Mise UNPROFOR 1992: Napadení transportérů s francouzko-českými osádkami
V roce 2014 byl na těchto stránkách zveřejněn můj článek s názvem „Vzpomínka“. V něm jsem v krátkosti popsal svoje působení v Pink Zone, které se dělo pod hlavičkou mírové mise UNPROFOR. Ústředním tématem se stal incident, způsobený výbuchem granátu poblíž transportérů naší patroly. Dnes otevírám toto téma podruhé, a to pohledem Marka Vítka, člena osádky velitelského transportéru této hlídky. Marek mě totiž na základě mého článku kontaktoval a poskytl mi tak dodatečně svoje svědectví. Oceňuji v něm jeho snahu o rozbor celé události, včetně vypracované situační mapky. Velice zajímavá se mi také jeví fotografie, která byla pořízena přímo v době výbuchu! A je na ní zachycen nejen náš VAB (No.6873 0118) s velitelem vozu Sergentem Henry, ale i vlastní exploze. A dle mého názoru se za transportérem objevuje v prvopočátku i další!
Datum: 23. června 1992 (úterý)
Mise: UNPROFOR, Na základě rozhodnutí rady bezpečnosti OSN č. 721 ze dne 27.listopadu 1991.
Místo: Evropa, Jugoslávie, Čista Mala (Šibenicko – kninská župa), 43.87938, 17.77463
Čas: 19:32
Kdo: Dva transportéry V.A.B. Renault se smíšenými francouzko-českými osádkami příslušníků mírových sborů OSN v Jugoslávii a chorvatské dělostřelectvo (dle provedeného vyšetřování).
Pro začátek uvádím, že jsem byl od 14. 6. 1992 přidělen do 4. Pink zóny do osádky transportéru V.A.B. francouzské armády. Moje první osádka byla náhradní, protože osádka, se kterou jsem měl sloužit, najela na pěchotní minu a měla poškozený transportér. Nicméně 18. 6. 1992 byl transportér opraven a já se tedy stal členem osádky transportéru V.A.B. Renault č. 6873 0137 operujícím v Pink zóně č. 4 v jižním sektoru v oblasti Benkovace. Již několikátý den jsme se, společně s posádkou dalšího transportéru č. 6873 0118, pohybovali a prováděli monitorovací a průzkumnou činnost v nám přidělené oblasti. Patroly jsme prováděli buď jako dvě osádky, nebo individuálně. Již několikátý den jsme se pohybovali v oblasti, kde byla zaznamenávána zvýšená činnost a pohyb jak srbských, tak i chorvatských jednotek. Náš pohyb byl více na straně obsazené srbskými jednotkami, jelikož přesun do oblastí výskytu chorvatských vojenských uskupení byl problematický díky velkému zaminování a spoustě nástražných systémů. Každopádně několikrát se nám podařilo dostat se i na stranu Chorvatů.
Foto: Část osádek transportérů Renault VAB (No.6873 0118 a 6873 0137 ) | soukromý archiv Marka Vítka (se svolením autora)
Zde spatřuji i vznik drobné změny v chování srbských vojáků, se kterými jsme do té doby celkem bez jakýchkoliv problémů jednali. Pravděpodobně měli pocit, že můžeme předávat informace o jejich pozicích a vybavenosti protistraně, ale totéž se domnívali i Chorvati. I přes vstřícné jednání z jejich strany (Srbů) bylo cítit, že něco není v pořádku. Chorvaté měli totiž pár dní do první oslavy jejich nezávislosti (ta byla vyhlášena 25. 6. 1991) a Srbové to vnímali jako vlastní selhání. Chorvaté taky již několikátý den prováděli výpady na srbskou stranu a podařilo se jim obsadit několik vesnic. To ale nebylo v našem sektoru, spíše jižně od nás. Nervozitu a zvýšenou agresivitu na straně Srbů jsme vnímali. Myslím, že to bylo 21. 6.1992, kdy se objevily nové jednotky a příslušníci JNA, kteří se v oblasti objevili jako posila. Dle vyjádření a informací, od nám již z dřívějška známých vojáků, se mělo jednat o nějaké zvláštní či více specializované jednotky, ale kdo ví. Ze strany Srbů jsme několikrát zaznamenali i jistou agresi a nevoli k naší přítomnosti.
