V současné době česká armáda výrazně modernizuje své obrněné jednotky. Pro AČR již byla objednána nová BVP CV90, armáda dostala i první tanky Leopard 2A4. AČR přitom plánuje další posílení svých obrněných jednotek v podobě až 77 nových tanků Leopard 2A8. Česká armáda a její obrněné jednotky tak prožívají největší změny v celé novodobé historii. V této souvislosti je třeba brát v potaz, že moderní obrněná technika je dnes vystavena mnohem většímu ohrožení než před několika desetiletími, za dob studené války. Mezi systémy působící proti obrněné technice totiž přibyly také bezpilotní prostředky – drony.

Právě drony, bezpilotní prostředky, se přitom ukázaly jako největší nebezpečí pro moderní obrněné jednotky. Dobře se to projevilo ve válce mezi Arménií a Ázerbajdžánem o Náhorní Karabach, proběhnuvší v roce 2020. Během této války byly drony masivně nasazovány, a to na obou stranách. A zejména ázerbajdžánské drony izraelské a turecké provenience dokázaly obrněným silám protivníka způsobit značné ztráty.

Stejně tak se ale schopnosti dronů ukazují i v současné ukrajinské válce, byť zkušenosti z jejich nasazení jsou poněkud rozporuplné. Kvalitní, moderní drony nasazované na obou stranách prokázaly svou vysokou účinnost. Nevýhodou těchto výkonných dronů je ale to, že v důsledku jejich vysoké ceny jich armády mají málo. Ale i levné, jednoduché drony íránské provenience hromadně nasazované ruskou armádou se ukázaly jako účinné. Nedokázaly sice způsobit ukrajinské armádě vyšší ztráty, přesto dokázaly obrněným jednotkám znepříjemnit život, a v mnoha případech zpomalily postup ukrajinských jednotek. I tyto konflikty tak ukázaly na význam dronů. Z toho ale vyplývá i potřeba obrany proti nim. Právě zajištění obrany proti dronům je tak jednou z největších výzev pro moderní armády.

Psali jsme:Německé protiletadlové obrněnce - byly krokem správným směrem?

Dosavadní zkušenosti z obrany proti dronům 

Zkušenosti z boje proti dronům – byť jsou relativně krátké – nám ukazují několik zajímavých poučení. V boji proti dronům se příliš neosvědčily klasické protiletadlové raketové systémy, u kterých by se přitom dalo předpokládat, že si s drony snadno poradí. Přesto tomu tak není, jak ukázal již konflikt o Náhorní Karabach. Zde především na arménské straně přinesly zklamání takové systémy, jako je systém SA-8 Gecko (arménské systémy přitom prošly modernizací). Ve ukrajinském konfliktu se ale projevilo, že drony jsou oříškem i pro moderní protiletadlové systémy, jako je ruský systém Pantsyr. Ani ty si i přes své vysoké kvality často nedokáží poradit s drony, protože drony se vyznačují nejen malými rozměry, ale i specifickou drahou letu a vysokou manévrovatelností. A lze předpokládat, že obdobné problémy s drony by měly i analogické západní raketové protiletadlové systémy.

Oproti tomu konflikt o Náhorní Karabach, ale i ukrajinská válka ukázaly poněkud překvapivou zkušenost. S drony si zde často dokázaly poradit i klasické protiletadlové kanony, a to i zdánlivě zastaralé typy. Např. v konfliktu o Náhorní Karabach největších úspěchů v boji proti dronům dosáhly ruské kulomety KPV ráže 14,5 mm, a lehké kanony 
Zu-23 ráže 23 mm. Tedy typy, které byly již považovány za zastaralé, a které se používaly jen pro úkoly palebné podpory pěchoty.

Obdobně vysokou účinnost v boji proti dronům prokázaly tzv. rušičky, tedy systémy, které ruší signál mezi dronem a operátorem, díky čemuž jsou schopny přivodit pád dronu. Je přitom zajímavé, že se víc osvědčily malé, lehké přenosné rušičky, než zdánlivě výkonnější těžké rušící systémy ruské armády. Díky tomu je možno zajistit obranu i malým pěším jednotkám. Rušičky se ale osvědčily i při obraně různých objektů, palebných stanovišť atd. Oproti tomu méně se osvědčily tzv. lapače, de facto další drony, které nesou síť, do které protivníkův dron zachytí, a tím přivodí jeho pád. I lapače mají svou perspektivu. V současné době ale nedokážou plně zajistit efektivní splnění svých úkolů, tj. zničení dronů protivníka.

