Po celou dobu 2. světové války, jako ostatně ve všech konfliktech, byla klíčovou složkou zpravodajská činnost. Velící důstojníci pověřovali své námořníky, vojáky a piloty shromažďováním důležitých informací, na jejichž základě pak mohli formulovat plány, jak vést boj proti nepříteli co nejefektivněji. Během severoafrické kampaně připadla část této práce skupině Long Range Desert Group (LRDG), jednotce specializující se na špionáž, nájezdy a průzkum za nepřátelskými liniemi.

Long Range Desert Group (Pouštní skupinu dlouhého dosahu) – původně Long Range Patrol (Patrola dlouhého dosahu) – založil v červnu 1940 major Ralph Bagnold. Může se zdát, že jde o netradiční volbu, protože před vypuknutím druhé světové války pracoval jako geolog, nicméně právě proto se Bagnold skvěle hodil. Velkou část svého výzkumu prováděl na cestách po Libyjské poušti, což znamená, že tuto krajinu důvěrně znal. Bagnold byl v Káhiře, když Itálie vyhlásila válku Spojenému království, a brzy bylo jasné, že severní Afrika se stane jedním z bojišť. Setkal se s vrchním velitelem na Blízkém východě generálem Archibaldem Wavellem a řekl mu, aby využil jeho znalostí oblasti a umožnil mu vytvořit průzkumnou jednotku, která by prováděla proti italským silám v Libyi záškodnické akce. Jeho žádosti bylo vyhověno.

Foto: Chevrolety štábní sekce LRDG | Wikimedia Commons / Public Domain

Psali jsme:Věrní až za hrob. Kdo byli lidé, které bolševici popravili s carskou rodinou?

Ralph Bagnold se nejprve obrátil na 2. novozélandskou divizi s žádostí o přijetí dobrovolníků do skupiny pro dálkový průzkum, protože se domníval, že Novozélanďané mají vlastnosti, které chtěl: jsou energičtí, inovativní, samostatní, fyzicky i psychicky odolní a schopní žít a bojovat v poušti. Záhy díky dobrovolníkům z řad Novozélanďanů disponoval polovinou počtu, který potřeboval, a brzy se k nim přidali vojáci z celého Commonwealthu. Začal výcvik, který měl zajistit, aby byli pro náročný úkol připraveni. Učili se, jak správně používat vysílačky a provádět demolice. A co je nejdůležitější, učili se, jak přežít v poušti a jak projíždět terénem a orientovat se v něm. Každý z nich měl také svou specializaci, například zdravotníka, spojaře nebo navigátora.

Jednotka se při cestování pouští spoléhala především na různá vozidla – džípy, chevrolety a fordy. Všechny typy byly optimalizovány pro dané prostředí. Aby nespotřebovávaly nadměrné množství paliva, měla většina z nich pohon na dvě kola a byla zbavena veškerého nepotřebného vybavení. Byly také vybavena pneumatikami pro jízdu na písku a dalšími doplňky, které jim umožňovaly provoz v drsných pouštních podmínkách. Nejdůležitějším prvkem byl sluneční kompas, který navrhl Bagnold. Magnetické kompasy nefungovaly přesně, když se nacházely v těsné blízkosti automobilu, a Long Range Desert Group si nemohla dovolit ztratit cestu.

Každou skupinu tvořili tři muži vybavení střelnými zbraněmi: Boysovy protitankové pušky, pistole Lewis, různé kulomety Vickers a protitankové kanóny Bofors ráže 37 mm, abychom jmenovali alespoň některé. Vojáci museli mít u sebe dostatek jídla a vody na tři týdny, benzin na 4000 kilometrů, navigační vybavení, zdravotnický materiál, náhradní díly a nářadí. Samotná strava nebyla jednoduchým úkolem, protože každý příslušník musel denně sníst 5000 kalorií, aby dostál požadavkům práce, kterou měl odvést. Po absolvování výcviku se Long Range Desert Group zapojila do řady různých misí: úderů na italské jednotky, mapování terénu, přepadávání konvojů a spolupráce s dalšími speciálními jednotkami. Jejich nejdůležitější úlohou byla "silniční hlídka", která probíhala na trase z Tripolisu do Benghází.

