Ve spolupráci s renomovaným ukrajinským historikem a knižním autorem Vladyslavem Besedovským vám přinášíme exkluzivní minisérii Písek a Krev z prostředí sovětské války Afghánistánu. V této minisérii prozkoumáme nejrůznější aspekty vojenského života sovětských příslušníků ozbrojených sil v Afghánistánu a přineseme vám informace, o kterých jste pravděpodobně dosud nevěděli. Víte například, proč sovětští vojáci v Afghánistánu nosili lesklé opaskové přezky, které odrážely světlo? Jaký byl plat sovětského vojáka v Afghánistánu? Proč sovětští vojáci neradi používali pistole, nebo proč se po každé akci zbavovali nevystřelených nábojů? Toto a mnohem více se dozvíte v naší minisérii. V tomto druhém díle se podíváme na kulomety, které používali sovětští vojáci během invaze do Afghánistánu. 

Standardní podpůrnou zbraní sovětských vojáků byly lehké kulomety RPK a RPK-74. Jednalo se o poměrně kontroverzní zbraně, zatímco pro některé se jednalo o ideální kulomet, pro ostatní se jednalo jen o prodloužený Kalašnikov s delším zásobníkem bez žádných výhod. Ve skutečnosti mají oba názorové tábory pravdu. Pro některé úkoly byly RPK velice vhodné, pro jiné zase nikoliv, avšak vojáci neměli většinou moc šancí si zbraň vybrat. Pojďme se podívat, které konkrétní modely kulometů byly v Afghánistánu sovětskými vojáky používány. 

RPD

Kulomety RPD byly v době invaze do Afghánistánu již z výzbroje vyřazeny, jejich služba u sovětských vojáků v Afghánistánu tak byla velmi omezená. Z celé války je známá pouze jedna potvrzená fotografie s tímto kulometem, a to Alexandra Jegorova z 54. pontonového mostního pluku z roku 1980. Jak je známo, přezbrojování se nejdříve dotkne vždy frontových jednotek, a je tedy možné, že ženijní pontonové pluky byly v prioritě přezbrojení až ke konci tabulek. Je však také možné, že se může jednat o kořistní kulomet, kulomety RPD totiž byly Mudžahedíny využívány. Poslední fotky RPD v aktivní službě pocházejí ze 70. let od jednotek situovaných v Turkmenistánu, ačkoliv byla tato zbraň oficiálně z výzbroje stažena v roce 1961. Jak již bylo zmíněno, fotografie Alexandra Jegorova je dodnes jedinou známou fotkou využití RPD sovětskými vojáky v Afghánistánu.

Psali jsme:Masakr belgických výsadkářů během genocidy ve Rwandě

Foto: Jediným důkazem použití kulometu RPD u sovětských vojáků v Afghánistánu je voják Alexandr Jegorov (na snímku). Není ovšem jasné, zda se jedná o jeho zbraň, nebo jde o zbraň kořistní. | Ruské ministerstvo obrany

RPK ráže 7.62 mm 

Lehký kulomet RPK v ráži 7.62 mm byl do výzbroje sovětské armády zařazen začátkem 60. let, kdy nahradil právě výše zmíněný RPD. Jedná se o kulomet postavený na bázi útočné pušky AKM, jehož vývoj probíhal s puškou AKM paralelně a i když se může na první pohled zdát, že se jedná jen o AKM s delším zásobníkem a hlavní, není tomu tak. Hlavní odlišností je závěr, který je vyztužený a vyrobený ze silnějšího plechu, proto je méně náchylný na opotřebení.

Stejně jako RPD byl i RPK vytvořený za účelem poskytnutí potlačovací palby na úrovni čety. A i když se může zdát, že se jedná o krok zpět (RPD měl bubnový zásobník na 100 nábojů zatímco RPK měl klasický schránkový zásobník na 40 nábojů), ve skutečnosti tomu bylo naopak a RPK se ukázal jako výrazně účinnější. Během střelby byl RPK spolehlivější (RPD měl tendenci se zasekávat, jelikož bubnový zásobník nebyl navržen zrovna nejlépe). 

