Zákopová válka a patová situace na Západní frontě 1. světové války znamenaly, že nebývalého rozmachu se dostalo armádním odstřelovačům. Vycvičený muž s kvalitní optikou na své pušce dokázal za vhodných podmínek velice zdatně likvidovat neopatrné vojáky, kteří vykoukli zpoza předprsně zákopu.

Velkého věhlasu dosáhli na začátku války především odstřelovači němečtí, kterým velice pomáhala i průmyslová základna, která již před válkou produkovala velice kvalitní optické zaměřovače. Vraťme se ale na frontu. Francouzi a Britové rychle proti Němcům nasadili vlastní ostřelovače, ale pokud nepřátelský lovec zjistil, že na něj na druhé straně zákopů číhá obdobně vyzbrojený specialista, jednoduše se nenechal vyprovokovat k výstřelu, který by odhalil jeho pozici, načež by byl okamžitě zlikvidován.

Foto: Velkého věhlasu dosáhli na začátku války především odstřelovači němečtí, kterým velice pomáhala i průmyslová základna, která již před válkou produkovala velice kvalitní optické zaměřovače. | Wikimedia Commons

Psali jsme:Těžký stíhač tanků Jagdpanther měl pověst, která nepřeháněla

Bylo tedy nutno pozornost odstřelovače upoutat neodolatelným cílem a přimět jej k prozrazení svého úkrytu. Prostým vojákům se logicky nechtělo dělat návnadu a tak přišli ke slovu umělci. V zimě roku 1915 nasadila francouzská armáda první duté atrapy hlav vojáků, které byly vyrobené z papíru. Přesněji řečeno papier mâché. Jedná se o francouzský název pro opětovné zpracování papíru, který byl  již jednou použit. Na výrobu kašovité hmoty se nejčastěji využívaly staré noviny a jako pojivo bylo používáno buď lepidlo na tapety nebo škrob. Vzniklý materiál se následně natlačil do formy a nechal vytvrdnout. Výsledek byl překvapivě odolný a pro zlepšení mechanických vlastností mohla být falešná hlava přetřena lakem. Samozřejmě pro lepší efekt byly návnady posléze pomalovány, aby co nejvíc připomínaly vojáky. Někdy se figurína vylepšovala i zastrčením cigarety do koutku úst, přičemž z ní vedla gumová hadička k živému vojáku, který návnadě propůjčil vlastní plíce. Velice důmyslný byl rovněž způsob nasazení těchto návnad.

Foto: ,,Dummy heads" vypadaly na dálku velmi věrohodně a je jasné, že svůj účel plnily skvěle | Wikimedia Commons

Jelikož bylo velmi nebezpečné, aby pozorovatelé po střelbě nepřátelského odstřelovače vystrčili hlavu a hledali, odkud výstřel přišel, jednoduše se vyčkalo, až nepřátelský střelec hlavu zasáhne, načež byla tato okamžitě stažena. Projektil vytvořil v materiálu hlavy dva otvory, kudy střela vlétla a vylétla z hlavy, a tak jen stačilo tyto otvory pomyslně spojit, čímž se ukázal směr, odkud odstřelovač střílel. Odstřelovač britské armády, major H. Hesketh-Prichard, popisuje, že při zkouškách na First Army Sniping School, bylo takto dosaženo objevení pozic 67 střelců ze 71, což byl velice slušný výsledek. V případě frontového užití nejsou statistiky úspěchu známy.

Foto: Kresba znázorňující použití ,,Dummy head" v praxi | Wikimedia Commons

Psali jsme:Otázka dělostřeleckých raketometů: Ráže 122 mm má stále co nabídnout

Na závěr dodejme, že na pozici odstřelovače bývala často po odhalení nasměrována dělostřelecká palba, což mělo za následek, že němečtí pěšáci neměli zrovna své kolegy s přesnými puškami rádi ve své blízkosti, jelikož jim bylo jasné, že každou chvíli mohou očekávat odvetnou palbu.