Přežít důležitý a významný konflikt je pro vojáka významná věc. Veteráni těchto válek se totiž těší největší úctě i mezi ostatními veterány menších, méně důležitých válek. Zažili totiž věci, které si lze jen těžko představit. Jen poměrně málo vojákům se podařilo sloužit a přežít dva významné konflikty, jako byla například první a druhá světová válka. Jako příklad můžeme uvést amerického generála Pattona, který během první světové války figuroval jako velitel tanku a během druhé světové války jako velitel 3. a 7. armády. Tyto války od sebe ovšem byly vzdáleny pouze 21 let, takže počet vojáků, který sloužil v obou konfliktech je větší. Pojďme se ale podívat na vojáka, který sloužil ve dvou významných konfliktech, jež od sebe dělilo dlouhých 52 let. 

Foto: Peter Hains v roce 1862 | Wikimedia Commons / Public domain

Peter Conover Hains se narodil 6 července 1840 ve Filadelfské Pensylvánii do rodiny ševce. Navzdory tomu, že nepocházel z žádné linie vojáků, byl jeho život protkán dvěma významnými konflikty. O vojenství se totiž sám zajímal a dokonce se mu podařilo dostat na proslavený West Point, kde studoval s ostatními významnými vojáky, mezi jeho spolužáky patřil například i generál Custer, který byl zabit ve známě bitvě u Little Bighornu, nebo Alonzo Cushing, který byl za bitvu u Gattysburgu dekorován posmrtně Medailí Cti (Medal of Honor). 

Psali jsme:8,8 cm Flak: Legendární německý kanón, který budil u Spojenců hrůzu

West Point zakončil jako poručík a 24. června 1861 nastoupil k dělostřelectvu, kde velel baterii M, 2. dělostřeleckého pluku.  Během první bitvy o Bull Run 21. července 1861 dal rozkaz k dělostřelecké palbě, což byly první oficiální výstřely americké občanské války. 22. května 1862 byl za bitvu o Hannoverský soud ve Virginii povýšen na kapitána. Následujícího roku, v květnu 1863 byl převelen ke sboru ženistů, u kterých vydržel celou válku. Během bitvy o Vicksburg byl povýšen na majora a válku zakončil jako podplukovník. Po válce se rozhodl, že v armádě zůstane a jako schopný inženýr dostal na starost budování majáků na ostrově Morris v Jižní Karolíně a St. Augustine na Floridě. V srpnu 1895 byl povýšen na plukovníka a dostal na starost stavbu přílivové pánve a přehradní nádrže na řece Potomac ve Washingtonu. 

Během Španělsko-americké války byl povýšen na brigádního generála, kdy aktivně sloužil od srpna do listopadu 1898. Po válce se podílel na stavbě Panamského průplavu. Hains odešel do důchodu v roce 1904 ve svých 64 letech. 

Foto: Generál Hains v roce 1918, kdy figuroval jako hlavní inžebýr britské 12. divize | Wikimedia Commons / Public domain

V roce 1916 mu byla udělena čestná hodnost generálmajora. V roce 1917, kdy vstoupily Spojené státy do víru první světové války, byl znovu povolán ve svých 77 letech do služby. Byl ustanoven hlavním inženýrem Norfolského přístavu a později jako hlavní inženýr pro britské 12. divize . Z vojenské služby poté odešel na podzim roku 1918 po skončení první světové války ve věku 78 let a stal se tak třetím nejdéle sloužícím důstojníkem v americké armádě. Před ním byl již jen generálmajor John E. Wool (1784-1869) který z aktivní služby odešel roku 1867 ve věku 79 let a brigádní generál John Walbach (1766-1857), kterého vojenskou kariéru ukončila až smrt v aktivní službě ve věku 90 let! 

Psali jsme:Během evakuace Saigonu shodili američtí námořníci do moře vrtulníky za 10 milionů dolarů. Uvolnili tím palubu pro přistání uprchlíků

Generál Hains zemřel 7. listopadu 1921 ve věku 81 let ve vojenské nemocnici Walter Reed Army Medical Center. Pohřben je na Arlingtonském hřbitově hrdinů.

Zdroj: SOFREP