Objekt XXXVII v dešti Röchlingů

Testování nově vyvíjených podkaliberních protibetonových střel Röchling probíhalo v době 2. světové války na několika málo místech Evropy. Mnoho testů se uskutečnilo na objektech československého opevnění, když toto padlo do rukou nacistů bez boje v říjnu 1938 a některé jeho části pak následně v březnu 1939. Největší množství střel Röchling zasáhlo objekty těžkého opevnění stojící v blízkém okolí města Králíky, menší počet střel se testoval na Rokytnicku (tvrz Hanička a okolí) a rovněž na Náchodsku. Zde došlo k postřelování cca pěti pěchotních srubů – tří různých stupňů odolnosti. Následující řádky představí příběh jednoho z nich.

Foto: Srubem N - S 72 prošly již statisíce návštěvníků

V rámci německých zkušebních programů obdržely testované objekty čs. opevnění označení římskými čísly. Objekt XXXVII je označení pěchotního srubu N – S 72 „Můstek" ze sestavy stavebně nedokončené dělostřelecké tvrze Dobrošov u Náchoda.

Psali jsme:Puška Gewehr 98 byla za 1. světové války oblíbená. Stala se základem pro úspěšnou československou zbraň

N – S 72 „Můstek" je jedním z nejznámějších objektů čs. opevnění...

Tento objekt, který je součástí prohlídkového okruhu veřejnosti nejdéle přístupné památky ze souboru objektů čs. opevnění, jistě netřeba odborníkům ani laikům představovat. Od doby zpřístupnění jím prošly doslova statisíce návštěvníků. Shrneme si tedy jen základní data.

Foto: Staveniště dělostřelecké tvrze Dobrošov v zimě 38-39. Na horizontu temná silueta pěchotního srubu N - S 72

Typově se jedná o tvrzový pěchotní srub tvořící společně s na západě sousedícím srubem N – S 73 „Jeřáb" pomyslné čelo dělostřelecké tvrze Dobrošov. Jde o oboustranný dvoukřídlý čtyřzvonový srub v nejvyšším – IV. stupni odolnosti, postavený v rámci 4. stavebního podúseku ŽSV V Náchod. Jeho betonáž proběhla ve dnech 25. až 31. července 1938 a na jeho stavbu spotřebovala firma Dr. Kapsa & Müller – budující dobrošovskou tvrz – 3 100 m3 betonu. Výzbroj objektu měla v pravé i levé střelecké místnosti tvořit smíšená zbraň (protitankový kanón vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37), levá střelecká místnost měla kromě toho disponovat i dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Druhé dvojče stejných zbraní se mělo nacházet v pancéřové kopuli ve střeše srubu. Přístup ke střílnám hlavních zbraní pod betonem chránil na každé straně srubu jeden lehký kulomet vz. 26, stejnou výzbrojí měly disponovat dva pancéřové pěchotní zvony. Čtvrtý pancéřový prvek plánovaný ve střeše tohoto mohutného objektu měl být dělostřelecký pozorovací zvon. (Ten původní – s výrobním číslem 165 – by nakonec nahradil zvon číslo 161, určený pro pěchotní srub K – S 23 tvrze Bouda. Přesun dělostřeleckého pozorovacího zvonu č. 161 z tvrze Bouda na tvrz Dobrošov je však jiný příběh.) Osádku objektu mělo tvořit 40 mužů, příslušníků elitního hraničářského pluku 17.

V době zastavení prací se srub N – S 72 nacházel prakticky těsně před svým stavebním dokončením – pracovalo se na jeho ochranném záhozu, úpravách terénu, v interiéru se dokončovaly vnitřní příčky a potěry podlah. V době zářijové mobilizace byl částečně obsazen obránci a improvizovaně vyzbrojen několika lehkými kulomety.

Psali jsme:Jak vznikla tradice uctívání hrobu neznámého vojína

Jestliže je objekt čs. opevnění vybudovaný ve IV. stupni odolnosti, znamená to, že jeho střecha a čelní stěna mají tloušťku 3,5 metru, odolávat měly granátům ráže 42 cm a tunovým leteckým pumám.

Testování trvalo tři dny...

