A36 , ale i zastaralé D-20. Ve velkých počtech slouží i lehčí D-30 a protitankové kanony MT-12.

Raketometné vojsko se opírá především o starší sovětské typy BM-21 a těžší BM-27 a BM-30. Tyto raketomety ale pochopitelně zastarávají a Kazachstán usiluje o jejich modernizaci. Ve spolupráci s izraelským průmyslem byl vyvinut raketomet Najza, který mohl kombinovat rakety všech tří zmíněných typů. Vzhledem ke korupci provázející tento program byl ale nákup zrušen. Kazachstán proto realizuje modernizaci svých BM-21 jejich osazením na nový podvozek automobilu Kamaz 43114. Je ale pravděpodobné, že vzhledem k současné renesanci raketometů bude mít Kazachstán zájem i o těžší typy. Významným modernizačním programem se stalo zavedení raketometů TOS-1A Solncepok, odpalujících termobarické rakety.

Z minometné techniky lze zmínit samohybný minomet BMP2B9, zkonstruovaný domácím zbrojním průmyslem. Tento typ kombinuje podvozek BMP s automatickým minometem Vasiljok, a projevily o něj zájem i další státy SNS.

Co se týče pěchotní výzbroje, ta po dlouhou dobu představovala „sovětský standart“, tj. útočné pušky řady AK, kulomety RPK a PK atd. Kazašská armáda ale již zakoupila i italské pušky Beretta ARX-160 (byť v ruské ráži 7,62 x39 mm), které se mají stát novou hlavní zbraní.

Vojenské letectvo

Vzhledem k potřebě chránit rozsáhlé území hraje ve snaze zajistit obranyschopnost země vojenské letectvo klíčovou roli. I letectvo přitom prošlo výrazným vývojem. Došlo sice k celkové redukci původně vysokých početních stavů, převážně ale byly jen vyřazeny zastaralé typy. I tak je ale kazašské letectvo nejsilnější v regionu, a svou početností předstihuje vojenská letectva Běloruska či Ukrajiny.

Letouny s největším dosahem jsou MiG-31. Kazachstán byl vedle Ruska jedinou zemí SNS, která provozuje tyto těžké přepadové stíhače. Letouny Migy-31 jsou v Kazachstánu vysoce hodnoceny, a mají projít modernizací. Pro standardní stíhací úkoly slouží letouny Su-27 a MiG-29. Je zajímavé, že letouny Su-27 Kazachstán nezískal coby dědictví po sovětské armádě, ale až v průběhu devadesátých let od Ruska výměnou za strategické bombardéry
Tu-95, odsunuté z Kazachstánu.

Pro úderné účely pak slouží letouny Su-24 a Su-25, které procházejí modernizací. Poněkud překvapivě pro stejné účely slouží i starší, často opomíjené letouny MiG-27.

Je možná příznačné, že jako první země v regionu Kazachstán nakoupil nová nadzvuková letadla. Po dlouhém rozhodování nakonec byl vybrán moderní ruský víceúčelový typ Su-30. Mělo by být dodáno 36 kusů, což implikuje, že by tyto letouny měly představovat náhradu Su-27. Ty ale dosud nebyly vyřazeny.

Kazachstán deklaroval ambici získat i další moderní nadzvukové letouny. Je otázkou, jestli půjde o nákup dalších Su-30 či nějakého dalšího typu. Kazachstán je např. zmiňován coby možný zájemce o ruský letounu Su-57. Je však možné, že vzhledem k zmíněné politice více azimutů Kazachstán bude chtít zakoupit i zcela jiný typ. Jako nejpravděpodobnější se jeví dodávky z Turecka, které vyvíjí svůj vlastní nadzvukový letoun, zmiňovány jsou ale i čínské nebo jihokorejské typy. Další akvizice tak zřejmě hodně vypoví i o politické orientaci země.