Foto: Tank náležející ozbrojeným silám RSK | soukromý archiv Marka Vítka (se svolením autora)
Od rána jsem společně s posádkou, ve které jsem byl členem a s posádkou dalšího transportéru č.6873 0118, prováděli monitorovací činnost. Ráno jsme vyjeli společně a v průběhu dne jsme se rozdělili. V odpoledních hodinách jsme se opět setkali na stanovišti OSN, kde byli dislokováni Keňané. Tam mimo jiné proběhla krátká porada a bylo rozhodnuto, že v podvečer vyrazíme na společnou patrolu. Pokud by to bylo jen trochu možné, měli jsme se pokusit dostat se na Chorvatskou stranu a přespat někde v sektoru (což by nebylo poprvé). V podvečer jsme vyrazili a prováděli patrolování. Nejsem si jistý, ale myslím si, že to bylo někde v okolí vesnice Medare. Tam jsme se dozvěděli, že v okolí vesnic Čista Velika a Čista Mala se v posledních dnech ozývala střelba. Vydali jsme se tedy do této oblasti, abychom provedli monitoring. Již několik dní před touto událostí byla prověřována informace o tom, že se v této oblasti vykytuje Srbská vojenská jednotka. Bylo rozhodnuto, že provedeme kontrolu v obci a jejím okolí, přičemž ukážeme svou přítomnost v této lokalitě. Před obcí Čista Velika jsme zastavili a změnili pořadí transportérů. Proč k této výměně došlo nevím. Naše osádka byla v dané oblasti již dva dny před incidentem a znali jsme daný prostor. Taktéž osádka druhého V.A.B. již v této vesnici několikrát byla. Dohodli jsme se, že se podíváme na samotu, která byla na konci vesnice Čista Mala vpravo cca 500-800 m za posledním stavením. Projížděli jsme přes Čista Velika a vjeli do Čista Mala. Vše probíhalo standartně, jen s odstupem času si uvědomuji, že ani to málo obyvatel, kteří zde i přes časté přestřelky zůstali, nebylo vidět. Míjeli jsme hřbitov, po pravé straně několik domů a blížili se ke křižovatce, na které stála benzínová čerpací pumpa. My jsme se drželi vpravo a odbočovali na pravou stranu. Minuli jsme čerpací stanici a projeli křižovatkou. Když jsme byli pár metrů za ní, uslyšel jsem bzučivě pištivý zvuk a reagoval jsem tak, že jsem rychle zapadl do nitra transportéru. Vzápětí se ozval výbuch a ihned další v naší blízkosti. Přes zadní otevřené okno transportéru jsem viděl, jak druhý V.A.B. zastavuje a klesá na levé přední kolo.
Foto: Renault VAB (No.6873 0118) v době výbuchu granátů. Čas 19:32 hod. | soukromý archiv Marka Vítka (se svolením autora)
Nikdo v tu chvíli nevěděl, co se děje. Po několika vteřinách jsme začali couvat a když jsme se přiblížili k našemu druhému transportéru, uviděl jsem, že dva naši vojáci vytahují ven z vozidla mého českého kolegu Mirka N. Drželi ho z pravé a levé strany u ramen za neprůstřelnou vestu, jeho hlava byla zakloněna a bezvládně visela mezi rameny. Ihned jsme s mým francouzským kolegou Frankem vytáhli lékárničku a běželi ošetřovat našeho druha. Potom, co jsem se k němu sklonil, jsem uviděl, že nás vnímá. Díval se na nás, na levé tváři měl přiložený nějaký hadr či co to bylo. Po jeho odstranění se v Mirkově levé tváři objevily dvě hluboké krvácející rány, kterými byly vidět zuby a kosti. Z úst mu také vytékalo velké množství krve. Rychle jsme mu na tvář přiložili obvazy a začali ošetřovat zranění a omotávat hlavu. Zraněný byl chvílemi při vědomí a chvílemi upadal jako by do šoku a ztrácel vědomí. Mezitím, co se náš transportér otáčel, jelikož nebyl tak výrazně poškozen jako 