V této fázi války měly skupiny základnu v Siwě a střídaly se v hlídkách podél silnice; jedna hlídala silnici, druhá ji jela vystřídat a třetí se vracela na základnu s informacemi pro velitelství. Od 2. března do 21. července 1942 byla silnice pod neustálým dohledem a LRDG byly schopny předem varovat Brity před jakýmkoli pohybem nepřítele. Úkoly Long Range Desert Group se neomezovaly jen na sporadické útoky – podílely se i na větších ofenzívách. Během operace Caravan, která byla součástí operace Dohoda, měli jejich příslušníci za úkol zaútočit na italské jednotky střežící letiště v Barce. Jednotka čítající pouhých 47 mužů pod velením majora Johna "Jakea" Easonsmithe urazila ohromující vzdálenost 1860 km pouští, aby dosáhla svého cíle.

Psali jsme:Torpédové čluny PT byly za druhé světové války obávané a jejich zbraně smrtící

Byli rozděleni do dvou samostatných hlídek, z nichž jedna měla zaútočit na letiště a druhá měla odvést pozornost na hlavní kasárna a železnici ve městě. Při útoku na letiště bylo zničeno 35 nepřátelských letadel. Akce byla mimořádně úspěšná i přesto, že 10 mužů padlo do zajetí a 8 dalších utrpělo zranění. To, na co se nakonec Long Range Desert Group specializovala, byla pouštní navigace. Nejlépe to vysvětlil historik brig. Julian Thompson: "Byli naprosto spolehliví. Pokud řekli, že dorazí v určitý čas na přesně určené místo v poušti vzdálené 1000 mil, téměř vždy tak učinili." Právě proto se tyto skupiny podílely na přepravě příslušníků speciálních sil SAS v severní Africe.

Měli za úkol vyzvednout 55 britských výsadkářů po útoku na nepřátelská letiště. LRDG se své role zhostily bezchybně a bez problémů vyzvedly zbývajících 21 přeživších. Pro jejich další misi bylo rozhodnuto, že jednoduše dopraví SAS k jejich cílům. Dne 8. prosince 1941 vzalo 20 příslušníků LRDG dvě přepadové skupiny SAS k útoku na letiště v Tametu a Sirte. Skupina úspěšně vyhodila do vzduchu 24 letadel. Pozdější spolupráce mezi nimi přinesla další úspěchy – 37 letadel bylo zničeno na letišti Agedabia a 27 při sekundární misi na Tamet. Jack Mann, poslední žijící člen LRDG k roku 2022, vzpomínal, že byli vnímáni jako "taxislužba, protože vás mohou vzít kamkoli. Znali poušť."

Po kapitulaci sil Osy v Tunisku v květnu 1943 se Long Range Desert Group přesunuly do Středomoří. Začali působit v jiné roli jako komando, přičemž si zachovali svůj primární účel: pozorování. Většinu času trávili sledováním pobřeží, takže mohli poskytovat cenné informace o pohybu německých lodí. To umožňovalo Královskému letectvu (RAF) podnikat útoky proti těmto plavidlům. LRDG také podnikaly silniční útoky na Němce. Přestože strávili velkou část války v severní Africe, právě v této nové fázi utrpěly nejtěžší ztráty. Až do svého přesunu měly jen 16 padlých a 24 nezvěstných mužů v boji. Během měsíce bojů v Řecku jich však bylo zabito 41 a dalších 50 bylo zajato.

Příslušníci Long Range Desert Group podali na ministerstvo války žádost o převelení na Dálný východ, kde by mohli bojovat proti Japoncům. Tato žádost byla zamítnuta a skupina byla v srpnu 1945 oficiálně rozpuštěna.
Získané poznatky a způsob jejich činnosti jsou dodnes přínosem pro způsob boje moderních speciálních sil. Muži, kteří bojovali v LRDG, přenesli získané poznatky zpět do svých zemí a ovlivnili vznik australské speciální letecké služby a novozélandské letecké služby. I ve Velké Británii byly dovednosti boje a přežití v poušti předávány dalším generacím.
LRDG se často připisuje zásluha za to, že byla prvním západním týmem pro speciální operace, od kterého se ostatní učili. Dovednosti, které její příslušníci během války prokázali, byly působivé, přičemž zakladatel SAS prohlásil: "Podle mého názoru byla LRDG nejlepší ze všech jednotek sloužících v poušti."

Zdroj: warhistoryonline