Winston Churchill byl mimořádný politik, který dokázal projevit odvahu jak na bojišti, tak na politické scéně. Pojďme si připomenout méně známou epizodu z jeho života, která se dokonale hodí do současné doby. 

V roce 1910, kdy se Churchill stal ministrem vnitra, trápila Londýn kriminalita velké komunity ruských Židů a revolucionářů (tím jsou myšleny všechny národnosti ruské říše), kteří z ruské říše utekli před antisemitismem nebo před pronásledování carskou policií. Jednalo se většinou o nekvalifikované a velmi chudé lidi, kteří měli velký problém se novému prostředí přizpůsobit a žili tak na okraji společnosti. Většina přistěhovalců se usadila ve čtvrti East End, kde začala žít vlastním životem a vyznávala vlastní zákony. Winston Churchill, oproti vládní politice, která vítala přistěhovalce prakticky bez omezení, protestoval a poukazoval na prudký nárůst zločinu a vražd. Avšak nebyl vyslyšen a zločinnost narostla do takové výše, že londýnská policie musela být vybavena brokovnicemi. Mezi ruskou přistěhovaleckou komunitou dělali největší problém zločinecké gangy a revoluční bandy, které chtěly vyvolat socialistickou revoluci a rozdělit majetek bohatých mezi chudé. K revoluci byli tito muži pak schopni použít jakýkoliv prostředků, takže rozdíl mezi kriminálníky a nimi nebyl prakticky žádný.  

V prosinci 1910 přepadla banda lotyšských anarchistů klenotnictví Houndsditch v Exchange Buildings, kde se měly nacházet klenoty v hodnotě 20 000 liber. Anarchisté o sobě prohlašovali, že nebyli žádní zloději, protože chtěli peníze použít na revoluci, která měla svrhnout tyranský režim a vysvobodit chudý lid z otroctví. Jenže během loupeže dobře vyzbrojení Lotyši tehdy zavraždili tři policisty, a čtvrtého vážně zranili. Dodnes se přesně neví, kolik lupičů vlastně bylo. Jeden postřelený anarchista George Gardstein na následky svých zranění později zemřel, po zbytku bandy se však jakoby slehla zem. East End pročesávalo 100 detektivů, avšak bezvýsledně a vrazi dál unikali. Nakonec přišlo na policii udání, že se v jednom domě v ulici Sidney Street ukrývají dva muži, kteří mají loupež na svědomí. Ráno 3. ledna obklíčilo celou ulici 200 policistů, kteří se téměř okamžitě ocitli pod palbou dvou Lotyšů –⁠ Svaarse a Sokoloffa. Anarchisté, jak se později ukázalo, měli lepší zbraně než policisté a velkou zásobu munice. Policisté měli k dispozici jen pistole a brokovnice a nevěděli si rady. Poprosili proto tehdejšího ministra vnitra Churchilla, aby přivedl vojáky. O hodinu později dorazil Churchill a 20 skotských střelců, kteří zaujali pozice v okolních oknech. Lotyši byli několikrát vyzváni, aby se vzdali, ale odpovědí byla vždy jen zběsilá střelba. Mezi vojáky a zločinci se proto rozpoutala divoká přestřelka, kterou ukončil až dým, který se objevil v oknech budovy. Dodnes se neví, kdo dům zapálil, avšak oheň se začal rychle šířit a střelba Lotyšů výrazně polevila. Na místě se objevili hasiči, ale Churchill jim zakázal oheň hasit. Nikdo z nich nesměl zasahovat, dokud se Lotyši nevzdají a hasičí měli pouze pokyn, ať zajistí, aby se oheň nerozšířil na okolní domy. Kolem 13 hodiny byl zastřelen Sokoloff, který neopatrně vykoukl z okna a stal se tak terčem pozorného vojáka. Svaars pokračoval ve střelbě až do 14:30, kdy se na něj zhroutila hořící střecha.

Psali jsme:Tanky Leopard 2 A4 pro Slovensko

Foto: Winston Churchill při obléhání na ulici Sidney Street | Wikimedia Commons / Public domain

Když střelba utichla, hasiči uhasili oheň, přičemž byl tehdy jeden z hasičů smrtelně zraněn padající zdí. Později se britské policii podařilo vypátrat dalších pět lotyšských anarchistů, kteří měli být do loupeže zapleteni, ale soud je postupně všechny osvobodil pro nedostatek důkazů. Churchill byl opozicí za své chování během obléhání na Sidney Street tvrdě kritizován, kdy mu bylo vyčítáno, že se svou přítomností na místě bitky chtěl jen zviditelnit. Některým politikům také vadilo, že zabránil hasičům, aby hořící dům s vrahy hasili. Toto nařčení Churchill rázně odmítal s tím, že nehodlal riskovat život jediného hasiče kvůli životům dvou gaunerů.

Churchill krátce na to navrhl v parlamentu nový přistěhovalecký zákon, který byl k žadatelům o azyl mimořádně přísný a nastavoval přistěhovalcům tvrdá pravidla. Zákon však parlament nepřijal. Jak je z výše uvedeného vidět, Británie měla problém s přistěhovalci již na začátku minulého století a tento problém trvá prakticky dodnes.

Zdroj: historie válek

Psali jsme:Dělostřelecké tvrze Bouda a Hůrka nabídnou na víkend rozšířený provoz i speciální trasy prohlídek