Historie druhé světové války je plná příběhů mužů, kteří se ocitli v epicentru dění. Jedním z nich byl i Ludwig Wolff, německý generál pěchoty, který se do armádní služby přihlásil ještě před vypuknutím první světové války a jehož vojenská kariéra trvala více než tři desetiletí. Válečné zranění, které utrpěl v roce 1940, jej téměř stálo život. Místo toho se podrobil 47 operacím a pokračoval ve službě až do konce války.

                                   Foto: Ludwig Wolf | Bundesarchiv / Public domain

Psali jsme:Vychytralý mariňák Stein: „Když je budeme střílet jednoho po druhém, japonské armády se nezbavíme“

Začátky kariéry

Ludwig Wolff se narodil 3. dubna 1894 v saském Chemnitzu. Do německé armády vstoupil v dubnu 1912 jako příslušník 5. pěšího pluku „Kronprinz“. Před vypuknutím první světové války byl povýšen do hodnosti poručíka a během konfliktu nabyl cenných bojových zkušeností. Ve 20. letech pokračoval ve službě v Reichswehru a postupně stoupal po velitelském žebříčku, až v polovině dekády dosáhl hodnosti kapitána.

Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 Wolff, stejně jako mnozí jiní důstojníci, uvítal jejich vojenské reformy, které umožnily expanzi armády. Ačkoli nebyl zaníceným nacistou, věřil v obnovení vojenské síly Německa. V roce 1934 byl povýšen na majora a začal působit jako lektor taktiky pěchotního boje na Válečné škole v Drážďanech.

Druhá světová válka a těžké zranění

Na začátku druhé světové války, 1. února 1939, se Wolff stal velitelem 192. pěšího pluku, který se zúčastnil invaze do Polska. V roce 1940 postupoval se svým plukem během operace Fall Gelb do Belgie, kde 26. května utrpěl těžké zranění. Během průzkumu belgických obranných pozic vyrazil vpřed pouze s řidičem motocyklu. Oba byli znenadání napadeni skrytými belgickými obránci, kteří zahájili palbu z týlu. Wolffův řidič byl zabit a on sám utrpěl průstřel krku, devastující zranění levé poloviny obličeje a přišel o oko.

Přestože jeho zranění byla extrémně vážná, byl včas zachráněn svými muži a transportován do vojenské nemocnice v Bruselu. Tam podstoupil první operaci a následně byl převezen na specializovanou kliniku v Düsseldorfu, kde absolvoval celkem 47 operací.

Psali jsme:Němečtí conquistadoři v Novém světě a jejich pozdější ideový odkaz

Návrat do služby a velitelská kariéra

Navzdory zraněním se Wolff již v červenci 1941 vrátil k aktivní službě, když byl přidělen na Válečnou školu ve Vratislavi. V září téhož roku byl povýšen na generálmajora a v létě 1942 převzal velení nad 22. pěší divizí, která operovala na východní frontě, zejména na Krymu. Za své velitelské schopnosti byl v roce 1942 povýšen na generálporučíka.

Nejvyšší generálské hodnosti, tedy generála pěchoty, dosáhl 1. ledna 1944. Následně byl přeložen na post velitele XXXIII. armádního sboru v Norsku. Jeho zdravotní stav se však vlivem četných operací postupně zhoršoval, a proto byl na podzim 1944 převezen do lazaretu v Berlíně.

Konec války a poválečný osud

Na začátku roku 1945 byl jmenován inspektorem zvláštních jednotek maďarských dobrovolníků, ale v dubnu byl stažen do rezervy OKH. V květnu 1945 padl do amerického zajetí, ve kterém zůstal až do roku 1947.

Po propuštění se stáhl do ústraní a do konce života žil v Německu. Zemřel 9. listopadu 1968 v Mannheimu. Mezi jeho nejvýznamnější vyznamenání patřil Rytířský kříž s dubovými ratolestmi, který obdržel jako velitel 22. pěší divize.

Ludwig Wolff byl jedním z těch důstojníků, jejichž život byl poznamenán extrémními fyzickými útrapami, ale přesto se dokázal vrátit k vojenské službě. Jeho příběh je důkazem nejen vojenské oddanosti, ale i neuvěřitelné odolnosti lidského těla a vůle. Přestože nebyl klíčovou postavou nacistické válečné mašinerie, jeho jméno zůstává zapsáno v historii jako symbol člověka, který přežil téměř nemožné.

Zdroj: warhistoryonline.com, Bundesarchiv