Britská gardová obrněná divize vjela 3. září 1944 do Bruselu, což vedlo nizozemskou královnu Wilhelminu k tomu, aby ze svého sídla v Londýně odvysílala vzkaz svému lidu, který již čtyři roky snášel německou okupaci: „Krajané, víte, že se blíží naše osvobození.“ Mysleli si to všichni. Bohužel pro většinu země to bylo jen zbožným přáním.

Wehrmacht, který se zdál nezastavitelný, když do západní Evropy v roce 1940 vtrhl, byl nyní nucen krást jízdní kola, aby blížícím se spojeneckým jednotkám z Francie a Belgie unikl. Mezi dalšími vozidly, která nacističtí vojáci ukořistili, byly sanitky Červeného kříže nebo omnibus. Němečtí vojáci dokonce prchali na farmářském voze taženém koňmi – seděli na něm vedle klecí s kachnami, slepicemi a husami. Vše vypadalo na nejlepší cestě, nikdo nepochyboval, že sleduje rozklad německé armády.

Foto: Zajatí britští výsadkáři v Arnhemu | Bundesarchiv, Bild 183-S73820 / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Operace Bloudící duše: Psychologická válka ve Vietnamu určitých úspěchů dosáhla

„Dolle Dinsdag“ neboli „šílené úterý“ bylo vrcholem nacistického exodu, když se vojska 5. září 1944 definitivně stáhla z Francie a Belgie. Mezi Nizozemci se šířily se zvěsti, že polní maršál Bernard Montgomery má svá vojska připravena na hranicích Nizozemska a osvobození je jen otázkou krátkého času. Jistá žena v Eindhovenu napsala, že nedbalý ústup dříve hrozivé armády udělal nizozemským občanům velkou radost. Mnozí občané si podél ulice postavili židle, aby mohli sledovat ustupující vojska, ale ukázalo se, že tato podívaná neměla dlouhého trvání.

Když Montgomery zahájil pochod Nizozemskem, Němci se tvrdě bránili, což vedlo k deseti dnům brutální války a smrti tisíců spojeneckých vojáků a desetitisíců civilistů, kteří riskovali vše, aby Spojencům pomohli. Německá odveta proti Nizozemcům, kteří pomáhali Spojencům, byla neúprosná a pokračovala až do konce války. Pokus Spojenců vytlačit Němce z Holandska a získat tím rychlou cestu do srdce Německa – operace s krycím názvem Market Garden – byl naneštěstí, jak dnes víme, špatně koncipován. Bylo by zřejmě pro další vývoj války lepší se o něj ani nepokoušet.

Montgomeryho plán spočíval v obsazení 110 km silnice od hranic s Belgií do města Arnhem v Holandsku. Očekával, že ovládnutí této silnice bude klíčem k překročení řeky Rýn. Tím by se dostal před svého amerického soupeře, generála Omara Bradleyho. V důsledku toho by mu generál Dwight Eisenhower musel dát zelenou k postupu do Německa. Němci se však nehodlali vzdát bez boje.

Poté, co se s obtížemi prosadili v Nizozemsku tím, že se zmocnili kontroly nad průplavem Meuse-Escaut, bylo bolestně zřejmé, že Montgomeryho muži budou muset pro svůj postup vynaložit mnohem větší úsilí, než očekávali. Jak se britské jednotky přibližovaly, bystří nizozemští občané si všímali v chování německých vojáků změny. Zatímco ústup pokračoval, docházelo současně ke zřejmému pohybu části sil směrem k frontě.

Psali jsme:Nejničivější zbraň v historii lidstva - téměř 60 megatunová termonukleární puma

Spojenečtí plánovači nepředpokládali rychlost a odhodlání německé armády přeskupit se a odpovědět na Montgomeryho útok. Nizozemské podzemí se snažilo Montgomeryho varovat před nebezpečím, ale ten byl pevně rozhodnutý postupovat do Německa a jejich prosby nevyslyšel.

Operace Market Garden tím byla v podstatě od počátku předurčená k nezdaru, protože přístup založený na nepodloženém podcenění schopností nepřítele, je v dějinách vojenství opakovaně ten nejhorší možný. Plán se skládal ze dvou částí: Operace Market měla být vzdušným útokem za účasti americké 101. a 82. výsadkové divize. Měly se zmocnit přechodů přes velké řeky a kanály od Eindhovenu po Nijmegen. Mezitím měla britská 1. výsadková divize seskočit s polskou brigádou, aby se zmocnila mostu přes řeku Neder Rijn.

Druhou částí plánu byla operace Garden. Tento plán zahrnoval vyslání britských tanků do Arnhemu s využitím mostů zajištěných výsadkovými jednotkami. Zpočátku šlo vše podle plánu. Poté, co americké bombardéry zaútočily na cíle v Arnhemu a jeho okolí, do Holandska seskočilo 20 tisíc výsadkářů. Obyvatelé Oosterbeeku poznali, že taktické bombardování znamená příchod spojeneckých jednotek, a vyšli jim vstříc s povozy, aby jim pomohli převézt zásoby. Ochotní místní obyvatelé se však ukázali být pro vojáky překážkou a zpomalovali jejich postup.

Nedaleký německý prapor však radost obyvatel přerušil a zahájil brutální protiútok. Nizozemští občané s nasazením života vtahovali zraněné spojenecké vojáky do svých domovů, aby je ošetřili. Nakonec se spojenečtí výsadkáři ocitli hluboko na nepřátelském území s nedostatkem munice a bez posil.

Plán postupu do Německa nepočítal s žádnými opatřeními, jak se vypořádat s odhodlaným a připraveným nepřítelem, a jednotky, které nebyly zajaty, byly nuceny ustoupit. Skutečné škody však utrpěli nizozemští občané, jejichž domovy byly německými vojáky vydrancovány, domy byly vypáleny a během zimy 1944–1945 trpěli hladem – což vedlo k desítkám tisíc mrtvých civilistů. Když následujícího roku válka skončila, spojenecká vojska, která dorazila do Arnhemu, se setkala s lidmi tak vyhublými, že byli přirovnáváni k obětem koncentračních táborů. Tyto podmínky pomáhají podpořit tezi, že Market Garden mohl při osvobozování Nizozemska napáchat více škody než užitku.

Zdroj: warhistoryonline.com