Stává se to i našim vojákům, ať už v misi nebo doma – úraz s trvalými následky. Následuje ztráta zdravotních a fyzických předpokladů pro službu a nucený odchod do civilu. Ten se pojí nejen se zhoršením finanční situace, ale především s obrovskou ránou pro psychiku.

Foto: Američtí váleční veteráni

Alespoň že už dnes je na straně české armády vůle ty největší hrdiny nadále udržet jako občanské zaměstnance třeba v roli instruktorů. Dělají i nadále práci, která je pro ně posláním, mohou nadále oblékat uniformu. Ale mohlo by být i lépe.

Hluboko v myslích máme pořád zakódováno označení MRZÁK

Existuje více možností, jak se vyrovnávat s tím, že voják – řekněme – přijde o nohu. Teoreticky by mohl zůstat i vojákem z povolání, pokud by se lehce přizpůsobila legislativa, důrazněji pak naše myšlení. Proč? Schválně se zamyslete, co označují slova invalida, hendikepovaný v angličtině disabled?

Foto: Američtí váleční veteráni

Pokud tak někoho označíme, rovnou do něj promítáme úsudek (a odsudek), že je něčeho neschopný, že mu něco chybí, že není stoprocentně společensky uplatnitelný... Pokud takto smýšlíte a zhlédli jste paralympiádu, nebylo vám divné, že nějaký beznohý mrzák lyžuje lépe než vy? Vždyť díky moderním technologiím dnes nepoznáme člověka s protézami pod koleny, dokud si nevykasá kalhoty.

Americká armáda ukazuje cestu

Pokud si v dané souvislosti vybavíte neschopnost americké armády postarat se o poručíka Dana z filmu Forrest Gump nebo Rona Kovice z Narozen 4. července, pak jste si vybavili příklady, jak se to dělat nemá. Jak známo, zkušenost vietnamské války odstartovala v americkém vojsku obrovské inovace. Co by se tedy s Danem a Ronem dělo dnes?

Foto: Americký válečný veterán

První by patrně jako zkušený důstojník dostal protézy a působil nadále na nějakém štábu. Možná by se s ním dostal znovu do bojového nasazení a měl by možnost položit život tak jako jeho „předci, kteří bojovali a umírali ve všech amerických válkách." Druhý s poraněním páteře by dlouhou dobu trávil rehabilitacemi, možná by několik hodin denně mohl chodit v exoskeletu. Pokud by neodešel z armády, zaměřil by se patrně na sportu a v něm pak exceloval na Warrior Games a možná i paralympiádě.

Marine Corps Wounded Warrior Regiment

Ano, čtete název správně, „regiment zraněných bojovníků námořní pěchoty" opravdu existuje, a sice na základně v Pendletonu, ve státě Californie (web). Slouží v něm i desátník Ivan Sears, pod kterým explodovalo IED během nasazení v Afghánistánu v roce 2010. Dnes vzpomíná: „Přišlo to naráz, jeden krok. Seběhli se kolem mě kolegové, ošetřovali mě a ubezpečovali, že zůstanu naživu. Dnes jsem zde právě díky nim."

Foto: Regiment zraněných bojovníků námořní pěchoty

Sears přišel o obě nohy nad koleny. Ačkoli by nejraději zůstal se svojí jednotkou v Afghánistánu, byl transporotván do rehabilitační kliniky v San Antoniu. Zatímco se jeho stav fyzicky zlepšoval, psychicky se Sear uzavíral do sebe: „Kdykoli mě přátelé vybídli, ať s nimi vyrazím ven, raději jsem zůstal ve svém pokoji na základně." Podstoupil proto terapii společně s dalšími zraněnými vojáky a dostal nabídku na nové zařazení.

Tím zařazením byl právě USMC Wounded Warrior Regiment, kde Sears nejprve vyzkoušel běh s protézami, raději ale přešel k závodění na vozíku. V roce 2013 vybojoval zlatou a stříbrnou medaili na Warrior Games.

Foto:  Americký válečný veterán

Jeho cílem je nyní kvalifikovat se do národního paralympijského týmu USA. Zároveň se začíná věnovat i trenérské činnosti pro ostatní zraněné atlety. „Nic není snadné, ale když člověk napne síly, dokáže to. Hlavně se nikdy nevzdávat. I když jste zraněný, pořád musíte žít a držet hlavu vzhůru," uzavírá desátník.

Zavřete oči a zasněte se...

Armádní sportovní centrum Dukla bývá terčem tvrdé kritiky. Ne snad, že by jeho svěřenci nevozili z mezinárodních klání medaile, ale pro mnohé je nesrozumitelné, proč resort obrany investuje do sportu, případně proč se sportovcům dostává výhod pro vojáky z povolání a povyšováni jsou za to, jak daleko hodí oštěpem (nic proti Báře Špotákové, je jednička).

Foto:  Americký válečný veterán

Pokud by při Dukle vznikl aletický oddíl hendikepovaných, dost možná by získala kýženou legitimitu. Armáda by tak připravila platformu pro uplatnění vojáků, kteří utrpí úraz s trvalými následky, jedno zda v misi nebo při vojenském cvičení. Tohle by jí snad nikdo nevyčetl, ba naopak.

Autor: Spolek VLČÍ MÁKY