Neznámý generál František Králíček: Vynikající velitel během polsko-ukrajinské a polsko-sovětské války
Před 100 lety vstoupily polské a ukrajinské jednotky do Kyjeva. Pro nás to má ale další, velmi zajímavý pohled, neboť velitelem polských vojsk byl Čech, generál František Králíček, kterého tu dnes však již nikdo nezná.
František Králíček se narodil 30. září 1861 ve Velešíně v Jižních Čechách do rodiny Václava a Kateřiny Králíčkových. Vstoupil do Rakousko-Uherské armády a absolvoval pěchotní kadetku v Łobzowu, což je dnes část Krakova a pokračoval na Akademii generálního štábu ve Vídni, kterou zakončil se skvělými výsledky v hodnosti majora. Od roku 1883 působil jako velitel 45. Pěšího pluku v jihopolském Sanoku. Roku 1912 měl být přeložen do Přemyšlu, ale nestalo se tak, ale byl povýšen na podplukovníka.
Foto: František Králíček | Wikimedia Commons
V letech 1914-1915 velel svému pluku během vleklé bitvy o Přemyšl. Po kapitulaci pevnosti byl v roce 1915 Rusy zajat a skončil v zajetí. Díky uzavření příměří mezi Bloševiky a Centrálními mocnostmi je v roce 1917 propuštěn a stal se velitelem pěší brigády a 36. pěší divize na Italské frontě. 12. června je povýšen na generálmajora.
Po kapitulai Rakouska-Uherska a kolapsu monarchie vstupuje do nově vzniklé polské armády a figuruje jako velitel 7. Pěší brigády, 4. Pěší divize. 20. září 1919 si mění jméno na více polské Krajowski.
Jako generál se účasní polsko-ukrajinské a polsko-sovětské války, kde velel skupině francouzského generála Laurenta Bonnina spadající do Hallerovy armády a Operační skupině "Krajowski", která bude později transformována na 18. Pěší divizi. Vede své jednotky do vítězné bitvy o Brody, nebo úspěšného překročení řek Wkra a Visla, pokračuje vítězně i v Polesí a na Volyni. V bitvě o Dubno se střetl s dvěma bolševickými jízdními divizemi Semjona Buďonného.
Foto: Fotografie z polsko-sovětské války | Wikimedia Commons
Své vynikající velitelské schopnosti projevil během bitvy o Varšavu, kdy jeho 18. Pěší divize, která spadala pod 5. Armádu generála Sikorského nejen že odrazila celou 15. Bolševickou armádu, ale zahnal je také 20 kilometrů na ústup. Zkušený velitel ale rozpoznal Bolševiky přichystanou léčku a tak své muže v pravý čas zastavil a vyhnul se tak pádu do obklíčení, což byl jeden z klíčových momentů polsko-sovětské války.
Pro skvělé velící schopnosti je v červnu 1919 povýšen na divizního generála a v roce 1921 přebírá velení IX. Sboru v Brestu Litevském. Za skvělé bojové výsledky a kompetentní velení je mu v roce 1921 uděleno nejvyšší polské vyznamenání, Order Virtuti Militari, zároveň i nejvyšší francouzské vyznamenání, Řád Čestné legie v hodnosti Důstojník. Je také držitelem 4 Válečných Křížů a Řádu Znovuzrození Polska, což je druhý nejvšší polský řád. 1. ledna 1922 odchází do důchodu ve věku 61 let po dlouhých 40 letech vojenské služby. 23. listopadu 1923 však umírá.
Jeho synem byl plukovník Wielisław Krajowski, kterého měl se svou manželkou, rozenou Janečkovou, který se významně podílel na chodu polské armády na Západě během druhé světové války
Za podnět k tomuto článku velmi děkuji svému polskému kamarádovi, Maciejovi Radwańskimu, který mě na Františka Králíčka upozornil.
Komentáře
Godot
14. 11. 2020, 04:48Trochu mi v článku nesedí data. Pokud se František Králíček narodil v roce 1861, pak by tvrzení, že:100:"Od roku 1883 působil jako velitel 45. Pěšího pluku v jihopolském Sanoku." znamenalo, že se stal velitelem pluku ve 22 letech.
To se mi zdá těžko uvěřitelné, vzhledem k personální politice RU armády, kde nepochybně nevládly v těch letech nějaké revoluční poměry.
Monarchista
10. 05. 2020, 17:30Petr Hertel / ČERT
Vážený pane, s vašimi závěry souhlasím. Snad jen ti zajatci z let 1920, seriozní prameny uvádějí číslo 80 000 lidí. Pokud těmto zajatcům nedáte najíst, žiji v zimě, já to považuji za pomalé vraždění zajatců, Poláci se vyznamenali i povražděním mise Červeného kříže. Rusové dostali od USA automobily a když si odváželi raněné, na hranici je Poláci roztříleli. Vozidla zabavili a svedli to na hordy "maroderu". ANO, Poláci snili a sní o vytvoření Velkého Polska.
