Populární výklad dějin popisuje křížové výpravy jako temnou kapitolu dějin Evropy, ve které se bandy Evropanů žijících ve špíně vypravili zničit vyspělou kulturu, povraždit bezvěrce a muslimové, kteří přežili řádění křižáků, poté živořili pod netolerantními křesťany. I když tento pohled na kruciáty není jediný a naštěstí ani převažující, pojďme si ukázat pár faktů, které naznačují, že realita byla značně jiná.

V době, kdy do Svaté země dorazili první křižáci, tvořili muslimové menšinu místní populace. Křesťané v Lévantu tvořili okolo 50 % obyvatel a byly tam silné židovské a samaritánské komunity. Muslimové zárověň nebyli jednotní, ale byli rozděleni mezi Šíity a Sunnity, kteří k sobě chovají nenávist větší, než k jinověrcům. Během prvního století po příchodu křižáků přišlo do Svaté země na 150 000 křesťanských přistěhovalců a to jak z Evropy, tak z území na Blízkém východě, které byly pod nadvládou muslimů. Na křesťany ovládaná území přicházeli i Židé, kteří se chtěli vyhnout perzekuci na muslimských územích.

Foto: První křížovou výpravu vyhlásil papež Urban II. roku 1095. Jejím cílem bylo dobýt Svatou zemi a osvobodit místa posvátná pro křesťany z rukou muslimů. To se výpravě, složené především z francouzských a normanských rytířů, nakonec podařilo, a ve Svaté zemi tak Evropané založili křižácké státy, které se zde udržely téměř dvě stě let. | learning-history.com

Psali jsme:Sovětské druhoválečné letecké eso Alexandr I. Pokryškin a jeho neuvěřitelný souboj s německým stíhačem Bf 109

Osud obyvatel měst během expanze křižáckých států závisel na podmínkách kapitulace samotných měst. Některá města byla zničena a obyvatelé pobiti, což tehdy bylo smutnou normou na obou stranách konfliktu, která byla praktikovaná i před příchodem křižáků. Peršané například roku 614 pobili přes 25 000 křesťanů v Jeruzalémě, Atsiz Ibn Uwaq al-Khwarizmi vybil Jeruzalém roku 1077 po vzpouře Šíitů. Častěji bylo obyvatelům dobytých měst umožněno zůstat dál ve městě, nebo odejít i se svým majetkem, podle toho co si obyvatelé vybrali.

Dalším faktorem, který rozmělňoval počet muslimů ve Svaté zemi, byli přeběhlíci ke křesťanství. Někteří opustili islám čistě ze zištných důvodů, další se vrátili ke křesťanství poté, co už jako křesťané nemuseli platit speciální daně. Zároveň s příchodem nových vládců odcházely muslimské elity, které ztratily své postavení a privilegia.

Foto: Křížové výpravy jsou oblíbeným námětem filmařů | printscreen z YouTube

Muslimská populace Svaté země byla soustředěna na specifických místech – na severním pobřeží v okolí Sidonu, v okolí Náblusu, nebo ve velkých obchodních centrech, jako byl Akkon, nebo v Týru. Těmto muslimským komunitám, stejně jako venkovským muslimům, bylo povoleno praktikovat islám a řídit se právem šária. Manželství mezi křesťany a muslimy bylo zakázáno zákonem a jak křesťané, tak muslimové podobné prohřešky tvrdě trestali. Zákon sice umožňoval křesťanskému muži pojmout za ženu muslimku, která se zřekla své víry, ale podobné případy nebyly příliš běžné.

Psali jsme:Puška Gewehr 98 byla za 1. světové války oblíbená. Stala se základem pro úspěšnou československou zbraň

Kronikáři dále uvádějí, že Turkopolové, což byli místní křesťané ve službách nových vládců, tvořili často až 50 % jízdy v armádách křižáků. To ukazuje na poměrně velkou podporu místních křesťanů, kteří pod muslimskou nadvládou nesměli vlastnit koně. Místní křesťané zároveň tvořili velkou část obraných oddílů, které se používaly na obranu měst.

Foto: Křížové výpravy, starším výrazem kruciáty, byly vojenské výpravy z dob středověku, které vyhlašoval papež proti muslimům, pohanům a kacířům. Dřívější definice historiků tyto výpravy omezovala pouze na výpravy k Jeruzalému, dnes se však význam kruciát přenesl na všechny papežem vyhlášené války proti nepřátelům křesťanstva. Účastníci před zahájením výpravy skládali slib a byli označeni znamením kříže, které si našívali na šaty, a proto se nazývali křižáci (latinsky crucesignati). Byli dobrovolníky, měli za účast na výpravě přislíbeno odpuštění hříchů. | Shutterstock

Dalším, možná překvapivým faktorem, byla prosperita, která společně s křižáky přišla. Frankové si sebou přinesli nové způsoby obdělávání půdy, investovali do infrastruktury a zavlažování. Území pod nadvládou křižáků se tak těšila větší prosperitě, než před jejich příchodem. Muslimské obyvatelstvo bylo navíc vyjmuto z povinnosti sloužit ve vojsku, křižáci svým muslimským spoluobčanům nevěřili natolik, aby je verbovali do svých armád.

Ač křižáci nebyli z dnešního pohledu žádní svatoušci, vytvořili ve své době jeden z nejtolerantnějších systémů vládnutí vůči stoupencům jiných náboženství. Muslimové mohli dále praktikovat své náboženství a jednat podle práva šaría, Židé pak nemuseli platit některé daně, které museli platit pod muslimskou nadvládou. Ortodoxní křesťané, kterých bylo ve Svaté zemi opravdu hodně, mohli svobodně praktikovat své rity a křižáci obnovili úřad patriarchy, který muslimové zrušili. Ač byly mezi západními křižáky a ortodoxními křesťany třecí plochy, byla podporována i imigrace vyznavačů východních křesťanství.