Rád bych varoval, že na následujících řádcích je pouze popis faktů. Nesnažím se o odhalení nějaké bombastické pravdy, či zásadního vojensko-historického objevu. Pouze přibližuji současný stav věcí. A ještě, a to bych opravdu nechtěl, aby tento článek byl vnímán coby bulvární senzace. No, názor si stejně udělá každý sám. A to je dobře. Tak hezkou zábavu.

Cílem tohoto, doufám hodnotného, článku není přednést pouze hrubý náčrt podzemního objektu, který tu zbyl po německé okupaci na území Prahy v letech 1939-45, ale trochu jej přiblížit a zaměřit se na některé dohady, fámy a polopravdy o nich kolující. Pražské podzemí ukrývá kilometry a kilometry kanálů, technických chodeb a kolektorů. Patří sem rovněž historické podzemí spojovacích chodeb, propojených sklepů (to zejména v té nejstarší části města na Starém městě). Všechno toto podzemí pochází v podstatě z celého časového průřezu pražské historie. Samostatnou kapitolu pak ovšem tvoří metro, ale tím se nyní nezabývejme...

Foto: Pražské podzemí ukrývá kilometry a kilometry kanálů, technických chodeb a kolektorů

Psali jsme:Wolfram von Richthofen - jeden ze strůjců letecké války nacistického Německa

Vzdušný prostor Protektorátu Čech a Moravy byl po většinu druhé světové války v relativním bezpečí jednak před nálety spojeneckých bombardovacích svazů, vlastně až do pozdního období války a obou únorových náletů, a jednak před událostmi na východní a západní frontě. Jak jsem již řekl, Praha byla bombardována za celou válku pouze až na jejím konci, a to pouze dvakrát. Právě proto, pro její bezpečí, prozatím mimo okruh doletu spojeneckých bombardérů, zde byla umístěna celá řada výrobních závodů, průmyslových instalací mnohdy předního válečného významu. Vzpomeňme závody někdejší vysočanské ČKD, vlastně v době okupace přejmenované na BMM (Boehmisch-Maehrisch Maschinnenfabrik), rafinerii v Kralupech nad Vltavou, Plzeňskou Škodu a další podniky mimo Prahu.

Dále pak v pozdějším období, spíše v období německých neúspěchů a s postupující frontou zejména z východu, byly na území Protektorátu umístěny důležitá vojenská zařízení rovněž strategického významu a i vyšších velitelských úrovní. Nacházely se v různém stadiu budování, od dokončených, až po pouze plánovaných. Za zmínku by stál třeba nezrealizovaný projekt továrny v lomech nedaleko obcí Bubovic, či spíše už Mořiny západně od Prahy blíže Berounu.

I. Objekt K-116, Továrna na letecké motory Junkers „Kali"

Právě tato někdejší podzemní továrna je jedním z takových instalací. Dnes nazvaný Objekt K-116 je situován jihozápadně od centra Prahy kolem půl hodiny jízdy autem z Václavského náměstí, v Prokopském údolí. Vede tudy trať Praha-Rudná-Beroun. Vedle ní se dlouhým údolím s romantickými skalami a bývalými lomy vinou Dalejský potok a silnice spojující dnešní čtvrť Stodůlky s Hlubočepy nedaleko Smíchova. Tehdy ovšem daleko za Prahou. Někdy tudy jezdívám vlakem domů do Rudné, je to místo odpoledních vycházek maminek s kočárky, sportovců všech myslitelných běhavých radovánek a ráj pro cyklisty. Ne vždy to bývalo jako dnes. Ještě v realtivně nedávných dobách bylo celé údolí o obou stranách plné lomů, továren a důlních provozů propojeno úzkorozchodnou železnicí napojenou přes různá překladiště na zmiňovanou trať.

Foto: Objekt K-116 je situován jihozápadně od centra Prahy

Psali jsme:75. výročí neuvěřitelného útěku spojeneckých zajatců 110 metrů dlouhým tunelem z německého lágru Stalag Luft III

Snad právě proto, pro přítomnost hlubokých podzemních prostor, dobré umístění, a stranou od nechtěných pohledů nežádoucích osob je během okupace zahájena výstavba podzemní továrny v opuštěném lomu. Tento podzemní objekt má dvojí historii, první část, provoz v době okupace. Ta je známá jen z části, tu snad možná trošku rozkryjeme v dalších řádcích. A tu současnou, bohužel stejně tak neméně neznámou, tu vám aspoň trošku přiblížíme. Samotné označení Objekt K-116 je spekulativní, objevuje se v běžně dostupné literatuře, tisku a i sem tam v nějaké televizní reportáži. Faktické označení se železnou a jedinou jistotou neznáme, pravděpodobně by mohlo znít VÚ 2508.