Reakce světových armád a zástupců obranného průmyslu              

Na tento stav, na masivní nástup dronů, ale stejně tak i zkušenosti z boje proti nim, již reagují jak světové armády, ale i výrobci zbraňových systémů. Předně dochází k další renesanci malorážových kanonů. Ty již byly opakovaně odsouvány do muzeí, současné konflikty ale ukázaly, že malorážové kanony mají nadále svůj smysl. Nejedná se přitom jen o zmíněné sovětské typy, ale i o např. legendární kanony Bofors L-60/70. Vysokou účinnost prokázaly také starší německé samohybné protiletadlové systémy Gepard, vyzbrojené dvojicí protiletadlových kanonů Oerlikon KDA ráže 35 mm.

Psali jsme:Kam se ubírají vozidla technicals a guntrucky

Foto: Flakpanzer Gepard se na Ukrajině velmi osvědčil (květen 2023) | CNN / CC BY-SA 4.0

Stejně tak ale vznikají i zcela nové kanonové protivzdušné systémy, které jsou schopny plnit úkoly boje proti dronům. Zároveň tyto systémy jsou schopny plnit i úkoly protiraketové obrany, což zvyšuje jejich bojovou efektivitu. Jedním z těchto systémů je německý systém Oerlikon Skynex známé společnosti Rheinmetall. Jak naznačuje již název, tento systém představuje další rozvinutí 35 mm kanonů Oerlikon, použitých např. již v zmíněném systému Gepard. Oproti systému Gepard se ale systém Skynex vyznačuje otevřenou modulární architekturou. Díky tomu je systém mnohem pružnější, a lze jej přizpůsobit pro různé situace a různé úkoly.

Samotnou zbraňovou část systému Oerlikon Skynex tvoří kanon Oerlikon Revolver Gun MK3HLP ráže 35 mm (35x 228 mm), s kadencí až 1000 ran za minutu. Kanon Oerlikon je schopen střílet i moderní programovatelnou municí AHEAD. Díky tomu je schopen působit i proti rychlým a pohyblivým cílům, jako jsou nevypočitatelné drony. Schopnosti systému Skynex dál umocňuje i moderní software včetně moderního radaru X-TAR3D, zajišťující dobré situační povědomí.

Určitou zajímavostí systému Skynex je to, že díky jeho relativně malým rozměrům a modularitě je možno jej osadit na různé podvozky. Byla tak např. představena jeho varianta osazená na podvozek běžného nákladního automobilu MAN 6x6, bylo by ale možné jej osadit i na jiné podvozky s obdobnou nosností.

Velmi obdobným je systém Skyranger 35, další výrobek společnosti Rheinmetall. Systém Skyranger 35 představuje mobilní variantu staršího systému Skyshield. Systém Skyranger využívá revolverový kanon 35/1000 ráže 35x228 mm, je pro něj tedy k dispozici moderní munice s vysokým účinkem. Díky svému modernímu softwarovému vybavení je typ Skyranger schopen plnit širokou škálu úkolů.

Jakousi zjednodušenou variantou systému Skyranger 35 je typ Skyranger 30. U něj byl jako hlavní zbraň použit kanon KCE-ABM ráže 30 mm (30x173 mm). Kanon KCE-ABM se oproti kanonu Oerlikon Revolver Gun MK3HLP vyznačuje nižším dostřelem. Vzhledem k nižší ráži se vyznačuje i menším střepinovým efektem. Přesto i kanon KCE-ABM disponuje moderní programovatelnou municí s tříštivým efektem. Také systém Skyranger 30 disponuje kvalitním systémem řízení palby. Výhodou systému Skyranger je nižší hmotnost, a v neposlední řadě také nižší cena. Díky tomu systém Skyranger 30 zaznamenává značné obchodní úspěchy, a pořídilo si jej např. Německo, Rakousko či Maďarsko.

Foto: Systém protivzdušné obrany BOXER Skyranger 30 s 30mm kanónem Oerlikon | Boevaya mashina / CC BY-SA 3.0

Také v USA byl zkonstruován zajímavý systém boje proti dronům – jde o typ M-SHORAD. Typ M-SHORAD jako hlavní zbraň používá automatický kanon XM-914 ráže 30x113, který je kombinován s lehkými PLŘS Stinger (alternativou střel Stinger mohou být nové lehké rakety Coyote). Pozoruhodným prvkem systému M-SHORAD je i použití zdvojeného odpalovacího zařízení pro protitankové rakety AGM-114 Hellfire. K detekci cílů slouží primárně radar MHR izraelské společnosti RADA. Jako nosič systému M-SHORAD slouží známé obrněné transportéry Stryker. Typ M-SHORAD i díky své použité výzbroji představuje velice univerzální systém, schopný se vypořádat s širokým spektrem cílů.

