O Muzeu opevnění Králický řopík jste se naposledy mohli dočíst na Armywebu 29.8.2017. Tehdy se dobrovolníci muzea věnovali práci na exteriéru pevnůstky, největší novinkou v tu dobu byla výstavba mobilizačního přístřešku.

Foto: Králický řopík v září roku 2000 krátce po zahájení rekonstrukce

Po dokončení mobilizačního přístřešku byl Králický řopík opatřen rovněž novým maskovacím nátěrem v odstínu tmavošedé barvy. "Na Králicku se během výstavby lehkého opevnění v letech 1937-38, používali právě takovéto odstíny. Proto jsme symbolicky, po 80.letech, vrátili pevnůstce původní barvu. Neplánovaně jsme dodrželi symboliku i tím, že jsme řopík natírali na dvakrát, první polovinu na podzim 2017 a druhou část na jaře 2018, což odpovídá dvou létům (1937-38), kdy se lehké opevnění v našem pohraničí budovalo".

Psali jsme:Zbraňovému expertovi vybuchla puška ráže .50 do obličeje

Samotný objekt muzea Králický řopík (L.O. č.111) byl vybetonován v roce 1938 v rámci stavebního úseku XXXV Dolní Lipka. Dlouho jsme věděli pouze datum zadání (4. června 1938 ) a datum zahájení výsatvby (15. Června 1938) , které platilo však pro celý stavební úsek. Přesná data betonáže jednotlivých objektů nám až do letoška nebyla známa. To se však změnilo s návštěvou ve Vojenském historickém archivu, kde jsme konečně zjistili přesné datum betonáže „stojedenáctky" a to 10. září 1938.

Foto: Králický řopík v roce 2018

V letošním roce jsme se pro změnu chtěli zaměřit na interiér pevnůstky. První vlaštovku v tomto směru je nový těžký kulomet, který se podařilo získat letos na jaře. Aby se z takového kulometu dalo spolehlivě střílet, byly v pevnůstkách tyto zbraně upevněny v lafetě.

V průběhu téměř 18 let mohli návštěvníci vidět všechny typy uchycení kulometů, které se v lehkém opevnění používaly. Jako první byla v pevnůstce lafeta UL-1, která se používala během poválečné reaktivace na hranicích s tehdejším Rakouskem a Západním Německem, kde se s objekty našeho opevnění počítalo pro případ vypuknutí válečného konfliktu proti vojskům NATO. Poté se podařilo získat tzv. nouzový čep. Ten se používal jako improvizace pro uchycení kulometu ve střílně v případě absence lafety, protože během mobilizace v roce 1938 nebylo k dispozici odpovídající množství lafet.

Psali jsme:Tálibán mu zabil staršího bratra, stal se také paragánem, aby mohl hrdě nosit bratrův rudý baret

Foto: Lehký kulomet uchycený improvizovaně za čep, střílna vybavena prkny se značkami pro střelbu za snížené viditelnosti

V roce 2014 jsme krátkodobě získali lafetu vz.37 tzv. "Brněnskou". Po její ztrátě byla rychle nahrazena lafetou vz.38 tzv.

Foto: Strakonická lafeta - malování střelecké mapy

Strakonickou. Nakonec se v letošním roce podařilo domluvit zápůjčku kulometné lafety vz.37 od kolegů z klubu vojenské historie 1. prapor, který provozuje pěchotní srub MO-S11 "U Posedu" na Hlučínku u Ostravy.

Lafety v lehkém opevnění

Společně s rozhodnutím o zahájení výstavby lehkého opevnění v roce 1937 bylo potřeba konstrukčně řešit jeho vnitřní vybavení, přičemž jedním z nejdůležitějších prvků výbavy byla právě lafeta. Ta umožňovala pevné uchycení zbraně ve střílně a značně zpřesnila vlastní střelbu. Střelec mohl pohybovat kulometem v rozsahu odměru střílny a kromě toho mohl měnit i vlastní náměr zbraně. Dalším zařízením lafety byla tvz. "střelecká mapa" což byl jakýsi plech umístěný nad zbraní, na kterém byl nakreslen terén do něhož působil kulomet. Pohybem zbraně přes ukazatel bylo pak vidět i na plechové mapě, kam je zbraň namířena, aniž by tam střelec musel vidět přímo skrz střílnu. Toho se využívalo při vedení paleb za tmy, nebo za snížené viditelnosti.