Petr Hertel / ČERT
09. 05. 2020, 14:32Ad Josef Vojtíšek: Jistě je hodně "přitažené za vlasy" tvrzení, že by dokonce až 150 tisíc ruských vojáků v polském zajetí byla doslova povražděno (tam byla vysoká úmrtnost způsobená jinými faktory), ale je pravda, že ten katyňský masakr, spáchaný o dvě dekády později Stalinovou NKVD, s tím do souvislosti kladen je. Tu hranici (překračující tu původně vytyčenou tzv. Curzonovu linii) stanovil mír mezi Polskem a sovětským Ruskem v Rize z roku 1921 - a je tedy např. také fakt, že i Stepan Bandera zahájil svou kariéru ukrajinského nacionalisty primárně nikoliv odporem proti situaci na sovětské Ukrajině, ale proti polské nadvládě v té západní části Ukrajiny. Tak on tady byl taky problém toho, že sám ten polský stát v roce 1918 vznikal odtržením od ruského impéria (a Německa a Rakouska-Uherska), přičemž to samozřejmě navazovalo na ten starý polský stát, který zanikl ve druhé polovině 18.století parcelací mezi Rusko, Prusko a Rakousko. A ten starý polský, vlastně původně polsko-litevský stát zabíral (kromě Litvy) i obrovskou část Ukrajiny a Běloruska. Jenže když vezmeme, jak se ten polský stát v průběhu minulosti různě hýbal (a nakonec stačí, jak i mezi těmi světovými válkami byl oproti dnešku výrazně posunut ve směru západ-východ), tak si taky myslím, že ty dnešní hranice Polska, od roku 1945, jsou tak nějak historicky víceméně "spravedlivé", tzn. nejlépe odpovídající Polsku v době počátku jeho státnosti v 10.století (samozřejmě, vůbec neberu případné sny nějakých polských ultanacionalistů o "Velkém Polsku", sahajícím od Labe po Dněpr)...
Josef Vojtíšek
09. 05. 2020, 11:07Je potřeba podotknout, že dobyté území měli po válce Poláci vrátit Sovětskému Rusku podle Versailských dohod. Čarou nové Polsko Ruské hranice byla stanovena Cursonova linie. My jsme podle těch dohod Polsku dali půl Těšína. Poláci se ale nestáhli a dobyté území protiprávně okupovali až do r.939. Při dobytí území v r.1919 zajali na 150 000 ruských vojáků a všechny povraždili. na tomto území prováděli vyvražďování Ukrajinců a Židů, a občas i volyňských Čechů. Teprve Molotov se s Němci dohodl, že toto území nebudou obsazovat a nechají ho právoplatnému majiteli - SSSR. Proto na toto území vstoupil v r. 1939 Sovětský Svaz. Ta po 1.v.v. dohodlá Curzonova linie v púodstatě tvoří i dnešní hranici mezi Polskem a bývalým, SSSR - Poláci nemají jakékoliv právo žádat je zpět a ani je to nikdy nenapadlo. Jenom nenávist mezi Poláky a Ukrajinci zůstává a i Katyň má s tímto souvislost.
Petr Hertel / ČERT
08. 05. 2020, 12:38Jen taková úplně všeobecná poznámka, když už je tu zmíněna ta česká tématika (v případě generála Králička)... Tak ta polsko-sovětská válka byla primárně důsledkem té poněkud expanzivní politiky vlastně staronového polského státu od sklonku roku 1918 (čili snaha urvat si pro sebe opět kus Ukrajiny na úkor navenek tehdy se rozpadajícího ruského impéria), čili politiky, která se krátce předtím projevila i tou tzv. sedmidenní válkou s ČSR o Těšínsko v lednu 1919. To se pak odrazilo i v jisté neochotě z československé strany příliš se solidarizovat s Polskem, když se průběh polsko-sovětské války obrátil a Rudá armáda se naopak přiblížila k Varšavě (než zase došlo k tomu tzv. "zázraku na Visle"). Tak asi je obecně známo, že ty vztahy mezi ČSR a Polskem po celé období mezi světovými válkami nebyly obvykle příliš vřelé, a nerozhodl třeba ani zájem Francie, aby se i Polsko přidružilo k tzv. Malé dohodě (tj. bloku ČSR, Jugoslávie a Rumunska, což by konkrétně přivítalo i Rumunsko, ale proti čemuž se postavil Edvard Beneš jako náš ministr zahraničí)...