V průběhu 2. světové války vyvinuly obě strany celou řadu více či méně zdařilých odminovacích vozidel. Mezi ty známější patří např. různé typy spojeneckých pěchotních, či středních tanků vybavených otočným bubnem s řetězy, které doslova bušily do země před sebou a iniciovaly tak výbuch ukrytých min. Jiné před sebou (a někdy i za sebou) tlačily/táhly velké těžké válce, což se týká např. sovětských tanků T-34. Do prací na odminovacích strojích se samozřejmě pustili i Němci. Ti přišli s několika progresivními typy, které se však příliš neosvědčily. A jejich obr z Essenu nebyl nakonec nikdy zcela dokončen.

Zdroje se neshodují v období, kdy měl zbrojní úřad předat továrnám Alkett a Krupp požadavek na zkonstruování těžkého mechanického odminovacího zařízení. Co je však jisté je to, že na vozidle, které je dnes známo jako Räumer-S (celým označením Schweres Minenräumfahrzeug - S) se začalo pracovat až ve druhé polovině války. Respektive stavba mohutného stroje byla započata pravděpodobně až v roce 1944, tedy v době, kdy německý Wehrmacht potřeboval spíše kvalitní protitankové, než odminovací zbraně.

Foto: Spojenecký voják u prototypu odminovávacího vozidla Räumer-S | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:PTS-10: Umí driftovat nebo přepravit třeba V3S přes jezero

Odminovač na kterém se v Essenu pracovalo byl vskutku obřím dílem. Jeho předností se mělo stát masivní pancéřování, schopné odolat přímým zásahům nepřátelského protitankového dělostřelectva. Celková váha měla po dokončení přesáhnout 130 tun. Vozidlo bylo téměř 16 metrů dlouhé a takřka 3 metry vysoké. Skládalo se vlastně ze dvou zcela identických polovin. Na obou koncích byla vytvořena masivní pancéřovaná kabina se sešikmeným čelním pancéřováním, do které osádka ve složení řidič a velitel/radista, nastupovala úzkými dvířky na bočních stranách. Řidič ven vyhlížel pouze malým průzorem. Není jisté zda bylo plánováno trvalé obsazení obou kabin současně. Patrně však ano a to pro lepší manévrovatelnost. Obě poloviny stroje spojoval masivní kloubový mechanismus, který umožňoval zatáčení.

Obě části odminovače byly vybaveny vlastní pohonnou jednotkou Maybach HL90 o výkonu každý 265 kW. Celoocelová kola o průměru 2,7 metru byla po obvodu opatřena kvádrovými gumovými bloky, mezi kterými se nacházely malé mezery, umožňující odvod tlakové vlny mimo vozidlo v momentě, kdyby došlo k výbuchu pod ním. Ač byla kola těžká a velká, byla poměrně úzká ( 0,53 m ), takže by zcela jistě nedošlo k právě účinnému odminování terénu. Räumer-S tak měl podle všeho po dokončení disponovat masivní radlicí, kterou bylo možno podle potřeby namontovat na kabinu, či jiné standardní odminovací zařízení.

Prototyp Räumeru-S byl po dlouhém vývoji téměř dokončen. Stalo se tak ale až v posledních měsících války. Po jejím skončení vozidlo ukořistila americká armáda. Podle plánů mělo dojít k jeho převozu do Spojených států k důkladnému otestování. Je jisté, že odminovač byl odvezen do Francie, patrně ve snaze dopravit ho do některého z přístavů odkud by následně pokračoval přes Atlantik. Jenže k tomu však pravděpodobně vůbec nedošlo a Kruppův obr byl snad ještě ve Francii sešrotován.

Zdroj: druhasvetova.com

Psali jsme:Vývoj nového evropského tanku budoucnosti MGCS pokračuje