Foto: Výměna lafet

První lafetu, která se dostala do našeho opevnění, vyráběla Zbrojovka Brno. Kvůli tomu se ji dodnes říká: "brněnská". Lafeta byla konstrukčně velmi kvalitně zpracována s množstvím obráběných dílů. Tomu však odpovídala i její cena, která byla přibližně 6500,-. Pro porovnání platy dělníků v té době se pohybovali do 1000,-. I přesto objednalo Ředitelství opevňovacích prací od Brněnské zbrojovky 10 000 ks, těchto lafet.

Foto: Brněnská lafeta s těžkým kulometem

Protože se ŘOP snažilo všemožně šetřit na už tak velice nákladné výstavbě opevnění, byla vypsaná soutěž na zkonstruování nového typu lafety. Díky tomu vznikla lafeta vz.38. Tu vyráběla Česká zbrojovka Strakonice a je přezdívána Strakonickou. Mezi bunkrology má důvěrnější přezdívku - "bláznivý sen instalatéra". Je to kvůli upínání aretace náměru, připomínající starší typ vodovodních kohoutků a celkové konstrukci lafety jejíž rám je vyroben z trubek vzdáleně podobných vodovodním trubkám. Zajímavostí je, že trubky nejsou svařovány ale byly pájeny mosazí, a to proto, aby nedošlo k vyhřátí materiálu v místě spoje a k případnému prasknutí rámu během nárazů způsobených střelbou. Díky jednodušší konstrukci byla cena lafety zhruba 1500,-, což bylo o hodně méně než v případě lafety "brněnské". V roce 1938 se do opevnění mělo dostat snad jen několik málo kusů a to ještě pouze ve verzi pro lehký kulomet. Součásti lafety byl i speciální čep pro uchycení lehkého kulometu. Díky jeho rychlé výrobě jím byla improvizovaně vybavena většina střílen, pro které lafetace chyběly. Lafety vyrobenné zbrojovkou Strakonice se ve větším počtu dostaly do střílen řopíků až během poválečné reaktivace.

Foto: Brněnská lafeta s lehkým kulometem

Během poválečných let byly v armádě postupně zaváděny nové typy kulometů. Kromě toho se také budovaly nové typy pevnůstek z betonových prefabrikátů, u kterých se už se staršími typy lafet nepočítalo. Díky tomu vznikla nová univerzální lafeta typ 1 označovaná zkráceně UL-1. Tento ty lafety se vyznačují poněkud kuriozním řešením střelecké mapy pro vedení palby za snížené viditelnosti. Ta na rozdíl od jejich předchůdců byla zakreslena zrcadlově a navíc vzhůru nohama. To bylo způsobeno jejím pevným umístěním nad střílnou, kde se po ní pohyboval ukazatel uchycený přímo na lafetě. U předválečné konstrukce tomu bylo přesně naopak (ukazatel byl na pevno a pohybovala se mapa společně s lafetou). Ikdyž to může působit úsměvně, je potřeba si uvědomit, že u poválečné verze byly na mapě jen styčné body, podle kterých byl střelec naváděn a nebylo tedy potřeba vědět, co je nahoře nebo dole. Zajímavým faktem také je, že vojenský opravárenský podnik vyráběl náhradní díly, nebo celé lafety UL-1 ještě v první polovině 90. let 20. století. To díky tomu, že naše armáda před vstupem do NATO předpokládala využití opevnění při vypuknutí konfliktu malého nebo středního rozsahu.

Foto: Lehký kulomet s lafetou UL-1

Samotné Muzeum opevnění Králický řopík, zve zájemce a fandy vojenské historie k návštěvě ve dnech od 21. července do 5. srpna a následně během Akce Cihelna 2018 ve dnech 17. - 18. srpna. Více informací o provozu nebo umístění muzea lze naleznout nawebových stránkách  www.kralicky-ropik.cz nebo facebooku.