Pro výcvikové účely slouží československé letouny L-39. Pro dopravní úkoly pak dlouhou dobu sloužily jen starší sovětské letouny AN-26 (14 ks) a An-12 (6ks). I v této oblasti Kazachstán přikročil modernizaci. Jako náhrada za starší An-26 byly poněkud překvapivě vybrány evropské letouny CASA C-295. Je zřejmé, že při výběru hrála svou roli i snaha o získání moderního západního know-how. V závěru minulého roku byly objednány i letouny  A400 Atlas. Je otázkou, zda vůbec budou za současné situace dodány, zhoršené vztahy se západem se zřejmě projeví v bojeschopnosti typu C-295.

Obdobná je i situace ve vrtulníkové technice. Zde dosud ve značných počtech slouží technika zděděná ještě z dob sovětské éry, vrtulníky Mi-17 a těžké Mi-26. Byly ale zakoupeny i nové Mi-171, stejně tak v kategorii bitevních vrtulníků starší  MI-24 doplnily modernější Mi-35. Také v oblasti vrtulníkové techniky Kazachstán přikročil k nákupům moderní západní techniky, když si od firmy Eurocopter zakoupil nejprve lehké vrtulníky EC-145, a později i střední typ EC-725, které nahrazují část Mi-17. Nutno ale podotknout, že tyto vrtulníky jsou vyráběny v rámci společného podniku přímo v Kazachstánu. I na osudu těchto vrtulníků se zřejmě podepíše současná politická situace země.

Protivzdušná raketová obrana se po dlouhá léta opírala o starší sovětské protiletadlové systémy, např. Sa-3, Sa-4, Sa-5 a Sa-6. Nejvýkonnější byl systém S-300, který byl provozován v omezeném množství. V návaznosti na uzavření smlouvy o společné protivzdušné obraně s Ruskem ale Kazachstán své S-300 modernizoval a došlo k nákupu nových jednotek, Kazachstán navíc projevil zájem i o systém S-400.

Námořnictvo

Na první pohled by se mohlo zdát, že vnitrozemský Kazachstán, který má přístup jen k malému Kaspickému moři, nepotřebuje válečné námořnictvo. Opak je pravdou. Kaspické moře má strategický význam, protože pod jeho hladinou se skrývá obrovské bohatství v podobě zásob ropy a zemního plynu. Toto nerostné bohatství představuje předmět sváru mezi všemi zeměmi ležícími na březích Kaspiku, a to nejen postsovětskými republikami, ale také ambiciózním Íránem. Všechny státy tak započaly s budováním či posilováním svých námořních sil, a pochopitelně se to týká i Kazachstánu.

Počátky kazašského námořnictva přitom byly skromné. Prvními jeho přírůstky byly starší sovětské hlídkové čluny typu Zhuk (2ks) a Saygak (2ks). Kazachstán se ale brzy rozhodl své námořnictvo rozšířit. Ze spojených států tak přišly hlídkové čluny Dauntless (1 ks) a Vigilant (5ks), Německo dodalo malé hlídkové čluny KW-15 (3 ks).

Výsledkem snahy vedení kazašského námořnictva o modernizaci je raketový člun „Kazakhstan“, zkonstruovaný v domácích loděnicích, vybudovaných za pomoci tureckých a německých firem. Jde o moderní raketový člun, vyzbrojený ruskými raketami CH-35 Uran. Měla by být dodána celá třída těchto plavidel. Vzhledem k tomu, že posilují námořnictva i dalších zemí regionu a např. Turkmenistán si pořídil nedávno lehkou fregatu, lze předpokládat, že také Kazachstán bude mít zájem i o větší válečné lodě.

V minulých třiceti letech kazašské ozbrojené síly vykonaly obrovský kus cesty. Z někdejšího neuspořádaného molocha se proměnily v moderní armádu takřka západního střihu.
Kazašská armáda je sice relativně malá, zato ale působí velice kompaktním dojmem. Četná vojenská cvičení pak ukazují i na její vysokou bojeschopnost. Otázkou ale je, jak se kazašské ozbrojené síly, ale i samotný Kazachstán bude vyvíjet dál.

Quo vadis, Kazachstán?

