Knihu praporčíka Pavla Stehlíka ve čtvrtek večer pokřtil jeho kolega se Společného operačního centra Ministerstva obrany podplukovník David Schnábel, pochopitelně za účasti desítek hostů, mezi nimi řadových vojáků i generála. Ti sami na ni stáli frontu hodinu a půl a jedno je jisté – nebude lepší knihy pod stromeček na letošní Vánoce.

Pokud se vám takové tvrzení zdá přehnané, pak je třeba říci si, z čeho vychází. Zaprvé Albatros, respektive jeho divize CPRESS naráz vytiskla 6000 kusů. Těžko si představit, že nakladatalství bude dvěstěpadesátistránkovou publikaci v tvrdých deskách a s rozsáhlou obrazovou přílohou tisknout v takovém množství, pokud by to nebyla sázka na jistotu.

Foto: Pavel Stehlík (vpravo) a David Schnábel při křtu knihy

Zadruhé – a to je podstatnější – tahle kniha je na českém knižním trhu (a do budoucna snad i v zahraničí) doslova zjevením po stránce kvality, stylu, obsahu. Pavel Stehlík píše přirozeným jazykem, zároveň ale používá obraty a přirovnání, která mají stejnou šanci zlidovět jako hlášky z Koflíkářů, Samotářů atd. Ostatně osmadvacetiletý praporčík patří do generace odchované poetikou přelomu tisíciletí. A tak když si neutěsníte plynovou masku, napuchnou vám oči jak „rty černošky po botoxu"...

Každou stránku jeho textu přečtete jedním dechem a současně vám bude její obsah rezonovat v mysli a vůbec po celém těle ještě hodně dlouho. Kmotr knihy, podplukovník Schnábel, zažertoval, že když po ránu Pavel líčí koblihu, kterou posnídal cestou do práce, line se její vůně celou kanceláří. Takže když potom píše v knize, jak se mísil dusod kanad běžící čety s potem zatékajícím za trenky, donutí čtenáře vybavit si fyzický vjem potu zatékajícího za trenky a instinktivně si promnout půlky.

Foto: Každou stránku jeho textu přečtete jedním dechem a současně vám bude její obsah rezonovat v mysli

Skrze naturalisticky přesné líčení je čtenář vzápětí veden i k prožitku duševnímu. Princip je podobný, jako když vám někdo ukáže citron nebo se jen zmíní o škrábání nehtů na tabuli, ovšem sofistiovanější. Autor přitom tuto rafinovanost patrně neplánoval, jen píše, jak mu „zobák narostl". Čtení knihy je tedy hlubokým fyzickým prožitkem, ačkoli u toho budete třeba ležet v teplé posteli. Zkuste zalovit v paměti, kdy a zda vůbec se vám tohle naposledy při „pouhém" čtení stalo.

Silný ale není jen styl vyjadřování autora, nýbrž jeho vlastní životní osud. Z pražského gymnazisty, který se rozhodl stát vojákem, přes ostříleného profesionála v afghánských horách, mladého muže, kterému se do cesty postaví zubatá a usiluje ukončit jeho život v rozpuku, až po vyzrálou osobnost s velkým O. Tento strhující příběh napsal sám život, těžko by jej vyplodila fantazie nějakého romanopisce, navíc obraz armády a války může věrohodně a technicky přesně podat jen ten, kdo je vojákem a válečným veteránem. Budete pak nasávat nejen informace, ale také mít o čem přemýšlet.

Foto: Pavel Stehlík při autogramiádě

A tím se dostáváme k dalšímu důvodu, proč tato kniha nalezne pevné místo v domácích knihovnách a možná i povinné školní četbě. Zkuste zapátrat v paměti, kdo naposledy, natož v české literatuře, pojednal příběh mladého člověka v armádě a válečném běsnění. Tak jako starší generace hltaly Remarqa, může mezi mladými takový post zastoupit praporčík Stehlík. Kromě toho, že je nesmírně odvážný, statečný a čestný, tak je docela normální, obyčejný a občas i vulgární.

Je patrně úlitbou jakési mravnostní komisi, že kniha je doporučena až čtenářům starším patnácti let. Ve skutečnosti bychom se mohli přestat strachovat o nastupující generaci, pokud by si takovou knížku pročítali už dnešní dvanáctiletí. Ostatně kniha je protkaná narážkami a „intertextovými" odkazy podobně jako díla Umberta Eca či Simpsonovi a široký společenský rozhled autora tak trochu čtenáře vzdělává třeba i v historii. Jiným druhem edukace, kterou kniha přináší, je popis bojové taktiky a technik přežití, které ocení především military fanoušci. Přitom ale story pohltí a dojme také ženy a slečny, pro které nebude těžké se do hlavního hrdiny platonicky (je zadaný) zamilovat.

Foto: Křest knihy Do temnoty: zpověď českého vojáka v Afghánistánu

Je to navíc konečně kvalitní a ucelený nosič informace o dnešní profesionální české armádě – samozřejmě ne všichni vojáci jsou tak stoprocentní jako Pavel, ale je neoddiskutovatelným faktem, že máme vynikající bojovníky, srdcaře a vlastence, na které bychom konečně měli být otevřeně hrdí, protože nosí vlajku nejen při mistrovství v hokeji. Vojenská přísaha, to není jen slib...