Systémy Oerlikon Skynex či Skyranger 35/30, potažmo i americký typ M-SHORAD jsou bezesporu kvalitní. Tyto systémy ale i přes svou vysokou účinnost mají jednu zásadní nevýhodu – jsou velmi drahé. Komplikací je i relativně vysoká cena munice, a to jak v případě 35 mm munice, tak i specializované 30 mm munice (dražší než běžná munice 30x173 mm používaná např. v OT Pandur). Armády si jich proto mohou dovolit jen menší množství, a proto jimi vyzbrojují jen některé vybrané jednotky.

Stejně tak jsou i vzhledem ke svému podvozku tyto systémy vhodné jen pro jednotky, využívající vozidla s podobnými výkony. Např. zmíněný systém Skyranger 30 osazený na podvozek BVP Lynx se dobře hodí jen pro jednotky vybavené těmito BVP, případně i tankové prapory. Obecně tedy jen pro těžké obrněné brigády, které ale vždy tvoří jen jádro armád.

Jenže vedle těchto těžkých obrněných jednotek armády disponují i dalšími, lehčími jednotkami, používajícími jako nosné vozidlo lehké obrněné transportéry či obrněné automobily. Také tyto jednotky přitom musí mít zajištěnu svou obranu proti dronům. To naznačuje nutnost  i nějakých lehčích, byť méně výkonných protidronových systémů. Potřebu takovýchto systémů umocnily i zkušenosti z ukrajinské války, ale i z dalších současných konfliktů včetně různých asymetrických válek. V těchto konfliktech se totiž ukázalo, že obranu proti dronům je třeba budovat stupňovitě, tedy obdobně jako u klasických protiletadlových systémů. Lehčí, méně výkonné typy jsou proto umísťovány na úroveň rota atd. (mnohdy je třeba mít zajištěnu protidronovou obranu již u malých jednotek). Oproti tomu těžší, výkonné systémy jsou umísťovány na vyšší úroveň, k jednotkám např. na úrovni pluk či brigáda. Díky tomu lze dosáhnout nejen vyšší hustoty obrany proti dronům, ale také vyšší efektivnosti boje proti různorodému spektru dronů.

U takovýchto lehkých systémů, kterými jsou např. již zmíněné rušičky či lehké protiletadlové kanony, pak lze pozorovat jeden zajímavý jev. Tyto lehké systémy jsou pro zvýšení své efektivity, ale i díky své nízké hmotnosti často spojovány do podoby jednoho univerzálního systému. Například známá polská společnost WB Group představila již zmíněný kanon Zu-23 skombinovaný s výkonnou rušičkou. Spojení dvou zbraní do podoby jednoho systému pochopitelně zvyšuje účinnost palby, především pak pravděpodobnost zásahu cíle. A podobných systémů se již objevilo více. Lze také připomenout, že kanony Zu-23 jsou někdy kombinovány i s různými lehkými PLŘS, např. s typem Mistral či Igla. Je proto pravděpodobné, že brzy se objeví lehké systémy, které budou kombinovat všechny tři elementy, lehké kanony (nejen typ Zu-23, ale také např. 25 mm kanony KBA), rušičky a přenosné PLŘS. Po doplnění nějakým radiolokátorem pak může vzniknout velmi efektivní systém, schopný se vypořádat i s kvalitními a výkonnými drony.

Celkově se čím dál více ukazuje, že problematika boje proti dronům bude úkolem velice komplexním. Je to dáno i tím, že drony představují neobyčejně širokou rodinu systémů zcela odlišných kvalit a výkonů, od malých sebevražedných dronů až po těžké úderné typy, což samozřejmě boj proti dronům komplikuje. I proto se nelze spoléhat na nějaký jeden univerzální protidronový systém.

Na obraně proti dronům se tak budou podílet různé systémy o různém výkonu, ale také o různém dosahu. Jednotlivé jednotky budou své systémy boje proti dronům kombinovat, a to nejen podle velikosti jednotky, ale také podle jejich nasazení, podle jejich postavení na frontě atd. Nejúčinnější systémy boje proti dronům tak budou umístěny na nejexponovanějších místech, zatímco na méně náročných místech bude možno použít jen jednodušší, méně výkonné systémy (s tím, že definovat, které místo na frontě je nejexponovanější, je v soudobých konfliktech velice složité). Bez nějakého systému boje proti dronům se ale neobejde žádná větší jednotka.

Především je ale zřejmé, že je nutné mít obranu proti dronům dopředu vyřešenou. Mít promyšlenou její architekturu, způsob jejího nasazení. Je samozřejmě možné, že některé systémy boje proti dronům se neosvědčí – tak je tomu ostatně u jakéhokoliv druhu vojenské techniky. Přesto je lepší mít obranu proti dronům, která bude fungovat jen částečně, než nemít obranu žádnou.