Postřelování Můstku probíhalo poslední tři dny měsíce ledna 1943. Jeho hlavním účelem nebylo „prostřelení stěny objektu", jak se možná řada návštěvníků domnívá, ale ověření pevnosti střel a vyzkoušení jejich zapalovačů. Mimo to se měla posoudit hloubka průrazu do železobetonu u protibetonových střel 21 cm RöGr 44 Be v porovnání s „klasickou" protibetonovou střelou 21 cm Gr 18 Be.

Foto: Pěchotní srub N - S 72 krátce po okupaci. Jeho stěny už jsou zjizveny pokusnou dělostřelbou

V průběhu tří dnů němečtí dělostřelci vypálili cca 40 ran 21 RöGr 44 Be slepých (místo trhaviny inertní náplň) ze vzdálenosti 100 m (!) a cca 20 ostrých ran stejného typu střely ze vzdálenosti 420 m (!). Mimochodem z místa, kde by se v případě skutečné bojové činnosti nikdy žádná útočníkova zbraň nacházet nemohla. Ale o to v tomto případě nešlo... Vzhledem k velkému počtu vypálených ran bylo pouze u prvních čtyř možné provést vyhodnocení. Zjistilo se, že při úhlech dopadu od 70° do 80° dochází k zaboření granátu (měřeno v ose střely) do hloubky od 1,95 do 2,10 m.

Při dalších ranách vypálených na srub byly v důsledku předchozího těžkého poškození cíle zjištěny hloubky průrazů až 2,60 m – 3,00 m i více.

Foto: Celkový pohled na pěchotní srub N - S 72 dnes. Snímek je pořízen ze směru, odkud byl objekt ostřelován

K porovnání výkonů dvou různých střel na železobetonu tohoto konkrétního srubu nakonec oproti plánu zkoušek vůbec nedošlo, jelikož nebylo možné na stejný cíl, s ohledem na jeho těžké poškození, vypálit ani jednu ránu s granátem 21 cm Gr 18 Be. Měření by nebyla průkazná. A tak došlo k určení odlišností ve výkonech střely a granátu výpočtem, přičemž se vycházelo ze stejných dynamických veličin a zkušeností z jiných zkoušek. Pro granát 21 cm Gr 18 Be vycházela hloubka průrazu od 1,00 m do 1,20 m, při hloubkách průrazů dosažených u střel Röchling v rozsahu 1,87 m až 2,02 m.

Nově zjištěné informace vyvrací dřívější tvrzení, kdy podle pamětníků měla na Můstek střílet dvě samohybná děla se zbraní ráže 15 cm. Střelbu provedla podle všeho, co dosud víme z ověřených zdrojů, jen jedna zbraň – konkrétně 21 cm moždíř vzor 18.

Jen mimochodem, granát 21 cm Gr 18 Be určený pro 21 cm moždíř vzor 18, představoval na podzim roku 1938 nejúčinnější německý bojový prostředek proti čs. opevnění, čerstvě zavedený do výzbroje Wehrmacht, nacházející se u bojových jednotek jen v minimálních počtech s minimální zásobou munice.

Dnes jsou stopy po zkušebních střelbách z roku 1943 ve své naprosté většině prakticky zakryté. V době zpřístupňování srubu pro veřejnost, na počátku 70. let minulého století, byla totiž poškozená místa překryta cementovým nástřikem. Ten projektant tehdy odůvodnil nutností „...zvýšit stabilitu poškozených konstrukcí, hrozících zřízením...".

V roce 1992, právě u tohoto objektu, došlo poprvé v historii čs. bunkrologie k vyslovení slova Röchling. Autor článku přivedl k „poškozené silnostěnné trubce", vyčnívající z poničené stěny přestříkané cementovým mlékem, jednoho z největších čs. expertů na dělostřelecké zbraně, Ing. Libora Boleslava. Ten po chvilce zkoumání vyslovil dnes již historický výrok: „...to by mohl být Röchling...". Do té doby totiž v podzemí tvrze uchovávaný zbytek přední části jiné střely (nalezený při čištění interiéru srubu Můstek v dřívějších letech), označovali dělostřelečtí experti za „speciální střelu", ale bez dalších bližších údajů.

Ještě téhož roku, při návštěvě belgické tvrze Battice (rovněž sloužila k testům střel Röchling) a navázání kontaktů s tamními bunkrology, byly první nesmělé a neurčité poznatky potvrzeny a začala dvě desetiletí pátrání po informacích o této tajné zbraně III. říše, testované na objektech čs. opevnění.