20. století bylo pro reputaci Německa kritické. Ultra nacionalisté, nacisté, ale i imperialisté vládli v době pro Německo nejtemnější. Berlín hrál přímou i nepřímou roli v několika genocidách, hlavně během Holokaustu a genocidě v Namibii, ale i během genocidy Arménů. Povíme si příběh německého důstojníka, který chtěl pomáhat druhým, i když to znamenalo jít proti rozkazům nadřízených.

Armin Wegner se narodil 16. října 1886 v Elberfeldu. Již od mládí byl zastáncem spravedlnosti a tak se rozhodl o kariéru právníka. Život se rozhodl zasvětit studiu práva, které postupně studoval v Striegau (dnes Strzegom v Polsku), Curychu, Vratislavi a Berlíně. Když vypukla Velká válka, jako vlastenec se dobrovolně přihlásil jako zdravotník do armády. Jako polní ošetřovatel sloužil v okupovaném Polsku, kde si vysloužil Železný kříž za obětavé ošetřování raněných pod silnou nepřátelskou palbou. Brzy byl povýšen na podporučíka. Chvíli sloužil na západní frontě v boji proti Britům a Francouzům, ale když se Osmanská říše připojila na stranu Německa, byl převelen k osmanské 8. Armádě. 

Foto: Armin Wegner na fotografii z roku 1916 v Baghdádu. V tu dobu již dokumentoval arménskou genocidu. | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Uzavření falaiské kapsy – masakr německé armády a skvělý spojenecký úspěch

V roce 1915 sloužil pod velením Colmara von der Goltze na Bagdádské dráze v Sýrii a Mezopotámii. Zde se stal očitým svědkem arménské genocidy a pochodů smrti. Jelikož byli Němci s Osmany spojenci, bylo zakázáno o arménské genocidě jakkoli informovat. Armin Wegner ovšem věděl, že to, co se děje, není správné. Neuposlechl tedy rozkazu a pořídil stovky fotografií a shromáždil obrovské množství důkazů a informací o arménské genocidě, včetně rozhovorů, dopisů, ale i rozkazů, poznámek a dokumentů. Něco takového nemohlo procházet navždy a tak požádali Osmané německé velení o zatčení Wegnera. Wegner byl nakonec v roce 1916 zatčen a deportován do Německa. Mnoho jeho fotografií bylo zabaveno a zničeno, ovšem podařilo se mu několik desítek negativů propašovat do Německa v tajné kapse svého opasku. 

Wegner se Arménů zastával po válce i v Německu, a snažil se poukázat na skutečnost, že německé politické i vojenské vedení o genocidě ví a nijak se jí nesnaží zabránit. V roce 1919 v novinách Berliner Tageblatt uveřejnil otevřený dopis americkému prezidentu Wilsonovi s žádostí, aby v této věci zasáhl. V témže roce Wegner publikoval Der Weg ohne Heimkehr ( Cesta bez návratu ), sbírku dopisů které napsal během svého pobytu v Sýrii.

Oženil se s autorkou Lolou Landauovou a stal se z něj silný pacifista, jeho zkušenosti z války v něm zanechaly silnou stopu. V roce 1921 Wegner svědčil u soudu s Soghomonem Tehlirianem, arménským uprchlíkem, který přižil genocidu, který v Berlíně spáchal úspěšný atentát na osmanského politika Mehmeda Talata Pašu, architekta arménské genocidy. Wegnerova svědectví o arménské genocidě spolu s důkazy stačily na to, aby byl Soghomon Tehlirian zproštěn viny.

Foto: Arménská genocida si vyžádala životy zhruba 1,5 milionů Arménů | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Děsivý příběh muže, který za 2. světové války sloužil na německé ponorce U-96

V roce 1922 Wegner publikoval Der Schrei von Ararat ( Výkřik z Araratu ), apel za práva arménského lidu.  V polovině 20. let se stal jedním z nejpopulárnějších německých spisovatelů a zakladatelem německého expresionismu. V letech 1927-1928 pobýval v Sovětském svazu, konkrétně v Arménské sovětské socialistické republice. Wegner na základě své cesty napsal knihu Pět prstů nad tebou, která líčila hrůzovládu komunistického režimu a politické násilí sovětského komunistického modelu, přičemž předpovídal počátek Stalinismu.

11. dubna 1933, krátce po nacistickém bojkotu židovských obchodů , Wegner v otevřeném dopise Adolfu Hitlerovi odsoudil pronásledování Židů v Německu. 9. září byl Wegner zatčen gestapem a ve vězení byl pro své názory mučen. Následně pobýval rok v koncentračních táborech Oranienburg, Börgermoor a  Lichtenburg, odkud byl propuštěn v roce 1934. Po propuštění uprchl i se svou ženou do Říma, kde se domluvili na rozvodu. Wegner později prohlásil "Německo mi vzalo všechno... dokonce i mou ženu." Během svého pobytu v Římě se během druhé světové války snažil pomáhat Židům, ovšem nikdy se mu to plně nepodařilo, což si do konce svého života vyčítal, že se mu během druhé světové války nepodařilo nikoho zachránit.

Foto: Armin Wegner pořídil několik stovek fotografií dokazující nelidské zacházení a cílené vyvražďování mužů, žen i dětí. Většina fotografií ovšem byla Turky zničena. | Wikimedia Commons / Public domain

V roce 1956 byl Wegner oceněn Řádem za zásluhy Spolkové republiky Německo, v roce 1967 mu spolek Jad Vašem udělil titul Spravedlivý mezi národy. O rok později byl dekorován arménským Řádem svatého Řehoře Iluminátora.

Armin Wegner zemřel 17. května 1978 ve věku 91 let. Jeho popel byl později převezen do Arménie, kde byl uložen na čestné místo u věčného plamene památníku arménské genocidy v Jerevanu.

Zdroj: SOFREP