Řešení pro Českou republiku?

V současné době Armáda České republiky obranu proti dronům de facto zajištěnou nemá. Přesto je ale zřejmé, že i AČR si bude muset svou protidronovou obranu vybudovat. Bylo by nesmyslné vynaložit desítky miliard na obrněnou techniku (tanky Leopard 2, BVP CV90), a nemít zajištěnou ochranu těchto vozidel proti čím dál zřetelnějšímu ohrožení ze strany dronů

I na základě výše zmíněných zkušeností ze současných konfliktů lze konstatovat, že také AČR bude muset svou obranu proti dronům budovat stupňovitě. Měla by proto disponovat jak  výkonnými systémy, umísťovanými u jednotek disponujícími těžkou obrněnou technikou 
(primárně 7 mechanizovaná brigáda, u které jsou soustředěny hlavní typy obrněné techniky, ale stejně tak u dělostřeleckých jednotek. Případně i u strategických objektů. Vedle toho by ale AČR měla disponovat i nějakými lehčími, méně náročnými protidronovými systémy.

Z těžších systémů se nabízí např. zmíněné německé systémy Oerlikon Skynex, resp. Skyranger 35/30. Je přitom otázkou, který z těchto systémů by byl pro AČR vhodnější. Systémy Oerlikon Skynex či Skyranger 35 nabízejí samozřejmě vyšší dostřel a vyšší účinek 35 mm munice. Nevýhodou je ovšem vysoká cena jak samotných systémů, tak i munice.

Stejně tak je zajímavý i systém Skyranger 30, na jehož kvality ukazuje i jeho obchodní úspěch. Jeho výhodou je především použitá ráže 30x173 mm, která je shodná s ráží munice pro kanony BVP CV90 či OT Pandur. Je ale otázkou, zda by právě tento faktor měl být určující pro zbraňový systém sloužící ke zcela jiným účelům.

Pozitivní je, že jak systémy Oerlikon Skynex, tak i systémy Skyranger 35/30 by bylo možno osadit na podvozky již sloužící v AČR, podvozky OT Pandur či podvozky nákladních automobilů TATRA. Potažmo i podvozky BVP CV90, která již brzy vstoupí do výzbroje AČR. Všechna tato vozidla navíc produkuje český zbrojní průmysl, či se na jejich výrobě bude podílet. To by mohlo vést nejen k tolik potřebné unifikaci podvozků, ale i k zapojení domácího zbrojního průmyslu, a tím i částečnému snížení ceny. Je však třeba si uvědomit, že u takovýchto systémů hlavní část ceny tvoří samotný zbraňový systém, případně naváděcí systémy. Ono snížení ceny i při použití podvozku domácí provenience a zapojení českého zbrojního průmyslu by bylo proto relativně malé.

Stejně tak by ale AČR potřebovala i nějaký lehčí, méně náročný systém obrany proti dronům. Něco takového, jako je zmíněný polský systém firmy WB Group, kombinující kanon Zu-23 s výkonnou rušičkou. Na takovéto systémy se někteří dívají s určitým despektem. Je ale nutno zmínit, že právě takovéto lehké systémy se již reálně osvědčily v bojových konfliktech. Získání takového systému by navíc bylo snadné, protože kanon Zu-23 je vyráběn hned v několika členských zemích NATO (Polsko, Bulharsko). Případně by bylo možno pro takovéto systémy použít nějaký vhodný západní malorážový kanon, např. ráže 25 mm, která je také stále hojně používaná, či méně výkonné typy 30 mm, jako je již zmíněný americký kanon XM-914. Výhodou je, že takovýto lehčí, méně náročný systém boje proti dronům by dokázal vytvořit i domácí zbrojní průmysl, který s obdobnými projekty má své zkušenosti
(typ Viktor, dodávaný na Ukrajinu).

Každopádně je zřejmé, že nějaký  systém obrany proti dronům by AČR měla vybudovat co nejdříve. Ideální by zřejmě bylo, aby obrana proti dronům byla budována v návaznosti na současné přezbrojení novou západní technikou. Bylo by tak možno implementovat systémy obrany proti dronům přímo do struktury přezbrojovaných, resp. nově budovaných jednotek. Případně by bylo možno odstranit možné chyby, které se při vytváření takového systému zcela běžně vyskytují. Příklad Ukrajiny, ale i dalších států nám pak ukazují, že jakékoliv odkládání takového problému a jeho odsouvání do budoucnosti se ošklivě nevyplácí.

Zdroj: Armáda ČR, armyrecognition.com, European Security & Defence