Stanislav Kubík s úplným ochrnutím dolních a částečným horních končetin dostal znovu šanci díky tomu, že býval voják. Nikoli však u armády, ale v České asociaci paraplegiků (CZEPA). Tak nějak se přeci předpokládá, že vojáci mají kladný vztah k mapám...

Foto: Standa Kubík a jeho vojensky nazdobený nejlepší přítel

Dnes je tedy administrátorem úspěšného webu Vozejkmap.cz, kam on sám i desítky jím vedených dobrovolníků přidávají informace o bezbariérových restauracích, hotelech, poštách a dalších institucích v celé republice.

„Zkoušel jsem zůstat u své práce"

Vraťme se ke Standovi, protože ačkoli se svým hendikepem dokáže pracovat, věnovat se svým koníčkům posilování, venčení psa a cestování, vést rodinný život s přítelkyní, kterou shodou náhod potkal v nemocnici a na první pohled je tak spokojený a optimistický, dojde-li řeč na armádu, je v jeho hlase cítit zklamání a bolest.

Foto: Standa Kubík na sobě neustále tvrdě maká

„Nebyl to pracovní úraz, špatně jsem skočil šipku do vody, i tak jsem ale doufal, že se po částečném zotavení a rehabilitaci budu moci v nějaké formě vrátit k práci, kterou jsem miloval." Standa totiž v armádě zůstal po základní vojenské službě, nejprve na pardubickém letišti, posléze u libereckých chemiků, což byl jeho vystudovaný obor, a doufal, že se uplatní i v rámci zahraničního nasazení.

„O odborné znalosti jsem úrazem nepřišel, ale bral bych býval cokoli, kancelářskou práci jako občanský zaměstnanec. Nikde jsem ale nepochodil, řekli mi, že raději než vozíčkáře vezmou třeba obézního ňoumu. To mě hodně bolelo. Navíc se mě snažili přimět podepsat předčasné ukončení závazku, když jsem ještě marodil, odolával jsem nátlaku celý rok," vzpomíná dál Standa.

Jediné, co zpětně hodnotí kladně, byl přístup Vojenské správy sociálního zabezpečení. „S žádnou kompenzační pomůckou nebo rehabilitací neměli problém. Bohužel po novelizaci zákona to začala vyřizovat civilní sociálka, která má naopak problém se vším. Invalidní důchod mám osm tisíc, naštěstí teď pracuji v CZEPA na poloviční úvazek, i tak ale byt stojí dvanáct tisíc měsíčně a sto tisíc na nový vozík si z prstu nevycucám," shrnuje tristní situaci hendikepovaných po reformách minulé vlády.

Armáda se snaží jen ve prospěch zraněných v misích

Zpět ale k resortu obrany a jeho neschopnosti opětovně začlenit vojáky po těžkých úrazech – existují světlé výjimky, ale opravdu individuální. Pár bývalých vojáků s trvalými následky ze zahraničních misí se uplatnilo, sic už jako občanští zaměstnanci. Pokud se jich zeptáte, smutně přiznají, že si přáli zůstat v uniformě, ale aspoň něco. České předpisy to neumožňují, kdežto v americké armádě není problém potkat aktivně sloužící vojáky s protézou i v Afghánistánu.

Foto: Daniel Luckett přišel o nohu v Iráku a o dva roky později byl nasazen v Afghánistánu

Pokud jde o vojáky jako Standa, kterým zranění nepřivodil nepřítel, nýbrž blbá náhoda, pak vůči nim armáda necítí žádný závazek a nepodrží si je ani jako občanské zaměstnance. Pravdou je, že při současném tristním rozpočtu na obranu se musí s každým tabulkovým místem šetřit, ovšem Standovi se úraz stal v době, kdy ministerstvo obrany ještě operovalo s kýženými 2 % HDP.

Ex-vojáci si vyjedou na ministra obrany

Není divu, že v počtu pracujících hendikepovaných pokulhává ČR se svými 9 % hluboko za průměrem vyspělých zemí. Přitom je nasnadě, že jejich pracovní zapojení pomůže jak jim, tak společnosti. Když už jim stát stejně finančně přispívá, proč by za to nemohl něco dostávat?

Standa vidí místa jako ušitá pro hendikepované: „Nebylo by logické, aby hendikepovaní pracovali na správě sociálního zabezpečení, protože potřebám klientů rozumějí?" Pak ale povzdechne: „Jenže vždyť ani na ministerském odboru péče o veterány nepracují veteráni."

Foto: Robert Chudý se po ztrátě ruky a nohy uplatnil v AČR jako instruktor střelby - ale civilní

„Stojíme před dvěma druhy bariér – ty fyzické vyřeší s nadsázkou pár prken položených přes schody, ty společenské musí odstranit každý ve své mysli," shrne problém Standa a vzápětí přijde s nápadem prověřit obojí návštěvou generálního štábu a ministerstva v Praze 6. „Objednám se k ministrovi. Pokud se za ním nedostanu, bude muset on za mnou." Tuto cestu už brzy podnikne společně s bývalými vojáky, které stihl stejný osud, a se zástupci Spolku VLČÍ MÁKY. O výsledku se zde samozřejmě posléze dočtete.