Většina lidí zajímajících se o 2. světovou válku určitě slyšela o sovětském odstřelovači Vasiliji Zajcevovi, kterého lidem připomněl zejména válečný film Nepřítel před branami. Vasilij Zajcev si svou slávu vybojoval především v ruinách Stalingradu, avšak v troskách Stalinova města na Volze své střelecké umění předvedli i další sovětští odstřelovači. Jedním z nich byl i Maxim Alexandrovič Passar.

Maxim Passar se narodil 30. srpna 1923 ve vesnici Nižnij Katar na sovětském Dálném východě do rodiny lovců kožešin. Právě díky tomu, že se společně se svým otcem účastní lovů již ve velmi útlém věku, stal se z něj brzy fenomenální ostrostřelec. Jeho muška je tak přesná, že je schopen např. veverky střílet přímo do očí, aby poškodil co nejmenší část jejich kožešiny. Stejně jako Fin Simo Häyhä, si i Maxim Passar "vypěstuje" neuvěřitelnou trpělivost, kdy na svou kořist, zatím stále v podobě zvířat, dokáže v mrazu čekat i dlouhé hodiny.

Maxim Passar se v únoru 1942 rozhoduje, že bude bránit "svou" velkou vlast. Do nejbližšího odvodního střediska v Troitsku to má 60 kilometrů pěší chůze. Po přijetí do řad Rudé armády je Maxim cvičen jako minometčík a to i přesto, že během výcviku mnohokrát prokáže své schopnosti výtečného střelce. Nakonec však nadřízení logicky rozhodnou o jeho převelení do odstřelovačského kurzu, kde Maxim absolvuje zkrácený výcvik, po kterém se stává příslušníkem 117. střeleckého pluku 23. střelecké (pěší) divize.

Psali jsme:Bez spojení není velení aneb poštovní holubi v 1. světové válce

Foto: Maxim Alexandrovič Passar | Wikimedia Commons / Public domain

Následuje přesun ke Stalingradu, kde se Passar od července 1942 v donské stepi účastní nesmírně krvavých bojů. Již o měsíc později má na kontě 56 zabitých nepřátelských vojáků. 28. září si pak do deníku zapisuje svůj 100. odstřel. V říjnu je za své výkony dekorován Řádem Rudého praporu. V listopadu 1942 se jeho skóre rozroste na 152 zabitých nepřátel. I přesto, že je v prosinci zraněn, zůstává po ošetření u svého útvaru. Když nemůže sám aktivně bojovat, cvičí nové odstřelovače. Passarovy válečné úspěchy včetně jeho snímku se objevují hned v několika sovětských novinách a Němci na něj následně vypíší odměnu 100 000 marek.

Foto: Sovětská pěchota útočí ve Stalingradu | RIA Novosti archive, image #44732 / Zelma / CC-BY-SA 3.0

22. ledna 1943, pár dnů před konečným sovětským vítězstvím u Stalingradu, nastupuje 117. střelecký pluk do útoku na vyčerpané útvary 6. německé armády ve stalingradském kotli. Zteče německých pozic se zúčastní i Maxim Passar. Obě strany tehdy utrpěly těžké ztráty včetně slavného odstřelovače, kdy Passar umírá během likvidace obsluhy nepřátelského kulometu, když ho zasahuje přesně mířená dávka střel. V době své smrti měl na kontě úctyhodných 237 potvrzených odstřelů. Maxim Alexandrovič Passar padl ve věku pouhých 19 let. Nominace na posmrtné udělení Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu byla v dubnu 1943 zamítnuta a Maxim Passar byl in memoriam dekorován "pouze" druhým Řádem Rudého praporu. Až v roce 2010 byl posmrtně jmenován Hrdinou Ruské federace.

Psali jsme:Lev v područí orlice aneb československé ruční zbraně v německé armádě

Zdroj: Druhá světová válka