Od 7. října 1944 se do obléhání německé posádky ve francouzském Dunkerque zapojili také příslušníci 1. československé samostatné obrněné brigády. V jejích řadách plnili hlavní úlohu tankisté a pěšáci, do úspěšných akcí se ale nesmazatelně zapsaly i motospojky, které mezi jednotlivými jednotkami předávaly důležité písemné rozkazy. I díky nim se Čechoslovákům 28. října 1944 podařil jeden z největších výpadů. Za cenu poměrně malých ztrát bylo tehdy mj. zajato téměř 400 Němců.

Foto: Českoslovenští tankisté ze samostatné obrněné brigády na konci války v La Panne (Belgie), nedaleko Dunkerque, 1945 | Wikimedia Commons / Public domain

Českoslovenští motocyklisté, sedlající stroje BSA M20 a Ariel W/NG 350, byli zařazeni nejen v tankových praporech brigády, ale také zejména na velitelství brigády, v motorizovaném praporu a samozřejmě průzkumných útvarech. Mnozí z nich najezdili u Dunkerque i 50 km denně, to vše v mnohdy silně zaminovaných prostorech a ohrožováni palbou nepřítele.

Psali jsme:Dnes je to přesně 7 let, co zahynul náš voják Adrian Werner

Jejich výstroj byla poměrně různorodá a silně závisela na dostupnosti speciálních doplňků. Většinou však byli vybaveni ocelovou přilbou pro motocyklisty D.R. Mk.I. Její tvar se shodoval s tvarem přileb britských tankistů a výsadkářů. Unikátním na ní byl systém výstelky z plátěných popruhů, pěnové gumy a podbradníku, který měl v místě uší v kůži vykrojené otvory. Přilbu doplňovaly ochranné brýle. Motospojky nosily vysoké kožené boty, tzv. kanadky, černé barvy. Tkaničky doplňovaly kožené řemínky, které se zapínaly na tři kovové přezky. Přes standardní battledress si motocyklisté oblékali nepromokavý plášť určený speciálně pro ně. Vyráběl se z pogumovaného plátna světle hnědé barvy. Na bocích měl dvě kapsy s příklopkou. Další kapsa byla na levé straně hrudi. Cípy pláště se daly sepnout pomocí druků kolem nohavic kalhot. Stejně se daly stahovat i límec a rukávy. V neposlední řadě nosili motocyklisté i motorukavice, které se rovněž daly v zápěstí stáhnout řemínkem.

Československá samostatná obrněná brigáda (anglicky Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group) byla vojenská jednotka československého zahraničního odboje ve Velké Británii během druhé světové války. Jejím největším bojovým vystoupením bylo obléhání přístavu Dunkerque od října 1944 do května 1945.

Foto: Znak používaný v letech 1943 – 1945 pro veškeré stejnokroje a vozový park. Byl odvozen od malého čs. státního znaku. Na modro-červený šachovnicový podklad byl umístěn dvouocasý, heraldický, český lev v bílé barvě se slovenským prsním štítkem. Pro obrněnou techniku byl znak používán v jednotné velikosti 165 x 137 mm; ve sbírkách Vojenského historického ústavu se nachází i originální návrh tohoto znaku. Do sbírek VHÚ byl znak získán darem od příslušníků čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii v srpnu 1946 | VHÚ

Brigáda vznikla 1. září 1943 reorganizací dosavadní 1. československé smíšené brigády poté, co byly koncem srpna oficiálně zrušeny československé jednotky ze Středního východu. Čs. samostatná obrněná brigáda byla organizována podle vzoru britských obrněných brigád, ale disponovala rovněž některými jednotkami divizní úrovně. Na druhou stranu se dlouhodobě potýkala s nízkým početním stavem. Velitelem brigády byl od 8. března 1943 plukovník dělostřelectva Alois Liška, od 1. srpna v hodnosti brigádního generála. Jeho zástupcem byl plukovník Antonín Zeman.

Psali jsme:Tatra 815 v terénu bez konkurence

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, VHÚ