Když Itálie vstoupila do 2. světové války, ostrov Malta se okamžitě ocitl pod palbou. Jedinou dostupnou obranou byly tři letouny Gloster Sea Gladiator, které se měly postavit celému italskému letectvu – a to se také stalo. Překvapivě obstály a daly maltskému lidu naději. 

Když začala druhá světová válka, měla Británie v držení středomořský ostrov Malta. Její poloha měla velký význam nejen během války, ale i obecně, protože byla důležitou spojnicí pro Gibraltar a Suezský průplav. Poloha Malty byla také nebezpečná, protože představovala poslední překážku mezi Sicílií a italskou kolonií Libyí v severní Africe.

Před vstupem Itálie do války se uvažovalo o tom, že britská vláda daruje Maltu Italům jako úplatek za to, že do konfliktu nevstoupí. Naštěstí se do věci vložil premiér Winston Churchill, který kdysi ostrov nazval "nepotopitelnou letadlovou lodí", a pomohl tento nápad ukončit. Toto rozhodnutí bylo klíčové, protože Itálie se brzy připojila do války na straně mocností Osy, a to 10. června 1940.

Psali jsme:Japonský útvar 731 a děsivý pohled do útrob vyhlazovacího pekla v Mandžusku

Foto: Gloster Sea Gladiator Mk.I „Faith“ v září 1940 | Wikimedia Commons / Public domain

Téměř okamžitě po vstupu do druhé světové války se Itálie na Maltu zaměřila a začala ji bombardovat. Počínaje 11. červnem podnikla italská Regia Aeronautica několik útoků na ostrov pomocí svých jednoplošných stíhaček Macchi C.200 Saetta a bombardérů Savoia-Marchetti SM.79 Sparviero. Italské letectvo se soustředilo zejména na přístav Valletta, přičemž tato oblast v součtu zažila jedno z nejprudších bombardování v historii války.

Navzdory významu Malty pro britské úsilí o udržení Suezského průplavu nebyly na ostrově umístěny prakticky žádné britské jednotky. Když Italové zahájili bombardování, neměla Malta téměř žádné prostředky na svou ochranu. Pomoc přišla v nečekané podobě.

Na ostrově se v té době nacházel komodor letectva Foster Maynard. Objevil několik beden s rozebranými dvouplošníky Gloster Gladiator z roku 1934. Zanechala je po sobě hostující letadlová loď a poté, co získal od královského námořnictva povolení k jejich použití, začali mechanici tři z nich znovu sestavovat a zbytek ponechali na náhradní díly a zálohy.

Psali jsme:Orlice po válce – poválečné využití německých obrněných transportérů

Dvouplošníky Gladiator se do vypuknutí války staly téměř zastaralými. Tyto letouny měly maximální rychlost jen asi 410 km/h – podstatně méně než moderní italské letouny – ale snadno se ovládaly, byly odolné a obratné. Ze šesti dobrovolných pilotů předtím na Gladiatoru létal pouze jeden. Po mimořádně rychlém výcviku se však jednotka stala známou jako Station Fighter Flight RAF.

V průběhu následujících deseti dnů se těchto šest pilotů utkalo s italskými stíhacími letouny na obloze nad Maltou. Gladiatory létaly neohroženě a byly efektivní. Ve skutečnosti byli italští piloti nuceni začít létat více defenzivně, což způsobovalo, že ztráceli přesnost a shazovali bomby mimo cíl. Několik italských letadel bylo sestřeleno, přičemž do konce července bylo vyřazeno pouze jedno britské letadlo.

Jeden z pilotů, letecký poručík James Pickering, o několik let později vzpomínal, jaké to bylo vzlétnout k obloze v jednom z těchto letadel. "Vzlétali jste v Gladiatorech s některými z mála Hurricanů, které jsme na ostrově měli, a mířili jste k Italům," vysvětloval. "Někdy se nad námi hemžilo mračny více než sto bombardérů a stíhaček. A pak jste byli za chvíli sami – všechno ostatní vás předstihlo." Není přesně jasné, jak a kdy si tři Gladiatory vysloužili své přezdívky, ale nabídli Malťanům přesně ty pocity, podle kterých byli pojmenováni – Naději (Hope), Víru (Faith) a Lásku (Charity).

Do konce června bylo na Maltu dopraveno několik stíhaček Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire, aby pomohly proti Italům posílit obranu. Samy však na jejich odražení nestačily, a tak Gladiatory pokračovaly v boji po boku těchto modernějších stíhaček. Téměř dva a půl roku pokračovali Němci a Italové v bombardování Malty v naději, že ostrov donutí ke kapitulaci. Nečekali však, že tři Gladiatory poskytnou Malťanům něco, v co mohou doufat. Díky této naději se Malťané dokázali udržet i proti obrovské přesile.

Dva Gladiátory havarovaly a další dva byly sestaveny, aby je nahradily. Charity byla sestřelena 31. července 1940. Její pilot, Flying Officer Peter Hartley, se v 9.45 spolu s dalšími piloty F. F. Taylorem a Flight Lieutenantem "Timber" Woodsem vydal zachytit SM.79 doprovázený devíti CR.42 z 23° Gruppo. Během souboje CR.42 pilotovaný Serg. Manlio Tarantino Hartleyho Gladiator sestřelil. Hope byla zničena na zemi nepřátelským bombardováním v květnu 1941. Trup Faith je dnes vystaven v Národním válečném muzeu ve Fort St Elmo ve Vallettě. Osud postupně nejméně pěti dalších Gladiátorů, které se účastnily akcí nad Maltou, není dobře zdokumentován.

Zdroj: warhistoryonline