Ženy za kniplem nebyly v době druhé světové války žádnou výjimkou. V Sovětském svazu létaly nad frontou v bombardérech i stíhačkách. Němci z nich měli hrůzu a říkali jim Nachthexen – Noční čarodějnice. A pilotky si tento název hrdě nechaly.

Sověti postavili tři letecké pluky, které byly složeny výhradně z žen, dobrovolnic. Jednomu z nich, tamánskému gardovému nočnímu bombardovacímu pluku, Němci přezdívali Noční čarodějnice. Stíhací pluk měl zase dokonce i pozemní personál složený pouze z žen, což byl unikát v rámci celé války.

Foto: Němci měli ze sovětských pilotek hrůzu a říkali jim Nachthexen – Noční čarodějnice

Psali jsme:Zemřu, ale děti neopustím - příběh Janusze Korczaka

V řadách stíhacího pluku létala také mladičká Lidie Litvjaková, rodačka z Moskvy. Létání milovala, ve svých patnácti letech pilotovala sama letadlo, přesto ji do letectva napoprvé nevzali, pro nedostatek zkušeností. Jenže v říjnu 1941 byla situace na frontě zlá a letectvo potřebovalo každého, a tak velitelka stíhacího pluku a legendární pilotka Marina Rasková Lilku, jak se Litvjakové začalo říkat, přijala.

Po výcviku se ihned zapojila do bojů nad Saratovem. A brzy si začala připisovat první sestřely. Za oběť jí padlo i německé stíhací eso Erwin Maier. Jak přibývala vzdušná vítězství, tak se šířila i sláva Litvjakové. Jenže na tu čekala záhy osudná zkouška.

Foto: Lýdie "Lilka" Vladimirovna Litvjaková s kolegyněmi

Její letadlo bylo zasaženo nad německým územím a Litvjaková musela nouzově přistát. Záhy se k ní přiblížila hlídka a statečná pilotka po ní začala pálit z pistole. Němci by jí nakonec přemohli, ale nad místem se objevil jiný sovětský letoun a palbou z kulometu zahnal útočníky. Rychle přistál vedle Litvjakové a vzal ji na palubu. Za tento čin získala Lilka Řád rudé hvězdy. Létání jí přineslo také lásku. V elitní stíhací jednotce, kam ji převeleli, se seznámila s pilotem Alexejem Solomatinem a brzy si ho vzala.

Psali jsme: Stíhačka Buffalo: Američané s ní neuměli ale Finové si ji zamilovali a Sovětům s ní zle zatápěli

Čekaly jí další boje a při jednom z nich byla těžce raněna. Přes velkou ztrátu krve opět dokázala přistát na letišti. Lékaři jí dali dohromady a opět šla do boje. Sestřelila těžce bráněný pozorovací balón a získala Řád rudého praporu. Jenže válka nepřinášela jen úspěchy. V troskách svého havarovaného letadla našel smrt její manžel, ona sama byla opět těžce raněna, zachránila se skokem padákem, ale její nejlepší kamarádka Káťa Budanová ten den uhořela v jiném letadle.

Foto: Lýdie "Lilka" Vladimirovna Litvjaková

To vše začalo doléhat na její psychiku. V červenci 1943 vzlétala stále častěji k bojovým misím a vyčerpání na ní bylo již hodně patrné. Z letu, na který odstartovala 1. srpna 1943, se už nevrátila. Velení po ní vyhlásilo pátrání, ale její ostatky se podařilo najít náhodou až po válce. Dodnes nejsou známé příčiny, proč se její stroj zřítil. Na svém kontě měla 11 sestřelů. Posmrtně jí Michail Gorbačov udělil titul Hrdina Sovětského svazu.

Život Litvjakové dobře dokládá, jak vypadaly životy sovětských pilotek. Prchavé okamžiky slávy, někdy i láska, ale většinou tvrdá dřina, nebezpečí a smrt. V letadle havarovala i další pilotka Smirnovová, která pád přežila, ale pak spáchala sebevraždu. Olga Kolyševová narazila do země při střemhlavém letu. Seznam ztrát je hodně dlouhý. Přesto si pilotky vydobyly věhlas a Noční čarodějnice se staly postrachem německých pilotů.

Video: The Night witches / YouTube

Zdroj: Extrastory.cz