Po úspěšném „vyčištění" nepřátelského SAFE HOUSE se vracíme zpět do PB (Patrol Base) North. Je již světlo, takže můžeme jít kratší cestou mezi zavlažovacími kanály a políčky s opiem. Náhle k nám přijíždí červená dodávka a z ní vystupuje muž, v jehož tváři je vidět děs a hrůza. Nevypadá jako odhodlaný nepřátelský bojovník. Přesto raději zastavujeme a muže vyzýváme, aby udělal to samé. Muž poslušně stojí. Jediné, co stále opakuje, je anglické „why, why" a ukazuje směrem k dodávce.

Foto: Kontrola lokálních obyvatel

Opatrně jej prohlédneme, jestli u sebe nemá odpalovací zařízení a abychom se ujistili, že jeho chování není pouze lest, jak nás nalákat blíž k vozidlu, nacpanému trhavinou. „Je čistý, můžeme „checknout" tu dodávku", přesto si jej raději vedeme před sebou. Co kdyby tam měl kamaráda s kalašnikovem. V Afghánistánu se velmi rychle naučíte, že nemůžete věřit nikomu z místních obyvatel, i když se bude tvářit jako kamarád. Je to jediná cesta k tomu, abyste měli aspoň nějakou šanci přežít. Když jsem přišel k vozidlu, uviděl jsem něco, s čím jsem se do této chvíle ještě nesetkal. Na zadních sklopených sedadlech ležela mrtvá žena a asi tříleté dítě, které bylo také mrtvé. Nevěděli jsme, jestli se stali obětí palby Talibánců, nebo minometů. Poprvé jsem viděl reálně válku i z druhé strany, ze strany civilistů, kteří měli bohužel tu smůlu, že byli ve špatnou dobu na špatném místě. Ten pohled do mrtvých očí malého dítěte nikdy nezapomenu. Na mužovu neustále se opakující otázku jsme dokázali říct pouze „sorry" a mlčky jsme pokračovali k PB North.

Psali jsme:V Německu v minulých dnech vrcholila půlroční příprava mezinárodních jednotek pro nasazení v Litvě

Foto: Návrat na PB

Tato základna ležela na malé vyvýšenině nedaleko od Rahim Kalay. Byli jsme unavení po dlouhém dni a ještě delší noci a těšili jsme se, že se vrátíme zpět, na základnu Price. Realita však byla jiná. Nacházeli jsme se nedaleko linie dotyku s nepřítelem a Talibánci nám nechtěli noční přepad odpustit.

Asi 600 m od PB North se k nám pomalu začala přibližovat skupina místních mužů s lopatami a krumpáči. Smáli se na nás a přátelsky mávali. Nevěnovali jsme jim přílišnou pozornost, vypadali jako vesničané, kteří se chystali obdělávat svá pole. TRRRRRRRRRRRRR, zarachotila kulometná dávka a střely se zaryly do země několik metrů před skupinou mužů. Únava je pryč, každý reaguje jako dobře naprogramovaný stroj. K zemi, zalehnout a okamžitě hledat zdroj střelby. „To vypadá, že stříleli Angláni ze základny, ale proč? Ti lokálové nemají žádné zbraně." Záhada se velmi brzo vysvětlila. Vidíme, jak ze základny vyjíždí tři vozidla. Dvě patří ANA ( Afghan National Army), třetí je britské. Zastavují u skupiny mužů, udělají jim prohlídku a nakládají do vozidel. „Ty týpky neznáme, nejsou místní", vysvětluje nám britský důstojník, který přijel společně s ANA. „Včera přesně takovým způsobem dostali vozidlo ANA. Přiblížili se k nim jako by nic a pak je rozmr.... na 15 m. Proto ta střelba, nechtěli jsme, abyste dopadli stejně." „ Díky", zvedáme se ze země a pokračujeme směrem k PB.

Foto: Strážní stanoviště PB

Psali jsme:Podívejte se na náplň práce našich vojáků v Afghánistánu

Na parkovišti před základnou si konečně dopřáváme odpočinek, nějaké jídlo a návrat na Price.

Na parkovišti mě zaujala ještě jedna „válečná událost", která nebyla nijak nebezpečná, nicméně přesně dokresluje situaci. Vedle vstupu do základny se nacházela dřevěná bedna asi metr vysoká a tři metry dlouhá. Byla to několika místná „kadibudka", bez jakéhokoli zakrytí.

Foto: Polní toalety

Na jednom místě seděl voják, vykonával potřebu a v klidu si četl časopis, to, že se na něj dívá dvacet chlapů jej nikterak nerozhodilo. „ Ty vole, to bych nedal, před tolika lidmi" pomyslel jsem si. Dny příští mě přesvědčily o opaku, situace vás donutí zahodit lidskou důstojnost a chovat se tak, jak to místní podmínky dovolí.

Foto: Tatra, kterou použivala jednotka SOG

„ Už tady tvrdnem víc, než hodinu, tak co bude, zavolej na HQ ( velitelství), ať už můžem jet do pr..." začínali remcat vojáci. „Už jsem mluvil s Kimem ( britský styčný důstojník, který byl přidělen k SOG), čekáme na vyjádření", podrážděně jsem jim odpovídal. Únava se začínala projevovat a každý už by byl nejraději zpět na základně. Svoji práci jsme si udělali, tak proč nás tady drží? Válka je však plná zvratů, události se mění rychlostí blesku a na pocity jednotlivců není prostor. Je to úplně něco jiného, než na cvičeních, kde po splnění úkolu mužstvo očekávalo vyhodnocení a odpočinek.

„Britská patrola se dostala pod těžkou palbu nepřítele v Rahim Kalay, jedeme tam. Je to rozkaz z HQ, velitel základny nám dá souřadnice a vyrážíme" oznámil nám Kim, po té, co obdržel spojení s MOB Price. Rozkaz je rozkaz, oznámil jsem tu potěšující zprávu zbytku týmu. Máme další práci, nejsme tady na dovolené.

Foto: Britská patrola

Chlapi se pomalu začali zvedat ze země a zaujímat pozice ve vozidlech. Počkáme na udání polohy, upřesnění úkolu a vyrazíme tam, kde je nás potřeba.

ARMYWEB.cz děkuje autorovi, panu Lumírovi Němcovi (bývalému veliteli elitního útvaru Armády ČR - SOG).