V letech 1950–53, jen několik let po skončení druhé světové války, vstoupily Spojené státy do dalšího konfliktu – korejské války. Tehdy v rámci neutuchajícího boje proti rozpínavému komunismu Američané podporovaly síly napadené Jižní Koreje, zatímco agresívní Severokorejce podporovala Čína a Sovětský svaz. Právě během tohoto konfliktu americký mariňák Robert Simanek statečně zachránil příslušníky své roty, což mu vyneslo Medaili cti.

Robert Simanek se narodil 26. dubna 1930 v Detroitu ve státě Michigan. V roce 1948 dokončil střední školu a odešel pracovat do dvou automobilek, Ford Motor Company a General Motors. Když později v životě vzpomínal na své rodiče, svěřil se, že byli "dost tvrdí na to, aby vychovali čtyři kluky." Z dětí byl Robert třetí narozený.

Foto: 5. pluk námořní pěchoty se vyloďuje v Inchonu, 15. září 1950 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Renée Bernadette Lemaireová: Anděl z Bastogne

Jako mladý teenager sledoval, jak jeho dva strýcové slouží ve druhé světové válce. Jeden z jeho starších bratrů také sloužil v jižním Pacifiku u americké námořní pěchoty, což ho o několik let později inspirovalo k tomu, aby také nastoupil službu. Simanek měl vždy v úmyslu narukovat a jít ve stopách své rodiny – jen chtěl předtím dokončit vysokou školu. K tomu však nikdy nedošlo, protože byl v roce 1951 odveden do služby v korejské válce, a to ještě předtím, než si našetřil dostatek peněz na studium.

Když měl Robert Simanek na výběr, rozhodl se narukovat k námořní pěchotě. Absolvoval základní výcvik v Náborovém středisku námořní pěchoty na Parris Islandu a po absolvování dalšího výcviku v Camp Pendletonu v Kalifornii byl v dubnu 1952 vyslán do Koreje, kde byl přidělen k rotě F 2. praporu 5. pluku 1. divize námořní pěchoty. Většinu svého raného času v Koreji strávil Simanek jako střelec, což se mu příliš nezamlouvalo. Byl mu přidělen kulomet Browning, o kterém si myslel, že je pro daný konflikt naprosto nevhodný – a to také řekl svému nadřízenému důstojníkovi. Simanek si stěžoval na váhu zbraně a místo ní nakonec nosil pro svou jednotku vysílačku, o mnoho těžší předmět než Browning.

Mezi 9. srpnem a 30. zářím 1952 bojovali Američané proti Číňanům v bitvě o Bunker Hill. Robert Simanek byl u toho. V té době už se jako mariňák vyznamenal, získal dvě bojové hvězdy a byl povýšen na vojína první třídy. Stále měl u sebe vysílačku a 17. srpna 1952 byl přidělen k jiné jednotce jako její radista. Na průzkumné hlídce se spolu s ostatními muži pohyboval mimo přátelské území a doufal, že obsadí stanoviště Irene. Místo toho je přepadli Číňané a donutili je utéct do úkrytu. Simanek a čtyři další se ukryli v nedalekém zákopu, kde se přeskupili a pokusili se zaútočit, jak nejlépe uměli. Mariňáci využili příležitosti a pokusili se nepřátele mást rychlými přesuny a palbou soustředěnou z různých pozic. Úspěch tohoto postupu byl krátkodobý. Číňané se rozhodli házet do zákopu granáty.

S první výbušninou si poradili snadno a Robert Simanek ji odkopl z dosahu, ačkoli mu výbuch poranil nohu. S druhou to však tak nebylo. Mariňák učinil odvážné rozhodnutí – a podle všeho bez váhání – vrhnout se na granát svým tělem, aby ochránil ostatní čtyři před výbuchem. Navzdory všem předpokladům ho to nezabilo. Utrpěl však těžké zranění nohy, ale to nestačilo na to, aby byl vyřazen z boje. Simanek chytře použil vysílačku, aby upozornil posádku nedalekého tanku, zatímco stříleli na nepřítele, a řekl jim, kam se mají přesunout a co podniknout. Spolubojovníci se snažili odnést mariňáka do bezpečí, ale to se ukázalo jako obtížné kvůli nepřetržité nepřátelské palbě. Nakonec se rozhodli, že ho prostě nechají být. Zraněný Simanek zůstal sám, ozbrojený jen pistolí.

Psali jsme:Jak Američané, Britové a Kanaďané čelili silné přesile bolševiků

Simankova zranění byla vážná, přesto se mu podařilo odplazit od nepřítele, dokud se k němu nedostalo záchranné komando a nedostalo ho do bezpečí. Z bitvy byl evakuován vrtulníkem a vzpomínal: "Nemohl jsem se vzpamatovat z toho, jak to bylo krásné. Ale pak jsem dostal injekci morfia do ruky, a to mi tak nějak dodalo další smysl pro krásu".
Robert Simanek byl se svými zraněními a poškozením nervů léčen na palubě USS Haven (AH-12), poté byl v průběhu pěti měsíců převezen do mnoha různých nemocnic. Cit v noze se mu už nikdy nevrátil a z námořní pěchoty byl ze zdravotních důvodů propuštěn.

O rok později byl mariňák informován, že 27. října 1953 obdrží v Bílém domě Medaili cti, kterou mu předal prezident Dwight D. Eisenhower. Byla mu udělena za "odvážnou iniciativu a velkou osobní statečnost tváří v tvář téměř jisté smrti": "Za zřetelnou statečnost a neohroženost v ohrožení svého života, při službě s rotou F, 2. praporu 5. pluku 1. divize námořní pěchoty, v akci proti nepřátelským jednotkám v Koreji, 17. srpna 1952. Během doprovázení patroly do okupovaného území, hluboko za nepřátelské linie, vojín první třídy Simanek vykazoval vysoký stupeň odvahy a odhodlaného ducha sebeobětování v ochraně životů jeho kamarádů. Jeho jednotka byla napadena intenzivní nepřátelskou palbou z minometných a střeleckých zbraní a pod těžkou palbou byli donuceni se stáhnout do nejbližšího zákopu. Nepřítel se dostal na takovou vzdálenost, že dokázal vhodit granát přímo do jejich zákopu. Robert E. Simanek byl natolik odhodlaný se záchranou jeho kamarádů, že se bezohledně vrhl na nepřátelský granát, jeho tělo pohltilo explozi a tím ochránil své kamarády před těžkým zraněním či smrtí. Za vysokou odvahu tváří v tvář naprosto jisté smrti byl vyznamenán nejvyšším vyznamenáním Spojených států."

Protože již nemohl sloužit jako mariňák, vrátil se Simanek ke svému původnímu plánu a navštěvoval Michiganskou státní a Wayneovu státní univerzitu, kde získal titul v oboru obchodní administrativy. V roce 1956 se oženil a vrátil se do General Motors, kde začal pracovat v účetnictví. Následovala kariéra ve státní správě v oblasti správy malých podniků. Zemřel 1. srpna 2022 ve městě Novi ve státě Michigan. Bylo mu 92 let.

Zdroj: warhistoryonline