Je totiž zřejmé, že právě dnešní události další vývoj v zdánlivě politicky stabilním Kazachstánu zásadně změní, a že významně ovlivní jak zahraniční politiku, tak i politiku vnitřní. Neméně se jistě projeví i v oblasti vojenských sil. Při hodnocení současné situace v Kazachstánu bychom měli vycházet ze známé zásady qui bono, komu to prospělo, kdo na této situaci vydělal.

Krvavé potlačení demonstrací, zabití desítek lidí, ale i povolání ruských vojsk zcela jistě zhorší spolupráci Kazachstánu se Západem, a to jak zeměmi EU, tak i s USA. Právě na tyto země se Kazachstán v posledních desetiletích významně orientoval, a to především ve snaze získat moderní technologie a know-how, ale i investice do domácí ekonomiky. Ostatně, první negativní reakce ze strany západu již přišly. To se zcela jistě negativně projeví v ekonomice Kazachstánu a zákonitě i v životní úrovni obyvatel. Nelze proto vyloučit, že v blízké budoucnosti dojde k dalším nepokojům. Zhoršené vztahy se Západem se jistě projeví i v oblasti vojenské, jelikož kazašská armáda v posledních desetiletích rozsáhle nakupovala západní zbraňové systémy. Lze očekávat, že Západ odpoví  jak zastavením dalších dodávek těchto systémů, tak i tolik potřebných náhradních dílů.

Z dnešní situace naopak samozřejmě nejvíc profitovalo Rusko. Je ostatně příznačné, že prezident  Tokajev ve snaze uchovat si moc se obrátil na Rusko, které samo má problémy s dodržováním lidských práv, a které neváhá nasadit ozbrojené složky proti svým občanům. Rusko se jistě bude snažit z dnešní situace maximálně vytěžit. Lze proto předpokládat, že dojde k čím dál silnější orientaci Kazachstánu na Rusko, a to právě v návaznosti na zhoršení vztahů se Západem. Pravděpodobně se to projeví i v oblasti vojenské, v oblasti akvizic vojenské techniky. Lze očekávat, že Kazachstán se již nebude snažit nakupovat západní vojenskou techniku, a naopak dojde k zvýšení dodávek z Ruska – např. nových nadzvukových letounů.

Bylo by ale chybné myslet si, že se Kazachstán bude orientovat pouze na Rusko. Své pozice si bude chtít jistě zachovat i Čína, které s Ruskem sice v mnoha směrech spolupracuje a vytváří s ním jakousi protiváhu Západu (především USA), právě v regionu Střední Asie s ním ale soupeří o vliv.

Stejně tak si své pozice zachová i Turecko, na které se Kazachstán orientuje čím dál výrazněji. Turecko je přitom v lecčem politicky podobné Rusku. Také Turecko představuje autoritativní stát, který se příliš neohlíží na nějaké dodržování lidských práv, a je ochotno své zbraňové systémy dodat komukoliv. I Turecko má rozsáhlé globální ambice. Problémem je, že Turecko se stalo v posledních letech spíše protihráčem Ruska, jak ukazují konflikty v Libyi či ve válce mezi Arménií a Ázerbajdžánem, kde Rusko a Turecko podporovaly protichůdné strany.

Je proto pravděpodobné, že právě Kazachstán se stane jakýmsi místem střetu mezi hned několika velmocemi, mezi Ruskem, Čínou a Tureckem (vliv dalších zemí, a to včetně USA, bude spíše upozaděn). Politicky oslabený Kazachstán ale v tomto střetu bude hrát spíše trpnou roli. Je méně pravděpodobné, že by tato situace mohla přerůst v nějakou válku. Přesto tento střet zcela jistě ovlivní situaci nejen v Kazachstánu, ale i v celé oblasti Střední Asie (neměli bychom přitom opomíjet ani dění v nedalekém Afghánistánu). Lze přitom očekávat, že spíše v negativním smyslu. Bohužel.

Zdroj: gov.kz, nationmaster.com, bbc.com