0118, se odněkud začali vynořovat Srbští vojáci. My jsme rychle přeložili Mirka do našeho transportéru a okamžitě s ním osádka vyrazila směr Benkovac. V dobu, co jsme ošetřovali Mirka, dopadl nedaleko nás další šrapnel. Bylo to dle mého odhadu nedaleko nás někde vlevo před námi, pokud budu brát směr našeho cíle. Situace na místě nebyla vůbec veselá, a tak jsme i my (kteří jsme zůstali na místě, osádka 68730137 a řidič poškozeného V.A.B ) rychle nasedli do poškozeného transportéru V.A.B. č.68730118 a vyrazili také zpátky do Benkovace. Chvíli po našem odjezdu z místa (řádově vteřiny) se ozvaly další dva výbuchy šrapnelů, dle dýmu to bylo z těsné blízkosti místa, kde jsme stáli a ošetřovali zraněného kolegu. Při cestě zpátky se již okolo cesty vyskytovali vojáci, někteří drželi v rukou zbraně a někteří nám i hrozili. Takto se chovali cca ve třech následujících vesnicích. Poté, co jsme se vrátili do Benkovace, jsem podal hlášení na velitelství jižního sektoru a další den ráno si mě vyslechl někdo od MP. Ještě tentýž den jsem byl převelen ze 4. do 5. zóny. Tam jsem se stal členem osádky transportéru V.A.B. 68130183, ale to už je zase jiná historie.
Foto: Četař Marek Vítek, chvíli před výjezdem do Pink Zone No.5 | soukromý archiv Marka Vítka (se svolením autora)
Na závěr bych chtěl uvést, že po návratu ze zóny, jsem zbytek mise dosloužil společně se svými druhy u 3.čety 3.RRN v obci Podlapač. O Mirkovi jsem jen věděl, že byl ošetřen a následně převezen do republiky, kde se podrobil dalšímu léčení. Tento chlap mi navěky utkvěl v paměti. Po vyvolání fotografií doma z fotoaparátu, který jsem měl zavěšený na levém rameni neprůstřelné vesty jsem zjistil, že mám vyfocený okamžik dopadu střely. Jak k vyfocení došlo nevím.
S odstupem času se domnívám, že nebylo náhodné, že jsme byli pod palbou. Nemyslím si, že by toto bylo ze strany Chorvatů – jelikož jejich dělostřelecká palba se ozývala více na jih od naší polohy, a to také později v noci. Vnitřně si myslím, že to byla demonstrace Srbské síly proti nám vojákům OSN. Nemohu tvrdit, jestli byl útok předem připravený (jelikož jsme byli úmyslně několik dní do této oblasti směřováni), nebo jestli se jednalo o spontánní akci nějakých Srbských vojáků. Pravdu se dnes již nikdo nedozví. Jsem si téměř jistý, že to nebylo dělostřelectvo Chorvatů, ale že to byl Srbský minomet, kdo nás napadl. To si ale jen myslím a nemohu to nijak dokázat.
Foto: Situační mapka, Čista Mala dne 23. 6. 1992 | Mapy.cz
Na úplný závěr musím dodat, že se kolegové z patroly zachovali naprosto profesionálně a na této „horké půdě“ učinili, bez ohledu na ohrožení vlastního života, pro mojí záchranu maximum! A za to jim patří můj respekt a poděkování!!!
Komentáře
Sepp
10. 02. 2021, 21:43Perfekní článek, díky!!
swen
29. 01. 2021, 19:10Zdravím všechny,
ještě pár poznámek k motivaci. Když se zakládal prapor OSN v Krumlově, tak neznám nikoho, kdo by tam šel pro peníze. Už jen z toho důvodu, že to bylo něco naprosto nového a nikdo nevěděl jestli vůbec nějaké peníze budou. Možná když se doplňoval prapor před odjezdem tak tam už u pár jedinců tato motivace mohla být, a osobně bych si tipnul že patřili mezi tu spoustu lidí, kteří to tam prostě psychicky nedali.
Zpět do Krumlova.
Vznikaly tam tři roty - dvě bigošské a jedna výsadková 3 RRN. Každý měl možnost říci, kde chce jít - jestli k výsadkářům nebo k bigošům.
