...Konečně dorážíme na linii obrany. Naše BVP stojí na vrcholu písčitého svahu s výhledem na celý prostor. Začínáme vyhledávat místa pro rozmístění těžkých zbraní, ale asi po půl hodině přichází rozkaz k přesunu o kus dál po linii, aby došlo k rovnoměrnému rozmístění v obraně.

Foto: Na vrcholu písčitého svahu

Nové místo je ještě lepší, na místě je více vegetace poskytující skryt, skupina nízkých stromů za linií obrany je ideální k přenocování. Polská osádka začíná ihned maskovat BVP a my začínáme maskovat sami sebe.

Psali jsme:V Afghánistánu zažil útok sebevraha. Místní tam přemýšlí jinak, říká voják z Přáslavic

Foto: na novém místě je více vegetace poskytující skryt

Ochranné masky a jednorázovou pláštěnku máme stále při sobě, protože bylo hlášené riziko chemického útoku. Déšť sílí a v týmech začínáme budovat okopy. Jeden hlídá, druhý kope. Písek je všude, přes opatrnost se postupně dostává i do zbraní. Dobře se do něj ale kope (konečně nějaká výhoda), takže za zhruba hodinu už mají kulomet, RPG a granátomet svoje okopy hotové.

Foto: Na hlídce

Tyto posty jsou obsazeny a zbývající členové roje vytváří s kolegy z ostatních družstev skupinu, která ihned vyráží na patrolu podél linie obrany. Po jejich návratu se střídáme u těžkých zbraní. Kdo zrovna nedrží hlídku, zbavuje zbraň písku a postupně budujeme nízké přístřešky. Déšť sice chvílemi ustává, ale určitě se budou hodit. Před pátou hodinou dostáváme informaci, že je možné odebrat oběd. Přes varování lidí doma a spoustu předsudků je vydávané jídlo vynikající, jen načasování trošku pokulhává, ale to holt k bojové situaci patří. Palčivějším problémem jsou dodávky vody. V táboře je voda pouze užitková, k jídlu je sice k dispozici teplý čaj, ale pro první den jsme na osm lidí dostali pouze 9l balené, bohužel perlivé vody. A to je pro vojáka málo.

Psali jsme:Voják = žoldnéř? Ano či Ne

Se soumrakem nasazujeme prostředky nočního vidění a střeží pouze třetina lidí – obsazený je vždy kulomet a okop s RPG. Naštěstí přestalo pršet, ale představu o odpočinku rychle zničí rozkaz od velitele čety. Třikrát za noc má naše družstvo podniknout krátkou patrolu podél linie obrany. Kolem desáté hodiny přichází zpráva o večeři, každý už jsme se ale zasytili z vlastních zásob, takže nikdo nejde. Auto nám pak doveze každému litr vody. Nic moc, ale aspoň něco. Noc rychle uteče, jediné vzrušení je při patrole, když objevíme skupinu odstřelovačů skrytých kus od cesty. Prozradil je cigaretový kouř, příručky nelžou.

Brzo ráno je vydán povel k odjezdu, ale opět čekáme, až bude připraven k odjezdu celý prapor. Během čekání přichází déšť, ale také je dovezena snídaně. Žádná voda... Nasedáme, většina začíná ihned pospávat a nakonec je z toho pětihodinový přesun jen s jednou krátkou přestávkou na protažení nohou. Písečné valy nahradil poměrně hustý les, kde se snad ani BVP mezi stromy nemůže vejít. Polský řidič ale i tak dokázal prokličkovat až na dohled cesty, podél které máme zaujmout obranu. Opět kopání okopů, maskování, třetinová pohotovost, oběd kolem páté hodiny, trochu vody.

Foto: Naše zamaskované BVP

Na to už jsme si zvykli. Opět celá noc střídání na hlídce, každou chvíli očekáváme kontakt, ale stále nic. Oproti tomu, jak intenzivně jsme nastřelovaní na našich cvičeních, je to pro nás velice nezvyklé a čekáme od nepřítele nějaký podraz. Na hlídce vidíme nepřítele snad za každým stromem, ale opět klidná noc, tentokrát i bez patrol.

Foto: Zamaskované kulometné hnízdo

Ráno ustává déšť a dokonce vylézá slunce. Osycháme, suchý písek jde pěkně oklepat, přečišťujeme zbraně a sušíme, co jde. Pomalu si začínáme uvědomovat, že nástřel prostě přijít nemusí, tak to prostě ve válce je. Střežení se stává rutinou a už začínáme tušit, že dnes se nikam přesouvat nebudeme. Večer dostáváme každý 2l vody, kterou koupil náš velitel. Konečně je ve vaku na zádech víc jak půl litru vody...

Foto: Naše parta

Pokračování v dalším díle... (Kompletní seriál o cvičení naleznete ZDE.)

VRoj čet. Jan Slavík, AZ 72. mpr.