Většina verzí se shoduje, že v podzemních prostorách se nacházela výrobní pobočka koncernu Junkers. Zde probíhala, nebo měla probíhat hlavně výroba motorů, továrna měla mít vedle oficiálního, i kódové označení „Kali". Během válečného využití byl vnitřek továrny přestavován a adaptován. Byly vyraženy tři rovnoběžné tunely o délce kolem 300 metrů a výšce 8 metrů. V další fázi sem měly být zavedena železniční vlečka, údajně pro pancéřový vlak. Alespoň to zdroje tvrdí. Dle mého názoru, je to možná milná domněnka. Okolí před objektem nijak nenasvědčuje žádné stavební aktivitě v prostoru železnice s napojením na trať Praha-Rudná u Prahy- Beroun. Buď se to jednoduše nestihlo, nebo tam žádný vlak nikdy ani stát neměl. Spíše i samotné „tunely", nebo chcete-li štoly pak nasvědčují pozdější montáži výrobních linek a technických zařízení pro výrobu. Historka o vlaku může být smyšlená, stejně jako další „uliční" legendy. Dle kusých a hubených informací mají být patra lomu propojena svážnicí ústící u vrat. Otázkou tedy je, a to se pořád nedaří s jistotou objasnit, k čemu objekt sloužil. Většina zdrojů, jak jsem již řekl, hovoří o továrně na letecké motory, jiné prameny o motorech tankových. Potom by ale asi těžko byl provozovatelem továrny Junkers.

II. Přichází armáda

Po konci války byla továrna vystěhována, tedy spíše to, co se sem stihlo nastěhovat. A opuštěna. Nedá se dohledat jak dlouho továrna byla opuštěna, ale nějakou dobu v ní byly sklady zeleniny. Z té doby asi pochází výpovědi návštěvníků o jejím vnitřním stavebním uspořádání. S jistotou archivních pramenů lze dohledat, že od roku 1948 byl objekt v hledáčku armády. A od tohoto momentu začíná jeho druhý život.

Foto: Již od roku 1948 byl objekt v hledáčku armády

Armáda totiž hledala nějaký vhodný objekt pro zkoušky zbraní, ale lom prý pro takový účel nevyhovoval, přesto ve svém původním účelu fungoval asi do roku 1960 a továrna byla jeho faktickou součástí. Armáda však přichází znovu, koncem 60. let se totiž lom začíná rozšiřovat. Nastává období normalizace prostupující napříč celou československou společností, a s tím i opětovně sílící vliv sovětských poradců, kteří v podstatě byli přítomni na různých úrovních velení.

S počátkem 70. let, během stavebních prací, stále více okolí se uzavírajícímu lomu, také přichází přímou úměrou mnoho fám, polopravd a spíše smyšlenek, co by se mělo v Hlubočepích nacházet. Nechme je prozatím stranou. V 80. letech měl být objekt zásadně přestavěn (zase?) a razantně modernizován. Odborníci hovoří buď přímo o velitelském, nebo záložním velitelském stanovišti celého západního okruhu vojsk Varšavské smlouvy. S modernizací a stavebními pracemi bych souhlasil, ale domněnka o tak významném velitelském stanovišti, které v podstatě nevykazuje žádnou aktivitu vůči okolí je minimálně zvláštní. Možná se shodneme, že nějaký významný prvek velení je možné zde umístit. Avšak asi určitě ne celé velitelství tak velikého uskupení, jakým Západní okruh vojsk byl. Spíše by to bylo velitelství lokálního charakteru.

Foto: Okolí objektu K-116

Vzpomínám si na své působení během odborné praxe v rámci školy na ÚMČ P-7, kde prý babička jedné ze zaměstnankyň vzpomínala, že čas od času do objektu zajížděl určitý počet autobusů s pasažéry a zpátky se vracely prý prázdné.

III. Rozumný pohled na věc

Pod úrovní pražského povrchu vznikly v 70. letech podobně rozsáhlé stavby podzemních nemocnic v Krči, na Bulovce, zmíním také pražské metro s jeho druhým účelem coby ohromného krytu. Proč o tom píši, tyto kryty měly poskytnout v případě jaderného úderu krytovou kapacitu pro několik stovek osob, v případě OSM (Ochranný systém metra) až pro několik stovek tisíc obyvatel Prahy. Proto asi nejstřízlivějším tvrzením bude, že Objekt K-116 by mohl být podobným, jen daleko větším krytem poskytujícím ukrytí, dekontaminační jednotku, nemocnici, a možná i garáže techniky. Dále pak asi nějaké humanitární zásoby a zásoby vody. Jak se ale do objektu tedy dá dostat? Jestli splňoval funkci krytu, musel být přístupný velice rychle. Doslova pár chvil od vyhlášení radiačního poplachu. Takže buď je napojen na systém pražského Metra (nedalekou linku B), a později v další etapě provozu možná na kolektorovou síť.

Dnes je prostor objektu oplocen vysokým plotem s ostnatými dráty a cedulkami „Zákaz vstupu-střežený prostor". A to dokonce i na místech, kudy by jen těžko kdokoli hledal cestu, tím myslím ostrohy skal, lomové stěny a další těžko přístupná, až nepřístupná místa.

Řekneme si něco o tom, co jsem slíbil (a zatím)nedodržel. O každém vojenském objektu, jakkoli divně se chovajícím, nutně musí kolovat fámy. Tak tedy tady předkládám jednu s návazností na další pražské záhady z novější doby: Totiž údajná chodba vedoucí z objektu až někam pod Prahu. Nejčastěji se hovoří o Pražském hradě, Úřadu vlády a...já tomu říkám moskevský fenomén...tajném metru. Někde jsem se dočetl i o budování celého komplexu podzemního města. Jednoduše říkám, není to možné. Kam by se asi odvezla skrývka vytěžená už jen ze stavby oné údajné chodby. Když se na tuto záležitost podíváme ze širšího pohledu, vybaví se nám stavba jako Cheyenne mountain komplex, kdes sídlí americký NORAD. Tak něco takového u nás asi není...

Článek napsal autor, který je členem skupiny 2. světová válka