Foto: RPK 7.62x39 mm s bubnovým zásobníkem | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Charles Jackson French a jeho neobyčejné hrdinství během bojů v Tichomoří

Kromě odlišného závěru se RPK od AKM lišil i delší, těžší hlavní vybavenou dvojnožkou. Zásobník byl klasický, schránkový na 40 nábojů nebo bubnový na 75 nábojů. V Afghánistánu se ovšem bubnové zásobníky na RPK nepoužívaly, a to z důvodu, že byly přednostně vydávány vojákům vyzbrojeným puškou AKM. Bubnový zásobník však nebyl u vojáků stejně příliš oblíben. Při pohybu totiž zásobník chrastil, jelikož v něm nábojnice nebyly uloženy pod tlakem pružiny, a voják se tak mohl prozradit. Plnění samotného zásobníku bylo také velice zdlouhavé a nepohodlné. Za dobu naplnění jednoho bubnového zásobníku dokázali vojáci naplnit 5 (někdy i šest) standardních schránkových zásobníků. Použití kulometu RPK v ráži 7.62 mm v Afghánistánu bylo však také velmi limitované. V době sovětské invaze do Afghánistánu bylo puškami AKM vyzbrojeno pouhých 1 000 vojáků, je tak pravděpodobné, že každá četa měla jedno RPK v ráži 7.62 mm, fotograficky to však doloženo není (Nejspíše kvůli tomu, že z prvních měsíců invaze neexistuje příliš fotek).

RPK-74 ráže 5.45 mm 

Na rozdíl od obou předchozích modelů, byl RPK-74 v Afghánistánu používán hojně, a to od prvních do posledních dní války. Ve velkém množství se pak tyto kulomety v Afghánistánu začaly objevovat až v létě 1980, tedy zhruba půl roku po začátku invaze. Samotný RPK-74 je kopií svého předchůdce RPK ovšem v novější a lepší ráži 5.45x39 mm. Díky tomu mohl RPK-74 plnit své úkoly mnohem lépe, než jeho předchůdce. Ráže 5.45 mm se mnohem více hodila na střelbu na delší vzdálenosti, střela totiž palbou neztrácela tolik na rychlosti a zároveň byla na delší vzdálenosti přesnější.

Foto: RPK-74 | Wikimedia Commons / Public domain

Zkušený střelec mohl s kulometem RPK-74 spolehlivě zasahovat cíle až na vzdálenost 500 metrů. Suma sumárum se pro afghánské bojiště jednalo o velice dobrou zbraň. Většina přestřelek mezi mudžahedíny a sovětskými vojáky se odehrávaly na větší vzdálenosti, kdy měli sovětští vojáci výhodu nejen použitím vhodnější ráže, ale hlavně zbraně s delší hlavní, která byla přesnější. Jediné místo, kde byl RPK-74 v nevýhodě, byly boje na kratší vzdálenost, nebo ve městech a vesnicích. Mise v zastavěných oblastech byly však byly přidělovány častěji průzkumným jednotkám, nebo jednotkám Specnaz, které měly tu výsadu, že si mohli svoji zbraň vybrat. 

Foto: Sovětští vojáci na společné fotografii. Stojící voják druhý z leva je vyzbrojený lehkým kulometem RPK-74. Povšimněte si dlouhého 40ranného zásobníku. Střelba v leže s ním byla velice nepohodlná. | Ruské ministerstvo obrany

RPKS-74

Musíme také zmínit kulomet RPKS-74 se sklopnou pažbou. Na rozdíl od pušek AK se sklopnou pažbou, nebyl kulomet RPKS-74 téměř nikdy vydáván jiným, nežli výsadkovým jednotkám. Samozřejmě, výjimky se našly. V podstatě se jedná o standardní RPK-74, ovšem se sklopnou pažbou. Pažba byla dřevěná a sklápěla se na bok, což bylo mnohem vhodnější než levnější ocelová skládací pažba, která byla montována na pušky AKS-74. Ovšem ani zde nebyl sklopný mechanismus ideální. Pokud chtěl střelec pažbu sklopit, potřeboval k tomu již nějaký ten nástroj, nejčastěji se používala špička náboje.

Jak již bylo řečeno kulomety RPKS-74 byly v podstatě výhradně určeny pro výsadkové jednotky. Jednalo se tak o standardní kulomet 103. výsadkové divize, 345. výsadkového pluku a 56. výsadkové brigády. Ovšem existovaly i vzácné výjimky, především u jednotek Specnaz, kdy víme, že byly tyto kulomety vydány dvěma jednotkám Specnaz – 459. SpN a 668. SpN. Toto bylo velmi neobvyklé, jednotky Specnaz totiž neměly tendenci využívat lehké kulomety RPK a spoléhali se spíše na pásové kulomety PKM. Další jednotkou, která používala kulomety RPKS-74, pak byl 781. průzkumný prapor. Jednalo se svou povahou o pěchotní jednotku ze stavu 108. motostřelecké divize.

Zdroj: safar-publishing.com, history.com, Vladyslav Besedovskyj