Můžu hovořit jen za výsadkáře. Byl jsem snad 5 člověk na rotě, hned po chlejvácích z Vimperka. :-)
Byla to v dobrém slova ta nejhorší sebranka z celé armády - doprovolníci kteří chtěli jít k výsadkářům a chtěli jít do válečného konfliktu. Blazni, dobrodruzi nebo prostě lidé kteří nechtěli proflákat další rok svého života jen tak a chtěli něco zažít a něco se naučit. A těch byla většina.Byli jsme totiž vojáci základní služby. A u mně byla motivace jasná, než se ještě rok nudit u rakeťáku, tak raději Krumlov.
Nikdo se tam o penězích nebavil. Řešil se výcvik - náš prapor byl jediný prapor v celé historii který stávkoval protože jsme chtěli kvalitnější výcvik, řešila se výsadková příprava, nástrahy, střelby prostě vojenské věci. Např. oblíbené zaměstnání bylo, kdy jsme se rozdělili na dvě party a každá zaminovala kus lesa a následně jsme museli najít nástrahy té druhé poloviny. To se nám v Jugoslávii hodně hodilo.
A jak napsal Marek kterého tímto zdravím, měli jsme být původně vysláni do Kambodže a na rovinu nám řekli, že kromě dalších lahůdek se většina praporu se vrátí nakažená nějakou tropickou nemocí, kterou u nás neumíme pořádně léčit.
Nakonec jsme skončili v Jugoslávii. A my, co jsme tam zažili první turnus, Podlapač atd. co jsme většinu času strávili na checkpontě nebo přímo na frontě.... to se opravdu jen pro peníze nedá dělat.
Jsou věci které nejdou vysvětlit, musí se zažít. A je jasné že PC hrdinové nejsou ten typ, kteří by to byli schopni pochopit.
Kdo chce trochu pochopit mentalitu balkánu, doporučuji tuto knihu:
https://www.databazeknih.cz/knihy/nuz-36444
marekv
29. 01. 2021, 13:36Dobrý den všem,
Jako spoluautor tohoto článku a účastník této akce jsem se nechtěl nijak vyjadřovat ke komentářům, ale jelikož je mimo jiné uvedeno, že ukazuji jak špatní byli srbové atd., a že článek je jednostraný tak se k tomu vyjádřím.
Možná se někomu může zdát ,že odsuzuji jednu stranu tohoto konfliktu nicméně vyšetřování této události příslušníky MP uvádí, jako útočníky chorvatskou stranu a já toto plně respektuji i přesto, že můj názor jako přímého učastníka je jiný (vycházím ze situace na místě, poškození cest a budov, síly výbuchů atd.). Dále článek nebyl sepsán a uveřejněn jako "ideologická masírka" a proto abych pokukazoval na to či ono, ale jako vzpomínka. Vzpomínka na událost ke které došlo a to mýma očima. Nikomu nic nepodsouvám a není to ani mým úmyslem. Narozdíl od některých komentujících a nejen u této vzpomíky, ale i jiných zde zveřejněných vzpomínek a článků. Ano je pravdou, jsme šli do těchto akcí dobrovolně, ano je pravdou že jsme za to pobírali peníze, ano je pravdou že jsme byli na cizím územi, ale je také pravdou a skutečností, že jsme na obou stranách zainteresovaných v konfliktu odebrali a zajistili spoustu zbraní , střeliva, trhavin a tím zajisté zachránily životy, že jsme spoustu lidí vyvedli z nebezpečných zón a lokalit. A proto prosím neodsuzujte lidi, které neznáte a vůbec nic o nich nevíte. Od stolu a klávesnic se dobře hodnotí a kritizuje. Kdo to nezažil, kdo nezažil tu sounáležitost, bratrsví ,přátelství a ten pocit když někumu pomůžete ( a ten je k nezaplacení ) to nepochopí i přesto, že to může být vzdělaný, chytrý a vnímavý človek.
Jura
29. 01. 2021, 11:18Martin23. pro ty co to zažily je odpověď v mém předešlém příspěvku. Jen doplním o fakt že běžný voják se o nějakých penězích nad rámec dozvěděl ve fázi kdy rozhodně nemohly být jako motivace, osobně neobviňuju jednu stranu natož Srbskou s kterou jsem vycházel podstatně lépe.
