Podle ruských hodnocení je význam letounů typu AWACS na ukrajinském bojišti velmi vysoký, avšak ruské letectvo má extrémně omezenou flotilu takových letounů. K dispozici má prakticky jen pár letounů A-50U na bázi Il-76. Nový typ Berijev A-100 Premjer je stále ve zkouškách a jeho budoucí výroba bude trpět těžce dostupnou nosnou platformou, kterou je opět víceúčelový letoun Il-76 (novější verze). 

Stavba nových strojů AWACS na bázi Tu-214 nebo SSJ-New je také během na dlouhou trať. Podle ruského vojenského experta Ilji Kramnika by bylo alespoň částečným a rychlým řešením vybavení starých transportních letounů Antonov An-12 radary Irbis montovaných do stíhaček Su-35S. A než by byly dodány nové radary, bylo by možno použít jednotky ze stíhaček, které jsou momentálně v generálních opravách.

Informace z radaru (nebo i více radarů) Irbis by zpracovávalo na palubě An-12 čtyři až šest operátorů. Antonov An-12 (v kódu NATO "Cub") je sovětský čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun. Jde o vojenskou verzi civilního Antonovu An-10. Po více než tři desetiletí byl An-12 standardním nákladním a výsadkovým transportním letounem sovětského letectva. Celkem bylo postaveno 1 234 ks. Dva letouny An-12 sloužily také v československém letectvu.

Psali jsme:Ve štolách lomu Velká Amerika stále obchází duch mrtvého německého vojáka

Alternativně by bylo možno použít jako nosiče také letouny Tu-154 ze skladovacích zásob ruského ministerstva obrany. Tupolev Tu-154 (v kódu NATO „Careless“) je třímotorový úzkotrupý dopravní letoun středního doletu navržený v polovině 60. let v sovětské konstrukční kanceláři Tupolev. Během několika desetiletí přepravoval polovinu všech cestujících sovětské a následně ruské letecké společnosti Aeroflot a jejích dceřiných společností (137,5 milionů ročně nebo 243,8 miliardy km v roce 1990). Standardním letounem na ruských vnitrostátních trasách a trasách bývalých sovětských států zůstal až do poloviny prvního desetiletí 21. století. Do služby se dostal u 17 neruských leteckých společností a využíván byl i jako vládní letoun leteckých sil několika zemí.

Foto: Antonov An-12 | Sergej Tsvetkov

Pokud by byl takový improvizovaný program realizován, ruské vojenské letectvo by tak mohlo díky uvedené improvizaci během jednoho roku získat šest až osm letounů s dostatečnou schopností detekce většiny cílů na zemi i ve vzduchu.

Zdroj: eurasiantimes.com

Psali jsme:Střely Ch-BD pro bombardéry Tu-160M/M2