Přestože byl Adolf Hitler posedlý různými zázračnými zbraněmi, tu jedinou, která mu skutečně mohla zajistit strategickou výhodu na bojišti, vyvíjel velmi liknavě a příliš v ni nevěřil. Přesto byli nacisté jen krůček od sestrojení atomové bomby.

O tom, zda mělo nacistické Německo šanci vyvinout jadernou zbraň, se dodnes vedou debaty. Někteří dokonce tvrdí, že ji Němci měli, což není pravda. Přitom měli všechny předpoklady k tomu, aby tento složitý úkol zvládli. V čele jejich výzkumu stál mimořádně schopný Werner Heisenberg, který v roce 1942 jako první provedl pokusnou štěpnou reakci na reaktoru v Lipsku. K ruce měl celou plejádu dalších mimořádných vědců, jako byl Otto Hahn nebo Paul Harteck. Samostatnou skupinu pak vedl fyzik Kurt Diebner.

Psali jsme:Zázračný útěk - sovětští zajatci se zmocnili německého bombardéru a odletěli domů. Göring zuřil

                                            Foto: Werner Heisenberg  | Wikimedia Commons / Public domain

Uranovou rudu získávali Němci z Belgického Konga, uran se těžil také v Jáchymově, Štěchovicích, Příbrami či Brně. Zdrojů tedy bylo teoreticky dost, ale Němci ve výzkumu i těžbě zaspali. Navíc ambiciózní Heisenberg soupeřil s dravým Diebnerem a vzájemně si své poznatky nesdělovali. Výzkumných skupin však bylo mnohem víc – pracovali na něm vědci kolem Manfreda von Ardenneho i experti pod vedením Ericha Schumanna. Některé aktivity se překrývaly, a celkově tak byl tento systém výzkumu značně neefektivní. Zatímco Američané v projektu Manhattan dokázali soustředit veškerý výzkum pod jednu střechu a jedno vedení, Němci měli až do konce války několik menších týmů pracujících odděleně. Celkově byl ale německý výzkum jaderné bomby o několik řádů menší než ten americký – jak co do počtu angažovaných vědců, tak i finančního rozpočtu.

Dalším problémem bylo, že Hitler v bombu nikdy příliš nevěřil. Chtěl stavět monstrózní tanky a děla, fascinovaly ho různé okultní nesmysly, ale nikdy plně nepochopil význam atomové bomby. Z toho důvodu na její výzkum nikdy nepřidělil dostatečné finance, a z dnešního pohledu tak byl celý výzkum beznadějně pomalý a podfinancovaný. Spojenci získali zajímavé informace poté, co na konci války zavřeli všechny hlavní německé fyziky do internace. Nastražili na ně odposlechy, takže mohli nerušeně poslouchat, jak se Diebner hádá s Heisenbergem a dalšími o tom, kdo komu co řekl či neřekl. Němci doslova zuřili nad tím, že prohráli závod s Američany, kteří shodili bomby na Hirošimu a Nagasaki. Neděsily je strašlivé oběti, ale pouze to, že nebyli první. Rozhodně také není pravda, že němečtí vědci měli nějaké morální zábrany a snažili se výzkum bomby brzdit, aby Hitler nedostal zbraň včas. Právě naopak – do poslední chvíle dělali všechno pro to, aby uspěli.

Kromě decentralizovaného výzkumu jim ale klacky pod nohy házely také masivní spojenecké nálety, které neustále narušovaly výzkumné práce. Ty se částečně přesunuly pod zem, ale i tak měli Němci spoustu problémů. Při jednom experimentu vyletěla do povětří celá Heisenbergova laboratoř. Spojenci také zorganizovali operaci Telemark, při níž se jim podařilo za pomoci norských odbojářů poškodit továrnu na těžkou vodu. Když v ní Němci obnovili výrobu, Britové ji vybombardovali, takže se nacisté nakonec pokusili přemístit výrobu do Německa. Při přepravě se však Britům podařilo technologie zničit, když potopili trajekt na jezeře Tinnsja. Pro německý výzkum jaderné bomby to byla významná komplikace, která výzkum značně zpomalila.

Psali jsme:Granátomet M79 ničil živou sílu i bunkry

Němcům se také nikdy nepodařilo zahájit průmyslovou výrobu plutonia, bez níž by bombu nebylo možné vyrobit. Spojenci dokonce uvažovali o tom, že Heisenberga zavraždí. Příležitost se jim naskytla, když v prosinci 1944 přednášel v Curychu. Jejich agent ho ale nakonec nezabil, protože z přednášky vyplynulo, že Němci ve výzkumu nijak zvlášť nepokročili, což Heisenberg otevřeně přiznal svým kolegům. Paradoxně si tak zachránil život. Sečteno a podtrženo – nacisté nebyli nijak zvlášť blízko sestrojení jaderné bomby. Není pravda, že bombu sestrojili, ani že ji měli ukrytou ve štolách v Sovích horách, kde budovali své podzemní město. Všechny zkazky o experimentálních bombách a tajemných výbuších jsou pouze mýty a s reálnou atomovou zbraní nemají nic společného.

Zdroj: warhistoryonline.com, defensemagazine.com