Tobruk byl za 2. světové války jediným hlubokomořským přístavem ve východní Libyi strategicky důležitým pro všechny bojující strany v severní Africe. Než do Tobruku dorazily britské jednotky, předchozí italská posádka vytvořila z přístavu hrozivě působící pevnost. Směsice spojeneckých sil včetně australských, polských, československých, indických a britských jednotek se jí však zmocnila a poté velmi dlouho úspěšně bránila tomu, aby padl zpět do rukou Osy. Vojáci byli v Tobruku odříznutí od ostatních spojeneckých armád a byli zde v roce 1941 vystaveni obléhání po dobu neuvěřitelných 240 dní. 

Foto: Australští obránci při obraně vnějších pozic obrany Tobruku | IWM / Wikimedia Commons / Public domain

Tobruk byl strategicky důležitým místem po tisíce let

Staří Řekové založili na místě dnešního Tobruku kolonii známou jako Antipyrgos, což znamená "naproti Pyrgosu", což je město na Krétě. Římané přeměnili město na pevnost, která střežila oblast Kyrenaiky a Saracéni. Vybudovalo také pevnost na severní straně přístavu.

Psali jsme:Incident v Tonkinském zálivu byl falešným důvodem pro vstup USA do války ve Vietnamu

Přístav byl důležitým místem po stovky let až do 19. století, kdy se dostal do hledáčku evropských zemí, které měly v Africe obchodní zájmy. Strategické využití Tobruku vyplývá z jeho přirozených vlastností významných i v moderní době - hlubokého a širokého přístavu, který nelze vyřadit z provozu bombardováním. Je také chráněn útesy směrem z vnitrozemí.

Italové drželi Tobruk celá desetiletí... a ztratili ho za pouhých 29 hodin

Když začala druhá světová válka, byla Libye kolonií Itálie, která ji vyrvala Osmanské říši v italsko-turecké válce v letech 1911-1912. V italských rukou byl Tobruk přebudován na zdánlivě nedobytnou pevnost, která střežila oblast Kyrenaiky. Spojenci zahájili útok, který dosáhl obranných linií přístavu v lednu 1941. K překvapení Italů i Němců prolomila vojska Commonwealthu opevnění "nedobytné" pevnosti za pouhých 29 hodin.

Tzv. Lord Haw-Haw se pokusil nahlodat morálku spojeneckých vojáků. Neuspěl.

William Joyce, známější jako lord Haw-Haw, britský kolaborant s nacisty, se pokoušel zlomit vysokou morálku obléhaných mužů v Tobruku častým rozhlasovým vysíláním, v němž muže nazýval "ubohými krysami z Tobruku". Naneštěstí pro Rommela, jehož Afrikakorps přístav obléhal, mělo toto vysílání nechtěný důsledek - ve skutečnosti morálku obránců Tobruku posílilo. Muži v přístavu brali Haw-Hawovy slovní útoky jako vyznamenání a na noční zábavu s jeho propagandistickým vysíláním se nadšeně shromažďovali.

Jeden ze spojeneckých obránců řekl, že "vysílání lorda Haw-Haw bylo světlým intermezzem každého dne v Tobruku. Nikdy nás nepřestal rozveselovat. I když nás často rušily nálety, každý bezdrátový přijímač, který ho naladil, měl jistotu velkého počtu posluchačů."

Psali jsme:Itálie a Velká válka – cesta ke „zmrzačenému vítězství“

V Tobruku byl zajat jihoafrický válečný hrdina Job Maseko. Ale boj proti Němcům nevzdal.

Job Maseko je jedním z nejznámějších jihoafrických válečných hrdinů. Byl členem domorodého vojenského sboru, nebojové jednotky černošských jihoafrických dobrovolníků, kteří vykonávali práce jako dělníci a nosiči. Maseko byl zajat v roce 1942 poté, kdy se jeho velitel v Tobruku vzdal Němcům. Jako válečný zajatec Maseko pokračoval v práci jako dělník pro Němce, tentokrát pracoval v docích při nakládání a vykládání lodí.

Vyrobil zde provizorní bombu z plechovky naplněné střelným prachem a umístil ji vedle několika kanystrů s palivem v lodním podpalubí. Bomba vybuchla a následné požáry loď zničily. Unikl Němcům a tři týdny šel pouští, až dorazil do El Alameinu. Za to Maseko obdržel Vojenskou medaili. Mnozí se domnívají, že kdyby šlo například o Brita, obdržel by rovnou Viktoriin kříž.

Mnoho Egypťanů bojovalo po boku Osy. Jejich cílem bylo odstranění britské nadvlády

Když se v červnu 1942 spojenecká vojska v Tobruku vzdala Rommelovi, mnoho místních Egypťanů propuklo v radost, protože jejich osvoboditel se blížil a vítězství nad Brity bylo nadosah. Nacisté si byli vědomi místní nechuti k Britům, a proto se postarali o to, aby propagandistickým vysíláním pomohli zažehnout oheň revoluce, nebo se o to alespoň pokoušeli. Mnoho budoucích vysoce postavených egyptských osobností jako Gamál Abdel Násir a Anvar Sadat revoluci připravovali přímo v Káhiře.

Když Sadat hovořil o situaci, řekl: "Egypt byl trpělivý. Trpěli jsme urážky a provokace a nyní jsme připraveni bojovat po boku Osy, abychom urychlili porážku Anglie." Egypťané tak toužili odstranit Brity, že vyslali letadlo - delegace se měla setkat s Rommelem a nabídnout mu v boji proti Britům podporu. Ale Němci letoun omylem sestřelili, protože si mysleli, že jde o letadlo RAF.

Zdroj: warhistoryonline