Ohlédnutí za posledním rozloučením s Jiřím „Regi“ Schamsem
Novodobý národní hrdina měl 15. 1. 2015 ve Strašnicích důstojný pohřeb. S vojenskými poctami, jak si to přál. Přinášíme krátkou reportáž.
Čtvrt hodiny před polednem už bylo horní nádvoří velké síně strašnického krematoria zaplněno. Lemovala jej čestná stráž. Ti, kdo se s Regim přišli rozloučit, se mlčky řadili okolo. Uprostřed byly v kruhu rozmístěny stojany s fotografiemi z různých období Regiho života.
Foto: Uprostřed byly v kruhu rozmístěny stojany s fotografiemi z různých období Regiho života
Ticho v pravé poledne protnul známý zvuk. Ze severu prořízly pošmourné nebe nad Prahou dvě nízko letící stíhačky Jas-39 Gripen. Ledva doznělo jejich hřmění, vystřídalo je dunivější rachot. Z téhož směru přilétaly dvě helikoptéry Mi-24. Když se ztratily za siluetou smuteční haly, opakoval se průlet stíhaček a pak zase vrtulníků ze západu. Regiho tak naposledy pokřižovaly.
Foto: Z téhož směru přilétaly dvě helikoptéry Mi-24
Pak se brány síně konečně otevřely. Pomalu, ale jistě, se zaplnila do posledního místečka. Po chorálu Andante Religiozo v podání Ústřední hudby AČR následovaly Regiho oblíbené skladby Morituri te salutant a Muži s padáky od Daniela Landy. Krátká, o to výstižnější, smuteční řeč zrekapitulovala Regiho život a především vyzvedla jeho odkaz. Nebylo pochyb o tom, že sál je plný těch, které Regi skutečně dokázal nadchout a spojit, motivovat k překonávání vlastních životních těžkostí nebo s tím pomáhat druhým.
Foto: Síň se pomalu, ale jistě, zaplnila do posledního místečka
Následovaly písně Dopis z fronty, Minstrel Boy a vojenský smuteční pochod Pax Vobis, který protnuly tři mohutné čestné salvy. Nakonec poslední zasalutování – sál povstal za zvuků státní hymny. V jedné nedaleké restauraci pak bylo do pozdních odpoledních hodin plno. Vzpomínalo se. Jak jinak, než jen v dobrém.
Komentáře