Dalo by se o tom dalekosáhle diskutovat ale sorry uz dávno jsem ztratil motivaci něco v diskuzích vysvětlovat lidem co stejně neposlouchají.
Martin23
29. 01. 2021, 10:18Jura
Takže podle vás motivem lidí jdoucích do armády, procházející složitým a tvrdým výckvikem a účast na misích, kde jde o život, nejsou peníze. Přitom jste žádný jiný motiv přímo neuvedl. Pubertální touhy po hrdinství? Naivní pocit šíření dobra? Znovu opakuji, jsou to peníze, ale já s tím nemám problém. Problém mám s manipulací, kdy za všechno může jedna strana a pod.
Kadliku já to tady s tebou nemám potřebu řešit pořád dokola.
Jednoduše západ chtěl Jugoslávii rozbít a tak podporoval separatistické tendence. Například Německo již od roku 1990 posílalo zbraně Chorvatům. Jenže ty jedny separatisty omlouváš a druhé bys střílel, podle toho, jak se ti to ideologicky hodí.
Vlastně se není o čem bavit, protože po těch 30 letech s tím, kde jsou hranice EU a NATO, je tohle všechno nejen evidentní, ale hlavně se to naplnilo.
Jura
29. 01. 2021, 09:34Martin23. Nic neni jak se zdá. Málokdo tam šel pro peníze, neumíte si představit porevoluční atmosféru a z dnešního pohledu trochu naivní představu že teď bude vše lepší a budem dělat správné věci tak aby jsme na to mohli být hrdí. Původně měl být Krumlovský prapor rychlého nasazení mírových sil OSN nasazený v Kambodži a kdybyste zažil vycvik s přípravou co vás v dané lokalitě čeká buďte si jistý že žádné peníze nejsou dost velké aby do toho někdo šel jen pro ně. Samozřejmě mluvim jen za "první vlnu", motivace těch po nás mohla být jiná. Všem zasvěceným přeji "dobré litro" :-))
Bono
28. 01. 2021, 17:41Martin23
O Mircích Dušínech jsem nic nepsal. Lidí co byly na misích znám osobně taky relativně dost. A o tom, že to je způsob, jak relativně "lacino" vydělat(když se zadaří) se zmínil každej z nich. Normální člověk na barák vydělává mnohem, mnohem delší dobu. Pokud teda neni úspěšnej,"slušnej" podnikatel.=) Z těch popravdě neznam nikoho, buď v tom bylo dědictví, nebo sviňárny.(nepočítam premiéra, ten jedinej je poctivej...)
Charakterově tudíž znam určitě lepší vzorek z armády. U PČR znam jen 4 lidi, tak těžko soudit.
Každopádně ani tak nejde házet všechny vojáky(kohokoliv jinýho) do jednoho pytle. Každej se narodí jinej, s jinýma předpokladama pro práci, koníčky, jinak vychovávanej s jiným konečným charakterem a morálníma hodnotama. To, že někdo vidí smysl v tom jít do armády nebo k policii nutně neznamená, že je to deb*l co jde po penězích.
Naopak mi přijde primitivní lidi posuzovat jen podle povolání.
Martin23
28. 01. 2021, 15:44Tomáš Poláček
Máte to nejake pomotane. Oni nebyli v Kosovu. Kosovo bylo v roce 1999 tohle se odehrava v roce 1992 na zacatku valky v Jigoslavii.
++++++++++++++++++++
V podstatě to jsou jen fáze určitého děje, které spolu souvisejí a tvoří jeden celek.
Všechny války na Balkáně po roce 1990 režíroval západ s cílem vytlačit odtud ruský vliv.
Martin23
28. 01. 2021, 15:39To ses Kadliku dřel zbytečně, tím si tu informační jednostrannost nijak nevysvětlil.
Oni ti něco jiného řeknou ti chlapi v hospodě a něco jiného se píše a říká v médiích.
Jo i Petr Pavel byl dobrý kluk, než začal díky rusofóbii dělat kariéru.
Ale za ty prachy by to asi udělala drtivá většina lidí.
Martin23
28. 01. 2021, 15:24Bono
Vlivem určitých okolností znám dost lidí, co byli na misích.
