Charles „Chuck“ Grant se narodil 14. července 1915 v Laguna Hills v californském Los Angeles. Po absolvování čtyřletého středoškolského studia pracoval v továrně vyrábějící různé kovové předměty. 18. srpna 1942 se v rodném městě dobrovolně hlásí do řad výsadkové pěchoty.

Po přijetí je odeslán do pověstného tábora Toccoa v Georgii, kde se stává jedním z prvních příslušníků roty E, 2. praporu, 506. výsadkového pluku formující se 101. výsadkové divize. Po cvičných seskocích ve Fort Benningu a kurzů taktiky v Camp Mackall v severní Karolíně se s celou divizí v roce 1943 přesouvá do Velké Británie. Zde pod velením kapitána Herberta Sobela podstupuje další výcvik na rychle se blížící invazi do Evropy.

Foto: Charles E. Grant a jeho kamarád Skip Muck | U.S. Army / Public domain

Psali jsme:Černí ďáblové a jejich kulometní psi

6. června 1944 Charles vyskakuje nad francouzskou Normandií. Na zdejším předmostí se zúčastní tvrdých bojů, např. o městečko Carentan. V červenci je se zbytkem divize stažen k odpočinku a zotavení zpět do Velké Británie. O měsíc později je ovšem klid Křičících orlů (přezdívka 101. výsadkové divize) náhle přerušen Motgomeryho operací Market – Garden. 17. září 1944 Grant a jeho spolubojovníci nastupují znovu do dopravních letounů a čeká je jejich druhý bojový seskok, tentokrát v Nizozemsku. Tři spojenecké výsadkové divize (82. a 101. americká a 1. britská ) mají podle plánu obsadit a udržet několik mostů do doby, než k nim dorazí pozemní jednotky britského XXX. sboru. Hlavním cílem operace je překročit řeku Rýn v Arnhemu, vyhnout se německým opevněním na západní hranici Třetí říše a vpadnout obchvatem do průmyslového Porúří. Jeho obsazením by se německý odpor mohl zhroutit ještě v roce 1944. Operace však končí spojeneckou porážkou. Charles Grant je během této operace raněn, kdy ho 19. září zasáhne střepina při útoku na postavení německých 88 mm protiletadlových děl.

Foto: Charles E. Grant | U.S. Army / Public domain

Po německém protiútoku fronta „zamrzne“. 101. výsadková divize se zúčastní těžkých statických bojů na tzv. Ostrově až do podzimu 1944. Až poté je stažena k francouzské Remeši. Ale ani tentokrát nebudou mít Grant a jeho spolubojovníci příliš času k odpočinku. Hned po zahájení německé ofenzívy v Ardenách (16. prosince 1944) jsou orli převeleni k posílení životně důležité silniční křižovatky v belgickém Bastogne. Charles Grant si v zamrzlé Belgii prožije pravděpodobně své nejtěžší tažení, přežije ho ale zcela zdráv. Následně se podílí na protiútoku proti městečku Foy. S rotou E se zúčastní i přepadů přes řeku Moder v Haugenau.

Foto: 6. června 1944 Powers vyskakuje v rámci operace Overlord do francouzské Normandie (ilustrační foto) | U.S. Army / Public domain

Psali jsme:SS-Oberführer Emil Maurice – Hitlerovým strážcem a řidičem i přes to, že byl židovským míšencem

Na jaře 1945 vyráží s celou divizí do Německa. Obsazuje Berchtesgaden i Führerovo Orlí hnízdo. 101. výsadková divize je po německé kapitulaci přemístěna do Rakouska, kde si její příslušníci užívají okupační služby a postupně se vracejí domů. Charles je jmenován velitelem 2. čety. Co nedokázal nepřítel ode dne D až do května 1945, tedy vážněji zranit Charlese Granta, se „podaří“ až vojínu Floydu W. Craverovi, nováčkovi u roty I ze 3. praporu 506. výsadkového pluku. Ten, značně opilý, poté co jeho vozidlu dojde benzín, 27. května zastřelí dva německé vojáky (z nichž Edward Altacher působil jako řidič pro Američany, druhý jen kolem náhodně projížděl). Stejný osud potká i britského majora Martina Watkina a jeho řidiče praporčíka Dodda. Charles Grant, který právě projíždí spolu s dalšími dvěma svými podřízenými kolem, u něj zastaví a snaží se zjistit co se stalo. Poté co se pokusí Cravera odzbrojit, je jím střelen do hlavy. Hlavně zásluhou Ronalda Speirse, který ho odveze k mozkovému chirurgovi do Saalfeldenu, naštěstí Grant těžké zranění přežije.

Charles je později převezen do Spojených států, kde se podrobuje další léčbě. I když je jeho zranění velmi vážné, dokáže se z něj zotavit. Do konce života však již bude trpět bolestmi hlavy, částečným ochrnutím levé ruky a občas bude mít problém i s mluvením. Později se stěhuje do San Francisca, kde vlastní trafiku. Charles se zúčastnil několika setkání příslušníků roty E a působil také v asociaci veteránů 506. výsadkového pluku, 101. výsadkové divize. Charles E. Grant umírá 9 dní po svých 69. narozeninách, 23. července 1984 v Los Angeles. „Střelec“, který mu v Rakousku způsobil těžké zranění, byl vojenským soudem odsouzen na doživotí ve věznici Lewisburg v Pensylvánii.

Zdroj: wikiofbrothers.fandom.com