Doporučuji méně naivity v této oblasti.
Povolání jako voják, či policista vám již sama o sobě ovlivňují charakter.
Všichni, se kterými jsem mluvil, tam šli pro peníze. A já jim to nevyčítám, protože to je vlastně jediný důvod, který dokážu pochopit, když člověk odjede od rodiny riskovat život do cizí země.
Jen chci říct, že všichni nejsou Mirkové Dušínové.
Martin23
28. 01. 2021, 15:11Takže zase máme viníky v těch zatrolených Srbech a to je vlastně stěžejní myšlenka článku.
Tahle ideologická masírka jak stříleli jen Srbové, je hodně trapná.
Bono
27. 01. 2021, 06:13astor
.....a příště můžete pomlouvat třeba auta za to, že jejich řidič je debil.....
Někdo ten rozdíl prostě neni schopnej vidět.
astor
27. 01. 2021, 04:44Je zajímavé, jak se u nás ztratil cit pro to, aby se dokázal vnímat rozdíl mezi válkou a okupací. To asi bude tím, že si někteří lidé nevidí dál než na špičku nosu, případně nejsou schopni dál k než JÁ, JÁ, JÁ...
Mirek N.
26. 01. 2021, 19:14Je tomu tak, souhlasím! Do této mise všichni odjížděli dobrovolně a s vědomím určitého rizika. Již před výjezdem probíhalo seznamování s děním na místě určení. A záleželo jen na vlastním rozhodnutí každého. Jinak sepsané články rozhodně nejsou stěžováním si na něco. Naopak! Naším snažením je poodhalit čtenáři téma, které nemusí být širšímu publiku známé... Nic víc, nic míň.
Bono
26. 01. 2021, 18:37Tady s Karlem3 plně sdouhlasim.
Hlavně se nenechat otrávit. Většina slušných lidí co znám si vojáků taky váží, ale neprojevujou to veřejně, protože prostě nemají potřebu. Na vojáky zpravidla nadávají ti, co nejsou schopný přemejšlet dál než k "JÁ", popřípadě si nechávají napovědět co si mají myslet... A pak na internetu ze sebe dělaj deb*ly.........a DOBROVOLNĚ, VOLE, DOBROVOLNĚ!!!
A zadarmo.=)
Takže díky.
swen
25. 01. 2021, 09:33ahoj,
jen k tomu dodám, že až po tomto incidentu, kdy se z Mirka vrátila jen krvavá neprůstřelka, nám povolili brát na frontu (pink zony) samopal. Do té doby jsme mohli mít jen pistoli prože nás "chrání modrý blembák". Naivita a neprofesionalita našeho vedení zejména v počáteční fázi nasazení byla neuvěřitelná. Potom šlo jen o určité jedince kteří to nedávali psychicky.
Dokonce jsem zažil, že jsme museli na frontě poslat našeho nově nastupivšího velitele do háje celkem drsným způsobem a prostě ho ingnorovat. Na rozdíl od nás, kteří jsme byli na frontě již na druhém turnusu, neměl žádné zkušenosti a zkoušel zavádět pořádky typu že budeme držet službu se špagáty jako v kasárnách v česku, kdyby náhodou někdo přijel na návštěvu apod. Pro dokreslení situace, bylo to na frontě na jednom z kontrolních bodů, ve z velké většiny vypálené vesnici DAbar uprostřed hor, doslova a do písmene prdel světa, kde kromě minových polí nic nebylo. Zabrali jsme si tam místní školu a celé osazenstvo bylo tvořeno osádkou jednoho otéčka. A veškerý zbytek autority u nás ztratil, když ve vedlejším údolí se strhla celkem velká přestřelka a on se podělal strachy a odmítl tam jet i když to byla naše práce. Vůbec nevylez z toho kumbálu kde bydlel.
Naštěstí jsme tam byli všichni zkušení týpci co byli již na druhém turnusu takže jsme fungovali i bez něho. Tímto je zdravím.
Pro info, na frontu se jezdilo na turnusy v délce tří týdnu. A byl obrovský rozdíl jestli někdo strávil nasazení v Jugoslávii na frontě, na check pontu nebo v zázemí na základně.